čtvrtek 28. května 2015

Olympijský běh - soutěž o startovné!

Poslední dobou je čím dál víc běžeckých závodů a někdy je těžké si mezi nimi vybrat. Já bych vás chtěla pozvat na Olympijský běh do Ostravy ve středu 24.června od 18:00. Poběžíme zase s Peachkama (beach handball team) a bude to určitě fajn akce.  Lada s Vavřou jsou už přihlášené a pro Ladu je závodní trasa zároveň její tréninková a věří si na ní :-) 

O co jde? Olympijský běh se běží v rámci Olympijského dne a jde o největší běžeckou akci v České republice. Města, kde se závody běží,  jsou rozdělena na tzv. zlatá, stříbrná a bronzová. Ostrava je zlatá :-) V rámci T-Mobile Olympijského běhu si můžete zvolit trať na 10 km anebo kratší variantu na 5 km. Ve zlatých městech je pro děti připraven kilometrový závod. 

Do celé akce jsou zapojeny také známé sportovní osobnosti v čele s ambasadorkou Olympijského běhu v Praze veslařkou Mirkou Knapkovou a ambasadorkou běhu v Českých Budějovicích lyžařkou Kateřinou Neumannovou. 
Kromě oficiálních ambasadorů bude možné potkat také další osobnosti: V Praze poběží lyžařka Eva Vrabcová-Nývltová, sprinter Pavel Maslák a zpěvák Richard Krajčo V Českých Budějovicích poběží olympionik Jan Kreisinger, v Liberci triatlonistka Petra Kuříková, v Plzni moderátorka, nově i běžkyně Lucie Křížková a další. V Ostravě poběží duo fotbalistů FC Baník Ostrava Tomáš Vengřinek a Carlos De Azevedo. 

Navíc tím, že poběžíte, pomůžete i ostatním. Část startovného totiž půjde na podporu charitativní činnosti Olympijské nadace, jež umožňuje sportovat dětem, kterým v tom brání nedostatek peněz. 
Více informací najdete na www.olympijskybeh.cz




Vy nyní máte možnost vyhrát startovné na Olympijský běh do Ostravy + malé překvapení

Jaké jsou podmínky soutěže?

1. Čtěte můj blog Utíkej mami utíkej, dejte mi like na facebooku nebo mě sledujte na instagramu. Nejlépe všechny tři varianty :-)

2. Napište mi do komentářů, do zprávy na facebooku nebo na email jaký je váš oblíbený sport a napište mi něco o něm. Proč máte ten sport rádi, jak jste se k němu dostali apd. A pokud to nebude běhání nebo házená, napište mi, proč bych ten sport měla vyzkoušet :-)

3. Konec soutěže bude v neděli 7.června. Vyberu odpověď, která se mi bude nejvíc líbit a pokud bych se nemohla rozhodnout, tak výherce vylosuji.

Hodně štěstí :-)

úterý 26. května 2015

Surfing holiday Tenerife

Někdy začátkem dubna nám volali kamarádi Barča s Honzou, jestli s nimi nechceme jet na dovolenou na Tenerife a poslali nám odkaz na hotel, který vybrali. My jsme v rychlosti koukli na obrázky - bazén, tobogán, naše děti se kamarádí a bude to pro ně zábava. Super, jedeme. Pak jsme si ale s Vikim řekli, že přece Tenerife leží v Atlantském oceánu a že se tam určitě surfuje. Začali jsme googlovat a našli spoustu krásných surfařských videí z Tenerife. Paráda, uděláme si surfařskou dovolenou. Od naší první (a zároveň poslední) surfařské dovolené už uplynulo pět let. Potom už jsme jenom pár dní jezdili na Floridě, když se blížila bouřka a zvedly se vlny.






Bydleli jsme ve vesnici Puerto de Santiago na západě ostrova v hotelu Playa Arena. Součástí hotelu byl i dětský koutek s prolízačkou ve tvaru pirátské lodě, kde kluci strávili spoustu času. Bazén byl vyhřívaný, navíc s dětským bazénkem a tobogánem. Na pláž to bylo kousek, odhaduju tak 50m. Jídlo výborné, all inclusive formou bufetu, takže pro nás s dětmi fakt maximální pohodlí. 






