Běhám s Terkou II - novoroční předsevzetí

Ahoj,

tenhle článek je úplně neplánovaný a spontánní po ranním tréninku. Na facebooku jsem psala, že mě posledních pár týdnů trápí kolena a poslední trénink jsem ani neodběhala celý. Paradoxně o to víc jsem se těšila na dnešní ráno na ovál. A byl to super. Běhaly jsme ve sněhu, svítilo sluníčko a dokonce mě hodně bavila i běžecká abeceda, kterou jinak moc nemusím. Ale hlavně jsem potřebovala morální podporu, protože já sama jsem sice o svých letošních cílech nepochybovala a motivaci mám, ale bylo moc fajn slyšet podporu i od někoho jiného než od sebe samé. Takže moc děkuju :-)

No a k těm předsevzetím... Letos poprvé jsem se rohodla dát si předsevzetí a první je: 

1/ Poctivě si zapisovat tréninky

A tohle předsevzetí jsem samozřejmě hned dnes porušila, ale napravím to :-) Během podzimu všichni dávali na facebook a instagram kolik naběhali kilometrů (2000, 3000) a já jsem to všem lajkovala a gratulovala, ale  když se na to někdo zeptal mě, nevěděla jsem. Měla jsem nějakou zhruba představu, věděla jsem, že je to o hodně míň, ale přesně zapsané jsem to neměla.

Jak to? Mám přece garminy a v nich naměřených spoustu údajů. To jo, ale musíte si ty hodinky vzít na každý běh, což nedělám a zrovna na zítra mám naplánovaných 6-8 kilometrů na pohodu bez hodinek. Nebo ty hodinky mám na ruce, ale zapomenu je zapnout. To se mi stalo zrovna dnes na tréninku s Terkou. Prostě běhám, bavím se běháním, vím, že všechno měří ona a v půlce zjistím, že hodinky mám vypnuté. A poslední případ, odběhám trénink na pásu a nikam to nezapíšu.

Ale v pondělí jsem si řekla, že se dopočítám aspoň k nějakému číslu za rok 2015. Od ledna do konce srpna jsem měla všechno pečlivě zapsané na běhej.com a ten zbytek roku jsem přičetla ze svých hodinek, z Vikiho hodinek, protože když jsme trénovali na triatlon, běhali jsme spolu. Těch pár kilometrů z pásu už jsem nechala být. A došla jsem k číslu 1560km. Terka to dnes jenom okomentovala: "To je trošku málo, ne?" Jo, je to málo. A proto z toho vychází další předsevzetí: 

2/ Naběhat v roce 2016 víc kilometrů než loni

Přesné číslo jsem si neurčila, ale třeba 2016 km zní docela dobře :-)

A dostávám se k poslednímu, děsně originálnímu předsevzetí:

3/ Zhubnout

Tohle bude nejtěžší a to hlavně proto, že k hubnutí nemám podporu u Viktora. Pořád mi opakuje, že se mu líbím taková, jaká jsem, což jsem moc ráda a samozřejmě mám radost, ale tuhle sezónu jsem se rozhodla dát běhání a závodění víc než minulý rok a ty tukové zásoby na břichu mi ke zlepšení moc nepomůžou. 

Ještě nevím, jestli se nechám změřit na inbody, abych věděla kolik toho tuku vlastně mám (a trošku se toho čísla asi bojím, tak ho nechci vědět) nebo jestli se jenom budu fotit. Ale jestli se nechám změřit, určitě se pochlubím, nebojte :-)

Každpádně už dnes vím, že výborný nápad je chodit nakupovat společně s trenérkou, protože když jsme dnes byly ve zdravé výživě, bylo mi fakt blbé přihodit do košíku i sušenky, které bych si jinak určitě vzala :-D

srpen 2015 - trénik na triatlon, totální vyčerpání po běhu na pláži

prosinec 2015

A co vaše předsevzetí? Dáváte si nějaká?

Mějte se hezky

A.

Fresh start I. - běžecké plány na rok 2016

V článku Běhám s Terkou I už jsem psala o motivaci a cílech pro letošní sezónu. Cílem je zrychlit na kratších tratích - 5 a 10km. Já sama si zatím neříkám nějaké konkrétní časy, které bych chtěla zaběhnout, ale když můj osobák na desítku je 44 minut, je jasné, k jaké hranici bych se chtěla co nejvíc přiblížit :-) Terka, která mi celý trénink připravuje, ty časy samozřejme ví, ale nestresuje mě tím. A já jsem za to ráda.

Spousta lidí se mi taky diví, proč běhám pětky, když už jsem uběhla maraton a proč radši nechci zkusit něco dlouhého jako třeba Beskydskou sedmičku. Na to je jednoduchá odpověď, baví mě to :-) Strašně mě lákají i překážky a třeba 3000m steeple chase, ale to nejsou cíle, spíš taková přání.

Tady je seznam hlavních závodů, které chci letos běžet. Asi jich nakonec bude o něco víc, ale tohle jsou pro mě ty nejdůležitější a to z různých důvodů. 

leden

23.1. Winter Run Ostrava, 4km. 

Běží se v našem ostravském Central Parku, moje domácí podmínky, tady nesmím chybět :-) Navíc to bude první závod po dlouhé době. 

únor

Nejspíš mi Terka najde nějaký přípravný závod někde kousek od nás. 

březen

20.3. Jarní desítka Kravaře

Nevím přesně proč, ale ten závod se mi líbí (i když jsem na něm nikdy nebyla :-D) a kdyby se mi hned tady podařilo zaběhnout dobrý čas, byla bych ráda :-)

duben 

16.4. Vinařský půlmaraton v Pardubicích

V Pardubicích jsem byla v životě jenom jednou a jsem zvědavá, jaké to bude. Vinařský půlmaraton se běží zároveň jako mistrovství České republiky v půlmaratonu, tak třeba zahlídnu ty nejlepší běžce.

květen 

28.5. Český běh žen Ostrava. 

Ještě nevím, jestli 5 nebo 10km. Proti minulým ročníkům bude nejspíš upravená trasa, tak jsem zvědavá a navíc jsem ambasadorka Českého běhu žen, takže se těším dvojnásob :-)

červen

11.6. Run Tour Olomouc 5 nebo 10km

Závod Run Tour jsem nikdy neběžela, ale startují tam vždy ti nejlepší, takže určitě výborná příležitost na zaběhnutí dobrého času, navíc v mém milovaném městě.

25.6. Olomoucký půlmaraton 

Podruhé v Olomouci. Olomoucký půlmaraton je nádherný, běží se nádherným městem (ano, jsem z Olomouce :-D) a závodem žije celé město. Pořád nechápu, že zrovna Olomoučáci si půlmaraton tak zamilovali a fandí tam tolik lidí. 

červenec

1.-3.7. Bělá Cup 2016

Plážovka, juchuu :-D Aha, počkat, to vlastně není běžecký závod :-D

srpen

Nevím

září 

Nevím.

říjen 

Siesta Key Sprint Triathlon

Triatlon byl super a moc ráda bych si to letos zopakovala. Projet se na silničce, zaplavat si v moři, to přezouvání, převlíkání.... aach :-) 

listopad 

6.11.2016 New York City Marathon

Prosím, prosím, ať to vyjde. Nebo když nevyjde, tak zvažuju běžet i pro charitu. Prostě je to dream race :-)

Tak to jsou mé běžecké plány na rok 2016. Jaké jsou ty vaše? S kým se kde potkám?

