Další týden v USA - New York na Floridě, laryngitida a samozřejmě běhání

Máme za sebou další týden na Floridě. Jaký byl a co jsme dělali?

Přijeli za námi na návštěvu Vikiho bratranec Martin s dcerou Amálkou a všichni společně jsme užívali koupání v bazénu a v moři. Viktorek s Amálkou byli úplně sladcí. Krásně si spolu hráli a večer se dívali na pohádky tak, že Amálka mu ležela na rameni, objímali se a anglicko - česky si povídali :-)

Pak bohužel Peťulka dostal laryngitidu, takže jsme se rozdělili. Já jsem byla s ním doma a kolem domu, aby nechodil na sluníčko a chlapi s dětmi byli na projížďce lodí nebo na pláži dívat se na západ slunce. 

S Martinem je to pro nás vždy výlet do budoucnosti, takže posloucháme, co zrovna frčí v New Yorku a pak čekáme, co všechno a kdy přijde i k nám. Zaujalo mě například, že jedna maminka od Amálčiny spolužačky píše blog a bude teď s celou rodinou půl roku zadarmo cestovat po resortech na Filipínách a psát o nich. Je to blog Hellobee.com :-)

Pro něj je to naopak návrat do minulosti a může s námi vzpomínat na české jídlo, filmy, dětství v devadesátých letech. Prostě všechno, co tak úplně nejde, když je vaše manželka Američanka. Poslední večer jsme u druhé láhve vína začali plánovat. Oba běháme. On ještě nikdy neběžel maraton. Bydlí v New Yorku.... Co jsme asi tak mohli vymyslet? :-D

Druhý den nám Newyorčani odjeli domů, my jsme vrátili tuto červenou krasavici a náš život se vrátil do starých kolejí :-)

Viktorek chodí na tři dopoledne v týdnu do školky. Viki pracuje. Já s Peťulkou se projíždíme na kole, chodíme na prolízačky nebo na pláž. A samozřejmě běhám :-)

říkala jsem, že to tričko teď budu nosit pořád

opravdu pořád :-D

A na závěr jedna fotka jako důkaz toho, že tričko někdy sundám a obleču si něco jiného. Moje první fotka outfitu :-D Nebojte, už to nebudu dělat :-D

Mějte se hezky :-)

A.

Jak jsem začala nosit děti v šátku

Moje cesta k nošení v šátku byla docela dlouhá. Když jsem čekala Viktorka, věděla jsem, že ho budu chtít nosit. Říkala jsem si, že bude hezké mít ho blízko u sebe, mazlit se s ním a zároveň mít volné ruce. Nic jsem o nošení nevěděla, ale říkala jsem si, že to bude fajn. Od začátku jsem věděla, že chci nějaké nosítko a ne šátek. Nejsem přece indiánka. Nechci dlouhý kus látky, ve kterém je horko a určitě je strašně těžké naučit se ho uvázat. 

Viktorek se narodil v roce 2011 a nejdřív byl klasické kočárkové miminko. Hezky spal v jedoucím kočárku a jsem si užívala procházky a běhání s kočárem. Když mu byly tři měsíce, rozhodla jsem se konečně jít koupit nějaké nosítko, protože v kočárku kromě spaní moc nechtěl ležet a naše procházky často končily tak, že jsem jeho nesla v náručí a před sebou tlačila kočárek. Nezjistila jsem si žádné informace, jak by vlastně nosítko mělo vypadat a odjela jsem do Chicca. Říkala jsem si, že mi v obchodě s dětskými věcmi poradí a neřešila to. Tam mi ochotná prodavačka něco našla, řekla, že je to bezpečné, zdravé pro děti, za skvělou cenu, tak jsem to vzala a šla. Hned odpoledne jsme nosítko chtěla vyzkoušet a vyrazili jsme do města. Viktorkovi se v nosítku líbilo, mě ale připadalo divné, že mu nožky nějak moc visí  dolů a že to asi to není úplně příjemné. A že by se to nějak extra pohodlně neslo, to se taky nedá říct. Asi měsíc jsme v tom nosítku Viktorka nosili a já jsem čím dál víc zjištovala, že tohle není ono a chtělo by to koupit něco jiného. Naštěstí se situace celkem rychle vyřešila sama, protože jsme ztratili nějaký kus popruhu a museli jsme co nejrychleji koupit nové. 

