sobota 28. března 2015

Můj trénink tento týden

Pondělí - 10km
Běžela jsem s kočárkem přes poledne během Peťulového spaní. Byla to klasická trasa po cyklostezce na Hrabovou a kolečko parkem. 

Úterý - 7km na pásu
1km rozběhání, 2km tempo 5:00, 1km tempo 4:30, 1km tempo 4:15, 1km tempo 4:00, 1km vyklusání.



Středa - neplánované volno
Během Peťulového spaní jsem uklidila terasu a chtěla jsem si dát aspoň večer 5km na pásu. Ze školky jsem běžela s oběma klukama v kočáru a Viki mě zase povzbuzoval: "Utíkej mami, utíkej, rychleji, ať se proběhneš na ten maraton. (chvíli ticho) A vyhraješ!" :-D Viktorek si ještě před spaním chtěl taky trénovat na závod, zapnula jsem pás do zásuvky, blik, tma, pás nejede. Zkouším druhou zásuvku, zase nic. Paráda. Viktorkovi jsem řekla, že to opravím a šli jsme číst pohádku na dobrou noc. Já jsem si pak řekla, že teda místo běhání si udělám beauty večer, dala jsem si na obličej masku, ať jsem aspoň krásná a přemýšlela jsem, co s tím pásem může být, jak budu muset řešit reklamaci a začínalo mě to štvát. Pak jsem si uvědomila, že se zároveň i zhasnulo. To budou pojistky. A jasně, že jo :-) Paní inženýrka na mateřské, trvalo mi na to přijít jenom půl hodiny :-D

Čtvrtek - 30km - můj nejdelší běh
Běžela jsem podél Odry přes Třebovice na loděnici do Děhylova a přes Hošťálkovice zpátky. Zvládla jsem to za tři hodiny. Ráda hledám nové trasy a nejradši běhám okruhy, ať nemusím stejnou cestou zpět. Proto ty Hošťálkovice. Ze začátku to bylo značené jako cyklostezka, tak jsem pěkně vyběhla do kopce a pak najednou žlutá cyklostezková značka zmizela a já jsem běžela až do Petřkovic po silnici. Je tam docela hustý provoz, takže jsem běžela rychle, ať už jsem odtamtud pryč a to mě úplně rozsekalo. V Přívozu (27km) jsem byla ve stavu, že kdyby jel zrovna autobus, tak do něj nastoupím a pojedu domů. Naštěstí nejel :-D No tahle změna trasy se mi moc nepovedla, ale jak říká Cimrman, i takových pokusů je třeba. Trošku m to mrzí, protože jinak jsem z běhu měla dobrý pocit. Ty poslední tři kilometry jsem se už jenom těšila, až půjdu s Peťulkou po obědě spát. To se bohužel taky nepovedlo, chlapeček se rozhodl, že už spinkat nepotřebuje a že mi to dopolední odloučení vynahradí a bude vzhůru. 



Pátek - volno
Večer jsme měli sraz s bývalými spoluhráčkami z házené v zábřehu na Zámečku Těšila jsem se celý týden na pivo a nakládané tvarůžky :-)



Sobota - volno 
Odpoledne jsme slavili Peťulkovy první narozeniny. Dopoledne měl Viki na hokeji poslední zápas sezóny a ukončení s chlapama na pivu. Na běhání během dne nebyl čas a večer přejezená dortu už jsem se nedonutila.

Neděle - mám naplánovaných 20km
Ještě nevím, jestli poběžím s kočárem nebo bez. Uvidíme :-) Takže teď v neděli večer upravuju - uběhla jsem 17km - 2km s kočárkem + 15 bez :-)