Mějte se krásně a běhání zdar :-)

A.

Nenávidím běhání x miluju běhání :-)

Kdo neběhá jako by nebyl. Běhají všichni a často jsem někde četla něco ve smyslu "já jsem nenáviděl/a běhání a teď bez něj nemůžu být". Do tohoto pocitu jsem se nějak neuměla vcítit, protože běhání mi nikdy nevadilo. Když jsme ve škole běhaly sprinty, bavilo mě to a ani delší tratě jako osmistovka nebo cooperův test jsem nevnímala jako něco, co bych měla nenávidět. Když už jsem to četla asi v desátém rozhovoru, rozhodla jsem se zjistit, proč vlastně tolik lidí nenávidělo běhání. Opravdu to tak je nebo to všichni říkají schválně, aby o to víc vynikly závody a uběhnuté kilometry? Je to něco jako "před a po" když zhubnete?

Oslovila jsem kamarádky, kamarády a běžce z Mattoni Free Run a ostravského Runga, aby mi napsali, jak se vyvíjel jejich vztah k běhání a vpodstatě během prvních pár odpovědí mi to bylo jasné a říkala jsem si, proč mě to nenapadlo samotnou???

Většina z nás se s běháním jako sportovní disciplínou setkala na základní škole. A tady se taky začal tvořit náš vztah běhání. Ve všech ostatních předmětech jsme se nejdřív něco učili a potom se z toho zkoušelo nebo se psala písemka. V tělocviku to bylo jinak, přišel učitel a řekl běháme šedesátku, pátnactistovku a později třeba coopera. Většinou nám nikdo neřekl, jak máme běhat, co dělat s rukama, jak u toho dýchat, ale bylo potřeba splnit osnovy, taky jsme musely všechno zaběhnout na čas. Přesně naopak než se píše v každém článku o tom, jak začít běhat. Trošku to zjednoduším, protože to není tak černobílé jak to napíšu a jsou samozřejmě výjimky. Někomu běhání šlo samo, byl mezi nejlepšími a i když ho třeba přímo běhání moc nebavilo, tak tu hodinu nějak přežil a bylo mu to celkem jedno. A potom tady byla druhá skupina, kterým to nešlo. Byli třeba trošku silnější, míň pohybově nadaní nebo prostě jenom neuměli při běhání dýchat a ti si běhání pěkně zprotivili. Protože běhání je přece nuda, člověk se u toho málem udusí, je to stres, spolužáci se vám smějou a učitel vyhrožuje špatnou známkou. Další častou věcí je běhání za trest. Hrajeme v tělocviku přehazovanou a který tým prohraje, si dá dvě kolečka kolem tělocvičny. Proč radši něco nedostanou vítězové? Nevím, jak na vás, ale na mě platí spíš pozitivní motivace než ta negativní. Myslím si, že nejsem jediná, koho dobrý výsledek nakopne k ještě lepšímu výkonu. Jak to máte vy?

Jasně, že jsou lidé, které běhání nebaví a dělají nějaký jiný sport. Třeba můj muž je sportovec, ve všech sportech je lepší než já a bavilo ho běhat sprinty (a vlastně i teď ho to baví), ale běžet víc než tři kilometry už je pro něj trochu nuda. Navíc mi vždycky říká, že přece Bolta zná každý, ale maratonce nezná nikdo. Což musím bohužel souhlasit :-D

A proč jste tedy začali běhat a jak jste si zamilovali běhání?

Zajímavý důvod, proč začít běhat měla Beáta, naše slečna na hlídání. Minulý rok si zlomila kotník, musela na operaci a když jí potom vytahovali šrouby, doktor jí řekl, že už si nikdy nezaběhá. A ji, přestože předtím neběhala, to tak vyděsilo a nakoplo, že začala běhat. A pořád běhá :-) 

Tento důvod byl ale jeden, jinak většinou vaše cesta od nenávidím běhání po miluju běhání měla hodně podobný scénář:

"Chci zhubnout nebo zlepšit fyzičku. Začnu chodit na aerobik/spinning/zumbu/.... Aha, v době kdy začíná lekce jsem ještě v práci nebo nemám hlídání pro děti. Budu cvičit doma. Hmm, to mě moc nebaví. Začnu běhat. To nenávidím. V tělocviku mi to nešlo. /Trenér nás nutil v rámci přípravy běhat./ Jsem tlustá všichni se mi budou smát. Ale běhá tolik lidí, kamarádka už běžela závod, sousedka taky začala. To přece nemůže být tak hrozné. Proč by to jinak všichni dělali? Něco na tom musí být. Přečtu pár článků, jak začít běhat. Všude se dočtu, začni běhat pomalu a klidně ze začátku střídej běh a chůzi. Ty jo, paráda, ono to funguje. Já běžím. Já běžím rychleji než před měsícem. Já uběhnu víc než před dvěma měsíci. Zhubla jsem. Přihlásím se na závod. Ta atmosféra je úžasná. Miluju běhání :-D"

A protože mi napsalo hodně z vás, kteří jste začali běhat a něktěří jste i poslali fotky ze závodů, chtěla bych prostor v tomto článku dát právě vám. Taková pochvala před nastoupenou jednotkou a třeba inspirace pro někoho dalšího :-) Protože si myslím, že každý rád slyší, že se mu něco povedlo a že to někdo ocení. 

Jako první moje kamarádka Pavlína. V září uběhla s úsměvem na tváři svůj první půlmaraton. A napsala mi moc hezkou větu - Je fajn být vzorem pro dceru Alici :-) Krásné :-)

Petra, Jana, Silva, Monika, Ludmila, Diana

Všechny jsou to bývalé sportovkyně, které běhají. A navíc Petra B. je starostka našeho městského obvodu, kde se každý rok koná několik velkých běžeckých závodů. A já jsem moc ráda, že máme starostku, která ty závody nejenom slavnostně odstartuje, ale také sama běží :-)

Iva
Iva se přes různé sporty dostala k běhání a teď běhá s Mattoni Free Run v Ostravě. Společně s odpovědí mi poslala fotku svého syna v cíli Run Tour :-)

Radim
Radim je Mattoni Free Run kouč. Původně hrál fotbal, teď běhá, běhá hodně, běhá závody a povedlo se mu vytvořit velice přátelskou běžeckou partu. To myslím mluví samo za sebe :-)

Martina
Marťa jezdí na koních. V létě začala běhat a v září uběhla svou první desítku :-)

Tak co, kdo si jde dnes zaběhat? :-D Já určitě jdu :-)

Mějte se krásně a běhání zdar :-)

A.

Běhej bezpečně - SOUTĚŽ!!!

