Poslední dva týdny na Floridě, Seaworld, Halloween a každodenní rozhodování

Tak už jsme na úplném konci, balíme a letíme dnes domů.  Ale ještě než odjedeme, mám pro vás fotky z posledních dvou týdnů v Americe :-)

Seaworld v Orlandu
Když jsem tam byla před třemi lety poprvé, řekla jsem, že už tam nikdy v životě nepůjdu. Ale čas obrousil negativní vzpomínky, já už jsem si pamatovala jenom to hezké a vyrazili jsme. Tentokrát bylo míň lidí a nebylo takové horko, což bylo fajn. Sice nemám moc ráda ten do očí bijící konzum, předražené suvenýry na každém kroku a celkový pocit, že jsme v plastovém městě, ale ty show s kosatkami a delfíny za to stojí. Bylo to krásné a klukům se to moc líbilo.

v první řadě jsou Viki s Viktorkem

Halloween
To je parádní svátek, děti v maskách a spousta čokolády :-) Šli jsme s klukama na "trick or treat" do kempu u pláže a potom do Siesta Key Village, malého centra našeho ostrova.

A tak jako vždy jsme čas trávili na prolízačkách a procházkou dobrodružným lesem (parkem) :-) "Maminko, hlavně dávej pozor, ať nám Peťulku nesežere aligátor. To bych nechtěl."

Každé ráno jsem řešila jestli kolo nebo běhání? Běhat budu celou zimu, jdu na kolo. No jo, ale budu běhat v zimě a ne po pláži a ráno bude smog.... Jdu radši běhat. Závažná životní otázka :-D

A na závěr jsem znovu neodolala a vyfotila se u zrcadla :-D Tyhle šaty Roxy miluju, lehké, vzdušné, perfektní :-) Taška - Steve Madden, boty - Olu Kai, svetr - Roxy

Mějte se krásně :-) 

A. 

Jóga, láska až na několikátý pohled

Když jsme se chystali na Floridu, představovala jsem si, jak budu cvičit jógu ráno na pláži a zaplavím instagram fotkami v jógových pozicích. A samozřejmě u toho budu vypadat nádherně jako Andrea Verešová. Výsledek je takový, že ani tady za oceánem nevypadám jako ona a fotek z jógy taky moc nemám. Úplně nejčastěji totiž cvičím večer v obýváku, když kluci spí a mám na sobě jenom kalhotky a triko. Myslím, že jsem už několikrát psala, že mám moc ráda Yoga with Adriene na youtube. Několikrát jsem taky cvičila sama na pláži po běhání nebo po kole. Jednou jsem se zkoušela vyfotit v nějaké trošku fotogeničtější pozici, ale výsledek byl pět fotek buď písku, mraků nebo lidí, co zrovna procházeli kolem. Vzdala jsem to a radši čas věnovala cvičení než focení.

Poslední tři roky jsem na takovém pomyslném "to do listu" měla jít cvičit Yoga on Siesta Beach. Nějak mi to nikdy nevyšlo, v sobotu jsem se to ale rozhodla napravit a vyrazila jsem na jógu na pláži pod vedením lektorky. Trošku mě odrazovalo, že lekce má trvat hodinu a půl, což je na mě dlouho, ale strašně jsem se těšila. V sobotu ráno jsme celá rodina vyrazili. Já jsem měla od švagrové půjčenou krásnou fialovou podložku a chlapi se těšili na prolízačky a bílý písek. Ten den bylo nádherné počasí, sluníčko, fakt nádhera a já jsem se nemohla dočkat. Když jsem šla po pláži směrem k hloučku ostatních, všimla jsem si, že úplně vpravo na pláži je velká nafukovací brána s nápisem finish a v moři plavou lidi nějaký závod. Samozřejmě první myšlenka byla "Ty jo, tady se jede triatlon a já o tom nevím? Já chci taky!!!" Sedla jsem si na podložku, čekala jsem, až začne lekce a hlavou mi jelo "Jestli teď kolem mě všichni vyběhnou z moře a půjdou si pro kolo, tak mě to fakt naštve, co dělám na józe, já chci na triatlon." Opravdu ideální rozpoložení na meditaci.  Naštěstí za chvíli paní vedle mě řekla, že to jsou jenom plavecké závody a to mě uklidnilo. 