Jediná nevýhoda byla, že nejbližší surfařský spot ležel půl hodiny cesty autem daleko v letovisku Playa de las Americas. To cestování bylo s dětmi docela nepohodlné, ale stálo to za to. První den jsme se ptali delegátky z cestovky, kde jsou nejlepší místa na surfování a řekla nám, že nejvíc se jezdí v Medanu a pak v Playa de las Americas. Na mapě je to mezi Costa Adeje a Los Cristianos. 

První den jsme tedy vyrazili s Vikim a Viktorkem do Medana a zjistili jsme, že se tam nesurfuje, ale windsurfuje a kitesurfuje. Místní nás poslali do Las Americas na pláž Playa Troya. Tam to bylo moc hezké, čisté moře a vlny velké tak akorát. Trošku zklamání bylo, že pláže, kde se surfuje, jsou kamenité a ne písčité, takže jsme nemohli na vlnách vozit i Viktorka stejně jako v Americe. Parkrát se  chlapi sklouzli spolu, ale nebylo to ono.

půjčovna surfů a surfařská škola
Druhý den jsme jeli do las Americas i s Peťulou a mamkou, nechali jsme je na krásné písčité pláži a šli surfovat sami. V las Americas je podél moře promenáda, takže ideální na procházky s kočárkem nebo na  běhání. Běhali tady takoví ti krásní mladí chlapi, vypracované tělo bez trička, palmy v pozadí,  jak z časopisu :-) Spousta lidí taky jenom sedělo na lavičkách a pozorovalo surfaře. Těch surf spotů je tam několik a dělají se na nich různě velké vlny. Nejlepší jezdili zhruba dvouapůlmetrové vlny, my jsme celý týden jezdili asi metr až metrapůl vysoké na spotu, který místní surfařka nazvala "spot for idiots I mean beginners" :-D

Třetí den si Viki půjčil paddleboard a šlo mu to na něm líp než na normálním surfu. Byla jsem na něj fakt hrdá :-) Byl to strašně příjemný pocit, surfovat společně, čekat na vlnu, povídat si u toho s ostatními surfaři. Všichni se navzájem chválí, fandí si. Každý se snaží jet co nejlíp, ale přitom člověk soutěží jenom sám se sebou. Zrovna tento den jezdil na paddleboardu "místní diktátor", jak ho nazvali kluci z půjčovny, a bylo neskutečné, co na vlnách uměl. Chytil každou malou vlnku a když se na něj člověk díval, vypadalo to surfování strašně jednoduše :-D



středoevropani zdraví "Aloha" :-)

Čtvrtý den byl stejný jako třetí - Viki na paddleboardu, já na surfu, děti s babičkou na pláži. Šlo nám to čím dál líp, ale únava už byla celkem velká. Bolely mě ruce, ramena a všechno :-D Sjela jsem v euforii vlnu, udělala i dvě točky (nevím, jak se tomu při surfování říká....) a že jdu z vody, ale pak mi ta euforie řekla, ať zkusím ještě další a já znovu pádlovala proti vlnám a tak pořád dokola. Samozřejmě jsem se párkrát dostala na úplně špatné místo, vlna mě chytila a poslala zpátky ke břehu a pádlovala jsem znovu. Další velice příjemná věc, při které si důkladně propláchnete dutiny slanou vodou, je tzv. nose dive. Stane se to, když chytáte vlnu a ve chvíli, kdy by se surf měl pěkně po vlně sklouznout, vlna vás překlopí a letíte i s prknem hlavou napřed. 