Ahoj všichni, dnes pro vás mám nachystanou soutěž o dvě fajn vychytávky. Před nějakou dobou jsem napsala článek 5 tipů jak běhat na podzim a v zimě a říkala jsem v něm, že běhám a budu běhat s pepřákem. Pár dnů potom mě kontaktoval eshop HQH System, jestli bych neměla zájem vyzkoušet dva jejich produkty - pepřový sprej pro běžce a osobní alarm. Vy, kteří nemáte rádi na blogu reklamu, můžete v tuto chvíli přestat číst, protože jsem se ty dvě věci rozhodla vyzkoušet a je to tedy reklama. Vy ostatní klidně pokračujte ve čtení :-) 

Řekla bych, že z alarmu byl víc nadšený Viki než já. Bojí se o mě, nutí mě brát si večer taxík, i když jedu jenom kousek a nepustil by mě běhat samotnou večer kolem řeky nebo do parku. Včera večer jsem měla trénink naplánovaný až na večer. Běhala jsem po městě po osvětlených širokých ulicích  a a vzala jsem si pepřák i alarm s sebou na vyzkoušení.  Nikdo mě nepřepadnul, takže jsem ani jedno naštěstí nepoužila přímo v akci, ale i tak obojí doporučuju :-) 

Pepper Spray The Runner má gumičku, kterou si navlečete na ruku a nijak vám při běhu nezavazí a přitom je připravený k použití. Svůj starý pepřák jsem vždycky držela v ruce, kde mi po pár kilometrech začal vadit, takže jsem ho strčila do kapsy. A z té kapsy by se mi zase špatně vytahoval, kdybych byla nucená ho použít. Takže stačí taková drobnost jako gumička a "problém" je vyřešený. Za mě super. Koupit si ho můžete tady http://shop.hqh.cz/370-peprove-spreje

Osobní alarm je taková malá věc velikosti přívěšku na klíče. Když vytrhnete řetízek z té plastové části, začne to hlasitě houkat, pískat, něco jako zvuk sirény, prostě dělat kravál :-) Tento zvuk by měl útočníka vylekat nebo minimálně na chvíli zdržet a buď uteče on nebo než on zjistí, co se děje, vy získáte náskok a můžete utíkat pryč. Ideální je si alarm připnout na zip u kabelky nebo u bundy a pak jenom trhnout řetízkem. Já jsem měla alarm v kapse, protože na kapsách mé běžecké bundy je zip hodně drobný a nebylo to jak připevnit. Koupit můžete tady http://shop.hqh.cz/371-osobni-alarmy

V žádném případě nechci z běhání dělat nějaký nebezpečný sport a šířit paniku, že za každým rohem číhá nějaký násilník. To vůbec ne, ale na druhou stranu, kdo je připraven není překvapen a tyhle dvě drobnosti se vám v pohodě vejdou do kapsy nebo do kabelky. 

Pepřový sprej i osobní alarm může vyhrát jeden z vás. Původně jsem chtěla do soutěže zapojit jenom ženy, ale když jsem viděla, jak se ten alarm líbil Vikimu a byl rád, že mu něco pomůže ochránit manželku, rozhodla jsem se muže nevynechávat. Protože každý muž má partnerku, maminku, sestru nebo třeba kamarádku, které by tyto šikovné věci mohl věnovat. Pepřák ani alarm nejsou samozřejmě určené jenom pro běžce, ale hodí se třeba, když se pozdě večer vracíte z práce, jdete domů z večírku apd. 

Jak se zapojit do soutěže? 

- pokud se vám Utíkej mami utíkej líbí, budu ráda za váš "lajk" facebookové stránky a sledování na instagramu

- napište mi do komentáře, jestli jste někdy při běhání, na bruslích nebo na výletě v přírodě zažili okamžik, kdy jste se báli

- napište mi na sebe email, ať vás můžu kontaktovat v případě výhry

- pokud z nějakého důvodu nechcete psát email do komentářů pod článkem, napište mi do zpávy na fb nebo na email

- soutěž potrvá do půlnoci neděle 13.12.2015

- výherce vylosuju a vyhlásím v pondělí 14.12.2015

Mějte se hezky. Přeju hodně štěstí při losování.
Běhání zdar :-)

A.

Běhám s Terkou I.

Jak už víte, začala jsem trénovat pod vedením Terky Šádkové. Docela dost z vás se mě ptá, jak trénuju, co dělám jinak a ať sem napíšu něco víc. Tak jo :-) Ale hned na začátku bohužel zklamu ty, kteří hledáte přesný rozpis tréninků, protože ty sem po dohodě s Terkou dávat nebudu. Ale i tak určitě najdete něco, čím si zpestřit svůj trénink. 

Rozdělila jsem trénink do tří skupin. První skupina jsou věci, které jsou pro mě úplně nové. Druhá skupina jsou činnosti, které jsem dělala i sama, ale teď je dělám víc nebo jinak. A poslední třetí skupina jsou věci, které zůstaly stejné a těch je nejmíň :-) A aby to bylo kompletní, musím hlavně napsat, jaké jsou mé cíle a na co trénuju, protože z toho to celé vychází. To je jasné :-)

Takže cíl/sen/plán na jaro a léto 2016 je co nejvíc zlepšit čas na kratších tratích, nejdelší závod poběžím půlmaraton. A zároveň se budu hlásit do loterie o New York City Marathon 2016, který se běží na začátku listopadu. Pokud by loterie vyšla, začala bych trénovat na maraton. A pokud ne........ Tak mě to bude mrzet a ještě nevím co dál :-D

Zatím spolupráce funguje tak, že jeden trénink v týdnu mám s Terkou a na ostatní dny mám plán, podle kterého běhám sama. Dva dny v týdnu mám volno od běhání. Náš první trénink byl v pátek 20.11. a v době od 21.-29.11 jsem naběhala něco přes 55km. 

A co tedy dělám:

Nové 
Rovinky,
O tom, co to jsou rovinky a jak se běhají si můžete přečíst například tady.

Trénink na oválu, úseky 
Tohle mě baví moc a ovál je super a strašně mě láká vyzkoušet překážky, když už jsem na tom oválu :-)

Švihadlo
Švihadlo byla první věc, kterou jsem přestala dělat společně s házenou. Naskákáno mám hodně, ale nikdy mě to moc nebavilo, takže jsem ve fázi "snažím si zamilovat švihadlo". Pomáhají mi k tomu dvě věci, dostala jsem růžové švihadlo a zkouším dvojšvihy, což je sranda.

Jiné
Intervaly a tempové běhy
Většinou jsem dělala chybu, že jsem je běhala buď moc rychle a krátkou vzdálenost nebo naopak.

Posilování, běžecká abeceda, rozcvičení, vyklusání

Přesně kvůli těmto věcem nad sebou potřebuju bič, protože jsem věděla, že je mám dělat, ale nedělala jsem je pokaždé. Vyklusání jsem někdy udělala, někdy ne. Třeba teď v sobotu jsem měla vyklusaných asi 300m a potkala jsem v parku Vikiho s Peťulkou. Dřív bych se na to už nejspíš vykašlala, ale teď jsem měla v tréninkovém plánu napsáno výklus 1km a chtěla jsem napsat Terce, že jsem odběhala poctivě celý trénink, tak jsem je jenom pozdravila a doklusala zbytek.

Posilování je kapitola sama pro sebe, to jsem flákala a přiznávám to bez mučení. Zatím cvičím s vlastní váhou a zaměřuji se na střed těla, ale vím, že za chvíli začnu Terku prosit, jestli bych nemohla chodit na crossfit :-) (pozn. Terka už mi napsala, že mi to nedovolí :-D)

Stejné
Obecná vytrvalost

Chci běžet i půlmaratony, takže musím naběhat objem kilometrů. Běhám v tempu 5:30 - 6:00/km, což je stejné jako když jsem běhala sama. Jenom ty objemy nejsou tak velké jako při přípravě na maraton. A taky teď opravdu dodržuji přdepsané tempo. Dřív jsem třeba běžela nějaký dlouhý běh a ke konci už mě to nebavilo nebo už jsem prostě chtěla být doma, tak jsem to napálila co nejrychleji, ať už to mám za sebou. To teď nesmím :-D

Protahování + jóga

Tohle je důležitá součást nejen běžeckého tréninku. Terka mi ukázala pár dalších cviků, takže moje sestava "protáhnu se večer u filmu" je ještě o kousek delší.