Vidíte ty bílé čárky? To jsou plavci :-D

Pak jsme začali cvičit. Byla to hatha jóga, takže v každé pozici jsme zůstávali dlouho a prodýchávali a mě čím dál víc bolelo za krkem. Myslela jsem si, že jsem to už rozhýbala den předtím. No evidentně ne. Ale cvičila jsem dál, i když to nebylo nic moc. Ale co mě začínalo štvát čím dál víc, byl způsob, jakým na nás Ava mluvila. Nevím přesně, jak to mám popsat, něco mezi kazatelem nějaké církve a hecováním Jillian Michaels. No prostě mi to vůbec nesedělo. Ona sama cvičila nádherně, bylo vidět, že se józe věnuje dlouho a byla neuvěřitelně ohebná. Snažila jsem se soustředit, ale vždycky mě z toho probralo její výkřik "Inhale!" nebo "Look up!" nebo některý z dalších pokynů, které se běžně říkají. Pomoooc, já chci svoji klidnou, vlídnou Adriene :-) Alžběto, nesrovnávej, uklidni se, dýchej a cvič. Potom jsme se dostali k pozici, kdy jsme seděli, měli pravou rukou chytit pravý kotník, levou rukou levý kotník a zvednout obě natažené nohy nahoru. Doma to dělám v pohodě, tady jsem se ale nemohla soustředit, protože kousek přede mnou byly dvě dámy, kterým to nešlo a padaly jak hrušky. Mě cukaly koutky, ale chtěla jsem to zvládnout, v tom se ale ozvala Ava a zakřičela "Exhale!", já jsem se svalila na zem a začala se smát. A přesně v tu chvíli mi paní vedle mě povídá: "Dívejte, tady chodí nějaký chlap a fotí nás." Zvedla jsem hlavu a uviděla Vikiho, jak chodí kolem jak paparazzi a fotí. Špitla jsem, že to je můj manžel a fotí, protože mi chce splnit přání a vyfotit mě při józe. No a tomu se začala smát paní i kluk vedle nás. Paráda. Chtěla jsem zažít souznění těla, ducha a přírody, jak nám Ava slibovala na začátku a místo toho tady rozesmívám ostatní. Pak se mi povedlo uklidnit a cvičit dál, ale přestávalo mě to všechno bavit. Dvakrát jsem koukla na hodinky, jestli už není konec a pak jsem jako největší zbabělec odešla o deset minut dřív, protože už jsem to tam nemohla vydržet. 

Viki to je jako jediná fotka??? Když mě bylo blbé fotit vás s roztaženýma nohama :-D

Měla jsem pak z toho blbou náladu, byla jsem zklamaná a vůbec jsem neměla ten příjemný pocit jako po cvičení doma s Adriene. Jógovou náladu jsem si spravila až druhý den na pláži v Bradentonu, kde jsme byli na výletě. Byli jsme tam večer, kluci si hráli a já jsem si půlhodiny cvičila sama při západu slunce. Já vím, největší kýč a klišé, ale měla jsem potom výbornou náladu, cítila se protažená, uklidněná, prostě paráda.

Paradoxně mi ta sobotní lekce hodně dala a posunula mě dál. Donutilo mě to aspoň si o józe  něco přečíst a zjistit, že mi opravdu nemusí vyhovovat všechno. Poprvé jsem cvičila jógu, když jsem čekala Viktorka. Chodila jsem na gravid jógu a moc mě to nebavilo. Cítila jsem, že mi to dělá dobře, ale nějak mi nesedělo celé prostředí a to, jak byly všechny ty ženské vyklidněné a nosily vlastnoručně pletené ponožky a používaly jenom bio kosmetiku a já se mezi nimi cítila jako marťan. Tehdy jsem si říkala, že asi jóga není nic pro mě. Dnes si říkám, že mi možná jenom nesedla lektorka a kdybych chodila někam jinam, mohlo mě to chytit už tehdy. A nebo taky ne a potřebovala jsem do jógy dospět :-)

Jsem ale ráda, že už vím, co mi nejlíp vyhovuje teď. Raději cvičim jógu večer a ne ráno. Ráno jsem plná energie a chce se mi spíš běhat. Taky je fajn nejdřív se sama rozhýbat. A nejspíš budu nějakou dobu zase cvičit sama, ať mě nerozptylují okolní vlivy jako triatlon, plážoví volejbalisté a podobní :-D  Určitě ale zase někdy půjdu na skupinovou lekci, protože je fajn se potkat s lidmi a vyzkoušet něco nového. 

