pondělí 14. prosince 2015

Nenávidím běhání x miluju běhání :-)

Kdo neběhá jako by nebyl. Běhají všichni a často jsem někde četla něco ve smyslu "já jsem nenáviděl/a běhání a teď bez něj nemůžu být". Do tohoto pocitu jsem se nějak neuměla vcítit, protože běhání mi nikdy nevadilo. Když jsme ve škole běhaly sprinty, bavilo mě to a ani delší tratě jako osmistovka nebo cooperův test jsem nevnímala jako něco, co bych měla nenávidět. Když už jsem to četla asi v desátém rozhovoru, rozhodla jsem se zjistit, proč vlastně tolik lidí nenávidělo běhání. Opravdu to tak je nebo to všichni říkají schválně, aby o to víc vynikly závody a uběhnuté kilometry? Je to něco jako "před a po" když zhubnete?

Oslovila jsem kamarádky, kamarády a běžce z Mattoni Free Run a ostravského Runga, aby mi napsali, jak se vyvíjel jejich vztah k běhání a vpodstatě během prvních pár odpovědí mi to bylo jasné a říkala jsem si, proč mě to nenapadlo samotnou???

Většina z nás se s běháním jako sportovní disciplínou setkala na základní škole. A tady se taky začal tvořit náš vztah běhání. Ve všech ostatních předmětech jsme se nejdřív něco učili a potom se z toho zkoušelo nebo se psala písemka. V tělocviku to bylo jinak, přišel učitel a řekl běháme šedesátku, pátnactistovku a později třeba coopera. Většinou nám nikdo neřekl, jak máme běhat, co dělat s rukama, jak u toho dýchat, ale bylo potřeba splnit osnovy, taky jsme musely všechno zaběhnout na čas. Přesně naopak než se píše v každém článku o tom, jak začít běhat. Trošku to zjednoduším, protože to není tak černobílé jak to napíšu a jsou samozřejmě výjimky. Někomu běhání šlo samo, byl mezi nejlepšími a i když ho třeba přímo běhání moc nebavilo, tak tu hodinu nějak přežil a bylo mu to celkem jedno. A potom tady byla druhá skupina, kterým to nešlo. Byli třeba trošku silnější, míň pohybově nadaní nebo prostě jenom neuměli při běhání dýchat a ti si běhání pěkně zprotivili. Protože běhání je přece nuda, člověk se u toho málem udusí, je to stres, spolužáci se vám smějou a učitel vyhrožuje špatnou známkou. Další častou věcí je běhání za trest. Hrajeme v tělocviku přehazovanou a který tým prohraje, si dá dvě kolečka kolem tělocvičny. Proč radši něco nedostanou vítězové? Nevím, jak na vás, ale na mě platí spíš pozitivní motivace než ta negativní. Myslím si, že nejsem jediná, koho dobrý výsledek nakopne k ještě lepšímu výkonu. Jak to máte vy?

Jasně, že jsou lidé, které běhání nebaví a dělají nějaký jiný sport. Třeba můj muž je sportovec, ve všech sportech je lepší než já a bavilo ho běhat sprinty (a vlastně i teď ho to baví), ale běžet víc než tři kilometry už je pro něj trochu nuda. Navíc mi vždycky říká, že přece Bolta zná každý, ale maratonce nezná nikdo. Což musím bohužel souhlasit :-D

A proč jste tedy začali běhat a jak jste si zamilovali běhání?

Zajímavý důvod, proč začít běhat měla Beáta, naše slečna na hlídání. Minulý rok si zlomila kotník, musela na operaci a když jí potom vytahovali šrouby, doktor jí řekl, že už si nikdy nezaběhá. A ji, přestože předtím neběhala, to tak vyděsilo a nakoplo, že začala běhat. A pořád běhá :-) 

Tento důvod byl ale jeden, jinak většinou vaše cesta od nenávidím běhání po miluju běhání měla hodně podobný scénář:

"Chci zhubnout nebo zlepšit fyzičku. Začnu chodit na aerobik/spinning/zumbu/.... Aha, v době kdy začíná lekce jsem ještě v práci nebo nemám hlídání pro děti. Budu cvičit doma. Hmm, to mě moc nebaví. Začnu běhat. To nenávidím. V tělocviku mi to nešlo. /Trenér nás nutil v rámci přípravy běhat./ Jsem tlustá všichni se mi budou smát. Ale běhá tolik lidí, kamarádka už běžela závod, sousedka taky začala. To přece nemůže být tak hrozné. Proč by to jinak všichni dělali? Něco na tom musí být. Přečtu pár článků, jak začít běhat. Všude se dočtu, začni běhat pomalu a klidně ze začátku střídej běh a chůzi. Ty jo, paráda, ono to funguje. Já běžím. Já běžím rychleji než před měsícem. Já uběhnu víc než před dvěma měsíci. Zhubla jsem. Přihlásím se na závod. Ta atmosféra je úžasná. Miluju běhání :-D"

A protože mi napsalo hodně z vás, kteří jste začali běhat a něktěří jste i poslali fotky ze závodů, chtěla bych prostor v tomto článku dát právě vám. Taková pochvala před nastoupenou jednotkou a třeba inspirace pro někoho dalšího :-) Protože si myslím, že každý rád slyší, že se mu něco povedlo a že to někdo ocení. 

Jako první moje kamarádka Pavlína. V září uběhla s úsměvem na tváři svůj první půlmaraton. A napsala mi moc hezkou větu - Je fajn být vzorem pro dceru Alici :-) Krásné :-)




Petra, Jana, Silva, Monika, Ludmila, Diana
Všechny jsou to bývalé sportovkyně, které běhají. A navíc Petra B. je starostka našeho městského obvodu, kde se každý rok koná několik velkých běžeckých závodů. A já jsem moc ráda, že máme starostku, která ty závody nejenom slavnostně odstartuje, ale také sama běží :-)




Iva
Iva se přes různé sporty dostala k běhání a teď běhá s Mattoni Free Run v Ostravě. Společně s odpovědí mi poslala fotku svého syna v cíli Run Tour :-)




Radim
Radim je Mattoni Free Run kouč. Původně hrál fotbal, teď běhá, běhá hodně, běhá závody a povedlo se mu vytvořit velice přátelskou běžeckou partu. To myslím mluví samo za sebe :-)



Martina
Marťa jezdí na koních. V létě začala běhat a v září uběhla svou první desítku :-)



Tak co, kdo si jde dnes zaběhat? :-D Já určitě jdu :-)

Mějte se krásně a běhání zdar :-)

A.