Masáže
Miluju, miluju, miluju :-)

Takhle vypadal můj první týden a podle pocitu bych ani neřekla, že jsem těch kilometrů naběhala tolik. Ale taky je mi jasné, že to byl teprve začátek a čekají mě ještě fartleky, kopce, cooperův test a ani nevím, co ještě dalšího :-)

V pátek na tréninku s námi byla Jitka Smékalová a nafotila spoustu fotek. Moc děkuju :-) A já můžu konečně udělat nový vzhled blogu, na který se chystám od léta. Nejdřív jsem chtěla letní fotky v tílku, pak podzimní fotky s barevným listím v pozadí. Ani jedno jsem nestihla, takže nakonec jsou ty fotky zimní, protože zrovna ten den byla fakt supr zima :-D A na fotkách je vidět,  jak jsem se průběžně vyslíkala z jednotlivých vrstev oblečení. Doufám, že se vám fotky budou líbit a že je na nich vidět, jak moc mě to baví. Myslím běhání, ne focení :-)

Mějte se hezky a nezapomeňte, dnes je 1.prosince a začínáme Adventní běhání! 

A.

Běháme a píšeme :-)

Jedna z věcí, které jsem se bála, když jsem končila s házenou a začala běhat, byla že budu sama. Běh je individuální sport a v kombinaci s mou introvertní povahou a mateřskou dovolenou to byla myslím celkem opodstatněná obava. Většinu času kolem sebe nepotřebuju moc lidí, ale byla jsem zvyklá, že jsme občas (spíš často) po zápase zašly s holkama na večírek nebo prostě jenom po tréninku zůstaly dýl v šatně, pokecaly, ponadávaly nebo naopak společně slavily vítězství. A přestože už mi to někdy lezlo na nervy, protože jsem takhle trávila spoustu času i s lidmi, se kterými jsem nechtěla, zároveň jsem věděla, že mi to bude chybět.

Časem jsem ale zjistila, že i když člověk běhá, nemusí být vůbec sám, protože se může krásně zařadit do běžecké komunity. Výborná příležitost, jak se seznámit s ostatními běžci jsou běžecké skupiny, o kterých jsem psala minule. Další možností jsou potom běžecké blogy. A nejlíp si jeden svůj založit :-) Minulé léto, když jsem si sama běhala po parku a pravidelně četla jeden jediný blog, newyorskou Paleo Running Momma, mi připadalo neskutečné, když v jednom článku psala, že se díky blogování seznámila se spoustou zajímavých lidí a běžců. Říkala jsem si a to jako jak? To není možné. A teď tady sedím a musím napsat úplně to stejné :-) Občas mě někdo pozná a osloví na závodech a nebo jsme se potkali přímo s lidmi, kteří taky píšou. A nebo se známe jenom z instagramu nebo komentářů na jednotlivých blozích.

K napsání tohoto článku mě nakopnul Eda Kožušník, který napsal článek 5+2 mých oblíbených běžeckých blogů a poslal nám na něj odkaz. Ten email měl nadpis Musíme držet spolu :-) a já souhlasím a ráda tento článek pošlu dál, protože se mi ta myšlenka moc líbí.

Začnu samozřejmě Edovým blogem Prostě běž a 66 běžeckých rad

Blog i facebookovou stránku určitě znáte. Najdete tam tréninkové plány pro začátečníky, rady ke stravování, výběru bot, oblečení a všeho, co jako běžec potřebujete vědět a mít :-) S Edou jsme se potkali před Ostravským maratonem a doufám, že to nebylo naposledy.

A tohle je Edův seznam oblíbených blogů a Utíkej mami utíkej je mezi nimi. Děkuju, děkuju, mám z toho radost :-)

Jeden měsíc běžce

O Verče jsem psala už v létě, když jsem běhala její Letní výzvu pro srdcaře. Ona je pro mě trošku z jiného světa a její cílevědomost, pracovitost a píli upřímně obdivuju. Pokud potřebujete motivovat, určitě se zapojte do některé z jejích výzev. Naživo jsem Verču viděla jednou na pár vteřin, když jsme se míjely na zhruba 19.kilometru Olomouckého půlmaratonu :-)

From Pub to Ironman

S Markem jsme se seznámili na instagramu v době, kdy jsme se připravovali na Pražský maraton 2015 a jsme oba z Ostravy, takže jsme držely spolu ještě před Edovým emailem :-) Marek byl schopný v přípravě naběhat pro mě neuvěřitelné množství kilometrů (co obdivuju) a já jsem si proti němu celou dobu připadala jako lenoch líný :-D

Zabehu.cz

Evin blog jsem objevila až díky Edovi, takže ho nemám ještě pořádně pročtený. Super byl článek o sportovní psychologii. Ten si jdu přečíst ještě aspoň jednou :-)

Tomáš Zahálka

Viděli jste někdy na závodě bosého muže v sukni? Tak to je on :-) Já jsem se ho marně snažila dohnat na Pražském maratonu a jenom jsem si říkala "že mu ty kostky a koleje nevadí". Jestli vadí nebo nevadí se můžete dočíst u něj na blogu.

Barborka on the Run

Barčin blog jsem měla zařazený jako "ta hodně rychlá a cool běžkyně" a trvalo mi dlouho, než jsem se odvážila vůbec napsat k ní na blog první komentář. Když jsme se měli potkat poprvé osobně (na Olomouckém půlmaratonu), byla jsem nervózní víc než před samotným závodem, no a ono to bylo úplně v pohodě :-D Teď plánujeme společný team na Nomen run a jestli vyjde i loterie o New york City Marathon, bude to bomba.

Babeta Runs

První článek, který jsme u Babety četla byl Dva půlmaratony ve dvou dnech a dvou zemích. Cože?Článek jsem přečetla jedním dechem a už jsem u ní na blogu zůstala :-) Babeta je vtipná a pozitivní a doufám, že konečně klapne naše domluva a zajdeme si spolu zaběhat.

Running2

Blog Soni a Michala je nejnovější a nepůsobí na mě úplně jako blog, ale spíš jako časopis o běhání. Moc se mi líbily rozhovory se sprinterem Pavlem Maslákem a překážkářkou Denisou Rosolovou.

No a já k Edově sedmičce přidám ještě svou trojku :-) 

Máma v běhu

Jitka běhá maratony a ultramaratony v horách a nádherně o nich píše. Když jsem četla o tom, jak běžela Kaiser Marathon, nejdřív jsem se smála, pak jsem měla husí kůži a nakonec zatlačovala slzy. A taky je ukecaná a vtipná a má holčičky v podobném věku jako já kluky :-)

Verunka na cestách

Nenechte se zmást názvem blogu, protože Verča sice cestuje, ale také čím dál víc píše o běhání. A je to krásné a dlouhé čtení, protože Verča běhá hooodně dlouhé závody :-) S Verčou se osobně neznám, ale věřím, že to napravíme.

Runheart

Anetu už jsem tady zmiňovala několikrát a udělám to znovu :-D Runheart mám moc ráda, protože si tady počtete nejen o běhání, ale taky o cvičení a knížkách, což je skvělá kombinace. Když jsme se viděly poprvé, chtěly jsme uběhnout tak deset kilometrů a popovídat si u toho. Těch kilometrů bylo nakonec 16 a že to nebylo ještě víc, mělo jediný důvod - musely jsme zpátky k dětem :-)

Běhání a psaní o něm zdar :-)

A.

