čtvrtek 26. listopadu 2015

Běháme a píšeme :-)

Jedna z věcí, které jsem se bála, když jsem končila s házenou a začala běhat, byla že budu sama. Běh je individuální sport a v kombinaci s mou introvertní povahou a mateřskou dovolenou to byla myslím celkem opodstatněná obava. Většinu času kolem sebe nepotřebuju moc lidí, ale byla jsem zvyklá, že jsme občas (spíš často) po zápase zašly s holkama na večírek nebo prostě jenom po tréninku zůstaly dýl v šatně, pokecaly, ponadávaly nebo naopak společně slavily vítězství. A přestože už mi to někdy lezlo na nervy, protože jsem takhle trávila spoustu času i s lidmi, se kterými jsem nechtěla, zároveň jsem věděla, že mi to bude chybět.

Časem jsem ale zjistila, že i když člověk běhá, nemusí být vůbec sám, protože se může krásně zařadit do běžecké komunity. Výborná příležitost, jak se seznámit s ostatními běžci jsou běžecké skupiny, o kterých jsem psala minule. Další možností jsou potom běžecké blogy. A nejlíp si jeden svůj založit :-) Minulé léto, když jsem si sama běhala po parku a pravidelně četla jeden jediný blog, newyorskou Paleo Running Momma, mi připadalo neskutečné, když v jednom článku psala, že se díky blogování seznámila se spoustou zajímavých lidí a běžců. Říkala jsem si a to jako jak? To není možné. A teď tady sedím a musím napsat úplně to stejné :-) Občas mě někdo pozná a osloví na závodech a nebo jsme se potkali přímo s lidmi, kteří taky píšou. A nebo se známe jenom z instagramu nebo komentářů na jednotlivých blozích.

K napsání tohoto článku mě nakopnul Eda Kožušník, který napsal článek 5+2 mých oblíbených běžeckých blogů a poslal nám na něj odkaz. Ten email měl nadpis Musíme držet spolu :-) a já souhlasím a ráda tento článek pošlu dál, protože se mi ta myšlenka moc líbí.

Začnu samozřejmě Edovým blogem Prostě běž a 66 běžeckých rad
Blog i facebookovou stránku určitě znáte. Najdete tam tréninkové plány pro začátečníky, rady ke stravování, výběru bot, oblečení a všeho, co jako běžec potřebujete vědět a mít :-) S Edou jsme se potkali před Ostravským maratonem a doufám, že to nebylo naposledy.

A tohle je Edův seznam oblíbených blogů a Utíkej mami utíkej je mezi nimi. Děkuju, děkuju, mám z toho radost :-)

O Verče jsem psala už v létě, když jsem běhala její Letní výzvu pro srdcaře. Ona je pro mě trošku z jiného světa a její cílevědomost, pracovitost a píli upřímně obdivuju. Pokud potřebujete motivovat, určitě se zapojte do některé z jejích výzev. Naživo jsem Verču viděla jednou na pár vteřin, když jsme se míjely na zhruba 19.kilometru Olomouckého půlmaratonu :-)

S Markem jsme se seznámili na instagramu v době, kdy jsme se připravovali na Pražský maraton 2015 a jsme oba z Ostravy, takže jsme držely spolu ještě před Edovým emailem :-) Marek byl schopný v přípravě naběhat pro mě neuvěřitelné množství kilometrů (co obdivuju) a já jsem si proti němu celou dobu připadala jako lenoch líný :-D

Evin blog jsem objevila až díky Edovi, takže ho nemám ještě pořádně pročtený. Super byl článek o sportovní psychologii. Ten si jdu přečíst ještě aspoň jednou :-)

Viděli jste někdy na závodě bosého muže v sukni? Tak to je on :-) Já jsem se ho marně snažila dohnat na Pražském maratonu a jenom jsem si říkala "že mu ty kostky a koleje nevadí". Jestli vadí nebo nevadí se můžete dočíst u něj na blogu.

Barčin blog jsem měla zařazený jako "ta hodně rychlá a cool běžkyně" a trvalo mi dlouho, než jsem se odvážila vůbec napsat k ní na blog první komentář. Když jsme se měli potkat poprvé osobně (na Olomouckém půlmaratonu), byla jsem nervózní víc než před samotným závodem, no a ono to bylo úplně v pohodě :-D Teď plánujeme společný team na Nomen run a jestli vyjde i loterie o New york City Marathon, bude to bomba.