And the winner is.....aneb vyhlášení vítěze o Sabre pepřový sprej a osobní alarm

Tak máme pondělí 14.12. a to znamená vyhlášení vítěze soutěže o Sabre pepřový sprej pro běžce a Sabre osobní alarm od eshopu HQH System. Do soutěže se vás přihlásilo 10, takže šance, že vylosuju zrovna vás, byla dost velká :-) 

Losování se ujal Peťulka. Já jsem mu jenom do misky nachystala poskládané papírky s vašimi jmény. A budu vás ještě chvilku napínat..... :-) Jméno vítěze je na poslední fotce :-)






A Peťulkovi bylo asi líto, že ty věci nemůže vyhrát sám, tak aspoň vybral někoho se stejným jménem :-) Peti moc gratuluju!!!


Mějte se hezky :-) 

A.

P.S. Nemáte nějaký nápad, co dát manželovi k narozeninám? Dnes :-)

středa 9. prosince 2015

Běhej bezpečně - SOUTĚŽ!!!

Ahoj všichni, dnes pro vás mám nachystanou soutěž o dvě fajn vychytávky. Před nějakou dobou jsem napsala článek 5 tipů jak běhat na podzim a v zimě a říkala jsem v něm, že běhám a budu běhat s pepřákem. Pár dnů potom mě kontaktoval eshop HQH System, jestli bych neměla zájem vyzkoušet dva jejich produkty - pepřový sprej pro běžce a osobní alarm. Vy, kteří nemáte rádi na blogu reklamu, můžete v tuto chvíli přestat číst, protože jsem se ty dvě věci rozhodla vyzkoušet a je to tedy reklama. Vy ostatní klidně pokračujte ve čtení :-) 

Řekla bych, že z alarmu byl víc nadšený Viki než já. Bojí se o mě, nutí mě brát si večer taxík, i když jedu jenom kousek a nepustil by mě běhat samotnou večer kolem řeky nebo do parku. Včera večer jsem měla trénink naplánovaný až na večer. Běhala jsem po městě po osvětlených širokých ulicích  a a vzala jsem si pepřák i alarm s sebou na vyzkoušení.  Nikdo mě nepřepadnul, takže jsem ani jedno naštěstí nepoužila přímo v akci, ale i tak obojí doporučuju :-) 




Pepper Spray The Runner má gumičku, kterou si navlečete na ruku a nijak vám při běhu nezavazí a přitom je připravený k použití. Svůj starý pepřák jsem vždycky držela v ruce, kde mi po pár kilometrech začal vadit, takže jsem ho strčila do kapsy. A z té kapsy by se mi zase špatně vytahoval, kdybych byla nucená ho použít. Takže stačí taková drobnost jako gumička a "problém" je vyřešený. Za mě super. Koupit si ho můžete tady http://shop.hqh.cz/370-peprove-spreje




Osobní alarm je taková malá věc velikosti přívěšku na klíče. Když vytrhnete řetízek z té plastové části, začne to hlasitě houkat, pískat, něco jako zvuk sirény, prostě dělat kravál :-) Tento zvuk by měl útočníka vylekat nebo minimálně na chvíli zdržet a buď uteče on nebo než on zjistí, co se děje, vy získáte náskok a můžete utíkat pryč. Ideální je si alarm připnout na zip u kabelky nebo u bundy a pak jenom trhnout řetízkem. Já jsem měla alarm v kapse, protože na kapsách mé běžecké bundy je zip hodně drobný a nebylo to jak připevnit. Koupit můžete tady http://shop.hqh.cz/371-osobni-alarmy



V žádném případě nechci z běhání dělat nějaký nebezpečný sport a šířit paniku, že za každým rohem číhá nějaký násilník. To vůbec ne, ale na druhou stranu, kdo je připraven není překvapen a tyhle dvě drobnosti se vám v pohodě vejdou do kapsy nebo do kabelky. 

Pepřový sprej i osobní alarm může vyhrát jeden z vás. Původně jsem chtěla do soutěže zapojit jenom ženy, ale když jsem viděla, jak se ten alarm líbil Vikimu a byl rád, že mu něco pomůže ochránit manželku, rozhodla jsem se muže nevynechávat. Protože každý muž má partnerku, maminku, sestru nebo třeba kamarádku, které by tyto šikovné věci mohl věnovat. Pepřák ani alarm nejsou samozřejmě určené jenom pro běžce, ale hodí se třeba, když se pozdě večer vracíte z práce, jdete domů z večírku apd. 

Jak se zapojit do soutěže? 


- pokud se vám Utíkej mami utíkej líbí, budu ráda za váš "lajk" facebookové stránky a sledování na instagramu

- napište mi do komentáře, jestli jste někdy při běhání, na bruslích nebo na výletě v přírodě zažili okamžik, kdy jste se báli

- napište mi na sebe email, ať vás můžu kontaktovat v případě výhry

- pokud z nějakého důvodu nechcete psát email do komentářů pod článkem, napište mi do zpávy na fb nebo na email

- soutěž potrvá do půlnoci neděle 13.12.2015

- výherce vylosuju a vyhlásím v pondělí 14.12.2015



Mějte se hezky. Přeju hodně štěstí při losování.
Běhání zdar :-)

A.

úterý 1. prosince 2015

Běhám s Terkou I.

Jak už víte, začala jsem trénovat pod vedením Terky Šádkové. Docela dost z vás se mě ptá, jak trénuju, co dělám jinak a ať sem napíšu něco víc. Tak jo :-) Ale hned na začátku bohužel zklamu ty, kteří hledáte přesný rozpis tréninků, protože ty sem po dohodě s Terkou dávat nebudu. Ale i tak určitě najdete něco, čím si zpestřit svůj trénink. 

