středa 30. září 2015

Co nosím v kabelce?

Článek o tom, co kdo nosí v kabelce jsem četla už několikrát v časopisech nebo na blozích. Vždycky mě to pobavilo, ale nikdy mě nenapadlo, že podobný článek někdy sama napíšu. 

Ale když jsem včera uviděla svou totálně přecpanou kabelku, začala jsem se smát a rozhodla se o to s vámi podělit :-) A byla jsem sama zvědavá, co všechno z ní vytáhnu. Matky mi rozumí a pro bezdětné je to malá ukázka toho, co se s vaší kabelkou stane, když si pořídíte děti :-)

Moje oblíbená "letní" kabelka je DKNY. Mám ji už přes tři roky a nevěřila bych, co všechno budu schopná do ní naskládat. Kromě klasických věcí jako je telefon, peněženka a papírové kapesníky to bylo tohle všechno.

Plínky a vlhčené ubrousky. Asi všichni víme, jak to vypadá, takže bez fotky.

Svačinky - proteinové tyčinky pro nás a sušenky pro kluky
Nevím, proč Viki koupil zrovna tyhle tyčinky, ale jsou super a moc mi chutnají. Ještě jsme s sebou měli pytlík takových zvířatkových sušenek, ale ty se už nedožily focení, stejně jako jedna proteinová tyčinka :-)




Brýle. Potřebuju brýle na dálku na řízení a samozřejmě s sebou nosím i sluneční.




Kosmetika - krém na ruce, kapky do očí a často mám s sebou ještě pomádu na rty a opalovací krém.




DVD Scooby Doo a Tučňáci. Cesta byla dlouhá :-)


Knížka. Tentokrát to byly Tři prasátka a většinou mívám i svou právě rozečtenou knížku.



Náhradní tričko pro Peťulu a bryndák. 

Obrázek od Viktorka a pastelky.


Gormiti.


Drobnosti - propiska, náplasti s obrázkama opiček, dvě zapomenuté kyselé žížalky.

Další drobnosti - kartáč na vlasy, gumička a sponka



A v rukách jsem měla ještě dvě láhve s pitím a tablet :-D



Tak co, kolik bezdětných jsem vyděsila? :-)

Mějte se hezky :-)

A.



pondělí 28. září 2015

Zlato, co kdybychom zkusili triatlon?

Přesně tuhle nevinnou otázku jsem Vikimu položila někdy v půlce prázdnin. A čekala jsem odpověď typu "Alžběto vzpamatuj se, neumíš plavat" nebo "Jo klidně to zkus, já budu hlídat děti". Ale k mému velkému překvapení Viki řekl: "No jasně, pojďme do toho!" A tak jsme šli :-)

Ale vezmu to pěkně od začátku, protože triatlon není v mém životě úplná novinka. Jako malá holka jsem odjela pár triatlonů. Můj první se jmenoval Nízkojesenický tygřík a dostala jsem za jeho dokončení krásnou medaili. Byla bílá s červeným okrajem a uprostřed byl namalovaný tygr a určite ji mám někde doma v pokladech schovanou :-) Rodiče mě potom přihlásili ještě na pár dalších závodů v Olomouci. Bavilo mě to, brala jsem ty závody jako fajn zábavu na víkend, ale myslím, že mě nenapadlo, že je to opravdický sport. Jela jsem se prostě projet na kole a proběhnout se s ostatními dětmi.

Později mi triatlon připomínala kamarádka Pjuji, která zvládla několik Ironmanů. Moment, kdy jsem na triatlon začala opravdu myslet, byla minulý rok na podzim na svatbě Pjuji a Vency. Oba jsou skvělí závodníci a hned po své vlastní svatbě začali připravovat triatlonový závod. Druhý den se na místo začali sjíždět závodníci, já jsem se dívala na všechny ty krásné dresy, kola, nasávala atmosféru závodu. Večer jsem pak jenom mezi řečí utrousila, že mě ten triatlon taky láká. A Viki mi jenom odpověděl, že to nemusím hlásit, že to na mě celý den vidí. Odjeli jsme domů, já jsem běhala a na triatlon zapomněla, protože neumím plavat a na kole se bojím. Ideální kombinace :-D To zní dost tvrdě, já vím, ale myslela jsem tím, že neumím plavat dobře natolik, abych se nemusela stydět jít na závod. Ještě horší je to s tím kolem. Baví mě, když se jedeme na kole okoupat na Poděbrady nebo s Barčou jedeme na kole na pivo, ale bojím se jezdit z kopce. Bála jsem se snad vždycky, ale od té doby, co jsem si nadvakrát zlomila čelist, loket, měla otřes mozku a sedřela si půl obličeje, se bojím ještě víc. A začíná mi ten můj strach čím dál víc vadit.