Celkem tento týden- 64km

úterý 24. března 2015

Miluju ráno

Ráno na jaře a v létě je super. Je brzo světlo, všechno je takové čisté, všechno se teprve probouzí. Dřív jsem chodila ještě před prací běhat nebo na spinning. Teď s přibývajícími roky sním o tom, že si uvařím hrnek zeleného čaje a budu cvičit jógu. Úplně se vidím v širokých kalhotách a tílku, vedle mě na polici soška buddhy a bonsaj. V představách vím přesně i to, jak bude vypadat ten hrnek a cvičící podložka :-D Ale back to reality. Kluci vstávají dost brzo (Peťulka v pět, Viktorek v šest), takže si o takovém ránu můžu nechat opravdu jenom zdát. Zase takové ranní ptáče, že bych vstala ještě před nimi, nejsem. 
A jak to tedy u nás ráno vypadá?
Vstanu, s Peťulou v náručí si jdu udělat kávu a připravuju jídlo. Chlapečka pak posadím do jídelní židličky a snídáme spolu. On má rád pribináčka, rohlík se šunkou nakrájený na rybičky, piškoty nebo teď nově ovocné tyčinky od Hipp. Všechno chce dělat sám, takže i jíst. Většinou chce ještě ochutnat, co jím já. Já mívám kaše na různé způsoby, jogurt s musli nebo vajíčka se zeleninou. Potom vstane Viktorek a většinou už cestou z pokojíčku hlásí, co by si dal na snídani: "Mami, já by sem by chtěl pribináčka, rohlík se šunkou a s medem a ještě čokoládové kuličky a kakao :-)." Peťulka, když vidí, že brácha jí, chce samozřejmě taky :-) Od minulého týdne ho už nekojím a on od té doby jí ještě víc než dřív. Oba kluci jsou otesánci. Jsem zvědavá, jaká kvanta jídla budu nakupovat a vařit, až jim bude třeba patnáct. Někdy, když vstaneme později, chystáme snídani i pro Vikiho. A občas, když mu chci udělat radost, chystám pro něj snídani do postele :-)


jáhlová kaše s banánem, brusinkami a oříšky
ovesná kaše s mraženými malinami a jablkem


ovesná kaše s banánem a čokoládou
ovesná kaše se slunečnicovými semínky, hrozny a medem


snídaně do postele - jahodový tvaroh, banány, jablko, hrozny, nahoře ještě bílý jogurt, slunečnicová semínka a med


Dnes jsem se probudila a měla jsem obrovskou chuť na vajíčka. Udělala jsem si dvě volská oka se šunkou a k tomu rajčata a když jsem to v půl šesté ráno jedla, připadala jsem si jako paní správcová z pivovaru v Postřižinách.  Za půl hodiny v kuchyni stál Viktorek, že má strašnou chuť na vaječinu s párkem :-D Peťulka samozřejmě začal křičet, jako kdyby nikdy nejedl, tak dostal trošku vajíček taky. Nechala jsem dnes oba snídat u malého stolku v pokojíčku. Viktorek měl radost a já taky, protože to bylo zpestření. 

Někdy po sedmé se probudil Viki, že proč prý ty naše děti nemůžou dýl spát, že vstávají v noci :-D Viki je totiž typická sova.  Chodí pozdě spát, navíc má několikrát týdně večer hokej a tohle naše ranní vstávání prostě nedává. Soužití sovy a skřivana je někdy docela náročné, zvlášť od té doby, co máme děti a člověk si čas neřídí jenom podle sebe. 

Co vy, jak jste na tom se vstáváním?
Jste sovy nebo ranní ptáčata?

pondělí 23. března 2015

Nová oblíbená trasa - na haldu Emu

V neděli jsem našla svoji novou oblíbenou trasu :-) Ráda běhám bez zapnutého sportstrackeru jenom tam, kam mě nohy zanesou. Vyjdu před dům, vím, že chci běžet hodinu a pak běžím podle pocitu, kam se mi zrovna chce. Trasa mi takhle rychle utíká a objevuju nová místa. Mísí se ve mě běžec a turista :-) 
Včera jsem tímto způsobem doběhla na nejvyšší Ostravský vrchol - haldu Emu 315 m.n.m. Na Emě jsem dlouho nebyla a říkala jsem si, že si aspoň pěkně potrénuju běh do kopce. Bylo to perfektní. Vyběhla jsem podél Ostravice k Slezskoostravskému hradu a kolem něj nahoru na Slezskou. Potom jsem ze silnice odbočila do lesa, minula jsem farmu s koňmi, odpojila jsem se z vyznačené trasy a vyběhla až na vrchol. Tam nezbytné selfíčko a šup dolů :-) Po ulicích Občanská a Keltičkova k Slezské radnici, přeběhla jsem modrý most a dala jsem si ještě kolečko parkem. U řeky jsem ještě neodolala a třikrát jsem vyskákala schody, abych měla hezký zadek :-D Celkově jsem běžela přesně hodinu, což je mým easy tempem a s focením na vrcholu něco kolem 10 kilometrů. Přiběhla jsem domů úplně nadšená, že tam někdy musím vzít kluky s sebou na výlet.