Rozdělila jsem trénink do tří skupin. První skupina jsou věci, které jsou pro mě úplně nové. Druhá skupina jsou činnosti, které jsem dělala i sama, ale teď je dělám víc nebo jinak. A poslední třetí skupina jsou věci, které zůstaly stejné a těch je nejmíň :-) A aby to bylo kompletní, musím hlavně napsat, jaké jsou mé cíle a na co trénuju, protože z toho to celé vychází. To je jasné :-)

Takže cíl/sen/plán na jaro a léto 2016 je co nejvíc zlepšit čas na kratších tratích, nejdelší závod poběžím půlmaraton. A zároveň se budu hlásit do loterie o New York City Marathon 2016, který se běží na začátku listopadu. Pokud by loterie vyšla, začala bych trénovat na maraton. A pokud ne........ Tak mě to bude mrzet a ještě nevím co dál :-D

Zatím spolupráce funguje tak, že jeden trénink v týdnu mám s Terkou a na ostatní dny mám plán, podle kterého běhám sama. Dva dny v týdnu mám volno od běhání. Náš první trénink byl v pátek 20.11. a v době od 21.-29.11 jsem naběhala něco přes 55km. 

A co tedy dělám:

Nové 
Rovinky,
O tom, co to jsou rovinky a jak se běhají si můžete přečíst například tady.

Trénink na oválu, úseky 
Tohle mě baví moc a ovál je super a strašně mě láká vyzkoušet překážky, když už jsem na tom oválu :-)

Švihadlo
Švihadlo byla první věc, kterou jsem přestala dělat společně s házenou. Naskákáno mám hodně, ale nikdy mě to moc nebavilo, takže jsem ve fázi "snažím si zamilovat švihadlo". Pomáhají mi k tomu dvě věci, dostala jsem růžové švihadlo a zkouším dvojšvihy, což je sranda.





Jiné
Intervaly a tempové běhy
Většinou jsem dělala chybu, že jsem je běhala buď moc rychle a krátkou vzdálenost nebo naopak.

Posilování, běžecká abeceda, rozcvičení, vyklusání
Přesně kvůli těmto věcem nad sebou potřebuju bič, protože jsem věděla, že je mám dělat, ale nedělala jsem je pokaždé. Vyklusání jsem někdy udělala, někdy ne. Třeba teď v sobotu jsem měla vyklusaných asi 300m a potkala jsem v parku Vikiho s Peťulkou. Dřív bych se na to už nejspíš vykašlala, ale teď jsem měla v tréninkovém plánu napsáno výklus 1km a chtěla jsem napsat Terce, že jsem odběhala poctivě celý trénink, tak jsem je jenom pozdravila a doklusala zbytek.
Posilování je kapitola sama pro sebe, to jsem flákala a přiznávám to bez mučení. Zatím cvičím s vlastní váhou a zaměřuji se na střed těla, ale vím, že za chvíli začnu Terku prosit, jestli bych nemohla chodit na crossfit :-) (pozn. Terka už mi napsala, že mi to nedovolí :-D)





Stejné
Obecná vytrvalost
Chci běžet i půlmaratony, takže musím naběhat objem kilometrů. Běhám v tempu 5:30 - 6:00/km, což je stejné jako když jsem běhala sama. Jenom ty objemy nejsou tak velké jako při přípravě na maraton. A taky teď opravdu dodržuji přdepsané tempo. Dřív jsem třeba běžela nějaký dlouhý běh a ke konci už mě to nebavilo nebo už jsem prostě chtěla být doma, tak jsem to napálila co nejrychleji, ať už to mám za sebou. To teď nesmím :-D

Protahování + jóga
Tohle je důležitá součást nejen běžeckého tréninku. Terka mi ukázala pár dalších cviků, takže moje sestava "protáhnu se večer u filmu" je ještě o kousek delší.

Masáže
Miluju, miluju, miluju :-)





Takhle vypadal můj první týden a podle pocitu bych ani neřekla, že jsem těch kilometrů naběhala tolik. Ale taky je mi jasné, že to byl teprve začátek a čekají mě ještě fartleky, kopce, cooperův test a ani nevím, co ještě dalšího :-)

V pátek na tréninku s námi byla Jitka Smékalová a nafotila spoustu fotek. Moc děkuju :-) A já můžu konečně udělat nový vzhled blogu, na který se chystám od léta. Nejdřív jsem chtěla letní fotky v tílku, pak podzimní fotky s barevným listím v pozadí. Ani jedno jsem nestihla, takže nakonec jsou ty fotky zimní, protože zrovna ten den byla fakt supr zima :-D A na fotkách je vidět,  jak jsem se průběžně vyslíkala z jednotlivých vrstev oblečení. Doufám, že se vám fotky budou líbit a že je na nich vidět, jak moc mě to baví. Myslím běhání, ne focení :-)


Mějte se hezky a nezapomeňte, dnes je 1.prosince a začínáme Adventní běhání! 

A.



















čtvrtek 26. listopadu 2015

Běháme a píšeme :-)

Jedna z věcí, které jsem se bála, když jsem končila s házenou a začala běhat, byla že budu sama. Běh je individuální sport a v kombinaci s mou introvertní povahou a mateřskou dovolenou to byla myslím celkem opodstatněná obava. Většinu času kolem sebe nepotřebuju moc lidí, ale byla jsem zvyklá, že jsme občas (spíš často) po zápase zašly s holkama na večírek nebo prostě jenom po tréninku zůstaly dýl v šatně, pokecaly, ponadávaly nebo naopak společně slavily vítězství. A přestože už mi to někdy lezlo na nervy, protože jsem takhle trávila spoustu času i s lidmi, se kterými jsem nechtěla, zároveň jsem věděla, že mi to bude chybět.

Časem jsem ale zjistila, že i když člověk běhá, nemusí být vůbec sám, protože se může krásně zařadit do běžecké komunity. Výborná příležitost, jak se seznámit s ostatními běžci jsou běžecké skupiny, o kterých jsem psala minule. Další možností jsou potom běžecké blogy. A nejlíp si jeden svůj založit :-) Minulé léto, když jsem si sama běhala po parku a pravidelně četla jeden jediný blog, newyorskou Paleo Running Momma, mi připadalo neskutečné, když v jednom článku psala, že se díky blogování seznámila se spoustou zajímavých lidí a běžců. Říkala jsem si a to jako jak? To není možné. A teď tady sedím a musím napsat úplně to stejné :-) Občas mě někdo pozná a osloví na závodech a nebo jsme se potkali přímo s lidmi, kteří taky píšou. A nebo se známe jenom z instagramu nebo komentářů na jednotlivých blozích.