"po surfovací"  dos cervezas

Pátý den jsme jeli s Vikim sami a děti s babičkou jsme nechali v hotelu u bazénu. Byl to naráz nezvyk netahat s sebou spoustu věcí jako kočár, hračky do písku, pitíčka, svačinky..... :-D Nemuset celou cestu zpívat "Když jsem já sloužil to první léto"nebo odpovídat na otázky typu "Proč se na mokrých kamenech dělá žabinec a kloužou?" Vzpomínali jsme, že když jsme byli na Bali, dopoledne jsme surfovali, pak se najedli, spali, znovu surfovali a večer šli na party. Teď surfujeme, jsme unavení, ale jdeme s klukama do bazénu, na oběd, modlíme se, aby aspoň na chvíli usnuli. Nespí vůbec nebo jenom chvilku, usíná jeden z nás nebo oba, Peťula rozkramaří věci po pokoji a jde si hrát se záchodovou štětkou (nejlepší hračka). Ok, jdeme znovu do bazénu, večeře, dvě skleničky vína a spát. Prostě rodiče :-D

Během týdne jsem byla dvakrát běhat a dost jsem si užila kopců. Taky jsem skákala po schodech. Video jsem dávala na instagram a na facebook. Bylo zajímavé, že když jsem začala skákat, vždycky přišel někdo a začal to kometovat. Jednou mi fandila skupinka chlapů, to bylo moc příjemné :-D a jednou se nahoře na poslední schod postavila taková dost oplácaná paní. Jela jsem už čtvrté kolo a ona tam pořád stála a usmívala se a pak mi říká: "To je skvělé, jak skáčeš. Ale proč?" To mi jenom připomnělo, že před dovolenou jsem v novinách četla článek o tom, jak se v Evropě šíří epidemie obezity. Říkala jsem si, že to je blbost, že nikdo, s kým se stýkám není tlustý a všichni běhají, cvičí, dělají bikini fitness, jí paleo, low carb a chystají si jídlo do krabiček. Tady v hotelu jsem si naplno uvědomila, jak moc jsou to odlišné světy, že všichni na instagramu běhají, cvičí a jí zdravě. Taky na běžeckých závodech, atletickém tréninku nebo při surfování moc tlustých lidí nepotkáte. Tady u bazénu a v restauraci to ale byla úplně jiná přehlídka. Nevím, jestli teď napsat smutného nebo veselého smajlíka.




Na Tenerife se nám líbilo a určitě sem chceme přijet znovu. Podle mých fotek to tak nevypadá, ale ostrov je krásný a k vidění je toho dost. Na fotkách, kde je oceán, palmy nebo útesy jsou vyfocení i kluci a my jsme se s Vikim domluvili, že na internet nebudeme dávat fotky dětí. Stejně jsme chtěli hlavně surfovat, takže jsme na žádné výlety nejezdili, ale Barča s Honzou toho projeli hodně. Byli s klukama ve dvou zoo (Loro Parque a Siam park) a v ponorce, kam vzali i Viktorka. Taky se jeli podívat na sopku a prý je to v horách hezké a lákalo je to udělat si výšlap. Nás s Vikim nejvíc zaujalo, že v tom Siam Parku se dá po zavíračce pronajmout celý bazén a pouští tam umělé vlny na surfování. Ptali jsme se na to i kluka, co nám půjčoval prkna a prý je to super. Myslela jsem, že při příští návštěvě Tenerife se zajedeme podívat aspoň k té sopce, ale vypadá to, že budeme v noci surfovat na umělých vlnách :-D ALOHA

A úplně na závěr bych chtěla poděkovat Barče a Honzovi za to, že vymysleli, ať jedeme zrovna na Tenerife a že skvěle vybrali hotel. Takže děkujeme :-)



Co vy? Kam se chystáte letos na dovolenou?

Jaké jsou vaše dovolené? Sportovní, poznávací nebo válecí?






neděle 10. května 2015

Můj (ne)tréninkový týden 4.-10.5.

Tento týden se mi ani nechce nazývat tréninkový a kdybych měla říct jedno slovo, které by jej vystihovalo, je to únava. Od pondělí, kdy jsme konečně přijeli domů z Prahy, až do teď jsem prostě unavená. Cítím se strašně oteklá, tlustá a těžká. Strašně fajn pocit před dovolenou u moře. 