výhled na město


já :-)



středa 18. března 2015

Špindl 2015 + střevní viróza


Ahoj všichni, konečně po delší době píšu. Minulý týden jsme byli lyžovat ve Špindlu a maximálně jsme si to užili. Bydleli jsme v hotelu Harmony Club. Hotel je přímo na malé sjezdovce s pomou, kterou jsme se vyvezli nahoru a pokračovali dál na Medvědín a Horní Mísečky. Byla to fakt parádní dovolená a to hlavně z těchto důvodů:

1/ Krásné počasí
Sluníčko a lyžování = ideální kombinace. Co víc si přát?

2/ Hotel přímo na sjezdovce
Tohle je super vždycky, ale s dětmi to člověk ocení ještě víc. Navíc tady byl krásný bazén, vířivky, posilovna, bowling a spousta dalších atrakcí, které jsme ani nevyužili. 

na pásu v posilovně jsem naběhala 17km 


3/ Beáta
Vzít s sebou slečnu na hlídání byl výborný nápad. Užili jsme si lyžování s Viktorkem a měli jsme i čas s Vikim jenom sami pro sebe. Ve středu dopoledne jsme s Vikim šli lyžovat do Svatého Petra. Sami bez kluků. Když už jsme se vraceli, přišla mi smska - "Kluci jsou oba v pohodě, klidně lyžujte, jak dlouho budete chtít." Krása. Zašli jsme si na oběd do italské restaurace a užívali si jako za svobodna. Paráda. Moc děkuji svému muži za tento "special treat". 


bombardino v après ski baru





4/ Švagrová, švagr, Verča, Ája, Dáda
Jezdíme společně na dovolené často a je to čím dál lepší. Děti si hrají spolu a těší se na sebe a Eva s Adamem jsou super. Ano opravdu se jmenují Adam a Eva :-)


5/ Viktorka baví lyžování
Mám z toho obrovskou radost, protože my s Vikim lyžujeme hrozně rádi a zatím to vypadá, že se nám to nadšení podařilo přenést i na syna :-) Ve středu nám Viktorek říkal, že nechce lyžovat, že bude jenom sáňkovat. Jasné, nenutím, chápu. Odpoledne jsem pak Viktorka oblíkala, že tedy jdeme sáňkovat a on mi říká. "Radši pojďme lyžovat." Krása poprvé :-) Na lanovce mi pak říká: "Maminko, to máme ale krásný den,že?" Málem jsem ho upusinkovala :-)

Ale aby zase všechno nebylo tak ideální, tak poslední den Peťulka chytil nějakou střevní virózu. A postupně jsme si to předali všichni čtyři. Dalších pět dní jsme strávili na suché rýži, rohlících, smectě, endiaronu a probiotikách. Víkend jsme strávili u mámy a já jsem si opět bláhově myslela, kolik toho naběhám :-D


hrajeme v posteli obrázkové člověče nezlob se 

moje oblíbená hračka z dětství - takhle jsem si o víkendu připadala :-D


A ještě než jsem lehla i já, stihla jsem uběhnout 21km s kočárkem během Peťulového spaní. Sice pršelo, ale to mě nemohlo zastavit. 






pátek 6. března 2015

Běžej mami, běžej :-)