K napsání tohoto článku mě nakopnul Eda Kožušník, který napsal článek 5+2 mých oblíbených běžeckých blogů a poslal nám na něj odkaz. Ten email měl nadpis Musíme držet spolu :-) a já souhlasím a ráda tento článek pošlu dál, protože se mi ta myšlenka moc líbí.

Začnu samozřejmě Edovým blogem Prostě běž a 66 běžeckých rad
Blog i facebookovou stránku určitě znáte. Najdete tam tréninkové plány pro začátečníky, rady ke stravování, výběru bot, oblečení a všeho, co jako běžec potřebujete vědět a mít :-) S Edou jsme se potkali před Ostravským maratonem a doufám, že to nebylo naposledy.

A tohle je Edův seznam oblíbených blogů a Utíkej mami utíkej je mezi nimi. Děkuju, děkuju, mám z toho radost :-)

O Verče jsem psala už v létě, když jsem běhala její Letní výzvu pro srdcaře. Ona je pro mě trošku z jiného světa a její cílevědomost, pracovitost a píli upřímně obdivuju. Pokud potřebujete motivovat, určitě se zapojte do některé z jejích výzev. Naživo jsem Verču viděla jednou na pár vteřin, když jsme se míjely na zhruba 19.kilometru Olomouckého půlmaratonu :-)

S Markem jsme se seznámili na instagramu v době, kdy jsme se připravovali na Pražský maraton 2015 a jsme oba z Ostravy, takže jsme držely spolu ještě před Edovým emailem :-) Marek byl schopný v přípravě naběhat pro mě neuvěřitelné množství kilometrů (co obdivuju) a já jsem si proti němu celou dobu připadala jako lenoch líný :-D

Evin blog jsem objevila až díky Edovi, takže ho nemám ještě pořádně pročtený. Super byl článek o sportovní psychologii. Ten si jdu přečíst ještě aspoň jednou :-)

Viděli jste někdy na závodě bosého muže v sukni? Tak to je on :-) Já jsem se ho marně snažila dohnat na Pražském maratonu a jenom jsem si říkala "že mu ty kostky a koleje nevadí". Jestli vadí nebo nevadí se můžete dočíst u něj na blogu.

Barčin blog jsem měla zařazený jako "ta hodně rychlá a cool běžkyně" a trvalo mi dlouho, než jsem se odvážila vůbec napsat k ní na blog první komentář. Když jsme se měli potkat poprvé osobně (na Olomouckém půlmaratonu), byla jsem nervózní víc než před samotným závodem, no a ono to bylo úplně v pohodě :-D Teď plánujeme společný team na Nomen run a jestli vyjde i loterie o New york City Marathon, bude to bomba.

První článek, který jsme u Babety četla byl Dva půlmaratony ve dvou dnech a dvou zemích. Cože?Článek jsem přečetla jedním dechem a už jsem u ní na blogu zůstala :-) Babeta je vtipná a pozitivní a doufám, že konečně klapne naše domluva a zajdeme si spolu zaběhat.

Blog Soni a Michala je nejnovější a nepůsobí na mě úplně jako blog, ale spíš jako časopis o běhání. Moc se mi líbily rozhovory se sprinterem Pavlem Maslákem a překážkářkou Denisou Rosolovou.

No a já k Edově sedmičce přidám ještě svou trojku :-) 

Jitka běhá maratony a ultramaratony v horách a nádherně o nich píše. Když jsem četla o tom, jak běžela Kaiser Marathon, nejdřív jsem se smála, pak jsem měla husí kůži a nakonec zatlačovala slzy. A taky je ukecaná a vtipná a má holčičky v podobném věku jako já kluky :-)

Nenechte se zmást názvem blogu, protože Verča sice cestuje, ale také čím dál víc píše o běhání. A je to krásné a dlouhé čtení, protože Verča běhá hooodně dlouhé závody :-) S Verčou se osobně neznám, ale věřím, že to napravíme.

Anetu už jsem tady zmiňovala několikrát a udělám to znovu :-D Runheart mám moc ráda, protože si tady počtete nejen o běhání, ale taky o cvičení a knížkách, což je skvělá kombinace. Když jsme se viděly poprvé, chtěly jsme uběhnout tak deset kilometrů a popovídat si u toho. Těch kilometrů bylo nakonec 16 a že to nebylo ještě víc, mělo jediný důvod - musely jsme zpátky k dětem :-)







Běhání a psaní o něm zdar :-)

A.

pondělí 23. listopadu 2015

Pomoc! Nechci běhat sám aneb běžecké skupiny v Ostravě

V minulém článku jsem se psala, že je fajn běhat s běžeckou skupinou. A protože Ostrava je běžecké město a skvěle se tady běhá, tak těch běžeckých skupin u nás funguje hned několik. Každá z nich je trošku jiná a běhá v jiné části města, což je fajn, protože si můžete vybrat, co vám bude nejlépe vyhovovat. 

Černé plíce se kromě běhání připravují také na závody Spartan race, Mattoni Free Run je skupina ideální pro začátečníky, v Rungo si můžete vyzkoušet atletickou přípravu na oválu a Starobělské Lurdy zase běhají v krásném prostředí Bělského lesa. Pár věcí ale mají všechny skupiny společné. Jsou zdarma. Jsou přístupné všem, nemusíte se stát členem žádného oddílu nebo klubu. Můžete klidně běhat ve všech skupinách. Jsou pro všechny bez rozdílu výkonnosti, takže se nemusíte bát, že kdybyste nestíhali tempo, všichni vám utečou. 

Každá skupina má své pravidelné tréninky, ale doporučuji sledovat jejich facebookové stránky kvůli případným změnám. 