To už jsem ale měla víc informací. Bylo jasné, že pokud chci dítě nosit tak, aby to bylo pro něj zdravé a pro mě pohodlné, musí to být ergonomické nosítko (nebo šátek, který jsem ale nechtěla), které zajistí správnou polohu kyčlí a bude mít nosící popruhy a pás kolem pasu. Moje volba padla na nosítko Beco Butterly, protože se mi líbilo :-) V Becu jsme nosili nejdřív na břichu a pak, až byl Viktorek větší, tak i na zádech. A takto Viktorek zvládl i svůj první "výšlap" na Lysou. V tu dobu už mu nosítko bylo trošku malé a látka mu nedosahovala až ke kolenům.

nahoru s tetou Vavřou, říjen 2012

a dolů spící s maminkou :-)

Když se nám v roce 2014 narodil Peťula, myslela jsem si, že nejdřív bude v kočárku a až bude malinko větší budu ho nosit v Becu s novorezeneckou vložkou. Jojo, plánujte něco s dětmi. Peťulka se od první vteřiny v porodnici rozhodnul, že bude žít přilepený na mě. Jenom opravdu přelezl z břicha na břicho. Žádné ležení v postýlce, spaní v zavinovačce, nic takového. Pěkně přisátý k mamince. Některé sestřičky byly v pohodě a chápaly to, ale některé se z toho mohlo zbláznit.  Sestřička třeba přišla v noci, Peťulka spal na mně jako spí koťata přitulená u kočky. Sestra, že nesmím mít mimino u sebe v posteli. Já říkám, že to chápu, ale že takhle spíme oba a když je sám v postýlce, tak pláče a nespíme ani jeden. To ho musíte pořádně zabalit do peřinky, miminka to mají rády. Zamotala ho, položila do postýlky a odešla. Peťula po chvilce zjistil, kde je a začal kňourat, tak jsem ho zase vymotala a vzala k sobě. Vtipné bylo, že zatímco já jsem měla miminko pořád v rukách, chovala a kojila, paní, co byla se mnou na pokoji, měla holčičku, která celou dobu spala. Vždy ji jenom vzala z postýlky, nakojila, položila zpátky do postýlky a ona spala dál. Takže paní stihla uháčkovat několik čepiček a přečíst několik časopisů, zatímco já jsem stihla tak maximálně rychlou sprchu. Tiše jsem záviděla vévodkyni Kate, která z porodnice odcházela s vyfoukanými vlasy a makeupem. 

Když jsme přišli z porodnice domů, Peťulka byl pořád jako opička. Rád se choval, tak jsme ho chovali. A já jsem začala poslouchat poznámky o tom, jak už tak malinkého jsem ho rozmazlila, že dítě musí být v kočárku a podobně. Naštěstí nám to nikdy neřekl nikdo z rodiny. Mrzelo mě to, ale stejně jsem Peťulku dál nosila. Zkoušeli jsme Beco s novorozeneckou vložkou, ale vždy tam byl chvíli a pak už se mu to nelíbilo. Tak jsem si řekla, že je čas vyzkoušet šátek, tak prostě budu jako indiánka, ale hlavně že bude Peťula v klidu. V bazárku na internetu jsem našla šátek za 400 Kč, což bylo skvělé, protože nové šátky stojí mnohem víc peněz. S paní jsme se sešly v parku, ona mi ukázala základní úvaz a poradila, ať se na facebooku přidám do skupiny Nosíme děti, kde se dozvím spoustu dalších věcí o nošení. Zkoušela jsem tedy Peťulu vázat do šátku a jemu se to líbilo! Ze začátku mu jakoby vadilo, že je tak silně přitisknutý, ale líbilo se mu, že je mi blízko, tak jsem ten úvaz nechávala hodně volný a postupně každý den trošku utáhla. Za nějakou dobu jsem v Dětském ráji nadšeně říkala Kláře u baru, že je to paráda a začínám nosit v šátku, ale že ten úvaz mám takový škaredý, neuhlazený. A od vedlejšího stolu se ozvala paní, že je poradkyně na vázání šátků a že jestli chci, naučí mě ten šátek uvázat pořádně. Samozřejmě jsem chtěla. Tak jsem se seznámila s Magdou. Nejdřív si Peťulku přivázala sama, at vidím, jak to dělá a pak už jsem vázala já. Od toho dopoledne v létě 2014 nosím :-) Nevím, jestli to bylo tím, že si postupně zvyknul na nošení nebo ucítil, že přesně vím, jak ho uvázat. Ale on byl spokojený a já šťastná :-) 