Běžej mami, běžej, ať nejsi slabá na ten malaton J Rychleji, rychleji, ať jedem, jedem jak s tureckým/hokejovým/legovým medem! Takhle mě Viktorek každé ráno povzbuzuje cestou do školky. Kluky oba naložím do mého milovaného BOBa a běžím ten necelý kilometr ke školce. Běhám spíš z legrace, že se jim líbí, když kočár jede rychle. Smějou se tomu oba, tak proč jim neudělat radost J Před školkou se potkáváme s Bertíkem a jeho maminkou a ti spolu zase jezdí na koloběžce. Tento týden je to bohužel můj jediný trénink, zase ale o to intenzivnější. Kluci dohromady váží přes 30 kilo.
na té špičce vpředu se vozí Viktorek
 

Můj opravdový trénink vzhledem k událostem, o kterých jsem psala dříve, dost pokulhává. Když jsme se konečně vrátili domů, lehla jsem s teplotou. Včera odpoledne už mi bylo dobře, ale zase má teplotu Peťulka, což znamená „ jsem nalepený na maminku, jinak kňučím“. Večer jsem oba kluky uložila na spaní a těšila jsem se, že si dám deset kilometrů na pásu. Uběhla jsem dva a půl kilometru, Peťula pláče. Šla jsem ho uklidnit, nakojit, znovu uložit a zpět na pás. Mám za sebou dva a půl kilometru a volá mi soused, že ten pás dělá strašný rachot a jestli nemůžu běhat jindy.  Nemůžu, proto běhám večer. Vlastně můžu, ještě třeba od pěti do šesti ráno než kluci vstanou, ale to by asi rušilo úplně stejně. Takže jsem pás vypnula a naštvaná jsem si šla číst o běhání na internet a prohlížet si fotky běžců na instagramu. Všichni běhají, jsou vysmátí a hromadí kilmetry. Můj tréninkový deník za tento týden obsahuje ve čtvrtek večer jednu položku – 5km. To je příprava na maraton jako víno :-D

A do toho všeho mi Viki volá: Zlato, máme něco druhého května? No druhého nemáme nic, ale třetího běžím v Praze ten maraton. Následuje dlouhé ticho. Aha, no víš, druhého se Ondra žení….  V jižních Čechách. Proč? Proč? Proč?  Ondra je jeden z Vikiho nejlepších kamarádů. Jeho budoucí žena je moc fajn. Když nám o Vánocích řekli, že se zasnoubili, moc jsem se na tu svatbu těšila. Ale proč musí mít svatbu, zrovna když je maratonský víkend???!!! Ten maraton je normálně zakletý. Teď jsem chtěla napsat nějakého smajlíka, ale nevím, jestli vysmátého, zoufalého nebo jakého…

Nejdřív jsem byla naštvaná a vymýšlela jsem, jak půjdu ve čtyři ráno odběhnout dvacet kilometrů, pak mě to mrzelo a pak jsem si řekla, že to tak prostě je. Jsem především máma a tím, že budu nevyspaná a protivná nikomu nepomůžu. Mám radost, když jsou všichni tři moji chlapi spokojení, doma je uvařeno a pohoda a když k tomu můžu běhat, je to bonus navíc. A hlavně jeden z důvodů proč jsem už nechtěla pokračovat v házené, bylo to, že už nechci lámat věci přes koleno. Běhat ano, ale ne za každou cenu J
 