Pomoc! Nechci běhat sám aneb běžecké skupiny v Ostravě

V minulém článku jsem se psala, že je fajn běhat s běžeckou skupinou. A protože Ostrava je běžecké město a skvěle se tady běhá, tak těch běžeckých skupin u nás funguje hned několik. Každá z nich je trošku jiná a běhá v jiné části města, což je fajn, protože si můžete vybrat, co vám bude nejlépe vyhovovat. 

Černé plíce se kromě běhání připravují také na závody Spartan race, Mattoni Free Run je skupina ideální pro začátečníky, v Rungo si můžete vyzkoušet atletickou přípravu na oválu a Starobělské Lurdy zase běhají v krásném prostředí Bělského lesa. Pár věcí ale mají všechny skupiny společné. Jsou zdarma. Jsou přístupné všem, nemusíte se stát členem žádného oddílu nebo klubu. Můžete klidně běhat ve všech skupinách. Jsou pro všechny bez rozdílu výkonnosti, takže se nemusíte bát, že kdybyste nestíhali tempo, všichni vám utečou. 

Každá skupina má své pravidelné tréninky, ale doporučuji sledovat jejich facebookové stránky kvůli případným změnám. 

A aby si skupiny mezi sebou nezáviděly pořadí, v jakém o nich píšu, vezmu to podle abecedy :-)

Černé plíce

kdy: každou středu od 18:00
kde: centrum, sraz je u lávky ke Slezskoostravskému hradu
Proč běhat s Černými plícemi? 
"Běháme hlavně pro radost, nejde nám tolik o nejefektivnější trénink nebo závodní výkony, ale primární pro nás je, aby to všechny bavilo. Jsme přátelští, zábavní a máme pěkná trička :-) Snažíme se, aby trasy i vzdálenosti byly rozmanité a všechno je na domluvě účastníků." (Zuzka)
kontakt: Míša Stachová a Zuzka Salvetová
http://www.cerneplice.cz
https://www.facebook.com/cerneplice/?fref=ts

zdroj: fb skupina Černé plíce

Mattoni Free Run

kdy: úterý a čtvrtek v 17 nebo 18:00, čas je vždy upřesněn na facebooku
kde: centrum, sraz je u brány do Komenského sadů, kousek od památníku
Proč běhat s Mattoni Free Run?
"Projekt je založen spíš pro začátečníky, nevím, co by tady dělal kluk, který by třeba běhal 10km za 35 minut. To ať zkusí spíš Terku Šádkovou :-) Maximálně kdyby hledal nové kamarády." (Radim)

"Mattoni je podle mě skvělá pro začínající. Ukáže jim to, že běh může být zábava. Radim se věnuje začátečníkům a podle mě odvádí dobrou práci. Simona se věnuje rychlejším. Samotná trať je pro pokročilejší běžce nudná, takže tam občas chodím, ale spíš za lidmi a zábavou. Po běhu se jde pokaždé na pivo." (Marek, From Pub to Ironman)

kontakt: Simona Kaminská, Radim Šmiřák
https://www.facebook.com/groups/Freerun.Ostrava.KomenskehoSady/

zdroj: fb skupina Mattoni Free Run Komenského sady

Rungo 

kdy: pondělí v 18:00 atletický trénink (přes zimu v tělocvičně), úterý v 18:00 výběh
kde: atletický trénink ZŠ Mitušova, místo výběhu se mění
Proč běhat s Rungo?
"V Rungo je přátelská atmosféra. Běhání ve skupině rychle uteče, při běhání pokecáš, získáš informace o závodch, oblečení, botách nebo hodinkách. Poznáš další běžce a na závodech už jsi jak doma. A hlavně se teď holky po večerech nemusíme bát :-" (Barča, pravidelná účastnice Rungo výběhů)
kontakt: Tereza Šádková
https://www.facebook.com/groups/1490137094586930/

zdroj: Jitka Smékalová ISPHOTO, fb skupina Ostrava - Rungo 

Starobělské Lurdy

kdy: středa v 16:00, neděle v 15:00
kde: Bělský les, sraz tady
Proč běhat Starobělské Lurdy?
"Lurdy nabízí pěknou trať, která tě vyvede ze stereotypu. Já si ji oblíbil hodně a zařadil jsem ji do tréninků." (Marek, From Pub to Ironman)
kontakt: Tereza Šádková
https://www.facebook.com/events/145188905836864/

zdroj: fb skupina Starobělské Lurdy

Tak takhle se běhá v Ostravě :-) Vybrali jste si? A pokud vám žádná z běžeckých skupin nevyhovuje, co takhle si založit skupinu vlastní? Napadá mě třeba skupinka běhajících maminek, které se podělí o slečnu na hlídání? Co vy na to? 

Co vy a běhání ve skupině? A jak jsou na tom s běháním ostatní města? Napište mi :-)

Běhání zdar a doboru noc :-)

A.

5 tipů jak běhat na podzim a v zimě

Je podzim. Facebook a instagram je plný fotek z běhání v barevném listí. V parku nebo v lese je nádherně. Potom bude zima a fotky listí nahradí fotky z běhání ve sněhu. Úplně před sebou vidím prašan a sněhové vločky, které se třpytí na sluníčku. Jasně, jsou dny, kdy je běhání na podzim a v zimě super. Ale taky je brzo tma. Pro nás, kteří žijeme v Ostravě nebo v Číně je ještě potřeba přidat smog. A pro nás rodiče k tomu ještě přidávám celoroční problém "nemám hlídání". Jak běhat v takových podmínkách? 

Pevně věřím, že se mi podaří naběhat co nejvíc kilometrů přes den za světla. Hlavně dlouhé běhy bych si fakt ráda užila v přírodě. Ale to jaksi nezáleží jenom na mně, ale hlavně na tom, kdy bude mít čas na hlídání manžel, babička nebo slečna na hlídání. Takže je mi jasné, že budu běhat i večer nebo brzo ráno, kdy je už nebo ještě tma.

Jsem vybavená, mám čelovku, běhací bundu i legíny s reflexními prvky a pepřák. Ale bohužel to vůbec neřeší skutečnost, že se běhat ve tmě sama bojím. Říkejte si o mně, že jsem posera, ale za tmy do parku, podél řeky, na Landek nebo na Emu nevyběhnu. Obzvlášť ne po mých dvou zkušenostech, protože potkat chlapa s nožem a druhého s trenkama u kolen ještě navíc za tmy bych opravdu nechtěla. A jak tedy budu běhat? 

Budu kombinovat tyto body:

1/ Běhání s kočárkem

Peťulka spí po obědě tak zhruba hodinu a půl až dvě. Za tu dobu se dá zvládnout slušný trénink. Ideální řešení situace "není smog a mám jenom jedno dítě".

2/ Běhání ve skupině

Řešení situace "není smog a mám hlídání v dobu, kdy běží všichni ostatní". Na tohle se těším, protože když nepočítám závody a naše triatlonové výběhy s Vikim, běhám sama. Bude fajn potkat se se známými a někoho nového poznat.

3/ Budu běhat kolečka po osvětlené ulici

Situace "není smog a mám hlídání v dobu, kdy nikdo jiný nemá čas běhat". Asi je to divné, ale než tři dny po sobě na běžeckém pásu, radši tohle. Takže prosím, až mě poněkolikáté potkáte jak kroužím mezi Albertem a Karolinou, nesmějte se mi :-) Určitě nebudu mít sluchátka s hudbou, vezmu si s sebou telefon a obleču všechno reflexní oblečení, které mám.