A proč jsem se tedy rozhodla triatlon vyzkoušet? V létě jsem v termínovce hledala nějaké závody, kterých bych se mohla zúčastnit na podzim na Floridě a mezi těmi běžeckými mi to našlo i pár triatlonů. Navíc Siesta Key Triatlon startuje kousek od našeho domu a je to "pouze" sprint. To znamená 800m plavání, 20km na kole, 5km běh. Chodili jsme už v Ostravě plavat s trenérkou, tak jsem si začínala trošku věřit, že bych to mohla uplavat. Ale hlavně na Floridě nejsou kopce, tak mi tím odpadnul můj největší triatlonový nepřítel :-) 

Je super, že teď ještě je tady s námi mamka, hlídá kluky a my můžeme plavat, jezdit a běhat společně s Vikim. Z toho mám asi stejnou radost jako ze samotného triatlonu. Z toho, že je to naše společná činnost, společné zážitky :-) A pořád mi přijde neuvěřitelné, že Viki, pro kterého byla projížďka do Děhylova na Loděnici vrchol cyklistiky, se tady prohání ny silničce a je z toho nadšený.

A co tedy děláme? Plaveme, jezdíme na kole, běháme, ale hlavně jsme na dovolené s klukama, takže to nejsou žádné velké dávky. Náročné jsou u triatlonu přechody, tak se často snažíme spojit aspoň dvě disciplíny. 

16.září, středa - 600m plavání

17.září, čtvrtek - 7,5km běh
Koupili jsme Viktorkovi nové kole a jede na něm jako drak. Cíl cesty byla zrmrzlina zhruba 4km daleko. On jel na kole, my s Vikim jsme běželi vedle něj a bylo to super. Oba dva měli radost, že jim mamka nestačí. Já, která jsem brblala, že na starém kole jezdí pomalu a je to s ním jenom takový pomalý jogging, jsem nestíhala a museli na mě čekat :-)


18.září, pátek - 750m plavání, 16,5km na kole

19.září, sobota - 400m plavání, 10km na kole, 2,5km běh


20.září, neděle - volno

S každým uplavaným nebo ujetým kilometrem se cítíme líp a víc nás to baví. Postupně zjišťujeme, jakým zhruba tempem jsme schopní plavat nebo jakou rychlostí jet na kole. Máme radost. Zároveň však každý takový trénink přináší spoustu dalších otázek. Co si oblečeme? Budeme se v depech převlíkat? Jak si co nejrychleji obout ponožky a boty, když máme nohy od písku? 

21.září, pondělí - 800m plavání, 5km běh



22.září, úterý - já volno, Viki 11km na kole

23.září, středa - 13,5km na kole
Doma jsme si nadšeně povídali, jak je to všechno super a že se na ten závod začínáme těšit. Viki si začal plánovat, za jaký čas by to tak chtěl zvládnout a já říkám, že nechci skončit poslední ve své kategorii. Na to mi Viki řekl, že to si teda hodně fandím a ukázal mi mapu závodu a výsledky z minulého roku. To mi trošku ztuhnul úsměv a zjistila jsem, že budu závodit tak maximálně sama se sebou nebo s holkama z kategorie 50+. Nedělám si iluze o svém plavání nebo kolu, ale naivně jsem si myslela, že třeba v běhu bych někoho mohla dohnat. Když jsem zjistila, že se celých 5km běží po pláži a nejhorší čas v mé kategorii byl 22:05, naděje mě opustila :-D 

24.září, čtvrtek - 7km na kole, 5km běh po pláží, 7km na kole
Po včerejším zjištění jsme jeli vyzkoušet běh po pláži. Běželi jsme téměř v poledne a chtěla jsem udržet tempo kolem 4:30/km. Nakonec jsem běžela 4:44/km a myslela jsem, že tam umřu horkem a vysílením.