Oba kluci se taky snažili, aby maminka musela být neustále ve střehu. Například ve středu jsme byli v obchodě, kluci seděli oba dva ve vozíku, já jsem se otočila pro něco do regálu a najednou za mnou šílené pištění a řev. Rychle jsem se otočila zpátky a Peťula záchvat smíchu. Tak mu říkám, ať nepiští, že už jenom vezmu piškoty a jedeme. Otočím se pro ty piškoty a znovu pištění.  Prostě se jenom bavil tím, že na ten zvuk reaguju. Pak jsme se vrátili domů, já v jedné ruce Peťulu, druhou rukou jsem otevírala kufr od auta a brala nákup, Viktorek šel napřed. Z chodby jenom slyším: "Mamíí, dívej se, co umím." Lezl po zábradlí. Ale ne kolem schodiště, ale ze strany schodišťového zrcadla (nevím, jak se to řekne jinak) a byl už docela vysoko, takže takové tři metry dolů už by letěl... Poslední lepší kousek přišel dnes ráno, když se rozhodnul, že si sám umyje tenisky, aby je měl krásné (jeho slova). V koupelně potopa a nakonec ty boty utřel do bílého ručníku :-D

Pondělí - volno

Úterý - 6km 
Viki přišel relativně brzo z práce a já jsem se šla večer proběhnout pěkně volně parkem a kolem řeky. Během celého dne se snažím protahovat. 

Středa - volno
Byla jsem na masáži. Velice příjemné :-)

Čtvrtek
Nosila jsem ze školky do auta pytle s víčkama pro Lukáška. Můj jediný dnešní workout :-) Odpoledne jsem místo běhání po parku, běhala po obchodech. Šla jsem si koupit odměnu za zvládnutý závod - nové šortky a tílko na běhání. Taky jsem si chtěla koupit nové plavky, ale už v kabince při zkoušení šortek jsem se cítila jako kříženec velryby a hrocha, takže na plavky už jsem pak neměla odvahu.




Pátek
Odpoledne jsme byli na oslavě třicátin naší kamarádky Kači. Byla to parádní akce s milými lidmi. Mezi nimi dva běžci, kteří zvládli minulý víkend Perun Sky Maraton, respekt :-) No a pak se Radovan rozhodl, že postaví laťku a budeme skákat do výšky. Nikdo mi nechtěl věřit, že jsem nikdy v životě neskákala do výšky. Hned jsem to chtěla vyzkoušet a naučit se to.
Tohle je můj výkon po půl hodině tréninku. Vím, že můj styl nejvíc připomíná, jako kdyby někdo házel pytel brambor, ale stejně mám radost :-)




Sobota - 5km
Dopoledne jsem se snažila přemluvit Viktorka, ať si vezme kolo a jde se mnou běhat do parku. Kolo nechtěl, ale vymyslel, ať ho vezmu do kočáru a pojedeme nahoru na Slezskou na prolízačky. To byla celkem výzva, vytlačit do kopce dvaadvacetikilový náklad v kočáru byla fuška. Na hřišti jsem si udělala několik cviků z běžecké abecedy, výpady a pár dřepů. 

Neděle - 10km volně





Přeju vám hezký zbytek neděle a sobě, ať je příští týden lepší než tento :-)




středa 6. května 2015

Ještě jednou Pražský maraton

Chtěla bych ještě jeden článek věnovat Pražskému maratonu. Sama pro sebe jsem si chtěla sepsat takové shrnutí přípravy. Taky bych chtěla poděkovat za vaše komentáře a gratulace tady na blogu, na facebooku a na instagramu a taky odpovědět na otázky, na které jste se mě často ptali. 

Na začátek bych chtěla říct, že mám z času 4:02:43 velikou radost. Myslím si, že na to jak relativně málo jsem měla natrénováno, je to super. Zároveň vím, že to není čas, který by měl nějakou vysokou sportovní hodnotu a nechci si hrát na to, že jsem teď atletka. Taky nejsem trenérka, doktorka ani výživová poradkyně, takže prosím všechno to, co píšu berte jenom jako popis mé přípravy a ne jako návod :-) To doufám nikoho nenapadlo :-)