První článek, který jsme u Babety četla byl Dva půlmaratony ve dvou dnech a dvou zemích. Cože?Článek jsem přečetla jedním dechem a už jsem u ní na blogu zůstala :-) Babeta je vtipná a pozitivní a doufám, že konečně klapne naše domluva a zajdeme si spolu zaběhat.

Blog Soni a Michala je nejnovější a nepůsobí na mě úplně jako blog, ale spíš jako časopis o běhání. Moc se mi líbily rozhovory se sprinterem Pavlem Maslákem a překážkářkou Denisou Rosolovou.

No a já k Edově sedmičce přidám ještě svou trojku :-) 

Jitka běhá maratony a ultramaratony v horách a nádherně o nich píše. Když jsem četla o tom, jak běžela Kaiser Marathon, nejdřív jsem se smála, pak jsem měla husí kůži a nakonec zatlačovala slzy. A taky je ukecaná a vtipná a má holčičky v podobném věku jako já kluky :-)

Nenechte se zmást názvem blogu, protože Verča sice cestuje, ale také čím dál víc píše o běhání. A je to krásné a dlouhé čtení, protože Verča běhá hooodně dlouhé závody :-) S Verčou se osobně neznám, ale věřím, že to napravíme.

Anetu už jsem tady zmiňovala několikrát a udělám to znovu :-D Runheart mám moc ráda, protože si tady počtete nejen o běhání, ale taky o cvičení a knížkách, což je skvělá kombinace. Když jsme se viděly poprvé, chtěly jsme uběhnout tak deset kilometrů a popovídat si u toho. Těch kilometrů bylo nakonec 16 a že to nebylo ještě víc, mělo jediný důvod - musely jsme zpátky k dětem :-)







Běhání a psaní o něm zdar :-)

A.

pondělí 23. listopadu 2015

Pomoc! Nechci běhat sám aneb běžecké skupiny v Ostravě

V minulém článku jsem se psala, že je fajn běhat s běžeckou skupinou. A protože Ostrava je běžecké město a skvěle se tady běhá, tak těch běžeckých skupin u nás funguje hned několik. Každá z nich je trošku jiná a běhá v jiné části města, což je fajn, protože si můžete vybrat, co vám bude nejlépe vyhovovat. 

Černé plíce se kromě běhání připravují také na závody Spartan race, Mattoni Free Run je skupina ideální pro začátečníky, v Rungo si můžete vyzkoušet atletickou přípravu na oválu a Starobělské Lurdy zase běhají v krásném prostředí Bělského lesa. Pár věcí ale mají všechny skupiny společné. Jsou zdarma. Jsou přístupné všem, nemusíte se stát členem žádného oddílu nebo klubu. Můžete klidně běhat ve všech skupinách. Jsou pro všechny bez rozdílu výkonnosti, takže se nemusíte bát, že kdybyste nestíhali tempo, všichni vám utečou. 

Každá skupina má své pravidelné tréninky, ale doporučuji sledovat jejich facebookové stránky kvůli případným změnám. 

A aby si skupiny mezi sebou nezáviděly pořadí, v jakém o nich píšu, vezmu to podle abecedy :-)


Černé plíce

kdy: každou středu od 18:00
kde: centrum, sraz je u lávky ke Slezskoostravskému hradu
Proč běhat s Černými plícemi? 
"Běháme hlavně pro radost, nejde nám tolik o nejefektivnější trénink nebo závodní výkony, ale primární pro nás je, aby to všechny bavilo. Jsme přátelští, zábavní a máme pěkná trička :-) Snažíme se, aby trasy i vzdálenosti byly rozmanité a všechno je na domluvě účastníků." (Zuzka)
kontakt: Míša Stachová a Zuzka Salvetová
http://www.cerneplice.cz
https://www.facebook.com/cerneplice/?fref=ts

zdroj: fb skupina Černé plíce



Mattoni Free Run

kdy: úterý a čtvrtek v 17 nebo 18:00, čas je vždy upřesněn na facebooku
kde: centrum, sraz je u brány do Komenského sadů, kousek od památníku
Proč běhat s Mattoni Free Run?
"Projekt je založen spíš pro začátečníky, nevím, co by tady dělal kluk, který by třeba běhal 10km za 35 minut. To ať zkusí spíš Terku Šádkovou :-) Maximálně kdyby hledal nové kamarády." (Radim)