25.září, pátek - 800m plavání

26.září, sobota - 20km na kole, 3km běh
Moje malé velké vítězství!!! Dnes jsem se cítila na kole výborně. Konečně jsem se napila z flašky, dala ji zpátky do košíku a nepřestala u toho šlapat :-) Ale hlavně, šlapala jsem na kole z kopce. Sice to byl jenom nájezd na most podobný třeba přejezdu přes koleje v Černovírském lese, ale já jsem z toho měla fakt radost :-D



27.září, neděle - shopping :-)



Tak to jsou naše první dva týdny s triatlonem :-)

Mějte se krásně :-)

A. a V.

čtvrtek 24. září 2015

FLORIDA - WEEK 1

Tak už jsme na Floridě týden a já jsem konečně zasedla k počítači, abych napsala článek o tom, kde jsme, co tady děláme a jak se máme. Těch důvodů, proč jsem nic nenapsala dřív, je několik. Jeden z nich je, že mi prvních pár dní bylo strašně smutno. Minulý rok na podzim tady s námi byl táta, líbilo se mu tady a chodili s mamkou na procházky po pláži. Když jsem teď viděla, jak je na té pláži mamka sama, bylo mi z toho na nic a chvíli trvalo než jsem to nějak zpracovala. Další důvod byl, že jsem nenafotila žádné fotky. Samozřejmě jsem fotila kluky v bazému, kluky v moři, kluky u jídla... Takže jsem to pořád odkládala a až jsem dnes ráno našla na facebooku několikátou zprávu, že jak se máme a kde je nový článek, řekla jsem si, že už to fakt odkládat nechci. Na odpolední procházce s Peťulkou jsem nafotila aspoň okolí domu, ať vám mám co ukázat :-)

Kde jsme?
Jsme na Floridě ve městě Sarasota. Jezdíme sem pravidelně. 
Hodinu jízdy autem na sever je Tampa. Sportovní fanoušci určitě znají Tampa Bay Rays z baseballu nebo Tampa Bay Lightning z hokeje. Nejbližší město je Bradenton, kde je známá Bolletieriho tenisová akademie.


Celý den bylo jasno s modrou oblohou. Ale zákon schválnosti funguje všude na světě a když jsem šla ven nafotit okolí domu, zatáhlo se, aby ty fotky náhodou nebyly moc hezké :-) Na fotkách je náš dům a cesta na pláž.









Co děláme a jak se máme?
Máme se dobře. Užíváme si, že jsme celá rodina pohromadě. Je tady s námi i moje mamka, takže můžeme být s Vikim i sami dva bez kluků. Koupeme se v moři, koupeme se v bazénu, jíme dobré jídlo, čteme. Viktorek nám třeba včera řekl, že má strašnou chuť na rybu a rozhodl se, že nějakou uloví v moři do síťky. Asi půl hodinu to sám zkoušel a další půlhodinu jsme museli s Vikim lovit taky :-) Peťulkova nejoblíbenější zábava je naházet všechny hračky k vodě do bazénu a pak kolem bazénu tančit vítězné tanečky. A dost času trávíme samozřejmě na prolízačkách nebo potulováním se kolem domu, kde Peťula sbírá kamínky nebo honí ještěrky. Normální dovolená s dětmi :-) 






večeře v restauraci s mamkou 




Co je jiné proti klasické dovolené: 

Viktorek začal chodit do americké školky. Jednou jsem tam byla celé dopoledne s ním, potom už byl sám. Paní učitelka ho moc chválí. Každý den chytá víc slovíček, přestává se stydět a umí odpovědět na jednoduché otázky. Ostatní děti jsou na něj milé a pomáhají mu. 

Trénujeme s Vikim na triatlon. O tom napíšu ještě samostatný článek, protože nás to pohltilo tolik, že prostě musím triatlonu věnovat celý článek. A určitě nebude jenom jeden :-D



Nakupujeme. Nakupování v Americe to je proti nakupování v Ostravě úplně jiná hra na jiném hřišti. Kdo to někdy zkusil, ví, o čem mluvím :-D Zatím jsem byla jenom v pár oblíbených obchodech (Roxy, Nike, Banana Republic, Victorias Secret, Sports Authority), ale oblíbených jich mám mnohem víc. Škoda, že nejsem fashion bloggerka, hned bych nafotila nějaké outfity. To vlastně můžu i tak :-) 





tyhle nádherné zkušební kabinky jsem prostě musela vyfotit


Tak takhle se máme :-) Na další fotky můžete kouknout na mém instagramu utikej_mami_utikej nebo na facebooku. Klidně pište do komentářů, co vás ještě zajímá o Floridě, Americe, o běhání...... Ráda vám odpovím :-)