A aby si skupiny mezi sebou nezáviděly pořadí, v jakém o nich píšu, vezmu to podle abecedy :-)


Černé plíce

kdy: každou středu od 18:00
kde: centrum, sraz je u lávky ke Slezskoostravskému hradu
Proč běhat s Černými plícemi? 
"Běháme hlavně pro radost, nejde nám tolik o nejefektivnější trénink nebo závodní výkony, ale primární pro nás je, aby to všechny bavilo. Jsme přátelští, zábavní a máme pěkná trička :-) Snažíme se, aby trasy i vzdálenosti byly rozmanité a všechno je na domluvě účastníků." (Zuzka)
kontakt: Míša Stachová a Zuzka Salvetová
http://www.cerneplice.cz
https://www.facebook.com/cerneplice/?fref=ts

zdroj: fb skupina Černé plíce



Mattoni Free Run

kdy: úterý a čtvrtek v 17 nebo 18:00, čas je vždy upřesněn na facebooku
kde: centrum, sraz je u brány do Komenského sadů, kousek od památníku
Proč běhat s Mattoni Free Run?
"Projekt je založen spíš pro začátečníky, nevím, co by tady dělal kluk, který by třeba běhal 10km za 35 minut. To ať zkusí spíš Terku Šádkovou :-) Maximálně kdyby hledal nové kamarády." (Radim)

"Mattoni je podle mě skvělá pro začínající. Ukáže jim to, že běh může být zábava. Radim se věnuje začátečníkům a podle mě odvádí dobrou práci. Simona se věnuje rychlejším. Samotná trať je pro pokročilejší běžce nudná, takže tam občas chodím, ale spíš za lidmi a zábavou. Po běhu se jde pokaždé na pivo." (Marek, From Pub to Ironman)

kontakt: Simona Kaminská, Radim Šmiřák
https://www.facebook.com/groups/Freerun.Ostrava.KomenskehoSady/

zdroj: fb skupina Mattoni Free Run Komenského sady


Rungo 

kdy: pondělí v 18:00 atletický trénink (přes zimu v tělocvičně), úterý v 18:00 výběh
kde: atletický trénink ZŠ Mitušova, místo výběhu se mění
Proč běhat s Rungo?
"V Rungo je přátelská atmosféra. Běhání ve skupině rychle uteče, při běhání pokecáš, získáš informace o závodch, oblečení, botách nebo hodinkách. Poznáš další běžce a na závodech už jsi jak doma. A hlavně se teď holky po večerech nemusíme bát :-" (Barča, pravidelná účastnice Rungo výběhů)
kontakt: Tereza Šádková
https://www.facebook.com/groups/1490137094586930/

zdroj: Jitka Smékalová ISPHOTO, fb skupina Ostrava - Rungo 


Starobělské Lurdy

kdy: středa v 16:00, neděle v 15:00
kde: Bělský les, sraz tady
Proč běhat Starobělské Lurdy?
"Lurdy nabízí pěknou trať, která tě vyvede ze stereotypu. Já si ji oblíbil hodně a zařadil jsem ji do tréninků." (Marek, From Pub to Ironman)
kontakt: Tereza Šádková
https://www.facebook.com/events/145188905836864/

zdroj: fb skupina Starobělské Lurdy


Tak takhle se běhá v Ostravě :-) Vybrali jste si? A pokud vám žádná z běžeckých skupin nevyhovuje, co takhle si založit skupinu vlastní? Napadá mě třeba skupinka běhajících maminek, které se podělí o slečnu na hlídání? Co vy na to? 

Co vy a běhání ve skupině? A jak jsou na tom s běháním ostatní města? Napište mi :-)

Běhání zdar a doboru noc :-)

A.

neděle 22. listopadu 2015

Poznej své pánevní dno

Na workshop s tímto názvem jsme v sobotu vyrazily se švagrovou a já jsem se z něj vrátila naprosto nadšená a zároveň trošku naštvaná, že jsem se všechny ty informace nedozvěděla už dřív. A byla jsem tak nadšená (tady by se mi teď krásně hodil anglický předpřítomný čas), že jsem hned začala se cvičením a relaxací pánevního dne, až jsem naráz zjistila, že už uběhl týden a článek o  workshopu nikde. Tak to jdu honem napravit :-)

V létě jsem na facebooku našla stránku Fyziomami, klikla jsem na ni a zjistila, že Fyziomami je moje bývalá spoluhráčka z házené a že se věnuje přesně tomu, co já zrovna potřebuju, hledám, řeším, ale nenacházím pořádnou odpověď!!! Bylo to v době, kdy jsem začala cvičit na diastázu a kdy jsem napsala tento článek. Martina je fyzioterapeutka, máma dvou dětí a je na ní vidět, že ji strašně baví to, co dělá - šíří osvětu o pánevním dnu.  Pročetla jsem celý její web a nakonec jsem si udělala test, abych zjistila, jak na tom jsem se svým pánevním dnem po porodu. Z devíti možných bodů jsem získala pouhé čtyři. Byla jsem ideální adeptka na to, abych se zúčastnila workshopu :-D 

Jak to tedy celé probíhalo?
Na začátku nám Martina ukázala na obrázku něco z anatomie, abychom věděly, o které části těla se vlastně bavíme. Vysvětlila nám, jaká je funkce pánevního dna a co se stane, když pánevní dno nefunguje tak, jak má. Učily jsme se správně stát a sedět. To jsou věci, které jsem se naučila na dvou hodinách pilatesu, které jsem v životě absolvovala, ale je fajn si to občas nechat připomenout, protože člověk velice rychle sklouzne do starého známého a pohodlného "nahrbit záda a vyvalit břicho". Nové pro mě bylo, že pánevní dno nemá svůj protisval jako ostatní svaly v těle. Jako protiváha slouží náš dech a proto jsme se zaměřily na dýchání. Lehly jsme si na záda a snažily se zhluboka nadechnou ta dostat vzduch až dolů do pánevního dna. Tohle byl přesně cvik, který jsem se naučila s fyzioterapeutem a poctivě jsem ho dělala. Martina nám poradila, abychom si představily, že pánevní dno funguje jako květina, která otevírá a rozevírá své okvětní lístky a mě tahle vizualizace moc pomohla a šlo mi to dýchání líp. Postupně jsme probraly cvičení břišních svalů a hlubokého stabilizačního systému a zároveň u toho probíraly otázky, které jsme kladly my cvičenky :-) 

Lehká deprese
Když žena správně cvičí od prvních hodin a dnů po porodu pomůže stáhnutí svalů do původního stavu, posílí pánevní dno a střed těla a může mít ploché břicho jako před porodem. Navíc mateřská je úžasná v tom, že můžete všechny ty jednoduché cviky dělat doma, když si hrajete s dětmi. Nebo tu dobu, kdy je tělo tvárné po porodu propásnete, necvičíte nebo cvičíte špatně a pak skončíte s bolavými zády a diastázou. V tu chvíli jsme se na sebe se švagrovou smutně podívaly, že b je správně :-( Ona po prvním porodu zhubla a měla zpátky svoje ploché břicho. Po druhém porodu dvojčat císařským řezem už ploché břicho nemá. A když s tím byla u doktorů, většinou se na ni dívali, jako že co byste chtěla, po dvojčatech a císaři to tak prostě je. Mě zase po prvním porodu vůbec nenapadlo, že by se mé tělo nemělo dostat do původní formy. Hned po šestinedělí jsem začala posilovat břicho, ale měla jsem to dělat jinak. A po druhém porodu jsem udělala vpodstatě tu stejnou chybu. Na konci šestinedělí jsem začala 30 Day Shred s Jillian Michaels, abych zpevnila svaly a mohla začít běhat. Veliká chyba, protože tělo nebylo na takovou zátěž připravené a přestože jsem ten měsíc odcvičila, svým břišním svalům jsem tím spíš ublížila. 