TRÉNINK

Naběhala jsem výrazně míň kilometrů než jsem chtěla. Původní plán byl naběhat od ledna do dubna cca 50 km týdně, což by bylo cca 200 km měsíčně. Vzhledem k rodinným a zdravotním problémům, ke kterým se už nechci vracet, jsem tolik kilometrů nezvládla. Naběhala jsem v lednu jenom 48 km, v únoru 143 km, v březnu 141 km, v dubnu 187 km, celkem 519 km.
Většinu kilometrů jsem naběhala volně. Snažila jsem se jednou týdně běžet dlouhý běh. Hlavně na začátku jsem na tom byla psychicky špatně, takže jsem byla ráda, že běžím a nenutila jsem se do žádných intervalů nebo tempa. Bavilo mě běhat kopce a sem tam rychlejší úseky. Nejlíp se mi běhalo v dubnu, kdy už jsem ale nechtěla na poslední chvíli honit kilometry. 

- Opravdu málo naběhaných kilometrů a málo dlouhých běhů.
+  Příjemné  bylo, že jsem si na Night Runu zaběhla (pro mě) skvělý čas 44:38 na desítku a stát na stupních vítězů taky není špatný pocit :-)
+ Tím, že jsem byla téměř neustále ve skluzu s tréninkem, pořád jsem se na běhání těšila :-) A na ten samotný závod strašně moc :-)

REGENERACE, POSILOVÁNÍ, STREČINK
Posilovala jsem břicho a záda. Pravidelně jsem chodila na masáže. Dělala jsem běžeckou abecedu. Večer u televize jsem se protahovala. Tady mám svědomí čisté :-)



DOPLŇKY STRAVY, ENERGIE NA DLOUHÉ BĚHY
Dávám si rozpustné magnesium. Poslední měsíc jsem po běhání pila BCAA. Během dlouhých běhů jsem vyzkoušela energetické gely. Nějak mi nesedí, ale určitě časem najdu nějaký, který mi bude vyhovovat. Běhala jsem na sušené meruňky a banány :-) Ionťák jsem žádný nepila. Ty doplňky stravy hodně souvisely s tím, že jsem až do března kojila a nemohla nic a potom už jsem neměla tolik času něco testovat. Takže i celý maraton jsem běžela na vodě, pár kouscích banánu, jednom kousku pomeranče, pár meruňkách a omývání houbičkami. Věřím, že by mi nějaký carbosnack nebo sports drink pomohl, ale přímo při závodě už jsem to nechtěla zkoušet.

A teď k těm otázkám:

Jak tě napadlo běžet maraton?
Jako malá jsem se s taťkou několikrát dívala na Pražský maraton v televizi a připadalo mi to skvělé. Říkala jsem si, že to chci taky jednou uběhnout. Takže je to vlastně splněný sen z dětství.

Más šanci vyhrát? (před závodem) a Kolikátá jsi skončila? (po závodě)
Odpověď na první otázku je jasná :-D Kolikátá jsem skončila mě vůbec nenapadlo zjišťovat, ale když už jsem tu otázku slyšela asi popáté, řekla jsem si, že to zjistím.
Maraton běželo 5874 závodníků, z toho 1078 žen. Já jsem byla celkově 3112, mezi ženami 320. Vmé kategorii bylo 405 účastnic, já jsem skončila 145.
Viktorek se mě po závodě ptal: "Mami, dostala jsi medaili?" "Jo, dostala." "Tak to jsi vyhrála, že?" Takže asi tak :-)  





Jak se ti běželo?
Běželo se mi výborně. Až na tu krizi mezi 37. - 40. kilometrem. Měla jsem hlavně radost, že mě netlačily boty, neshrnula se mi ponožka, nechtělo se mi na záchod nebo něco podobného. Celou dobu jsem byla vysmátá, až na mě brácha s Vikim chtěli volat, že proč běžím na půl plynu. Během té krize s indiánským během mě naštěstí nikdo neviděl :-D Když na mě Viki čekal v cíli a já pořád nikde, říkal si prý, že jsem třeba od 30.kilometru tak zrychlila, že mě nestihli :-D Miluju ten jeho optimismus. 