Mějte se hezky:-)

A.

pátek 18. září 2015

Jak jsem moc neběhala první dva týdny v září

Za uplynulé dva týdny se stalo dost věcí, které mi udělaly radost. Všechno se nějakým způsobem týkalo běhání, ale úplně otevřeně říkám, že jsem toho moc nenaběhala. Nebudu používat klasickou výmluvu, že jsem neměla čas, protože jsem času měla stejně jako vždycky. Jenom jsem ten čas použila na něco jiného než na běhání. Všechny tyto věci jsem dělala moc ráda, mám z nich radost, jsou to nové zkušenosti nebo zážitky.  

A co jsem tedy dělala?

1. Plavání
Už jsem jednou psala, že s Vikim chodíme plavat s trenérkou. Je to super a oba nás to moc baví. Navíc Petra je hrozně fajn a jde na nás metodou, která mi vyhovuje - za každou drobnost nás chválí a mě každý droboučký úspěch motivuje makat dál :-)

2. Fyzioterapie
Naopak Libor, ten mě nechválí nikdy za nic :-D Chodím k němu poměrně pravidelně na masáž a cvičit. Libor pravidelně masíruje atlety na Zlaté tretře a na stole už mu ležely různé hvězdy, tak se tomu ani nedivím. Pravidelně po cvičení odcházím s pocitem, že jsem naprostý lůzr, spoustu cviků vůbec nezvládám a považuju potom za zázrak, že běhám. Minule jsem se například dozvěděla, že mi na zádech chybí celá svalová skupina. 
Ale masáž to je jiná :-) Masáže miluju a neumím si představit, že bych na ně nechodila. Možná je to tím, že jsem na to zvyklá nebo že jsem stará nebo znám ten super pocit po ní, kdy mám lehčí nohy a běhá se mi líp. Nevím :-) Každopádně je to super.

3. Spolupráce s jedním běžeckým závodem
To jsem tak jednou byla v mé oblíbené kavárně, pila jsem cafe au-lait, četla si a pozorovala ruch kolem sebe. Byli tam studenti, pár samotných čtenářů jako já a potom u pár stolků probíhaly pracovní schůzky. A já jsem si říkala, jůů já chci taky mít nějakou pracovní schůzku v kavárně. Ale s kým bych se asi tak scházela a co bychom řešili?  Došla jsem domů, vytáhla iphone, stáhla poštu a tam email s nabídkou spolupráce s běžeckým závodem, který se mi moc líbil. Hned jsem souhlasila se schůzkou a hádejte, kde? V Ostravance u Černého stromu :-) Sny se někdy plní hodně rychle :-) 

4. Nový design blogu
Začala jsem připravovat nový vzhled blogu a doufám, že to bude vypadat tak hezky, jak si to představuju ve své hlavě :-) Zatím jsem se díky přípravám podívala na jedno super inspirativní místo a tím je Impact Hub v Ostravě. Je to moc hezký prostor plný mladých kreativních lidí, pořádají tam zajímavé workshopy, prostě určitě stojí za to, aspoň tam nakouknout :-) 

5. Mattoni Free Run běh pro Lukáška
Nějaký čas zabrala příprava, tak jsem si říkala, že to nevadí, že si aspoň zaběhnu těch společných 5km. No a nakonec jsem radši zhruba půlhodinu, co všichni běželi, strávila s Marcelou, Petrem a Lukáškem :-)

1.září - běh na oválu
Rozběhání cestou na Čapkárnu s Viktorkem vedle mě na kole, potom 9x200m a vyklusání domů.

2.září - cvičení s Liborem

3.září - volno

4.září - plavání s Petrou

5.září - 5km běh
Běžela jsem volně s pár rychlejšími úseky.

6.září - Ostravský maraton 5km




7.září - plavání s Petrou + 3km běh
Super strávený čas s Viktorkem v parku - Viktorek na kole a já jsem běžela. Dokonce sám vymyslel, že si vyběhneme kopec a hlavně to fakt asi desetkrát zvládnul. Dělali jsme kotouly, dřepy, kliky. Mám  vždycky velkou radost, když Viktorka tak baví sportovat.