4/ Běžecký pás

Poslední bod, který dokonale řeší variantu "smog" a variantu "nemám hlídání" a musím běhat, když děti ještě/už spí. Tady zbývá dořešit jenom takový drobný detail - přestěhovat pás do sklepa a předtím ten sklep uklidit. Jdu na to :-) Protože zrovna dnes je bod 4 aktuální a já místo běhání píšu tento článek :-)

5/ Pořídím si psa

Samozřejmě nějakého velkého, který rád běhá a který mě ochrání před případným násilníkem. Tak tento bod určitě dělat nebudu, ale někdo byste si toho psa mohli pořídit a pak mi ho na běhání půjčit :-)

a jedna poetická fotka z Ostravského NIght Runu na závěr :-)

Mějte se hezky a napište mi, jak běháte na podzim a v zimě vy :-)

A.

Maraton, triatlon nebo miminko?

Tato otázka se mi honila hlavou zhruba poslední dva měsíce. Chci běhat nebo si pořídíme Michalku? Myslela jsem na to při běhání, při ježdění na kole, pořád. Když už se mi podařilo na to dilema zapomenout, otevřela jsem třeba Runners World a tam celá kapitola o tom, jak si má člověk pečlivě naplánovat, na jaké závody chce jít a pak poctivě trénovat. Nevím. Zapnu facebook a tam kamarádi řeší, kdo je už přihlášený na maraton a že se závody Runczech pomalu vyprodávají. A samozřejmě následuje otázka: "A co ty? Co poběžíš, kdy poběžíš?" Nevím. Moje úvahy a rozhodnutí šly od "Viki pojďme na to hned vletět, já chci holčičku" po "jasně, halfironman v půlce prázdnin je ok." A do toho se mě ještě sem tam někdo zeptal, jestli se nevrátím k házené. To byla jediná otázka, na kterou jsem znala jasnou odpověď :-D

Na jednu stranu v obchodech okukuju oblečení pro těhotné a nakukuju na miminka do kočárků, ale zároveň vím, že chci běhat, že se pořád zlepšuju, že mě to moc baví. Takže zasedla rodinná rada a probírali jsme, co dál. Ještě jedna běžecká sezóna nebo třetí dítě? Viktorek chce dalšího brášku a prý můžu běhat i s tím bráškou v bříšku :-) Já s Vikim jsme probírali pro a proti a nakonec vyhrálo běhání. Triatlon mě sice hodně chytil a zvládnout někdy v budoucnu halfironmana mě hodně láká, ale  zatím to odsouvám :-) Promiň Peťo :-) 

Zároveň nám oběma bylo jasné, že se nebavíme jenom tak o běhání, jako jsem běhala doteď, ale že tomu chci dát víc. Že potřebuju jasné cíle, tréninkový plán a nad sebou trošku bič. Ano, že chci svého trenéra, protože jestli se chci v příšté sezóně opravdu zlepšit, bude třeba přestat spoléhat na talent a začít makat. Viki mi tohle říkal už dávno, ale já jsem k myšlence "opravdu trénovat" potřebovala dospět sama. Po letech vrcholového sportu jsem si neuměla představit, že bych do něčeho podobného šla dobrovolně znovu. No ale člověk se vyvíjí, názory se různě mění, možná jsem blázen, možná ten dril a napětí ze sportu k životu potřebuju. Nevím, ale rozhodla jsem se, že chci trénovat s trenérem.

A kdo bude trenér? Od začátku jsem věděla, koho bych si přála. Zase jsem pár dní chodila a sbírala odvahu a pak prostě napsala. Odpověď přišla za chvíli a byla kladná!!! Ale s varováním, že řízený trénink chce opravdu hodně sebekázně a je to jiné než běhat jako hobík. Takže teď už vám můžu říct, že příští sezónu mě bude připravovat Terka Šádková :-) Děkuju, děkuju, už se šíleně těším. 

Terku si pamatuju z Ostravského maratonu 2014. Ona vyhrála maraton, já jsem uběhla svůj první půlmaraton. Později jsme se seznámily na atletickém tréninku Rungo. Ostravským nemusím Terku představovat, protože ji všichni znáte :-) Terka je skvělá běžkyně a na všech závodech sbírá medaile :-) Za poslední dobu třeba vyhrála Havířskou desítku nebo skončila druhá v mixech na Beskydské sedmičce. Prostě výborná, motivující, moc fajn a jsem strašně ráda, že se budu moct učit zrovna od ní.

Zatím nevím, jak přesně budu trénovat a jaké závody poběžím. To všechno musíme vymyslet, až se vrátím domů. A ještě nakonec odpověď na otázku, co blbnu s crossfitem? Teď jsem v takovém off season režimu a užívám si věci, které přes zimu nepůjdou dělat a taky na ně kvůli běhání nebudu mít čas. Jezdím na kole, cvičím jógu, plavu v moři a chystám se vyzkoušet crossfit. 

Takže takový je plán :-) Jsem zvědavá, jaké to všechno bude.

Mějte se hezky.

A.

Další týden v USA - New York na Floridě, laryngitida a samozřejmě běhání

Máme za sebou další týden na Floridě. Jaký byl a co jsme dělali?

Přijeli za námi na návštěvu Vikiho bratranec Martin s dcerou Amálkou a všichni společně jsme užívali koupání v bazénu a v moři. Viktorek s Amálkou byli úplně sladcí. Krásně si spolu hráli a večer se dívali na pohádky tak, že Amálka mu ležela na rameni, objímali se a anglicko - česky si povídali :-)

Pak bohužel Peťulka dostal laryngitidu, takže jsme se rozdělili. Já jsem byla s ním doma a kolem domu, aby nechodil na sluníčko a chlapi s dětmi byli na projížďce lodí nebo na pláži dívat se na západ slunce. 

S Martinem je to pro nás vždy výlet do budoucnosti, takže posloucháme, co zrovna frčí v New Yorku a pak čekáme, co všechno a kdy přijde i k nám. Zaujalo mě například, že jedna maminka od Amálčiny spolužačky píše blog a bude teď s celou rodinou půl roku zadarmo cestovat po resortech na Filipínách a psát o nich. Je to blog Hellobee.com :-)

Pro něj je to naopak návrat do minulosti a může s námi vzpomínat na české jídlo, filmy, dětství v devadesátých letech. Prostě všechno, co tak úplně nejde, když je vaše manželka Američanka. Poslední večer jsme u druhé láhve vína začali plánovat. Oba běháme. On ještě nikdy neběžel maraton. Bydlí v New Yorku.... Co jsme asi tak mohli vymyslet? :-D

Druhý den nám Newyorčani odjeli domů, my jsme vrátili tuto červenou krasavici a náš život se vrátil do starých kolejí :-)

Viktorek chodí na tři dopoledne v týdnu do školky. Viki pracuje. Já s Peťulkou se projíždíme na kole, chodíme na prolízačky nebo na pláž. A samozřejmě běhám :-)

říkala jsem, že to tričko teď budu nosit pořád

opravdu pořád :-D

A na závěr jedna fotka jako důkaz toho, že tričko někdy sundám a obleču si něco jiného. Moje první fotka outfitu :-D Nebojte, už to nebudu dělat :-D

Mějte se hezky :-)

A.