Dino park v Galerii Harfa

Nejdřív jsem nosila v šátku Šanami. To byl ten první z bazaru, ale ten nemá takovou nosnost a jak Peťula rostl, začínal se prověšovat a trochu zařezávat do ramen. Vybírala jsem tedy nějaký pevnější a nakonec se rozhodla pro Neobulle Simon. Opět z druhé ruky. Výběr šátků je obrovský, můžete si vybrat z různých materiálů, barev, vzorů, značek. Některé dražší značky mají i limitované edice. Pro hodně žen jsou šátky módní doplněk, něco jako kabelky nebo boty. Ženy těch šátků mají třeba deset a střídají je. Já mám pořád ty své dva a jestli se nám narodí ještě holčička, tak bych si přála nějaký růžový nebo fialový :-) 

Na podzim jsme koupili nosící bundu a procházeli se v New Yorku po Central Parku.

a na vánočních trzích v Ostravě

Nosili jsme s Viktorem oba dva. Viki míval většinou úvaz takový rozcuchaný, ale to nevadilo. Hlavně většinou budil rozruch, když Peťulu vázal někde, kde byl s klukama sám. Když si velký chlap vezme pět metrů látky a začne se do ní i s dítětem omotávat, vypadá to docela legračně. Nosit dítě v šátku nebo nosítku není žádná novinka a je krásné vidět, že nosí čím dál víc maminek. Občas jsem si někde vyslechla negativní komentář, že dítě rozmazluju tím, že ho nosím nebo že tahám děcka jako koťata, že je to strašně nezdravé, že jsou v tom zkroucení nebo že mě musí strašně bolet záda. Většina reakcí je ale spíš pozitivních, že je to roztomilé, že je vidět, jak se mu v šátku líbí, jak jsme si blízko a podobně. A taky jsem děti říkají, že se jim to líbí a následuje otázka, mami proč jsi mě taky takhle nenosila? A k tomu, jestli mě z nošení nebolí záda jenom říkám, že ne. Šátek je pohodlný a nosí se opravdu líp než nosítko (tomu jsem dlouho nechtěla věřit) nebo když máte dítě jenom tak v rukách.

takhle jsme spolu šli z Českého běhu žen

A co vy? Nosíte nebo nenosíte? 

Mějte se hezky :-)

A.

Další týdny na FLORIDĚ, fotbal, surfování a jeden splněný sen

Jak začít? Máme se skvěle, ale strašně rychle to utíká :-) A úplně nejjednodušší bude, říct to všechno fotkami. Bohužel jsem mizerný fotograf a budu na sobě muset zapracovat, ale pojďme na to :-)

Venice High School Football 

Tohle byl moc fajn večer. První domácí zápas středoškolského fotbalového týmu na pravé americké high school. Byly tam roztleskávačky, kapela, všechno přesně tak, jako ve filmech a seriálech. Na chvíli jsem si představovala, že jsem hlavní roztleskávačka a Viki nejlepší quaterback :-D A pak pěkně zpátky do reality. Víc jsem se už cítila v roli maminek, které prodávaly ve stáncích hotdogy :-)

První dva týdny tady s námi byla mamka

Triatlon. Sice jsem mu věnovala dva články, ale musím znovu. Nemůžu si pomoct :-)

Jídlo. Jídlo. Jídlo.

Užíváme si hamburgery, které milujeme. Samozřejmě jsem ani jeden nevyfotila, protože jsem fakt blogerka amatérka. Na první fotce je snídaně z Panera Bread. Sendvič byl super, ale dost vedle jsem šlápla s výběrem kávy. Chtěla jsem vyzkoušet Pumpkin Pie Spice Latte a něco tak sladkého a nedobrého jsem fakt nečekala. Na druhé fotce je homemade papája s mořskými plody, mňam :-)

Surfování. Paddleboard.

Zákon schválnosti funguje vždy a všude a největší vlny byly na triatlon. Kdy taky jindy, že :-D Fotku přímo ze surfování taky žádnou nemám. Foukal dost silný vítr, takže vždy jeden z nás surfoval a druhý byl doma s dětmi a neměla jsem odvahu říct někomu cizímu, aby mě fotil v moři. 

Taky jsem si myslela, že na paddleboardu se člověk nemůže zranit. Pokud si koupíte levné pádlo, tak to jde. Vikimu se zlomilo v ruce a tím ulomeným koncem se říznul nad kolenem. Výsledkem byly tři stehy a zákaz vody na deset dní. 

Teď už je po vlnách a já jsem si udělala krásnou vyjížďku sama do zátoky. Bylo to úžasné, ticho, klid,  žádné otázky :-) 

Dětské hřiště.
Dětské hřiště musí být a tohle je fakt moc hezké.