Co vy a jóga? Cvičíte? 

Mějte se krásně :-) Vlastně jsem chtěla říct Namaste :-)

A. 

Další týden v USA - New York na Floridě, laryngitida a samozřejmě běhání

Máme za sebou další týden na Floridě. Jaký byl a co jsme dělali?

Přijeli za námi na návštěvu Vikiho bratranec Martin s dcerou Amálkou a všichni společně jsme užívali koupání v bazénu a v moři. Viktorek s Amálkou byli úplně sladcí. Krásně si spolu hráli a večer se dívali na pohádky tak, že Amálka mu ležela na rameni, objímali se a anglicko - česky si povídali :-)

Pak bohužel Peťulka dostal laryngitidu, takže jsme se rozdělili. Já jsem byla s ním doma a kolem domu, aby nechodil na sluníčko a chlapi s dětmi byli na projížďce lodí nebo na pláži dívat se na západ slunce. 

S Martinem je to pro nás vždy výlet do budoucnosti, takže posloucháme, co zrovna frčí v New Yorku a pak čekáme, co všechno a kdy přijde i k nám. Zaujalo mě například, že jedna maminka od Amálčiny spolužačky píše blog a bude teď s celou rodinou půl roku zadarmo cestovat po resortech na Filipínách a psát o nich. Je to blog Hellobee.com :-)

Pro něj je to naopak návrat do minulosti a může s námi vzpomínat na české jídlo, filmy, dětství v devadesátých letech. Prostě všechno, co tak úplně nejde, když je vaše manželka Američanka. Poslední večer jsme u druhé láhve vína začali plánovat. Oba běháme. On ještě nikdy neběžel maraton. Bydlí v New Yorku.... Co jsme asi tak mohli vymyslet? :-D

Druhý den nám Newyorčani odjeli domů, my jsme vrátili tuto červenou krasavici a náš život se vrátil do starých kolejí :-)

Viktorek chodí na tři dopoledne v týdnu do školky. Viki pracuje. Já s Peťulkou se projíždíme na kole, chodíme na prolízačky nebo na pláž. A samozřejmě běhám :-)

říkala jsem, že to tričko teď budu nosit pořád

opravdu pořád :-D

A na závěr jedna fotka jako důkaz toho, že tričko někdy sundám a obleču si něco jiného. Moje první fotka outfitu :-D Nebojte, už to nebudu dělat :-D

Mějte se hezky :-)

A.

Další týdny na FLORIDĚ, fotbal, surfování a jeden splněný sen

Jak začít? Máme se skvěle, ale strašně rychle to utíká :-) A úplně nejjednodušší bude, říct to všechno fotkami. Bohužel jsem mizerný fotograf a budu na sobě muset zapracovat, ale pojďme na to :-)

Venice High School Football 

Tohle byl moc fajn večer. První domácí zápas středoškolského fotbalového týmu na pravé americké high school. Byly tam roztleskávačky, kapela, všechno přesně tak, jako ve filmech a seriálech. Na chvíli jsem si představovala, že jsem hlavní roztleskávačka a Viki nejlepší quaterback :-D A pak pěkně zpátky do reality. Víc jsem se už cítila v roli maminek, které prodávaly ve stáncích hotdogy :-)

První dva týdny tady s námi byla mamka

Triatlon. Sice jsem mu věnovala dva články, ale musím znovu. Nemůžu si pomoct :-)

Jídlo. Jídlo. Jídlo.

Užíváme si hamburgery, které milujeme. Samozřejmě jsem ani jeden nevyfotila, protože jsem fakt blogerka amatérka. Na první fotce je snídaně z Panera Bread. Sendvič byl super, ale dost vedle jsem šlápla s výběrem kávy. Chtěla jsem vyzkoušet Pumpkin Pie Spice Latte a něco tak sladkého a nedobrého jsem fakt nečekala. Na druhé fotce je homemade papája s mořskými plody, mňam :-)

Surfování. Paddleboard.