Ghost Run Bradenton

Ghost Run byl závod, na který jsem se moc těšila. Běžela jsem i minulý rok a moc se nám to všem líbilo, protože byla tam příjemná atmosféra malého závodu. Navíc je to Halloweenský závod, pro děti soutěž masek, je tam i kategorie běh s kočárkem a procházka se psy, pohoda. Navíc letos jsem tady chtěla vylepšit svůj osobák na 5km. Po pětce na Ostravském maratonu jsem si věřila, v tréninku mi to teď taky běhalo slušně. Bylo mi jasné, že budu muset běžet na hranici svých možností, proto se tomu  taky říká osobní rekord, že :-D a zároveň jsem věděla, že budu potřebovat i trochu podporu vnějších faktorů. Ať není moc horko a ať běžím ve skupince nebo aspoň ve dvojici s někým, ať je to prostě závod a hecuje mě to.

V sobotu v den závodu se nedělo nic zvláštního. Nebyla jsem nervózní, jenom jsem se těšila. Startovní čísla jsme vyzvednuli už v pátek, takže jsme jenom ve 14 nasedli do auta a odjeli do Bradentonu. Teploměr nám ukazoval 29 stupňů ve stínu, takže moje první přání nevyšlo :-D Viktorek byl v nejmladší kategorii a běžel 100m. Nejprve proběhla společná rozcvička pro všechny děti a pak jsme se vypravili na start. Až doteď byl v pohodě a říkal, jak se mu to líbí a těší se. Ale naráz začalo maminko já chci běžet s tebou, já se stydím, já se bojím, já nechci běžet. Nějak se mi ho povedlo přesvědčit, že v cíli dostane medaili, na všechny děti tam čeká pizza a že se nemusí ničeho bát, protože já poběžím kousek za ním a budu ho povzbuzovat. Tak jo, start, Viktorek začal pomaleji, ale postupně předbíhal, snažil se, fakt běžel krásně a já celá hrdá patnáct metrů za ním s ostatními rodiči. A pak když Viktorek všechny předběhl a dostal se na první místo, tak zhruba dvacet metrů před cílem uviděl Vikiho. Rozběhl se k němu, skočil mu do náruče a začal brečet. Úplně to stejné jsem udělala já, když jsme měli v jesličkách besídku pro rodiče. Měla jsem zpívat nějakou písničku, ale když jsem uviděla mamku, rozběhla jsem se k ní, rozbrečela se a zůstala jí sedět na klíně. Doběhla jsem ho, vzala jsem za ruku a tak jsme spolu doběhli do cíle. On pořád plakal, že běhání ho moc baví, ale chce běhat se mnou a ne sám. Bobeček náš malý, bylo mi ho tak líto. Naštěstí medaile v cíli to trošku spravila. 

Pak jsem se šla rozběhat a rozcvičit a chvíli před 16 jsme se řadili na startu. Malá čtyřletá holčička zazpívala americkou hymnu a odstartovali jsme. Hned od začátku se vpředu vytvořila skupinka šesti chlapů. Jeden z nich mi na startu říkal, že chce běžet kolem 19 minut, tak jsem se jich nesnažila držet, protože na mě byli moc rychlí. Vyběhli jsme z centra Bradentonu směrem k řece a běželo se mi výborně. 

Krásný výhled na řeku, zaparkované yachty, kousek dál dětské hřiště, skatepark, podél řeky na promenádě byla spousta rybářů, kteří nás povzbuzovali. Krása. První dva kilometry jsem běžela tempem, kterým jsem chtěla, ale začínalo mi být horko, vedro, šílené vedro. Vedoucí skupinka se mi čím dál víc vzdalovala a za mnou dlouho nikdo. Někde na obrátce na 2,5km mi bylo jasné, že dnes to bude hodně těžké, je vedro a běžím sama. Přesně to, co jsem nechtěla. Makám, snažím se, třetí kilometr je sice o trošku pomalejší, ale druhý jsem zase měla maličko rychlejší, tak to pořád vypadalo dobře. Začala jsem dobíhat dva odpadlíky z vedoucí skupiny, jeden z nich jak uviděl, že ho chce předběhnout ženská, chytil druhou mízu a zmizel. Druhý klučina se mě snažil držet, ale tomu jsem zase utekla já. Je mi strašné horko a napadají mě klasické myšlenky, proč já to dělám, proč se tady na promenádě radši neprocházím s kočárkem, proč se nekoupu v moři, já už chci být v cíli. Čtvrtý kilometr je pomalý a já se definitivně loučím s osobákem. Dobrovolníci kolem trasy mě povzbuzují great job, you are the first girl! Usmívám se, ale na nějaký great job se v tu chvíli vůbec necítím. Asi umřu vedrem. Jediné, na co jsem schopná myslet, je pivo v cíli. Protahuju krok a makám, kouknu na garminy a zjišťuju, že běžím nejpomaleji za celý závod :-D Nějakých pět set metrů před cílem mám těžké nohy a taky těžké ruce. Takový hodně divný pocit, že mám místo dlaní obrovské kamenné koule jako mají gormiti. Pak už zatáčím směrem do centra a čeká mě cílová rovinka. Znovu se snažím protáhnout krok a zrychlit, ať už jsem v cíli. Nemám sílu a navíc už ani vůli, protože vím, že můj vysněný čas už je dávno pryč a že jsem s velkým náskokem první. První, první!!! Juchůůů! Mám radost :-) Byl to boj, ale vítězství je nádherný pocit. 

V cíli na mě čekají mojí chlapi. Kluci mi skáčou kolem krku a jdeme na občerstvení. Mají pizzu, pivo, peanut butter and jelly bagel, sladkosti, pomeranče, banány. Dávám si všechno :-D Hlavně že jsem tady nedávno psala článek o hubnutí :-D Pamatuju si, že jsem říkala něco o tom, že si dám teď pauzu s běháním a budu jezdit na kole a plavat. Peťulka je ve svém živlu, chodí mezi lidma, mává na ně, směje se a hladí všechny psy. 

Mezitím dobíhají ostatní závodníci a moderátor ohlašuje, že začne soutěž masek. Na tu se Viktorek těší. Je oblečený za piráta, má pásku přes oko, na rameni má papouška, zlatý náhrdelník s lebkou a prsten s lebkou. Systém je jednoduchý, která maska bude mít největší aplaus, ta vyhraje. Tleskáme a křičíme s Vikim, ale nejsme jediní. Pirát má úspěch a Viktorek vítězí!!! Má z toho obrovskou radost, která se ještě znásobila, když zjistil, že vyhrál 50ti dolarovou poukázku do hračkářství :-D Po maskách už následuje vyhlášení výsledků závodu. Jdu si pro první cenu a k pamětní kachličce dostávám 100 dolarovou poukázku do běžeckého obchodu Fit2Run. Wau, taky moje radost je s poukázkou ještě větší :-D 

Cestou domů vládne v autě fajn nálada, Viktorek ve své dárkové tašce dostal plastové brouky a gumové hovno (fakt!), tak si s ním oba hrají, já mám radost a cesta hned nějak rychleji utíká. Přejeli jsme most k nám na ostrov a já naráz říkám: "Viki já, mám strašnou chuť se ještě proběhnout." Vysadil mě u zmrzlinárny z auta a já jsem se ještě necelé čtyři kilometry proběhla pohodovým tempem domů. Kluci mi běželi naproti jako kdyby mě neviděli týden a Viki se smál, že mi sice nevěřil, že si dám nějakou dlouhou pauzu od běhání, ale že to vydržím jenom dvě hodiny, teda nečekal :-D

Doma jsem pak zapnula počítač, jestli už jsou na internetu výsledky a u mého jména jsem našla čas 21:21. Cool. Tak jsem ten osobák přece jenom zaběhla :-) Sice jenom o 5 vteřin, ale je to zlepšení! Paráda, jdeme slavit :-)

Na výsledky můžete kouknout tady - výsledky.