Sportujeme.

Tady jeden večerní výběh. Je tady sice teplo, ale i tady je podzim a stmívá se dřív než v létě. A s klukama jezdíme na prolízačky na kole.

Chlapi chodí na ryby.
Fotka s úlovkem musí být :-)

A na závěr jeden splněný sen :-)

Já jsem chtěla růžovou jako má Barbie, ale tahle je taky nádherná a rychlá a prostě zvykla bych si ji řídit pořád :-D

To byly naše tři týdny na fotkách :-)

Mějte se krásně :-)

A.

Na co myslím při běhání aneb můj těžký život se třemi muži

Chuť napsat tento článek o radostech života se třemi muži jsem měla už docela dlouho, ale včera ráno jsem četla článek na blogu u Barborky on the Run a přišla ta pověstná poslední kapka. V článku se psalo, jak by člověk měl hned udělat úkol, který netrvá déle než minutu nebo dvě. Neodkládat odpověď na krátký email a podobně. Strašně se mi to líbilo, tak si říkám, no jasně, napíšu komentář a hned použiju pravidlo z článku. Nebudu to odkládat. Jak myslíte, že to dopadlo? Přišel Viktorek, že má strašnou žízeň, tak jsem přestala psát a řekla mu, ať chvilku počká. A do toho přiběhl Peťula a táhl za sebou židličku, přes kterou vylezl na kuchyňskou linku. Sundala jsem Peťulu, udělala pití a ve víru dalších událostí jsem se k tomu už nedostala. Komentář jsem napsala až za tři hodiny! A byl úplně jiný, než jsem chtěla napsat původně :-D

Asi každý, kdo strávil nějaký delší čas s malými dětmi chápe, jak skvěle se něco plánuje. Největší jistota je, že s dětmi není nic jisté. Peťula většinou spí po obědě od půl jedné do dvou. Ale pokud se domluvím s kámoškou, že někde budeme ve tři, protože to už bude určitě vzhůru, můžu si být téměř jistá, že usne později a já budu mít co dělat, abychom to stihli. Samozřejmě ideální je situace, když kluci spí oba ve stejnou dobu. Někdy se to podaří, ale většinou spolupracují pěkně tak, aby náhodou matka neměla chvíli pro sebe. Peťulka usne dřív a Viktorek dlouho nemůže usnout nebo nespí vůbec. Posledních pár dní se mu pěkně podařilo zabavit mě čtením kocourka Damiána přesně na dobu, než se brácha vyspal a pak v klidu mohl usnout sám. Jsem zvědavá, jak tohle bude fungovat, až budeme mít děti tři :-D

Další kapitola jsou odchody z domu. Když už jsme nachystaní u dveří na odchod, Viktorek zahlásí, že ještě musí na záchod nebo se Peťula rovnou pokadí. Jeden, druhý nebo oba se polijou džusem nebo něco vysypou. Případně Peťula hodí klíče od auta do odpadkového koše nebo si otevře moji kabelku a celou ji vykramaří. Vyšší level je, že něco vytáhne a já si toho nevšimnu a pak to nemůžu najít. 

Peťulka je kaskadér a horolezec. Na prolízačkách ho obdivují ostatní rodiče, jak je šikovný. Dělá mi to dobře, neříkám, že ne :-) Doma vyleze všude a přeleze všechno, takže člověk musí být pořád ve střehu. A řve. Znáte strýčka Pepina z Postřižin? Tak něco na ten způsob. Raduje se nahlas. Zlobí se nahlas. Když na mě večer řve kakó!! (kakao), nemůžu se dočkat, až bude konečně spát. Jeho specialita je vstávat každé ráno v půl šesté, popusinkuje mě a začne řvát tam, tam! Když nereaguju, tahá mě za nohy nebo ruce dolů z postele. Když nereaguju ani na tohle, přinese mi do postele svoje i moje boty a řve tam! A teď se naučil přinést k botám i klíče od auta a řve brm, brm! Nějaké pomalé probouzení a vstávání nehrozí, hned od rána pěkně z ostra.