Něco na povzbuzení
Zhruba v polovině workshopu Martina všem, které chtěly (takže všem) prohmatala břicha a určila, jestli máme nebo nemáme diastázu břišních svalů, případně v jakém rozsahu. Já jsem měla radost, že jsem na tom lépe než v červenci na začátku cvičení (juchuu), ale zároveň vím, že mám ještě velký prostor pro zlepšení. Ale úplně nejlepší zpráva je, že i po třetím dítěti se diastáza může spravit. Svaly se během těhotenství znovu roztáhnou a při správném cvičení může diastáza zmizet. Juchuu podruhé :-)



Překvapení na závěr
Pánevní dno pro mě bylo až do soboty takové tajemné místo. Věděla jsem, že existuje, ale nevěděla jsem, jak přesně vypadá, které svaly ho tvoří a co vlastně dělá. Taky jsem věděla, že je potřeba ho posilovat, takže jsem nějaké cviky cvičila, ale nebyla jsem si jistá, jestli to dělám správně. To všechno jsem se naučila.
Na úplném konci jsme ještě měly možnost individuální konzultace, jestli dýcháme a cvičíme tak, jak jsme se celé dopoledne učily. Už na začátku jsme se dozvěděly, že pánevní dno je potřeba aktivovat, ale také relaxovat. Některé ženy ho mají povolené, ale existují i takové, které ho potřebují spíš relaxovat. No a to bylo právě to překvapení. Vůbec mě nenapadlo, že to můžu být zrovna já. Představovala jsem si, že přetížené pánevní dno má nějaká fitneska s vysekaným bříškem nebo nějaká vystresovaná manažerka (ani jedno nejsem). 



A jak už jsem psala na začátku, od workshopu poctivě cvičím a k Vánocům si asi budu přát venušiny kuličky, které jsou výborné na procvičení pánevního dna. Workshop vám všem (ano i mužům) moc doporučuju. Ženám po porodu doporučuju dvojnásob a klidně na workshop zajděte i vy, kteří máte pocit, že se vás problém s pánevním dnem netýká, protože dozvědět se třeba, jak mít lepší sex, taky není špatné :-)


Mějte se hezky :-)

A.



pondělí 9. listopadu 2015

5 tipů jak běhat na podzim a v zimě

Je podzim. Facebook a instagram je plný fotek z běhání v barevném listí. V parku nebo v lese je nádherně. Potom bude zima a fotky listí nahradí fotky z běhání ve sněhu. Úplně před sebou vidím prašan a sněhové vločky, které se třpytí na sluníčku. Jasně, jsou dny, kdy je běhání na podzim a v zimě super. Ale taky je brzo tma. Pro nás, kteří žijeme v Ostravě nebo v Číně je ještě potřeba přidat smog. A pro nás rodiče k tomu ještě přidávám celoroční problém "nemám hlídání". Jak běhat v takových podmínkách? 

Pevně věřím, že se mi podaří naběhat co nejvíc kilometrů přes den za světla. Hlavně dlouhé běhy bych si fakt ráda užila v přírodě. Ale to jaksi nezáleží jenom na mně, ale hlavně na tom, kdy bude mít čas na hlídání manžel, babička nebo slečna na hlídání. Takže je mi jasné, že budu běhat i večer nebo brzo ráno, kdy je už nebo ještě tma.



Jsem vybavená, mám čelovku, běhací bundu i legíny s reflexními prvky a pepřák. Ale bohužel to vůbec neřeší skutečnost, že se běhat ve tmě sama bojím. Říkejte si o mně, že jsem posera, ale za tmy do parku, podél řeky, na Landek nebo na Emu nevyběhnu. Obzvlášť ne po mých dvou zkušenostech, protože potkat chlapa s nožem a druhého s trenkama u kolen ještě navíc za tmy bych opravdu nechtěla. A jak tedy budu běhat? 

Budu kombinovat tyto body:

1/ Běhání s kočárkem
Peťulka spí po obědě tak zhruba hodinu a půl až dvě. Za tu dobu se dá zvládnout slušný trénink. Ideální řešení situace "není smog a mám jenom jedno dítě".


2/ Běhání ve skupině
Řešení situace "není smog a mám hlídání v dobu, kdy běží všichni ostatní". Na tohle se těším, protože když nepočítám závody a naše triatlonové výběhy s Vikim, běhám sama. Bude fajn potkat se se známými a někoho nového poznat.

3/ Budu běhat kolečka po osvětlené ulici
Situace "není smog a mám hlídání v dobu, kdy nikdo jiný nemá čas běhat". Asi je to divné, ale než tři dny po sobě na běžeckém pásu, radši tohle. Takže prosím, až mě poněkolikáté potkáte jak kroužím mezi Albertem a Karolinou, nesmějte se mi :-) Určitě nebudu mít sluchátka s hudbou, vezmu si s sebou telefon a obleču všechno reflexní oblečení, které mám.

4/ Běžecký pás
Poslední bod, který dokonale řeší variantu "smog" a variantu "nemám hlídání" a musím běhat, když děti ještě/už spí. Tady zbývá dořešit jenom takový drobný detail - přestěhovat pás do sklepa a předtím ten sklep uklidit. Jdu na to :-) Protože zrovna dnes je bod 4 aktuální a já místo běhání píšu tento článek :-)

5/ Pořídím si psa
Samozřejmě nějakého velkého, který rád běhá a který mě ochrání před případným násilníkem. Tak tento bod určitě dělat nebudu, ale někdo byste si toho psa mohli pořídit a pak mi ho na běhání půjčit :-)


a jedna poetická fotka z Ostravského NIght Runu na závěr :-)




Mějte se hezky a napište mi, jak běháte na podzim a v zimě vy :-)


A.