To jsi nemohla běžet o ty dvě minuty rychleji?
Fakt to nešlo. Všichni mi říkali, ať si nedělám iluze o tom, že na prvním maratonu budu v závěru nějak zrychlovat. Tak jsem to prostě napálila od začátku :-D Možná kdybych celou dobu běžela pomaleji, nemusela jsem se tolik trápit na konci. Kdo ví. Já jsem hlavně za žádnou cenu nechtěla přiběhnout do cíle s pocitem, že jsem to mohla zkusit běžet rychleji. Tohle se mi stalo na Night Runu a pěkně mě to štvalo.  Nepřijela jsem se na pohodu proběhnout po Praze, ale dát tomu sto procent a to jsem dala. 

Vikimu to nevadí, že běháš?
Nevadí. Naopak je rád :-)

Co plánuješ dál?
Jsem přihlášená na 1/2 maraton do Olomouce a v červenci jedeme s Peachkama na plážovku do Bělé. V září bude Ostravský maraton, kde možná s Peachkama poběžíme štafetu nebo já sama 1/2 maraton. Ještě nevím. A potom na podzim bych chtěla běžet nějaký 1/2 maraton na Floridě. Taky bych ráda běžela nějaký menší závod někde v okolí, zašla na tenis a na golf. Hlavně se chci běháním bavit :-) Ale chceme ještě další miminko, takže v případě, že budu těhotná, půjdou závody stranou a já budu chodit plavat a na jógu :-)



To už je k maratonu opravdu všechno :-) 

Dobrou noc :-)


pondělí 4. května 2015

Volkswagen Maraton Praha 2015

Mám to za sebou, bylo to super a moc jsem si to užila J To je jenom takové rychlé shrnutí. Ale pěkně popořádku.  

Do Prahy jsme vyjeli už v pátek dopoledne a cestou jsme nabrali v Olomouci mamku. Odpoledne jsme šli na Expo vyzvednout startovní číslo. Byla jsem nachystaná něco si tam koupit, nějaké nové triko, ponožky, cokoliv. Nakonec tam byl celkem zmatek a byli jsme tam s dětmi, takže jsem nákupy hned zavrhla a strávili jsme spoustu času u boulderové stěny s klouzačkou a u hokejbalu, kde se to líbilo klukům.

Večer jsem šla brzo spát, protože mi bylo jasné, že v sobotu už si neodpočinu. Jeli jsme totiž na svatbu Ondrovi a Terce do Zhoře u Tábora. Mamku s Viktorkem jsme nechali v Praze a jeli jsme jenom s Peťulou. Svatba to byla pěkná, na krásném místě, výborné jídlo i pití, ale moc jsem si to neužila. Nepila jsem, nechtěla jsem se přejíst den před závodem a navíc s ročním dítětem to prostě nebylo úplně ono. Před devátou jsme byli zpátky v Praze, uložila jsem děti, nachystala si věci na závod, našla tramvaj, kterou ráno pojedu na start a samozřejmě jsem nemohla usnout. Pozdě v noci ještě přijel brácha s Deny a po půlnoci i Viki, který na svatbě zůstal dýl.

V neděli v 5:19 mě vzbudil náš budík Peťula a chvíli po něm vstal i Viktorek. Naše klasické ráno. Udělala jsem si ovesnou kaši s medem, banánem a slunečnicovými semínky, pohráli jsme si gormitama a pak už jsem se oblíkla a odešla na tramvaj. Byla jsem lehce nervózní, ale těšila jsem se. Po půl osmé jsem byla na Václavském náměstí a pěkně v klidu jsem se šla převléct do zóny pro závodníky. V převlíkárně si všechny běžkyně začaly chystat gely, pít speciální drinky, oblíkat kompresní podkolínky, mazat se vazelínou a povídat si kolik závodů už běžely, tak jsem si tam připadala trochu nepatřičně. Já jsem si oblíkla legíny, do kapsy strčila pár sušených meruněk a šla jsem. Zavolali jsme si s Popelem, že se asi nestihneme potkat a popřáli jsme si hodně štěstí. U masážních stanů jsme měli sraz s Markem (píše blog From Pub to Ironman), se kterým jsme se seznámili na instagramu, probrali jsme naši taktiku a šli se řadit do koridorů.