Společně s Viktorkem je jejich oblíbená hra, honit se s mečema po bytě. Navíc Peťula jako správný mladší brácha dělá všechno, co Viki. Například Viktorek je rád nahatý, takže se Peťula naučil vysléct a sundat si plínku. A Viki se o brášku stará. Doma se třeba několikrát stalo, že jsem strčila Peťulu do ohrádky, abych se oblíkla než půjdeme ven. Za chvíli přijdu zpátky do obýváku, oni oba sedí na jídelním stole, jí sušenky, které jsem měla v kabelce nachystané na cestu a Viktorek mi říká: "Peťulkovi se to mami vůbec nelíbilo, že je zavřený, tak jsem ho osvobodil." Občas (kecám, často) se zasním, že naše další dítě bude holčička, která si bude malovat, navlíkat korálky nebo dělat nějakou podobnou klidnou činnost. 

Viktorek se pořád ptá, což je samozřejmě fajn, ale začíná mít čím dál komplikovější otázky. Nejoblíbenější otázka posledních několika týdnů je Proč stvořili....? Mami, proč stvořili bakterie a bacily? Proč stvořili americký fotbal a nehrají ten náš? Proč stvořili krevety? Jak se jmenují části buňky? Kdy si požídíme toho brášku nebo sestřičku? Večer už mi z toho jde hlava kolem :-D 

To jsem si postěžovala na děti a teď je na řadě Viktor. Máme toho spoustu společného, ale celkem zásadně se rozcházíme ve třech věcech. Já ráda čtu. Viki radši počká, až knížku zfilmují. Čtení ho nebaví a připadá mu, že člověk tím stráví moc času. Když si sednu a začnu si číst, má pocit, že mi musí vymyslet nějakou lepší zábavu. Předevčírem mě takhle vyhnal surfovat. Nakonec jsem byla ráda, protože byly fakt super vlny, ale to, že mám týden rozečtenou jednu knížku a jsem v půlce, mě pěkně štve. Když jdu sportovat, tak mu to nevadí a je rád. Takže jsem dnes úplně vážně přemýšlela o tom, že půjdu běhat a někde před domem si schovám knížku a pak budu půl hodiny běhat a půl hodiny si číst. Jediný sport, ke kterému má trošku rozpačitý vztah je jóga. Mě jóga baví čím dál víc, ale Viki se bojí, že za chvíli začnu nosit batikované tričko a pěstovat bio zeleninu. Ani jedno zatím nehrozí :-) Další věc je, že jsem ráda sama, v tichu a píšu články na blog. Viki vždycky příjde, že jestli mi to netrvá moc dlouho, že mi chce ukázat nějaké surfovací video, že mi aspoň pustí hudbu, desetkrát se zeptá, o čem píšu a kdy už to budu mít, ať se můžeme dívat na film. Ano, pak mi to psaní trvá strašně dlouho, protože mě pokaždé vyruší a já se do toho nemůžu znovu dostat. A poslední věc je, že Viki je sova a já jsem ranní ptáče. Ale o tom možná někdy příště.

A pak se mi někdo může divit, že běhám. I když takové intervaly jsou pěkná makačka, tak proti domácímu nasazení, to je odpočinek :-)

pinterest.com

www.thingsweheart.com

Uf, pěkně jsem si postěžovala. Dnes byl totiž přesně jeden z těch dnů, kdy už jsem večer nevěděla, jestli mám brečet nebo se smát. Nakonec jsem napsala tento článek a teď si jdu dát půlhodinku jógy s Adriene :-) 

Mějte se hezky :-) A napište, že v tom nejsem sama. Děkuju :-D

Mateřské zdar :-)

A.

Co nosím v kabelce?

Článek o tom, co kdo nosí v kabelce jsem četla už několikrát v časopisech nebo na blozích. Vždycky mě to pobavilo, ale nikdy mě nenapadlo, že podobný článek někdy sama napíšu. 

Ale když jsem včera uviděla svou totálně přecpanou kabelku, začala jsem se smát a rozhodla se o to s vámi podělit :-) A byla jsem sama zvědavá, co všechno z ní vytáhnu. Matky mi rozumí a pro bezdětné je to malá ukázka toho, co se s vaší kabelkou stane, když si pořídíte děti :-)

Moje oblíbená "letní" kabelka je DKNY. Mám ji už přes tři roky a nevěřila bych, co všechno budu schopná do ní naskládat. Kromě klasických věcí jako je telefon, peněženka a papírové kapesníky to bylo tohle všechno.

Plínky a vlhčené ubrousky. Asi všichni víme, jak to vypadá, takže bez fotky.

Svačinky - proteinové tyčinky pro nás a sušenky pro kluky
Nevím, proč Viki koupil zrovna tyhle tyčinky, ale jsou super a moc mi chutnají. Ještě jsme s sebou měli pytlík takových zvířatkových sušenek, ale ty se už nedožily focení, stejně jako jedna proteinová tyčinka :-)

Brýle. Potřebuju brýle na dálku na řízení a samozřejmě s sebou nosím i sluneční.