úterý 3. listopadu 2015

20 věcí kvůli kterým se těším domů

V neděli jsme byli na Siesta Key Beach dívat se na západ slunce. Vždy před západem slunce je tam takzvaný "druming circle" a lidi hrají na bubínky, tancují a žonglují. Klukům jsme koupili svítící náramky a oni celí šťastní běhali po pláži, na začátku listopadu a jenom v tričku a kraťasách. A já jsem si uvědomila, že se mi odsud nechce, že je nám tady dobře. Jíme čerstvé ryby a mořské plody, grilujeme na terase, jezdíme na kole.... Těch skvělých věcí, proč se nám tady líbí,  je spousta.  Ale samozřejmě je hodně věcí, kvůli kterým se domů naopak těším moc. Aby se nám líp odjíždělo, tak jsem během posledních pár dní při běhání a ježdění na kole sestavila takový svůj seznam věcí, kvůli kterým se těším domů. Tohle jsou ony:

1. Rodina a kamarádi
To je jasné a nepotřebuje to další komentář.

2. Masáže u Libora
Miluju masáže. To už jsem psala mockrát a teď po dvou měsících už se fakt nemůžu dočkat :-)

3. Lysá hora
Tady není potřeba žádný komentář. Ještě nevím, jak to udělám s dětmi, ale nějak to vymyslím :-)

4. Ostravanka u Černého stromu
Dřív byla moje nejoblíbenější kavárna Ostravanka Coffee Shop a když potom otevřeli Ostravanku u Černého stromu, kterou mám ještě blíž, dostala se na první místo ona. Navíc tam pracuje Míša, takže další plusové body :-) Chodím tam často po masáži přímo od Libora, přečtu kousek z knížky, dám si kávu a celá spokojená, odpočinutá mířím domů.

5. Workshop o pánevním dnu
Jdeme i se švagrovou a čekáme zázrak :-D

6. Komenského sady
Hromady barevného listí, Dětský ráj, náš malý ostravský Central park :-D

7. Husté polévky na zahřátí

8. Čaj, svařák

9. Naše postel

10. Crossfit, na který půjdu s Míšou a Zuzkou
Musíme hlavně jít co nejdřív, ať mě neopustí odvaha.

11. Bon Gusta veganské bistro
Nejsem veganka, ale v tomto bistru jím ráda a je to pro mě zpestření.

12. Naše slečna na hlídání

13. Trénování s Terkou
Na to se obzvlášť těším. Bude to dřina, ale s jasným cílem a motivaci mám velikou.

14. Podzim, ten náš opravdický český :-)
Doufám, že ještě stihneme hezký podzim a nebude hned velká zima.

15. Časopis Marianne
Každý měsíc na mě čeká ve schránce, protože jsem od švagrové dostala předplatné.

16. Naše kuchyň
Kuchyň jsme si vyladili přesně tak, jak nám to vyhovuje a já už se strašně těším, jak budeme vařit a péct s klukama.

17. Svatomartinská husa

18. Masáže na Zámku Zábřeh
Dostali jsme je s Vikim jako dárek a ještě jsme je nevyužili. Nejvyšší čas :-)

19. Házená
Fakt :-) Těším se, že se půjdu dívat na Vavřiny mladší žačky a určitě zajdu fandit i holkám v Olomouci a do Sokola Poruba. Na házené už jsem nebyla hodně dlouho a chybí mi :-)

20. Budeme doma :-)





Mějte se krásně.

A.

Poslední dva týdny na Floridě, Seaworld, Halloween a každodenní rozhodování

Tak už jsme na úplném konci, balíme a letíme dnes domů.  Ale ještě než odjedeme, mám pro vás fotky z posledních dvou týdnů v Americe :-)

Seaworld v Orlandu
Když jsem tam byla před třemi lety poprvé, řekla jsem, že už tam nikdy v životě nepůjdu. Ale čas obrousil negativní vzpomínky, já už jsem si pamatovala jenom to hezké a vyrazili jsme. Tentokrát bylo míň lidí a nebylo takové horko, což bylo fajn. Sice nemám moc ráda ten do očí bijící konzum, předražené suvenýry na každém kroku a celkový pocit, že jsme v plastovém městě, ale ty show s kosatkami a delfíny za to stojí. Bylo to krásné a klukům se to moc líbilo.


v první řadě jsou Viki s Viktorkem







Halloween
To je parádní svátek, děti v maskách a spousta čokolády :-) Šli jsme s klukama na "trick or treat" do kempu u pláže a potom do Siesta Key Village, malého centra našeho ostrova.







A tak jako vždy jsme čas trávili na prolízačkách a procházkou dobrodružným lesem (parkem) :-) "Maminko, hlavně dávej pozor, ať nám Peťulku nesežere aligátor. To bych nechtěl."




Každé ráno jsem řešila jestli kolo nebo běhání? Běhat budu celou zimu, jdu na kolo. No jo, ale budu běhat v zimě a ne po pláži a ráno bude smog.... Jdu radši běhat. Závažná životní otázka :-D




A na závěr jsem znovu neodolala a vyfotila se u zrcadla :-D Tyhle šaty Roxy miluju, lehké, vzdušné, perfektní :-) Taška - Steve Madden, boty - Olu Kai, svetr - Roxy




Mějte se krásně :-) 

A. 





















sobota 31. října 2015

Jóga, láska až na několikátý pohled

Když jsme se chystali na Floridu, představovala jsem si, jak budu cvičit jógu ráno na pláži a zaplavím instagram fotkami v jógových pozicích. A samozřejmě u toho budu vypadat nádherně jako Andrea Verešová. Výsledek je takový, že ani tady za oceánem nevypadám jako ona a fotek z jógy taky moc nemám. Úplně nejčastěji totiž cvičím večer v obýváku, když kluci spí a mám na sobě jenom kalhotky a triko. Myslím, že jsem už několikrát psala, že mám moc ráda Yoga with Adriene na youtube. Několikrát jsem taky cvičila sama na pláži po běhání nebo po kole. Jednou jsem se zkoušela vyfotit v nějaké trošku fotogeničtější pozici, ale výsledek byl pět fotek buď písku, mraků nebo lidí, co zrovna procházeli kolem. Vzdala jsem to a radši čas věnovala cvičení než focení.