Já jsem startovala z úplně posledního koridoru K, kousek za mnou byl vodič na 5h. Ten vodič byl Miloš Škorpil a všichni se s ním chtěli fotit J V 9:00 zazněl startovní výstřel. Pro nás vzadu to ale ještě nic neznamenalo. Pěkně jsme si poslechli celou Vltavu a ke startovní čáře jsme se dostali zhruba o devět minut později. Vyběhla jsem plná nadšení, prohlížela jsem si fandící lidi kolem a hned od prvního kilometru se mi dařilo držet tempo, takže jsem hodně předbíhala. Na Karlově mostě na mě čeká můj první support. Brácha na mě zdálky mával a křičel, takže jsem ho fakt nepřehlídla. Mám radost a taky na něj mávám. Kousek za první občerstvovačkou jsem doběhla Marka, který startoval o tři koridory přede mnou. Chvíli jsme běželi spolu, ale já jsem chtěla běžet o něco rychleji, tak jsme se rozloučili, že se uvidíme v cíli. 

Běžíme centrem, lidí fandí jako o život, moderátor hecuje a já v euforii běžím o dost rychleji než chci. Ups. Musím zpomalit. Na Národní se znovu potkávám s bráchou a Deny, tentokrát už mají i plakát J Teď někdy jsem poprvé začínala cítit trošku únavu, až doteď jsem běžela lehce jak na obláčku. U železničního mostu na mě čekají Viki s mamkou a klukama. Kilometry ubíhají rychle, usmívám se na lidi kolem trati, užívám si to. Na 22.kilometru mě poprvé napadlo, že je to do cíle ještě strašně daleko :-D Do protisměru jsme se míjeli s rychlejšími běžci a to nebylo úplně příjemné. Tento stav ale trval chvilku a hned za obrátkou jsem naopak dost ožila, když jsem viděla kolik lidí je ještě za mnou. Takhle jsme se minuli s Markem, mávali jsme na sebe přes tramvajové koleje a povzbuzovali se. Znovu jsem běžela kolem Vikiho. Na Smíchově jsem dohnala vodiče na 4h a běžela jsem s ním. S Vikim jsem se viděla naposledy na 30.kilometru, kdy jsem ještě pořád běžela lehce a vysmátá. 

Teď už to můžu říct. Snažila jsem se běžet na cílový čas 3:50 a ještě na tom 30. kilometru jsem to držela. Pak jsem sice začala zpomalovat, ale pořád to ještě bylo na čas pod 4 hodiny a běželo se mi dobře. Pak ale přišel kilometr 37 a na něm stála maratonská stěna, do které jsem velice tvrdě narazila. Nejdřív mě začalo bolet operované pravé koleno, to jsem ignorovala. Pak začal bolet několikrát zvrtnutý pravý kotník a tuhnout pravé lýtko. To jsem si jenom řekla, ok ozvala se moje slabá pravá strana, ale pak už mě bolela i druhá noha a bedra a já jsem přešla do chůze. Na 38.kilometru jsem přešla do indiánského běhu a napadla mě klasická otázka. Proč já to vlastně dělám? Už nikdy nikam nepoběžím! :-D Psychicky mi taky nepřidalo, jak jsem viděla kolik lidí posedává na krajich a protahuje nohy od křečí nebo už leží na zemi a ošetřují je zdravotníci. Říkala jsem si, že radši chvíli půjdu a trošku si odpočinu než skončit takhle kousek před cílem.

Po dvou kilometrech jsem ožila a znovu jsem se rozběhla do trošku slušného tempa. Pamatuju si, jak na obrubníku seděly tři blonďaté holčičky  a fandily a mě projelo hlavou, že už chci být v cíli u svých dětí. Jak jsme se blížili k cíli, přibývalo diváků a já jsem v sobě našla poslední zbytky sil. V Pařížské jsem nasadila americký úsměv, protáhla krok a v neskutečné euforii jsem si užívala poslední metry. Kousek před cílem na mě čekali všichni mí fanoušci. Mávala jsem na ně a užívala jsem si to, jak kdybych vyhrála titul mistra světa :-) Dokázala jsem to!!! Cílový čas 4:02:43. Nádherný pocit. Dostala jsem medaili, zamotala jsem se do termoizolační fólie a užívala jsem si svoje vítězství J