"Mattoni je podle mě skvělá pro začínající. Ukáže jim to, že běh může být zábava. Radim se věnuje začátečníkům a podle mě odvádí dobrou práci. Simona se věnuje rychlejším. Samotná trať je pro pokročilejší běžce nudná, takže tam občas chodím, ale spíš za lidmi a zábavou. Po běhu se jde pokaždé na pivo." (Marek, From Pub to Ironman)

kontakt: Simona Kaminská, Radim Šmiřák
https://www.facebook.com/groups/Freerun.Ostrava.KomenskehoSady/

zdroj: fb skupina Mattoni Free Run Komenského sady


Rungo 

kdy: pondělí v 18:00 atletický trénink (přes zimu v tělocvičně), úterý v 18:00 výběh
kde: atletický trénink ZŠ Mitušova, místo výběhu se mění
Proč běhat s Rungo?
"V Rungo je přátelská atmosféra. Běhání ve skupině rychle uteče, při běhání pokecáš, získáš informace o závodch, oblečení, botách nebo hodinkách. Poznáš další běžce a na závodech už jsi jak doma. A hlavně se teď holky po večerech nemusíme bát :-" (Barča, pravidelná účastnice Rungo výběhů)
kontakt: Tereza Šádková
https://www.facebook.com/groups/1490137094586930/

zdroj: Jitka Smékalová ISPHOTO, fb skupina Ostrava - Rungo 


Starobělské Lurdy

kdy: středa v 16:00, neděle v 15:00
kde: Bělský les, sraz tady
Proč běhat Starobělské Lurdy?
"Lurdy nabízí pěknou trať, která tě vyvede ze stereotypu. Já si ji oblíbil hodně a zařadil jsem ji do tréninků." (Marek, From Pub to Ironman)
kontakt: Tereza Šádková
https://www.facebook.com/events/145188905836864/

zdroj: fb skupina Starobělské Lurdy


Tak takhle se běhá v Ostravě :-) Vybrali jste si? A pokud vám žádná z běžeckých skupin nevyhovuje, co takhle si založit skupinu vlastní? Napadá mě třeba skupinka běhajících maminek, které se podělí o slečnu na hlídání? Co vy na to? 

Co vy a běhání ve skupině? A jak jsou na tom s běháním ostatní města? Napište mi :-)

Běhání zdar a doboru noc :-)

A.

neděle 22. listopadu 2015

Poznej své pánevní dno

Na workshop s tímto názvem jsme v sobotu vyrazily se švagrovou a já jsem se z něj vrátila naprosto nadšená a zároveň trošku naštvaná, že jsem se všechny ty informace nedozvěděla už dřív. A byla jsem tak nadšená (tady by se mi teď krásně hodil anglický předpřítomný čas), že jsem hned začala se cvičením a relaxací pánevního dne, až jsem naráz zjistila, že už uběhl týden a článek o  workshopu nikde. Tak to jdu honem napravit :-)

V létě jsem na facebooku našla stránku Fyziomami, klikla jsem na ni a zjistila, že Fyziomami je moje bývalá spoluhráčka z házené a že se věnuje přesně tomu, co já zrovna potřebuju, hledám, řeším, ale nenacházím pořádnou odpověď!!! Bylo to v době, kdy jsem začala cvičit na diastázu a kdy jsem napsala tento článek. Martina je fyzioterapeutka, máma dvou dětí a je na ní vidět, že ji strašně baví to, co dělá - šíří osvětu o pánevním dnu.  Pročetla jsem celý její web a nakonec jsem si udělala test, abych zjistila, jak na tom jsem se svým pánevním dnem po porodu. Z devíti možných bodů jsem získala pouhé čtyři. Byla jsem ideální adeptka na to, abych se zúčastnila workshopu :-D 

Jak to tedy celé probíhalo?
Na začátku nám Martina ukázala na obrázku něco z anatomie, abychom věděly, o které části těla se vlastně bavíme. Vysvětlila nám, jaká je funkce pánevního dna a co se stane, když pánevní dno nefunguje tak, jak má. Učily jsme se správně stát a sedět. To jsou věci, které jsem se naučila na dvou hodinách pilatesu, které jsem v životě absolvovala, ale je fajn si to občas nechat připomenout, protože člověk velice rychle sklouzne do starého známého a pohodlného "nahrbit záda a vyvalit břicho". Nové pro mě bylo, že pánevní dno nemá svůj protisval jako ostatní svaly v těle. Jako protiváha slouží náš dech a proto jsme se zaměřily na dýchání. Lehly jsme si na záda a snažily se zhluboka nadechnou ta dostat vzduch až dolů do pánevního dna. Tohle byl přesně cvik, který jsem se naučila s fyzioterapeutem a poctivě jsem ho dělala. Martina nám poradila, abychom si představily, že pánevní dno funguje jako květina, která otevírá a rozevírá své okvětní lístky a mě tahle vizualizace moc pomohla a šlo mi to dýchání líp. Postupně jsme probraly cvičení břišních svalů a hlubokého stabilizačního systému a zároveň u toho probíraly otázky, které jsme kladly my cvičenky :-) 