Zákon schválnosti funguje vždy a všude a největší vlny byly na triatlon. Kdy taky jindy, že :-D Fotku přímo ze surfování taky žádnou nemám. Foukal dost silný vítr, takže vždy jeden z nás surfoval a druhý byl doma s dětmi a neměla jsem odvahu říct někomu cizímu, aby mě fotil v moři. 

Taky jsem si myslela, že na paddleboardu se člověk nemůže zranit. Pokud si koupíte levné pádlo, tak to jde. Vikimu se zlomilo v ruce a tím ulomeným koncem se říznul nad kolenem. Výsledkem byly tři stehy a zákaz vody na deset dní. 

Teď už je po vlnách a já jsem si udělala krásnou vyjížďku sama do zátoky. Bylo to úžasné, ticho, klid,  žádné otázky :-) 

Dětské hřiště.
Dětské hřiště musí být a tohle je fakt moc hezké.

Sportujeme.

Tady jeden večerní výběh. Je tady sice teplo, ale i tady je podzim a stmívá se dřív než v létě. A s klukama jezdíme na prolízačky na kole.

Chlapi chodí na ryby.
Fotka s úlovkem musí být :-)

A na závěr jeden splněný sen :-)

Já jsem chtěla růžovou jako má Barbie, ale tahle je taky nádherná a rychlá a prostě zvykla bych si ji řídit pořád :-D

To byly naše tři týdny na fotkách :-)

Mějte se krásně :-)

A.

Zlato, co kdybychom zkusili triatlon?

Přesně tuhle nevinnou otázku jsem Vikimu položila někdy v půlce prázdnin. A čekala jsem odpověď typu "Alžběto vzpamatuj se, neumíš plavat" nebo "Jo klidně to zkus, já budu hlídat děti". Ale k mému velkému překvapení Viki řekl: "No jasně, pojďme do toho!" A tak jsme šli :-)

Ale vezmu to pěkně od začátku, protože triatlon není v mém životě úplná novinka. Jako malá holka jsem odjela pár triatlonů. Můj první se jmenoval Nízkojesenický tygřík a dostala jsem za jeho dokončení krásnou medaili. Byla bílá s červeným okrajem a uprostřed byl namalovaný tygr a určite ji mám někde doma v pokladech schovanou :-) Rodiče mě potom přihlásili ještě na pár dalších závodů v Olomouci. Bavilo mě to, brala jsem ty závody jako fajn zábavu na víkend, ale myslím, že mě nenapadlo, že je to opravdický sport. Jela jsem se prostě projet na kole a proběhnout se s ostatními dětmi.

Později mi triatlon připomínala kamarádka Pjuji, která zvládla několik Ironmanů. Moment, kdy jsem na triatlon začala opravdu myslet, byla minulý rok na podzim na svatbě Pjuji a Vency. Oba jsou skvělí závodníci a hned po své vlastní svatbě začali připravovat triatlonový závod. Druhý den se na místo začali sjíždět závodníci, já jsem se dívala na všechny ty krásné dresy, kola, nasávala atmosféru závodu. Večer jsem pak jenom mezi řečí utrousila, že mě ten triatlon taky láká. A Viki mi jenom odpověděl, že to nemusím hlásit, že to na mě celý den vidí. Odjeli jsme domů, já jsem běhala a na triatlon zapomněla, protože neumím plavat a na kole se bojím. Ideální kombinace :-D To zní dost tvrdě, já vím, ale myslela jsem tím, že neumím plavat dobře natolik, abych se nemusela stydět jít na závod. Ještě horší je to s tím kolem. Baví mě, když se jedeme na kole okoupat na Poděbrady nebo s Barčou jedeme na kole na pivo, ale bojím se jezdit z kopce. Bála jsem se snad vždycky, ale od té doby, co jsem si nadvakrát zlomila čelist, loket, měla otřes mozku a sedřela si půl obličeje, se bojím ještě víc. A začíná mi ten můj strach čím dál víc vadit.