8.září - plavání s Petrou

9.září - volno

10.září -  Mattoni Free Run běh pro Lukáška



11.září - 10km běh
Pohodovým tempem přes park a kolem Ostravice. Těšila jsem se jak malá, že se jenom tak na pohodu proběhnu, sluchátka do uší, utřídit myšlenky a vymyslet, jakou pomazánku udělám na večírek :-D

12.září - 5km běh
Balili jsme na cestu a u toho jsem sledovala, jak všichni běží Run Tour v Ostravě. Odpoledne už mi to nedalo a běžela jsem aspoň svůj vlastní závod doma na pásu. A zaběhla jsem jsem si svůj osobní rekord 19:40!!! Nechci to nijak přeceňovat, protože na pásu to jsou ideální podmínky, ale stejně už se těším na další závod na silnici. Běželo se mi výborně a podařilo se mi výrazně zrychlit na posledních 400m, protože jsem z okna viděla, jak přijíždí Vikiho mamka a chtěla jsem uběhnout celých 5km.


13.září - volno

14.září - 6,5km běh
Moc příjemný běh Prokopským údolím, kopce, les, krása. Musela jsem si tohle všechno užít před odletem na Floridu.

15.září - Běhat s Peťulou tam a zpátky po letadle a houpat ho v šátku, aby usnul, bylo celkem slušné kardio :-D



Mějte se krásně. 

Běhání a plavání zdar :-)

A.

pátek 11. září 2015

Ohlédnutí za Mattoni Free Run během pro Lukáška

Běh pro Lukáška je za námi. A myslím, že velice úspěšně za námi. 


Mattoni Freerun - pořádal běh pro Lukáška, v Komenského sadech - Ostrava, ve čtvrtek 10.9.2015. Celá akce byla pořádána s myšlenkou podpořit během našeho syna Lukáška. Trasa měřila 5km a běžci si sami zvolili jakou částkou podpoří Lukáška na další rehabilitaci KLIM-THERAPY v lázních Klimkovice, celková částka je nádherná 13.523,- Kč. 
Akce byla velice vydařená i když počasí nám moc nepřálo, ale běžců, přišlo spousta, což bylo nádherné vidět. 
Na začátku běhu, také proběhla dražba - dražil se dort, který na tuto akci upekla paní Silvie Gjikolli děkujeme.
S dojetím děkujeme všem organizátorům a zúčastněným.
Moc si vaší podpory a finančního daru vážíme. Lukášek, Marcela a Petr Jendrulkovi


Mě samotnou napadá ke včerejšímu běhu spousta myšlenek a mísí se ve mě různé pocity. Nevím ale, jestli bych to všechno uměla napsat tak, aby to nevyznělo pateticky nebo hloupě. 

Tak to radši nebudu dělat a napíšu jenom o tom, že na můj vkus jsme my pořadatelé udělali příliš mnoho chyb. Dělali jsme to poprvé, ale s o to větším nadšením :-) A o tom, jak obrovskou radost mám z toho, že jste vy všichni přišli. Něktěří jste neměli čas nebo si netroufli běžet, ale přišli jste a přispěli. O tom, jak je úžasné, že Silva věnovala do dražby dort. O tom, jak jsem ráda, že s námi běželi rodiče s kočárkem, psi, zkušení výborní běžci i úplní začátečníci, Báječné ženy v běhu, pekařky dortů, Černé plíce, paní starostka našeho městského obvodu a její tisková mluvčí, maminky od nás ze školky, naši kamarádi, známí a rodinní příslušníci, prostě vy všichni! A bylo nás téměř 70!

Bylo to fajn a přesto, že jsme běželi v dešti nechyběly vtípky a dobrá nálada. Na závěr přidávám úsměvnou historku, která si myslím včerejší běh pěkně vystihuje. Jedna z běžkyň míjela skupinku pobudů a jeden z nich na ni volal: "Další taková, co běhá, aby měla lepší postavu." A ona pohotově zareagovala: "My tady neběháme kvůli postavě, ale pro dobrou věc ty .......!!!" Místo teček doplňte jednu typicky ostravskou nadávku na ch a ty vykřičníky asi taky většina Ostraváků ví, co znamenají :-D

















Mějte se krásně :-) 

Běhu a obzvlášť běhu pro dobrou věc zdar :-)

A.

neděle 6. září 2015

Craft Ostravský maraton

V minulém článku jsem psala, že jsem se nakonec rozhodla neběžet maraton, ale přehlásit se na některou kratší trať. Když jsem volala na infolinku závodu s přáním přeregistrovat se z maratonu na pětku, cítila jsem se fakt zvláštně. Jako někdo, kdo o prázdninách totálně přestřelil a teď z toho couvá. Ale na samotný závod jsem se těšila a byla jsem zvědavá, jak budu schopná prodat své rychostní tréninky. 

