sobota 27. prosince 2014

Christmas


Vánoce jsou za námi :-) K běhání jsem se bohužel vůbec nedostala, protože nám onemocněl Peťula, málo spal a kňučel, takže jsem byla ráda, že nějak funguju a na běhání jsem neměla ani pomyšlení. K tomu jsme v pondělí uspořádali oslavu našich narozenin, takže k vánočním přípravám přibyli ještě přípravy narozeninové. Věděla jsem, že to bude náročné, ale doufala jsem, že aspoň jednou vyběhnu. Bohužel se to nepovedlo, ale aspoň jsem pod stromeček dostala běžecké dárky - startovné na Prague International Marathon, knížku Chi running a kalendář Miloše Škorpila. Spousta motivace a běžeckých tipů a já už se strašně těším, až konečně vyběhnu!!!!
 

čtvrtek 18. prosince 2014

3, 2, 1, GO!

Příprava na maraton může začít, respektive v pondělí už začala. Můj cíl je 3. května 2015 uběhnout Pražský maraton. Startovné dostanu jako dárek k Vánocům. Ještě to vlastně nevím Ježíšku :-) Bude to můj první maraton v životě a chci se na něj co nejlépe připravit. Stáhla jsem si na Runtastic tréninkový plán s cílovým časem 3:30 a plán mám takový, že podle něj budu běhat do konce roku. Potom uvidím, jestli to zvládám a trénink na tento čas je reálný nebo jestli mám moc vysoké ambice. Pokud bych to nedávala, přejdu na plán s cílovým časem 4h. Přece jenom jsem máma dvou malých dětí a manželka pracovně vytíženého muže s vlastními koníčky, takže vím, že můj trénink může ovlivnit spousta věcí :-)
Zatím mám za sebou dva běhy a oba byly v pohodě. V pondělí jsem měla běžet 40 min tempem 5:20 - 6:00/km. Tréninkový plán jsem splnila. Ve středu plán říkal 1h tempem 5:20 - 6:00/km. Běželo se mi výborně a lehce, ale bohužel jsem to musela o deset minut zkrátit, protože bych jinak nestihla vyzvednout Viktorka z atletiky. První dojmy jsou zatím velmi pozitivní určitě i díky tomu, že jsem předchozí tři týdny vůbec neběhala a strašně jsem se už těšila :-)

úterý 16. prosince 2014

Já a běhání

Běhání bylo už od dětství součástí mého života. Už někdy v sedmi letech jsem absolvovala svoje první závody v triatlonu. V osmi jsem začala hrát házenou a přes žákovská družstva jsem se dostala až do juniorské reprezentace a družstva žen. Hrála jsem interligu za DHK Zora Olomouc a Sokol Poruba. Běhání v rámci přípravy mi nikdy nevadilo, ale ani nijak extra nebavilo.
Na vysoké škole jsme chodily běhat do lesa s kamarádkou, protože to byl fajn způsob, jak se odreagovat od učení a navíc hned vedle kolejí byly pro běh ideální podmínky. Neměřily jsme uběhnutou vzdálenost ani tepovou frekvenci, spíš jsme se často hned po běhání zastavily na pivo :-) Běhaly jsme prostě pro radost a na žízeň :-)
Běhání mě opravdu začalo bavit až po porodu prvního syna v roce 2011, kdy jsem se chtěla dostat co nejdřív do formy a hrát zase házenou. Běhala jsem s kočárkem po parku a poprvé mě napadlo, že bych někdy mohla zkusit nějaký závod. Na jaře 2012 jsem si konečně stáhla do mobilu Sportstracker a začala si měřit vzdálenosti. Až do teď jsem běhala systémem "jdu si na půlhodinu zaběhat" nebo "dvakrát oběhnu park a půjdu domů". Teď už mě závodění opravdu lákalo, ale termíny závodů byly o víkendech, kdy jsme hrály zápasy a házená měla pořád přednost.
Přerod z házenkářky na běžkyni nastal v létě 2013, kdy jsem podruhé otěhotněla a uvědomila si, že se dvěma dětmi už nechci hrát házenou. Bylo rozhodnuto :-) Hned v červnu 2014 jsem běžela svůj první závod. Bylo to na Hlučíně, 9K, dva měsíce po porodu, s úžasným pocitem :-)

Don`t wish for it. Work for it!

Už asi půl roku jsem si říkala, že by bylo super mít svůj blog o běhání. Pořád jsem ale čekala, až.... :-) Včera jsem při brouzdání internetem narazila tento citát. Byl sice pod fotkou slečny s vyrýsovanou postavou na webu o cvičení, ale oslovilo mě to a řekla jsem si, že to vlastně lze použít na jakoukoliv jinou činnost.  Blog se sám nevytvoří a nenapíše, když si to budu jenom přát. Takže dnešním dnem začínám můj nový život. Život blogerky :-)