Lehká deprese
Když žena správně cvičí od prvních hodin a dnů po porodu pomůže stáhnutí svalů do původního stavu, posílí pánevní dno a střed těla a může mít ploché břicho jako před porodem. Navíc mateřská je úžasná v tom, že můžete všechny ty jednoduché cviky dělat doma, když si hrajete s dětmi. Nebo tu dobu, kdy je tělo tvárné po porodu propásnete, necvičíte nebo cvičíte špatně a pak skončíte s bolavými zády a diastázou. V tu chvíli jsme se na sebe se švagrovou smutně podívaly, že b je správně :-( Ona po prvním porodu zhubla a měla zpátky svoje ploché břicho. Po druhém porodu dvojčat císařským řezem už ploché břicho nemá. A když s tím byla u doktorů, většinou se na ni dívali, jako že co byste chtěla, po dvojčatech a císaři to tak prostě je. Mě zase po prvním porodu vůbec nenapadlo, že by se mé tělo nemělo dostat do původní formy. Hned po šestinedělí jsem začala posilovat břicho, ale měla jsem to dělat jinak. A po druhém porodu jsem udělala vpodstatě tu stejnou chybu. Na konci šestinedělí jsem začala 30 Day Shred s Jillian Michaels, abych zpevnila svaly a mohla začít běhat. Veliká chyba, protože tělo nebylo na takovou zátěž připravené a přestože jsem ten měsíc odcvičila, svým břišním svalům jsem tím spíš ublížila. 

Něco na povzbuzení
Zhruba v polovině workshopu Martina všem, které chtěly (takže všem) prohmatala břicha a určila, jestli máme nebo nemáme diastázu břišních svalů, případně v jakém rozsahu. Já jsem měla radost, že jsem na tom lépe než v červenci na začátku cvičení (juchuu), ale zároveň vím, že mám ještě velký prostor pro zlepšení. Ale úplně nejlepší zpráva je, že i po třetím dítěti se diastáza může spravit. Svaly se během těhotenství znovu roztáhnou a při správném cvičení může diastáza zmizet. Juchuu podruhé :-)



Překvapení na závěr
Pánevní dno pro mě bylo až do soboty takové tajemné místo. Věděla jsem, že existuje, ale nevěděla jsem, jak přesně vypadá, které svaly ho tvoří a co vlastně dělá. Taky jsem věděla, že je potřeba ho posilovat, takže jsem nějaké cviky cvičila, ale nebyla jsem si jistá, jestli to dělám správně. To všechno jsem se naučila.
Na úplném konci jsme ještě měly možnost individuální konzultace, jestli dýcháme a cvičíme tak, jak jsme se celé dopoledne učily. Už na začátku jsme se dozvěděly, že pánevní dno je potřeba aktivovat, ale také relaxovat. Některé ženy ho mají povolené, ale existují i takové, které ho potřebují spíš relaxovat. No a to bylo právě to překvapení. Vůbec mě nenapadlo, že to můžu být zrovna já. Představovala jsem si, že přetížené pánevní dno má nějaká fitneska s vysekaným bříškem nebo nějaká vystresovaná manažerka (ani jedno nejsem). 