V sobotu jsem si šla vyzvednout startovní číslo a měla zároveň sraz s Edou a Markem. U kávy a koláče jsem si prohlížela mapku závodu a Eda si ze mě dělal srandu, že proč to tak studuju, že jestli poběžím první a bojím se, že zabloudím. Já jsem se přitom jenom snažila poučit z minulého závodu na Bílé, kde jsem si vůbec neprohlídla mapu, kudy máme běžet a pak se zbytečně hodinu nervovala seběhem sjezdovky, který jsme vůbec neběželi. Večer jsme si s Vikim dali na terase víno a i vlastní manžel si do mě rýpnul, že jestli to nevyhraju, ať nechodím domů. Asi to myslel dobře, aby mě vyhecoval, ale já už jsem se viděla, jak po závodě volám Vavře, že spím u ní. 

Ráno mi Peťula připravil svůj klasický budíček v 5:26 a já jsem začala stresovat naplno. Byla jsem nervózní fakt šíleně a Viki se o mě začínal trochu bát, protože mě takhle nikdy neviděl. Chodila jsem po bytě a říkala věci, jako "už nikdy nepoběžím žádný závod" a "hlavně mě nepouštěj na triatlon, protože se určitě utopím v moři a spadnu z kola". Nejhorší bylo, že jsem tím vyšilováním štvala sama sebe!!! Proboha, vždyť o nic nejde, není to mistrovství světa, nejsem žádný profi sportovec, nikdo mě nesponzoruje, běžím sama za sebe, takže to svým špatným výkonem nikomu nepokazím. Po půl desáté jsem odešla z domu, lehce jsem se rozběhla a nervozita odcházela s každým uběhnutým metrem. Do Trojhalí u Karoliny, kde se startovalo, jsem přišla úplně klidná, v pohodě a o to víc mi přišlo směšné to ranní stresování. Stihla jsem start hlavního závodu, tedy maratonu a půlmaratonu, ale bohužel ze všech známých a kamarádů jsem zahlídla jenom Míšu. 

Pak jsem odevzdala batoh v úschovně a šla se rozběhat. V tuto chvíli už jsem byla úplně klidná a věřila jsem, že to dnes zvládnu. Start byl společný pro 5km, 10km a štafety a hned od začátku se mi běželo lehce a dařilo se mi držet tempo kolem 4:10/km. Nevím, jak popsat celý průběh závodu, protože při tomto tempu nad ničím nepřemýšlím. Jenom jsem běžela a říkala si, já to chci vyhrát, já to  chci vyhrát, ať mě nepředběhne žádná holka, makej. Kousek za třetím kilometrem jsem předběhla běžce v šedém tričku, který mě povzbuzoval roztomilým utíkej růžová, utíkej :-) Chvíli jsem táhla já jeho, pak zase on mě. Těšila jsem se na společnou fotku v cíli, ale on běžel desítku a už jsme se nepotkali :-( To už jsme se pomalu blížili k cíli, proběhli jsme kolem Karoliny a mě píply garminy, že už jako mám uběhnutých 5km. Viděla jsem cílovou bránu, protáhla jsem krok a běžela si pro vítězství. Juchůů, paráda, medaile :-D Mám radost, že jsem první. V cíli rozhovor s moderátorem a za chvíli už krátké pozdravení s Edou, který běžel desítku.

Cílový čas 22:36. Celkově i mezi chlapama 3.místo. Ze začátku mě trošku mrzelo, že jsem si osobní rekord zaběhla jenom ve svých hodinkách, protože závod byl o více než 300m delší, ale jinak samozřejmě převládá radost. Průměrné tempo jsem měla 4:13/km, vyhrála jsem a dostala jsem růžové tričko :-) Krása :-) 






Dnes ale těch důvodů k radosti bylo mnohem víc, protože:


Marťa běžela svůj první závod a zárověň prvních 10km v životě :-)



Pavla uběhla svůj první půlmaraton :-)



Barča stála poprvé na bedně, protože byla na 3.místě ve své kategorii :-)




A Marek pokořil maraton!!!