Kosmetika - krém na ruce, kapky do očí a často mám s sebou ještě pomádu na rty a opalovací krém.

DVD Scooby Doo a Tučňáci. Cesta byla dlouhá :-)


Knížka. Tentokrát to byly Tři prasátka a většinou mívám i svou právě rozečtenou knížku.

Náhradní tričko pro Peťulu a bryndák. 

Obrázek od Viktorka a pastelky.

Gormiti.

Drobnosti - propiska, náplasti s obrázkama opiček, dvě zapomenuté kyselé žížalky.

Další drobnosti - kartáč na vlasy, gumička a sponka

A v rukách jsem měla ještě dvě láhve s pitím a tablet :-D

Tak co, kolik bezdětných jsem vyděsila? :-)

Mějte se hezky :-)

A.

Jak si zkomplikovat život snadno a rychle

Dnes jsem chtěla psát článek o tom, jak jsem si kupovala nové boty na běhání. Slíbila jsem to Ladě, ale bude muset počkat. Nedá mi to a musím se s vámi podělit o zážitky ze včerejška. Nazvala bych to jako "den špatných rozhodnutí" nebo "jak si zbytečně komplikovat život". 

Ráno bylo naprosto normální. Vstali jsme kolem šesté, snídaně, obléct, jít s Viktorkem do školky, pohrát si s Peťulou na písku. Před půl jedenáctou Peťula usnul. Spí vždycky tak hodinu, maximálně hodinu a půl, takže jsem v rychlosti uvařila oběd, hodila prádlo do pračky, poskládala jeden koš prádla, odpověděla na zprávy na facebooku, napsala email. Peťula pořád spal. Tak jsem se přihlásila na Ostravský maraton a protože se na celý příští týden chystám do Olomouce, psaly jsme si s kámoškama a domlouvaly se, co budeme dělat. Peťula pořád spí. Super. Odmrazím ledničku a pořádně uklidím kuchyň. To všechno jsem udělala. Peťulka nakonec spal tři hodiny!!! Takhle dlouho přes den nikdy nespal! 

Viki vyzvednul Viktorka ve školce, přivezl mi ho domů a jel zpátky do práce. To je taky nezvyklé. První věta, když přišel Viktorek domů: "Mami, kde mám tu zelenou vodu, co jsem si vyrobil?" Před třemi dny si v teplé vodě nechal odmočit provázek a od té doby nám miska s  brčálově zelenou vodou stála v kuchyni. Já jsem ji samozřejmě při uklízení vylila. "Můžu si ji udělat znovu?" "Jo, jasně můžeš." Během deseti minut v kuchyni potopa a Peťula vykramařil skříň v předsíni. Oba vysmátí a spokojení, co se jim povedlo :-) Vypadalo to hůř, než když jsem začala uklízet. Vážně by mě zajímalo, proč jsem to dělala. A hlavně proč jsem si myslela, že je to lepší nápad než sednout si na terasu a číst si. Nebo si zaběhat na pásu. Nebo spát. Zakazuju si přepočítávat čas strávený uklízením na počet stránek, které jsem mohla za tu dobu přečíst. 

Odpoledne jsem měla jít k fyzioterapeutovi. Slečna na hlídání tento týden nemůže a se sousedkou jsem se nějak špatně domluvila. Nechtěla jsem tu hodinu rušit, takže jediná varianta byla, vzít kluky s sebou. Šla jsem cvičit a ne na masáž, tak jsem si říkala, že to nějak zvládneme. Viktorek hned na začátek hlásil, že on nikam nejde a že se těšil na Beátu. Lákám ho, že to v tělocvičně bude zábava. Nakonec slibuju lentilky a odcházíme z domu. Samozřejmě na poslední chvíli. Běžela jsem s kočárem, ať nepřijdeme pozdě a hned ve dveřích jsem dala Liborovi fyzioterapeutovi bonboniéru, že se omlouvám, ale mám s sebou děti. 