A proč jsem se tedy rozhodla triatlon vyzkoušet? V létě jsem v termínovce hledala nějaké závody, kterých bych se mohla zúčastnit na podzim na Floridě a mezi těmi běžeckými mi to našlo i pár triatlonů. Navíc Siesta Key Triatlon startuje kousek od našeho domu a je to "pouze" sprint. To znamená 800m plavání, 20km na kole, 5km běh. Chodili jsme už v Ostravě plavat s trenérkou, tak jsem si začínala trošku věřit, že bych to mohla uplavat. Ale hlavně na Floridě nejsou kopce, tak mi tím odpadnul můj největší triatlonový nepřítel :-) 

Je super, že teď ještě je tady s námi mamka, hlídá kluky a my můžeme plavat, jezdit a běhat společně s Vikim. Z toho mám asi stejnou radost jako ze samotného triatlonu. Z toho, že je to naše společná činnost, společné zážitky :-) A pořád mi přijde neuvěřitelné, že Viki, pro kterého byla projížďka do Děhylova na Loděnici vrchol cyklistiky, se tady prohání ny silničce a je z toho nadšený.

A co tedy děláme? Plaveme, jezdíme na kole, běháme, ale hlavně jsme na dovolené s klukama, takže to nejsou žádné velké dávky. Náročné jsou u triatlonu přechody, tak se často snažíme spojit aspoň dvě disciplíny. 

16.září, středa - 600m plavání

17.září, čtvrtek - 7,5km běh
Koupili jsme Viktorkovi nové kole a jede na něm jako drak. Cíl cesty byla zrmrzlina zhruba 4km daleko. On jel na kole, my s Vikim jsme běželi vedle něj a bylo to super. Oba dva měli radost, že jim mamka nestačí. Já, která jsem brblala, že na starém kole jezdí pomalu a je to s ním jenom takový pomalý jogging, jsem nestíhala a museli na mě čekat :-)

18.září, pátek - 750m plavání, 16,5km na kole

19.září, sobota - 400m plavání, 10km na kole, 2,5km běh

20.září, neděle - volno

S každým uplavaným nebo ujetým kilometrem se cítíme líp a víc nás to baví. Postupně zjišťujeme, jakým zhruba tempem jsme schopní plavat nebo jakou rychlostí jet na kole. Máme radost. Zároveň však každý takový trénink přináší spoustu dalších otázek. Co si oblečeme? Budeme se v depech převlíkat? Jak si co nejrychleji obout ponožky a boty, když máme nohy od písku? 

21.září, pondělí - 800m plavání, 5km běh

22.září, úterý - já volno, Viki 11km na kole

23.září, středa - 13,5km na kole

Doma jsme si nadšeně povídali, jak je to všechno super a že se na ten závod začínáme těšit. Viki si začal plánovat, za jaký čas by to tak chtěl zvládnout a já říkám, že nechci skončit poslední ve své kategorii. Na to mi Viki řekl, že to si teda hodně fandím a ukázal mi mapu závodu a výsledky z minulého roku. To mi trošku ztuhnul úsměv a zjistila jsem, že budu závodit tak maximálně sama se sebou nebo s holkama z kategorie 50+. Nedělám si iluze o svém plavání nebo kolu, ale naivně jsem si myslela, že třeba v běhu bych někoho mohla dohnat. Když jsem zjistila, že se celých 5km běží po pláži a nejhorší čas v mé kategorii byl 22:05, naděje mě opustila :-D 

24.září, čtvrtek - 7km na kole, 5km běh po pláží, 7km na kole

Po včerejším zjištění jsme jeli vyzkoušet běh po pláži. Běželi jsme téměř v poledne a chtěla jsem udržet tempo kolem 4:30/km. Nakonec jsem běžela 4:44/km a myslela jsem, že tam umřu horkem a vysílením.