Mějte se krásně :-)

A.

Na co myslím při běhání aneb můj těžký život se třemi muži

Chuť napsat tento článek o radostech života se třemi muži jsem měla už docela dlouho, ale včera ráno jsem četla článek na blogu u Barborky on the Run a přišla ta pověstná poslední kapka. V článku se psalo, jak by člověk měl hned udělat úkol, který netrvá déle než minutu nebo dvě. Neodkládat odpověď na krátký email a podobně. Strašně se mi to líbilo, tak si říkám, no jasně, napíšu komentář a hned použiju pravidlo z článku. Nebudu to odkládat. Jak myslíte, že to dopadlo? Přišel Viktorek, že má strašnou žízeň, tak jsem přestala psát a řekla mu, ať chvilku počká. A do toho přiběhl Peťula a táhl za sebou židličku, přes kterou vylezl na kuchyňskou linku. Sundala jsem Peťulu, udělala pití a ve víru dalších událostí jsem se k tomu už nedostala. Komentář jsem napsala až za tři hodiny! A byl úplně jiný, než jsem chtěla napsat původně :-D

Asi každý, kdo strávil nějaký delší čas s malými dětmi chápe, jak skvěle se něco plánuje. Největší jistota je, že s dětmi není nic jisté. Peťula většinou spí po obědě od půl jedné do dvou. Ale pokud se domluvím s kámoškou, že někde budeme ve tři, protože to už bude určitě vzhůru, můžu si být téměř jistá, že usne později a já budu mít co dělat, abychom to stihli. Samozřejmě ideální je situace, když kluci spí oba ve stejnou dobu. Někdy se to podaří, ale většinou spolupracují pěkně tak, aby náhodou matka neměla chvíli pro sebe. Peťulka usne dřív a Viktorek dlouho nemůže usnout nebo nespí vůbec. Posledních pár dní se mu pěkně podařilo zabavit mě čtením kocourka Damiána přesně na dobu, než se brácha vyspal a pak v klidu mohl usnout sám. Jsem zvědavá, jak tohle bude fungovat, až budeme mít děti tři :-D

Další kapitola jsou odchody z domu. Když už jsme nachystaní u dveří na odchod, Viktorek zahlásí, že ještě musí na záchod nebo se Peťula rovnou pokadí. Jeden, druhý nebo oba se polijou džusem nebo něco vysypou. Případně Peťula hodí klíče od auta do odpadkového koše nebo si otevře moji kabelku a celou ji vykramaří. Vyšší level je, že něco vytáhne a já si toho nevšimnu a pak to nemůžu najít. 

Peťulka je kaskadér a horolezec. Na prolízačkách ho obdivují ostatní rodiče, jak je šikovný. Dělá mi to dobře, neříkám, že ne :-) Doma vyleze všude a přeleze všechno, takže člověk musí být pořád ve střehu. A řve. Znáte strýčka Pepina z Postřižin? Tak něco na ten způsob. Raduje se nahlas. Zlobí se nahlas. Když na mě večer řve kakó!! (kakao), nemůžu se dočkat, až bude konečně spát. Jeho specialita je vstávat každé ráno v půl šesté, popusinkuje mě a začne řvát tam, tam! Když nereaguju, tahá mě za nohy nebo ruce dolů z postele. Když nereaguju ani na tohle, přinese mi do postele svoje i moje boty a řve tam! A teď se naučil přinést k botám i klíče od auta a řve brm, brm! Nějaké pomalé probouzení a vstávání nehrozí, hned od rána pěkně z ostra.

Společně s Viktorkem je jejich oblíbená hra, honit se s mečema po bytě. Navíc Peťula jako správný mladší brácha dělá všechno, co Viki. Například Viktorek je rád nahatý, takže se Peťula naučil vysléct a sundat si plínku. A Viki se o brášku stará. Doma se třeba několikrát stalo, že jsem strčila Peťulu do ohrádky, abych se oblíkla než půjdeme ven. Za chvíli přijdu zpátky do obýváku, oni oba sedí na jídelním stole, jí sušenky, které jsem měla v kabelce nachystané na cestu a Viktorek mi říká: "Peťulkovi se to mami vůbec nelíbilo, že je zavřený, tak jsem ho osvobodil." Občas (kecám, často) se zasním, že naše další dítě bude holčička, která si bude malovat, navlíkat korálky nebo dělat nějakou podobnou klidnou činnost. 

Viktorek se pořád ptá, což je samozřejmě fajn, ale začíná mít čím dál komplikovější otázky. Nejoblíbenější otázka posledních několika týdnů je Proč stvořili....? Mami, proč stvořili bakterie a bacily? Proč stvořili americký fotbal a nehrají ten náš? Proč stvořili krevety? Jak se jmenují části buňky? Kdy si požídíme toho brášku nebo sestřičku? Večer už mi z toho jde hlava kolem :-D 

To jsem si postěžovala na děti a teď je na řadě Viktor. Máme toho spoustu společného, ale celkem zásadně se rozcházíme ve třech věcech. Já ráda čtu. Viki radši počká, až knížku zfilmují. Čtení ho nebaví a připadá mu, že člověk tím stráví moc času. Když si sednu a začnu si číst, má pocit, že mi musí vymyslet nějakou lepší zábavu. Předevčírem mě takhle vyhnal surfovat. Nakonec jsem byla ráda, protože byly fakt super vlny, ale to, že mám týden rozečtenou jednu knížku a jsem v půlce, mě pěkně štve. Když jdu sportovat, tak mu to nevadí a je rád. Takže jsem dnes úplně vážně přemýšlela o tom, že půjdu běhat a někde před domem si schovám knížku a pak budu půl hodiny běhat a půl hodiny si číst. Jediný sport, ke kterému má trošku rozpačitý vztah je jóga. Mě jóga baví čím dál víc, ale Viki se bojí, že za chvíli začnu nosit batikované tričko a pěstovat bio zeleninu. Ani jedno zatím nehrozí :-) Další věc je, že jsem ráda sama, v tichu a píšu články na blog. Viki vždycky příjde, že jestli mi to netrvá moc dlouho, že mi chce ukázat nějaké surfovací video, že mi aspoň pustí hudbu, desetkrát se zeptá, o čem píšu a kdy už to budu mít, ať se můžeme dívat na film. Ano, pak mi to psaní trvá strašně dlouho, protože mě pokaždé vyruší a já se do toho nemůžu znovu dostat. A poslední věc je, že Viki je sova a já jsem ranní ptáče. Ale o tom možná někdy příště.

A pak se mi někdo může divit, že běhám. I když takové intervaly jsou pěkná makačka, tak proti domácímu nasazení, to je odpočinek :-)

pinterest.com

www.thingsweheart.com

Uf, pěkně jsem si postěžovala. Dnes byl totiž přesně jeden z těch dnů, kdy už jsem večer nevěděla, jestli mám brečet nebo se smát. Nakonec jsem napsala tento článek a teď si jdu dát půlhodinku jógy s Adriene :-) 

Mějte se hezky :-) A napište, že v tom nejsem sama. Děkuju :-D

Mateřské zdar :-)

A.