Nějak jsem tu hodinu odcvičila. Dřepy jsem dělala se zátěží (Peťula v náručí), u ostatních cviků jsem sledovala, jak oba běhají po tělocvičně, přenáší činky, skáčou na bosu, cpou se piškotama a lentilkama a říkala jsem si, že třeba naše třetí dítě bude klidná holčička, která si vydrží půl hodiny kreslit :-) 

Domů jsem přišla úplně vyřízená. Uprostřed toho bince, který jsem už před odchodem neměla sílu uklidit, jsem si uvařila kafe a snědla asi půl pytlíku sušenek. To aby mi snad náhodou nešly vidět břišní svaly, na kterých jsem makala :-D

Prostě jeden takový den s dětmi :-D Mateřské dovolené zdar :-D

Surfing holiday Tenerife

Někdy začátkem dubna nám volali kamarádi Barča s Honzou, jestli s nimi nechceme jet na dovolenou na Tenerife a poslali nám odkaz na hotel, který vybrali. My jsme v rychlosti koukli na obrázky - bazén, tobogán, naše děti se kamarádí a bude to pro ně zábava. Super, jedeme. Pak jsme si ale s Vikim řekli, že přece Tenerife leží v Atlantském oceánu a že se tam určitě surfuje. Začali jsme googlovat a našli spoustu krásných surfařských videí z Tenerife. Paráda, uděláme si surfařskou dovolenou. Od naší první (a zároveň poslední) surfařské dovolené už uplynulo pět let. Potom už jsme jenom pár dní jezdili na Floridě, když se blížila bouřka a zvedly se vlny.

Bydleli jsme ve vesnici Puerto de Santiago na západě ostrova v hotelu Playa Arena. Součástí hotelu byl i dětský koutek s prolízačkou ve tvaru pirátské lodě, kde kluci strávili spoustu času. Bazén byl vyhřívaný, navíc s dětským bazénkem a tobogánem. Na pláž to bylo kousek, odhaduju tak 50m. Jídlo výborné, all inclusive formou bufetu, takže pro nás s dětmi fakt maximální pohodlí. 

Jediná nevýhoda byla, že nejbližší surfařský spot ležel půl hodiny cesty autem daleko v letovisku Playa de las Americas. To cestování bylo s dětmi docela nepohodlné, ale stálo to za to. První den jsme se ptali delegátky z cestovky, kde jsou nejlepší místa na surfování a řekla nám, že nejvíc se jezdí v Medanu a pak v Playa de las Americas. Na mapě je to mezi Costa Adeje a Los Cristianos. 

První den jsme tedy vyrazili s Vikim a Viktorkem do Medana a zjistili jsme, že se tam nesurfuje, ale windsurfuje a kitesurfuje. Místní nás poslali do Las Americas na pláž Playa Troya. Tam to bylo moc hezké, čisté moře a vlny velké tak akorát. Trošku zklamání bylo, že pláže, kde se surfuje, jsou kamenité a ne písčité, takže jsme nemohli na vlnách vozit i Viktorka stejně jako v Americe. Parkrát se  chlapi sklouzli spolu, ale nebylo to ono.

půjčovna surfů a surfařská škola

Druhý den jsme jeli do las Americas i s Peťulou a mamkou, nechali jsme je na krásné písčité pláži a šli surfovat sami. V las Americas je podél moře promenáda, takže ideální na procházky s kočárkem nebo na  běhání. Běhali tady takoví ti krásní mladí chlapi, vypracované tělo bez trička, palmy v pozadí,  jak z časopisu :-) Spousta lidí taky jenom sedělo na lavičkách a pozorovalo surfaře. Těch surf spotů je tam několik a dělají se na nich různě velké vlny. Nejlepší jezdili zhruba dvouapůlmetrové vlny, my jsme celý týden jezdili asi metr až metrapůl vysoké na spotu, který místní surfařka nazvala "spot for idiots I mean beginners" :-D

Třetí den si Viki půjčil paddleboard a šlo mu to na něm líp než na normálním surfu. Byla jsem na něj fakt hrdá :-) Byl to strašně příjemný pocit, surfovat společně, čekat na vlnu, povídat si u toho s ostatními surfaři. Všichni se navzájem chválí, fandí si. Každý se snaží jet co nejlíp, ale přitom člověk soutěží jenom sám se sebou. Zrovna tento den jezdil na paddleboardu "místní diktátor", jak ho nazvali kluci z půjčovny, a bylo neskutečné, co na vlnách uměl. Chytil každou malou vlnku a když se na něj člověk díval, vypadalo to surfování strašně jednoduše :-D

středoevropani zdraví "Aloha" :-)

Čtvrtý den byl stejný jako třetí - Viki na paddleboardu, já na surfu, děti s babičkou na pláži. Šlo nám to čím dál líp, ale únava už byla celkem velká. Bolely mě ruce, ramena a všechno :-D Sjela jsem v euforii vlnu, udělala i dvě točky (nevím, jak se tomu při surfování říká....) a že jdu z vody, ale pak mi ta euforie řekla, ať zkusím ještě další a já znovu pádlovala proti vlnám a tak pořád dokola. Samozřejmě jsem se párkrát dostala na úplně špatné místo, vlna mě chytila a poslala zpátky ke břehu a pádlovala jsem znovu. Další velice příjemná věc, při které si důkladně propláchnete dutiny slanou vodou, je tzv. nose dive. Stane se to, když chytáte vlnu a ve chvíli, kdy by se surf měl pěkně po vlně sklouznout, vlna vás překlopí a letíte i s prknem hlavou napřed. 