Tohle byly novinky, ale naštěstí některé věci se nemění a zůstávají. A tím je tradiční vítězství Danušky, která jasně ovládla svou kategorii na půlmaratonu :-)




Dobrou noc :-) My s Vikim otvíráme víno na oslavu toho, jak má rychlou manželku :-)

Mějte se hezky :-)

A.

pátek 4. září 2015

Na co myslím při běhání Nr.2 - hlavně si neobléct stejné tričko jako minule

Co si obléct na sebe? Přesně tohle se mi honilo hlavou během závodu Běhej Lesy. Už jsem to psala v článku, že moje mentální příprava na závod spočívala v tom, že jsme s Anetou a Markem ladili outfit. Je to přece strašně důležité :-D Marek napsal, že si vybírá oblečeni tak, aby na fotkách na blogu neměl na sobě pořád to stejné. A z Olomouckého půlmaratonu prý nemá ani jednu fotku, takže může klidně běžet v tom stejném :-D 
No a moje myšlenky se rozběhly, co jsem měla na sobě na kterém závodě? Mám to oblečení vyfocené? Kde tu fotku mám? V telefonu nebo ve foťáku? Tak pojďme na to :-)

Na první letošní závod Night Run jsem to s oblečením měla jednoduché. Běžely jsme jako Peachky v našem týmovém triku a v černých legínách. Jediné místo, kde jsem měla prostor něco ladit, bylo podvlíkací tričko. Chtěly jsme si s Vavřou vzít házenkářskou klasiku Hummel, ale bohužel jsem to triko zapomněla u mamky, tak přišlo na řadu Vikiho šedé kompresní Adidas. Od Night Runu jsem to tričko prohlásila za své, protože je super. Mám ho o několik čísel větší, takže není kompresní, ale je vítězné a prostě už je moje :-)




Další závod byl Pražský maraton a tady jsem poslechla radu zkušených - neber si nic, co nemáš vyzkoušené z tréninku. Volba byla jasná -  fialové triko Under Armour a černé legíny Nike. Líbí se mi ta barevná kombinace a navíc mi pak diváci (Viki, mamka, brácha a Deny) říkali, že jsem v davu šla dobře vidět :-) 




Potom jsem běžela 9km v rámci Hlučínského půlmaratonu. Ráno jsem vyzkoušela různé kombinace , několikrát se převlíkla, ptala se Vikiho a Viktorka, v čem se jim nejvíc líbím a nakonec to vyhrálo opět fialové triko :-) a legíny Asics. 



Český běh žen - Ten den bylo šílené vedro a start přesně v poledne. Kdybych měla odvahu běžela bych jenom v podprsence. Odvahu jsem neměla, takže přišla na řadu letní verze - fialové tílko Nike a černé šortky Nike. Vážně mám i oblečení v jiných barvách a běhám třeba v modrém nebo zeleném triku, ale když mám běžet závod, je fialová a černá jasná volba :-D




Olomoucký půlmaraton - Zkouším různé kombinace triček, legín a šortek a stejně nakonec skončím v nejoblíbenější kombinaci - fialové triko Under Armour a černé legíny Nike. Protože přece je to závod, co když mě nějaké jiné triko bude někde škrtit a legíny třeba budou padat? Nevadí, že v tréninku jsem ve všem ostatním odběhala spoustu kilometrů. Prostě fialové tričko opět v akci. Miluju ho. Kdybych věděla, že si ho tak oblíbím, koupila bych si jich víc. 
Na fotkách vidíte moje zatnuté pěstičky, jako, že "yes yes, mám to zasebou v osobním rekordu" :-D





Olympijský běh - Běžíme s Vavřou a Ladou, takže "Peach dress code". 



Běhej Lesy - Rozhoduju se, vymýšlím a jako největší konzerva běžím zase v tom stejném. Blog neblog, zase fialové tričko :-D







V neděli poběžím 5km v rámco Ostravského maratonu, tak jsem na sebe zvědavá. 

Mějte se hezky :-)

A.