úterý 3. března 2015

Víkendový dlouhý běh

V sobotu ráno jsem běžela 25 kilometrů. Kluky hlídala mamka a já jsem měla na dvě hodiny volno. Peťula je teď trošku mamánek, takže jsem odcházela a slyšela, jak za dveřmi s pláčem volá „memem“. To jsem já J Takový odchod z domu není zrovna příjemný. Prvních 5 kilometrů jsem pořád přemýšlela o tom, jestli ten můj chlapeček doma pláče, jestli se mám vrátit a na celé běhání se vykašlat. Trošku jsem přepálila začátek, ať uběhnu co nejvíc, kdybych musela zpátky. Pak jsem doběhla do centra Olomouce, kde to mám strašně ráda. Proběhla jsem kolem Šantovky do parku a dál přes Hejčín směrem na Poděbrady. Udělala jsem si kolečko po bruslařské stezce a pořád čekala na telefon od mámy, že se mám vrátit. Nikdo nevolal, tak jsem běžela dál. Od té doby, co jsem na instagramu, si při běhu vymýšlím různé hashtagy. Teď přišla jejich chvíle J #prescestumiprebehlbazant a #jestejedenbazant a #zajic Běžím dál na louku před jezerem. Samozřejmě je tam bažina. Věděla jsem, že tam bývá mokro, ale myslela jsem, že to nebude tak strašné. Přebrodila jsem močál a následovalo #mojenikejsouceleodblata a #poslednichtrinactkilometruvmokrychbotach :-D  Tím zpomalením a chůzí se mi udělala docela zima, takže jsem pak zase běžela o dost rychleji,  než jsem plánovala, abych se zahřála. Přes Horku jsem doběhla do Chomoutova a tam na dvacátém kilometru začalo obvyklé #uzsetesimnamojechlapecky , takže jsem opět zrychlila :-D Před domem jsem vyzula zablácené boty a spěchala dovnitř, ať vysvobodím mámu od hlídání. Doma bylo samozřejmě všechno v pořádku. Peťulka spal v kočárku a mamka s Viktorkem si hráli na obchod. Idylka J Mamince ale ty obavy alespoň pomohly  zaběhnout slušný čas 2:21. Na to, že jsem téměř kilometr šla blátem a i přes ta zrychlení to byl volný běh,  to je myslím hezký výkon J

pondělí 2. března 2015

... but it can`t rain forever

 
Mám pocit, že od té doby, co jsem začala psát blog, chytil můj (náš) život nějaký zvláštní směr. Ne že bychom předtím žili nějak nudně, ale to, co se děje od začátku toho skvělého a úspěšného roku 2015, je už trošku moc i na mě.
 
Například aktuálně je náš byt v takovém stavu, že se tam nedá žít s dětmi. Měníme podlahu v předsíni. Začalo to nevinně.  Začátkem prosince nám začali drhnout dveře od vestavěné skříně. Nechali jsme je seřídit a chvíli to bylo v pořádku. Na konci prosince se nám před tou skříní zvedla podlaha. To už bylo divné a začali jsme pátrat, co se stalo. Mezi kotlem a bojlerem je hadička, která se z nějakého důvodu uvolnila, takže voda místo do přepadové nádobky kapala na zem za bojler.  Paráda.  Hadičku jsme dali na správné místo. Podlahu a zeď jsme nastříkali savem proti plísni. Hned po novém roce zemřel táta a kotel s podlahou šly úplně stranou. V únoru přišel podlahář, všechno poměřil, objednal dřevo a že to prý nebude tak hrozné. Ve středu rozmontoval vestavěné skříně, vysadil obložky, sundal podlahu a odmontoval bojler…… a bylo to ještě horší. Všude plíseň a mokro. Já jsem sbalila kluky a odjela za mámou. Chtěla jsem tam zůstat tak dlouho, dokud to nebude opravené, ale na neděli jsme byli pozvaní na oslavu narozenin od neteře. Znovu jsme se sbalili a jeli. Podle plánu měl dnes podlahář nastoupit, ať se večer můžeme vrátit domů. Ráno se tam Viki jel podívat a podklad není ještě vyschnutý tak, aby se podlaha mohla pokládat. Teď zrovna sedím u tchýně v obýváku a píšu tento příspěvek. Budeme tady prý do zítřka :-D
 
Ještě před Vánocemi jsme se s Vikim smáli, že po 7 letech vztahu má přijít krize, a že jestli takhle vypadá krize, tak je to super. Krize vztahu sice nepřišla, ale na to, že je teprve začátek března, už se stalo docela dost nepříjemných věcí. Něco ale asi bude na tom sedmiletém intervalu. Před sedmi lety jsem si zlomila loket a čelist, odešla jsem z dobré práce a nastoupila do nové, kde mi slibovali víc volna na házenou. Práce mě nebavila, volna jsem měla stejně. Byla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem takovou změnu udělala. Do toho jsem se dvakrát stěhovala. Když už to vypadalo, že je všechno za mnou, přetrhala jsem si vazy v koleni. Je fakt, že když jsem zvládla ten šílený rok, byla jsem o dost silnější. Takže i tentokrát přemýšlím pozitivně, že bude zase dobře :-)