"po surfovací"  dos cervezas

Pátý den jsme jeli s Vikim sami a děti s babičkou jsme nechali v hotelu u bazénu. Byl to naráz nezvyk netahat s sebou spoustu věcí jako kočár, hračky do písku, pitíčka, svačinky..... :-D Nemuset celou cestu zpívat "Když jsem já sloužil to první léto"nebo odpovídat na otázky typu "Proč se na mokrých kamenech dělá žabinec a kloužou?" Vzpomínali jsme, že když jsme byli na Bali, dopoledne jsme surfovali, pak se najedli, spali, znovu surfovali a večer šli na party. Teď surfujeme, jsme unavení, ale jdeme s klukama do bazénu, na oběd, modlíme se, aby aspoň na chvíli usnuli. Nespí vůbec nebo jenom chvilku, usíná jeden z nás nebo oba, Peťula rozkramaří věci po pokoji a jde si hrát se záchodovou štětkou (nejlepší hračka). Ok, jdeme znovu do bazénu, večeře, dvě skleničky vína a spát. Prostě rodiče :-D

Během týdne jsem byla dvakrát běhat a dost jsem si užila kopců. Taky jsem skákala po schodech. Video jsem dávala na instagram a na facebook. Bylo zajímavé, že když jsem začala skákat, vždycky přišel někdo a začal to kometovat. Jednou mi fandila skupinka chlapů, to bylo moc příjemné :-D a jednou se nahoře na poslední schod postavila taková dost oplácaná paní. Jela jsem už čtvrté kolo a ona tam pořád stála a usmívala se a pak mi říká: "To je skvělé, jak skáčeš. Ale proč?" To mi jenom připomnělo, že před dovolenou jsem v novinách četla článek o tom, jak se v Evropě šíří epidemie obezity. Říkala jsem si, že to je blbost, že nikdo, s kým se stýkám není tlustý a všichni běhají, cvičí, dělají bikini fitness, jí paleo, low carb a chystají si jídlo do krabiček. Tady v hotelu jsem si naplno uvědomila, jak moc jsou to odlišné světy, že všichni na instagramu běhají, cvičí a jí zdravě. Taky na běžeckých závodech, atletickém tréninku nebo při surfování moc tlustých lidí nepotkáte. Tady u bazénu a v restauraci to ale byla úplně jiná přehlídka. Nevím, jestli teď napsat smutného nebo veselého smajlíka.

Na Tenerife se nám líbilo a určitě sem chceme přijet znovu. Podle mých fotek to tak nevypadá, ale ostrov je krásný a k vidění je toho dost. Na fotkách, kde je oceán, palmy nebo útesy jsou vyfocení i kluci a my jsme se s Vikim domluvili, že na internet nebudeme dávat fotky dětí. Stejně jsme chtěli hlavně surfovat, takže jsme na žádné výlety nejezdili, ale Barča s Honzou toho projeli hodně. Byli s klukama ve dvou zoo (Loro Parque a Siam park) a v ponorce, kam vzali i Viktorka. Taky se jeli podívat na sopku a prý je to v horách hezké a lákalo je to udělat si výšlap. Nás s Vikim nejvíc zaujalo, že v tom Siam Parku se dá po zavíračce pronajmout celý bazén a pouští tam umělé vlny na surfování. Ptali jsme se na to i kluka, co nám půjčoval prkna a prý je to super. Myslela jsem, že při příští návštěvě Tenerife se zajedeme podívat aspoň k té sopce, ale vypadá to, že budeme v noci surfovat na umělých vlnách :-D ALOHA

A úplně na závěr bych chtěla poděkovat Barče a Honzovi za to, že vymysleli, ať jedeme zrovna na Tenerife a že skvěle vybrali hotel. Takže děkujeme :-)

Co vy? Kam se chystáte letos na dovolenou?

Jaké jsou vaše dovolené? Sportovní, poznávací nebo válecí?