25.září, pátek - 800m plavání

26.září, sobota - 20km na kole, 3km běh

Moje malé velké vítězství!!! Dnes jsem se cítila na kole výborně. Konečně jsem se napila z flašky, dala ji zpátky do košíku a nepřestala u toho šlapat :-) Ale hlavně, šlapala jsem na kole z kopce. Sice to byl jenom nájezd na most podobný třeba přejezdu přes koleje v Černovírském lese, ale já jsem z toho měla fakt radost :-D

27.září, neděle - shopping :-)

Tak to jsou naše první dva týdny s triatlonem :-)

Mějte se krásně :-)

A. a V.

FLORIDA - WEEK 1

Tak už jsme na Floridě týden a já jsem konečně zasedla k počítači, abych napsala článek o tom, kde jsme, co tady děláme a jak se máme. Těch důvodů, proč jsem nic nenapsala dřív, je několik. Jeden z nich je, že mi prvních pár dní bylo strašně smutno. Minulý rok na podzim tady s námi byl táta, líbilo se mu tady a chodili s mamkou na procházky po pláži. Když jsem teď viděla, jak je na té pláži mamka sama, bylo mi z toho na nic a chvíli trvalo než jsem to nějak zpracovala. Další důvod byl, že jsem nenafotila žádné fotky. Samozřejmě jsem fotila kluky v bazému, kluky v moři, kluky u jídla... Takže jsem to pořád odkládala a až jsem dnes ráno našla na facebooku několikátou zprávu, že jak se máme a kde je nový článek, řekla jsem si, že už to fakt odkládat nechci. Na odpolední procházce s Peťulkou jsem nafotila aspoň okolí domu, ať vám mám co ukázat :-)

Kde jsme?

Jsme na Floridě ve městě Sarasota. Jezdíme sem pravidelně. 

Hodinu jízdy autem na sever je Tampa. Sportovní fanoušci určitě znají Tampa Bay Rays z baseballu nebo Tampa Bay Lightning z hokeje. Nejbližší město je Bradenton, kde je známá Bolletieriho tenisová akademie.

Celý den bylo jasno s modrou oblohou. Ale zákon schválnosti funguje všude na světě a když jsem šla ven nafotit okolí domu, zatáhlo se, aby ty fotky náhodou nebyly moc hezké :-) Na fotkách je náš dům a cesta na pláž.

Co děláme a jak se máme?

Máme se dobře. Užíváme si, že jsme celá rodina pohromadě. Je tady s námi i moje mamka, takže můžeme být s Vikim i sami dva bez kluků. Koupeme se v moři, koupeme se v bazénu, jíme dobré jídlo, čteme. Viktorek nám třeba včera řekl, že má strašnou chuť na rybu a rozhodl se, že nějakou uloví v moři do síťky. Asi půl hodinu to sám zkoušel a další půlhodinu jsme museli s Vikim lovit taky :-) Peťulkova nejoblíbenější zábava je naházet všechny hračky k vodě do bazénu a pak kolem bazénu tančit vítězné tanečky. A dost času trávíme samozřejmě na prolízačkách nebo potulováním se kolem domu, kde Peťula sbírá kamínky nebo honí ještěrky. Normální dovolená s dětmi :-) 

večeře v restauraci s mamkou 

Co je jiné proti klasické dovolené: 

Viktorek začal chodit do americké školky. Jednou jsem tam byla celé dopoledne s ním, potom už byl sám. Paní učitelka ho moc chválí. Každý den chytá víc slovíček, přestává se stydět a umí odpovědět na jednoduché otázky. Ostatní děti jsou na něj milé a pomáhají mu. 

Trénujeme s Vikim na triatlon. O tom napíšu ještě samostatný článek, protože nás to pohltilo tolik, že prostě musím triatlonu věnovat celý článek. A určitě nebude jenom jeden :-D

Nakupujeme. Nakupování v Americe to je proti nakupování v Ostravě úplně jiná hra na jiném hřišti. Kdo to někdy zkusil, ví, o čem mluvím :-D Zatím jsem byla jenom v pár oblíbených obchodech (Roxy, Nike, Banana Republic, Victorias Secret, Sports Authority), ale oblíbených jich mám mnohem víc. Škoda, že nejsem fashion bloggerka, hned bych nafotila nějaké outfity. To vlastně můžu i tak :-) 

tyhle nádherné zkušební kabinky jsem prostě musela vyfotit

Tak takhle se máme :-) Na další fotky můžete kouknout na mém instagramu utikej_mami_utikej nebo na facebooku. Klidně pište do komentářů, co vás ještě zajímá o Floridě, Americe, o běhání...... Ráda vám odpovím :-)

Mějte se hezky:-)

A.