Poslední tři roky jsem na takovém pomyslném "to do listu" měla jít cvičit Yoga on Siesta Beach. Nějak mi to nikdy nevyšlo, v sobotu jsem se to ale rozhodla napravit a vyrazila jsem na jógu na pláži pod vedením lektorky. Trošku mě odrazovalo, že lekce má trvat hodinu a půl, což je na mě dlouho, ale strašně jsem se těšila. V sobotu ráno jsme celá rodina vyrazili. Já jsem měla od švagrové půjčenou krásnou fialovou podložku a chlapi se těšili na prolízačky a bílý písek. Ten den bylo nádherné počasí, sluníčko, fakt nádhera a já jsem se nemohla dočkat. Když jsem šla po pláži směrem k hloučku ostatních, všimla jsem si, že úplně vpravo na pláži je velká nafukovací brána s nápisem finish a v moři plavou lidi nějaký závod. Samozřejmě první myšlenka byla "Ty jo, tady se jede triatlon a já o tom nevím? Já chci taky!!!" Sedla jsem si na podložku, čekala jsem, až začne lekce a hlavou mi jelo "Jestli teď kolem mě všichni vyběhnou z moře a půjdou si pro kolo, tak mě to fakt naštve, co dělám na józe, já chci na triatlon." Opravdu ideální rozpoložení na meditaci.  Naštěstí za chvíli paní vedle mě řekla, že to jsou jenom plavecké závody a to mě uklidnilo. 

Vidíte ty bílé čárky? To jsou plavci :-D




Pak jsme začali cvičit. Byla to hatha jóga, takže v každé pozici jsme zůstávali dlouho a prodýchávali a mě čím dál víc bolelo za krkem. Myslela jsem si, že jsem to už rozhýbala den předtím. No evidentně ne. Ale cvičila jsem dál, i když to nebylo nic moc. Ale co mě začínalo štvát čím dál víc, byl způsob, jakým na nás Ava mluvila. Nevím přesně, jak to mám popsat, něco mezi kazatelem nějaké církve a hecováním Jillian Michaels. No prostě mi to vůbec nesedělo. Ona sama cvičila nádherně, bylo vidět, že se józe věnuje dlouho a byla neuvěřitelně ohebná. Snažila jsem se soustředit, ale vždycky mě z toho probralo její výkřik "Inhale!" nebo "Look up!" nebo některý z dalších pokynů, které se běžně říkají. Pomoooc, já chci svoji klidnou, vlídnou Adriene :-) Alžběto, nesrovnávej, uklidni se, dýchej a cvič. Potom jsme se dostali k pozici, kdy jsme seděli, měli pravou rukou chytit pravý kotník, levou rukou levý kotník a zvednout obě natažené nohy nahoru. Doma to dělám v pohodě, tady jsem se ale nemohla soustředit, protože kousek přede mnou byly dvě dámy, kterým to nešlo a padaly jak hrušky. Mě cukaly koutky, ale chtěla jsem to zvládnout, v tom se ale ozvala Ava a zakřičela "Exhale!", já jsem se svalila na zem a začala se smát. A přesně v tu chvíli mi paní vedle mě povídá: "Dívejte, tady chodí nějaký chlap a fotí nás." Zvedla jsem hlavu a uviděla Vikiho, jak chodí kolem jak paparazzi a fotí. Špitla jsem, že to je můj manžel a fotí, protože mi chce splnit přání a vyfotit mě při józe. No a tomu se začala smát paní i kluk vedle nás. Paráda. Chtěla jsem zažít souznění těla, ducha a přírody, jak nám Ava slibovala na začátku a místo toho tady rozesmívám ostatní. Pak se mi povedlo uklidnit a cvičit dál, ale přestávalo mě to všechno bavit. Dvakrát jsem koukla na hodinky, jestli už není konec a pak jsem jako největší zbabělec odešla o deset minut dřív, protože už jsem to tam nemohla vydržet. 



Viki to je jako jediná fotka??? Když mě bylo blbé fotit vás s roztaženýma nohama :-D


Měla jsem pak z toho blbou náladu, byla jsem zklamaná a vůbec jsem neměla ten příjemný pocit jako po cvičení doma s Adriene. Jógovou náladu jsem si spravila až druhý den na pláži v Bradentonu, kde jsme byli na výletě. Byli jsme tam večer, kluci si hráli a já jsem si půlhodiny cvičila sama při západu slunce. Já vím, největší kýč a klišé, ale měla jsem potom výbornou náladu, cítila se protažená, uklidněná, prostě paráda.



Paradoxně mi ta sobotní lekce hodně dala a posunula mě dál. Donutilo mě to aspoň si o józe  něco přečíst a zjistit, že mi opravdu nemusí vyhovovat všechno. Poprvé jsem cvičila jógu, když jsem čekala Viktorka. Chodila jsem na gravid jógu a moc mě to nebavilo. Cítila jsem, že mi to dělá dobře, ale nějak mi nesedělo celé prostředí a to, jak byly všechny ty ženské vyklidněné a nosily vlastnoručně pletené ponožky a používaly jenom bio kosmetiku a já se mezi nimi cítila jako marťan. Tehdy jsem si říkala, že asi jóga není nic pro mě. Dnes si říkám, že mi možná jenom nesedla lektorka a kdybych chodila někam jinam, mohlo mě to chytit už tehdy. A nebo taky ne a potřebovala jsem do jógy dospět :-)



Jsem ale ráda, že už vím, co mi nejlíp vyhovuje teď. Raději cvičim jógu večer a ne ráno. Ráno jsem plná energie a chce se mi spíš běhat. Taky je fajn nejdřív se sama rozhýbat. A nejspíš budu nějakou dobu zase cvičit sama, ať mě nerozptylují okolní vlivy jako triatlon, plážoví volejbalisté a podobní :-D  Určitě ale zase někdy půjdu na skupinovou lekci, protože je fajn se potkat s lidmi a vyzkoušet něco nového. 





Co vy a jóga? Cvičíte? 

Mějte se krásně :-) Vlastně jsem chtěla říct Namaste :-)

A.