A jak už jsem psala na začátku, od workshopu poctivě cvičím a k Vánocům si asi budu přát venušiny kuličky, které jsou výborné na procvičení pánevního dna. Workshop vám všem (ano i mužům) moc doporučuju. Ženám po porodu doporučuju dvojnásob a klidně na workshop zajděte i vy, kteří máte pocit, že se vás problém s pánevním dnem netýká, protože dozvědět se třeba, jak mít lepší sex, taky není špatné :-)


Mějte se hezky :-)

A.



pondělí 9. listopadu 2015

5 tipů jak běhat na podzim a v zimě

Je podzim. Facebook a instagram je plný fotek z běhání v barevném listí. V parku nebo v lese je nádherně. Potom bude zima a fotky listí nahradí fotky z běhání ve sněhu. Úplně před sebou vidím prašan a sněhové vločky, které se třpytí na sluníčku. Jasně, jsou dny, kdy je běhání na podzim a v zimě super. Ale taky je brzo tma. Pro nás, kteří žijeme v Ostravě nebo v Číně je ještě potřeba přidat smog. A pro nás rodiče k tomu ještě přidávám celoroční problém "nemám hlídání". Jak běhat v takových podmínkách? 

Pevně věřím, že se mi podaří naběhat co nejvíc kilometrů přes den za světla. Hlavně dlouhé běhy bych si fakt ráda užila v přírodě. Ale to jaksi nezáleží jenom na mně, ale hlavně na tom, kdy bude mít čas na hlídání manžel, babička nebo slečna na hlídání. Takže je mi jasné, že budu běhat i večer nebo brzo ráno, kdy je už nebo ještě tma.



Jsem vybavená, mám čelovku, běhací bundu i legíny s reflexními prvky a pepřák. Ale bohužel to vůbec neřeší skutečnost, že se běhat ve tmě sama bojím. Říkejte si o mně, že jsem posera, ale za tmy do parku, podél řeky, na Landek nebo na Emu nevyběhnu. Obzvlášť ne po mých dvou zkušenostech, protože potkat chlapa s nožem a druhého s trenkama u kolen ještě navíc za tmy bych opravdu nechtěla. A jak tedy budu běhat? 

Budu kombinovat tyto body:

1/ Běhání s kočárkem
Peťulka spí po obědě tak zhruba hodinu a půl až dvě. Za tu dobu se dá zvládnout slušný trénink. Ideální řešení situace "není smog a mám jenom jedno dítě".


2/ Běhání ve skupině
Řešení situace "není smog a mám hlídání v dobu, kdy běží všichni ostatní". Na tohle se těším, protože když nepočítám závody a naše triatlonové výběhy s Vikim, běhám sama. Bude fajn potkat se se známými a někoho nového poznat.

3/ Budu běhat kolečka po osvětlené ulici
Situace "není smog a mám hlídání v dobu, kdy nikdo jiný nemá čas běhat". Asi je to divné, ale než tři dny po sobě na běžeckém pásu, radši tohle. Takže prosím, až mě poněkolikáté potkáte jak kroužím mezi Albertem a Karolinou, nesmějte se mi :-) Určitě nebudu mít sluchátka s hudbou, vezmu si s sebou telefon a obleču všechno reflexní oblečení, které mám.

4/ Běžecký pás
Poslední bod, který dokonale řeší variantu "smog" a variantu "nemám hlídání" a musím běhat, když děti ještě/už spí. Tady zbývá dořešit jenom takový drobný detail - přestěhovat pás do sklepa a předtím ten sklep uklidit. Jdu na to :-) Protože zrovna dnes je bod 4 aktuální a já místo běhání píšu tento článek :-)

5/ Pořídím si psa
Samozřejmě nějakého velkého, který rád běhá a který mě ochrání před případným násilníkem. Tak tento bod určitě dělat nebudu, ale někdo byste si toho psa mohli pořídit a pak mi ho na běhání půjčit :-)


a jedna poetická fotka z Ostravského NIght Runu na závěr :-)




Mějte se hezky a napište mi, jak běháte na podzim a v zimě vy :-)


A.

úterý 3. listopadu 2015

20 věcí kvůli kterým se těším domů

V neděli jsme byli na Siesta Key Beach dívat se na západ slunce. Vždy před západem slunce je tam takzvaný "druming circle" a lidi hrají na bubínky, tancují a žonglují. Klukům jsme koupili svítící náramky a oni celí šťastní běhali po pláži, na začátku listopadu a jenom v tričku a kraťasách. A já jsem si uvědomila, že se mi odsud nechce, že je nám tady dobře. Jíme čerstvé ryby a mořské plody, grilujeme na terase, jezdíme na kole.... Těch skvělých věcí, proč se nám tady líbí,  je spousta.  Ale samozřejmě je hodně věcí, kvůli kterým se domů naopak těším moc. Aby se nám líp odjíždělo, tak jsem během posledních pár dní při běhání a ježdění na kole sestavila takový svůj seznam věcí, kvůli kterým se těším domů. Tohle jsou ony:

1. Rodina a kamarádi
To je jasné a nepotřebuje to další komentář.

2. Masáže u Libora
Miluju masáže. To už jsem psala mockrát a teď po dvou měsících už se fakt nemůžu dočkat :-)

3. Lysá hora
Tady není potřeba žádný komentář. Ještě nevím, jak to udělám s dětmi, ale nějak to vymyslím :-)

4. Ostravanka u Černého stromu
Dřív byla moje nejoblíbenější kavárna Ostravanka Coffee Shop a když potom otevřeli Ostravanku u Černého stromu, kterou mám ještě blíž, dostala se na první místo ona. Navíc tam pracuje Míša, takže další plusové body :-) Chodím tam často po masáži přímo od Libora, přečtu kousek z knížky, dám si kávu a celá spokojená, odpočinutá mířím domů.

5. Workshop o pánevním dnu
Jdeme i se švagrovou a čekáme zázrak :-D

6. Komenského sady
Hromady barevného listí, Dětský ráj, náš malý ostravský Central park :-D

7. Husté polévky na zahřátí

8. Čaj, svařák

9. Naše postel

10. Crossfit, na který půjdu s Míšou a Zuzkou
Musíme hlavně jít co nejdřív, ať mě neopustí odvaha.

11. Bon Gusta veganské bistro
Nejsem veganka, ale v tomto bistru jím ráda a je to pro mě zpestření.

12. Naše slečna na hlídání

13. Trénování s Terkou
Na to se obzvlášť těším. Bude to dřina, ale s jasným cílem a motivaci mám velikou.

14. Podzim, ten náš opravdický český :-)
Doufám, že ještě stihneme hezký podzim a nebude hned velká zima.

15. Časopis Marianne
Každý měsíc na mě čeká ve schránce, protože jsem od švagrové dostala předplatné.

16. Naše kuchyň
Kuchyň jsme si vyladili přesně tak, jak nám to vyhovuje a já už se strašně těším, jak budeme vařit a péct s klukama.

17. Svatomartinská husa

18. Masáže na Zámku Zábřeh
Dostali jsme je s Vikim jako dárek a ještě jsme je nevyužili. Nejvyšší čas :-)

19. Házená
Fakt :-) Těším se, že se půjdu dívat na Vavřiny mladší žačky a určitě zajdu fandit i holkám v Olomouci a do Sokola Poruba. Na házené už jsem nebyla hodně dlouho a chybí mi :-)

20. Budeme doma :-)





Mějte se krásně.

A.

Poslední dva týdny na Floridě, Seaworld, Halloween a každodenní rozhodování

Tak už jsme na úplném konci, balíme a letíme dnes domů.  Ale ještě než odjedeme, mám pro vás fotky z posledních dvou týdnů v Americe :-)

Seaworld v Orlandu
Když jsem tam byla před třemi lety poprvé, řekla jsem, že už tam nikdy v životě nepůjdu. Ale čas obrousil negativní vzpomínky, já už jsem si pamatovala jenom to hezké a vyrazili jsme. Tentokrát bylo míň lidí a nebylo takové horko, což bylo fajn. Sice nemám moc ráda ten do očí bijící konzum, předražené suvenýry na každém kroku a celkový pocit, že jsme v plastovém městě, ale ty show s kosatkami a delfíny za to stojí. Bylo to krásné a klukům se to moc líbilo.


v první řadě jsou Viki s Viktorkem







Halloween
To je parádní svátek, děti v maskách a spousta čokolády :-) Šli jsme s klukama na "trick or treat" do kempu u pláže a potom do Siesta Key Village, malého centra našeho ostrova.







A tak jako vždy jsme čas trávili na prolízačkách a procházkou dobrodružným lesem (parkem) :-) "Maminko, hlavně dávej pozor, ať nám Peťulku nesežere aligátor. To bych nechtěl."




Každé ráno jsem řešila jestli kolo nebo běhání? Běhat budu celou zimu, jdu na kolo. No jo, ale budu běhat v zimě a ne po pláži a ráno bude smog.... Jdu radši běhat. Závažná životní otázka :-D




A na závěr jsem znovu neodolala a vyfotila se u zrcadla :-D Tyhle šaty Roxy miluju, lehké, vzdušné, perfektní :-) Taška - Steve Madden, boty - Olu Kai, svetr - Roxy




Mějte se krásně :-) 

A.