pondělí 27. dubna 2015

Můj trénink 13.- 27.4.2015

Za těchto čtrnáct dní jsem uběhla 90km, z toho 10km závod.


Pondělí 13.4. – volno

Úterý – 5km
Měla jsem čas jenom půl hodiny než šel Viki do práce a chtěla jsem z tréninku dostat maximum. rozběhání, 4x1000m maximální rychlost s pauzou 1 minutu

Středa – 13km volně, 3km s Viktorkem na kole parkem, potom přes haldu Emu a kolem Ostravice

Čtvrtek – 5km stupňovaně, do 1,6km @5:30, potom cca do 2km @5:00, do 4,5 @4:30, posledních 500m @3:30
odpoledne jsem byla cvičit s fyzioterapeutem břicho a záda, potom masáž

Pátek – 3km hodně volně, spíš jogging při venčení Ramona

Sobota 18.4. – 10km závod Night Run 44:38:33


Neděle – volno



tohle triko potřebuju :-D




Pondělí 20.4. - 6km volně

Úterý - 20km volně s výběhem na haldu Emu a nahoru po Keltičkové, potom po Hladnovské k Ostravici, do Antošovic, po cyklostezce kolem Odry směr Bohumín a zpátky

Středa - 3km super volně. Byli jsme celá rodinka v parku. Viki s Viktorkem na bruslích, Peťula v kočárku. 

Čtvrtek - volno od běhání. Cvičení s fyzioterapeutem a masáž.

Pátek - 7km volně. 
Ráno v Olomouci se Viktorek vzbudil a že má výborný nápad. Co kdybychom spolu šli běhat :-) To znamená, že on bude v kočárku a poběžíme spolu do Hlušovic na prolízačky a budeme si u toho povídat. Udělal mi radost :-) Ještě větší radost mi udělal přímo na prolízačkách. U klouzačky leželo víčko od pet flašky, prý, mamiii dívej, co jsem našel. Víčko. Bereme ho pro Lukáška. Jsem teď lehce posedlá sbíráním víček, prosím lidi kolem nás, aby sbírali a občas najdu nějaké na zemi a vezmu. Viktorek už to dělá taky :-) Naložil víčko do kočáru a ptal se, jestli teď už bude mít ten chlapeček hodně penízků, aby byl zdravý....

Sobota - volno

Neděle - volno
Ráno jsem chtěla vyběhnout hned kolem šesté, ale prostě se to nepovedlo. Slíbili jsme mamce celý víkend pomáhat na zahradě a kolem domu. Ráno jsem vstala, že předám oba kluky mamce a poběžím, ale vzbudila se s teplotou a nemohla ani mluvit. Uvařila jsem jí čaj s medem, dala paralen a nechala spát. Vikiho jsem nechtěla budit, vstávání brzo ráno nesnáší a neměla jsem srdce mu dávat děti na hlídání, když jsem věděla, kolik práce ho ještě čeká. Takže jsem nakrmila všech pět mamčiných koček, oblíkla jsem nás tři a šli jsme na zahradu, ať neděláme v domě hluk. V půl osmé jsme vzali Ramona na procházku, cestou se zastavili v obchodě pro rohlíky a šli na prolízačky. Z dětského hřiště jsem pozorovala všechny čtyři (ano, počítala jsem je) běžce, kteří běželi po hrázi u Moravy a záviděla jim, že běhají :-) Domů jsme se vrátili v devět a já jsem doufala, že se mi ještě podaří vyběhnout. Bohužel.
Bylo zajímavé, jak se mi v průběhu rána měnila nálada. Vstávala jsem v 5:15 s Peťulkou natěšená na běh, pak přišlo lehké nevím jestli naštvání nebo zklamání, že nikam nepoběžím. Na zahradě už to byla celkem sranda. Samozřejmě to nešlo všechno hladce (já se nechci v té síti houpat s Peťulou, Peťula řev, že chce za bráchou), ale to je klasika. A potom, jak jsem je vezla oba v kočáru a jedli každý svůj rohlík, to už jsem myslela, že je oba láskou umačkám a že vlastně máme hezké ráno :-) 


poslední dobou to celkem sedí :-D


Pondělí 27.4. - 18km
V neděli večer jsem Vikimu řekla, že fakt musím jít běhat, že je to poslední možnost na delší běh. Pochopil vážnost situace a ráno vstal s klukama a odvedl Viktorka do školky. Já jsem vyběhla směrem do Petřkovic přes Landek, potom podél Ostravice k Hradu, kolečko parkem a domů. Pěkně volně, jenom poslední 4 kilometry v tempu, kolem kterého bych chtěla zvládnout maraton. Na cyklostezce před Antošovicemi mě předbíhal běžec a přál mi dobré ráno. Krása :-) Tak jsem mu odpověděla a poznala jsem v běžci pána, co nám doma instaloval běžecký pás. Chvíli jsme běželi spolu, on si pamatoval, že trénuju na PIM a povídal mi o svých závodech. Má rekord na maraton 3:03!!! Běžel krásně lehce, jako by se vznášel a já jsem si vedle něj připadala jako obrovský valící se hroch :-D 


Dnes to byl poslední delší běh a od teď už jenom krátké pohodové běhání a ladění formy. Rozhodnout se, jestli si zapletu cop, jaké si vezmu gumičky do vlasů a tak :-)

Hezký týden vám všem :-)

středa 22. dubna 2015

10 dní do maratonu - začínám být nervózní

Do maratonu zbývá deset dní a já začínám lehce vyšilovat. Hlavou se mi honí milion otázek. Na běh samotný se strašně těším, ale jsem nervózní ze spousty věcí okolo. Jak se dostanu na start? Budou na občerstvovačkách banány nebo jenom pití? Mám běžet s ledvinkou nebo jenom s hodinkami? Jak se na ten Staromák všichni vejdeme? Musím se zařadit do koridoru na předem nahlášený čas nebo můžu běžet v rychlejším? Mám si s sebou brát sacharidový gel, který mi moc nechutná? Nejradši bych si vzala Peťulovu přesnídávku. Pár lidí mi řeklo nebo napsalo, že to určitě uběhnu rychleji než si myslím. Místo aby mě to povzbudilo, znejistím, že ta dobře zaběhnutá desítka a pohodové dlouhé běhy jsou nějaká náhoda. Jdu se podívat na běhej.com V diskusním fóru se chlapi ujišťují, že pokud člověk nenaběhá 300 kilometrů za měsíc, může na dobrý čas zapomenout. Nemám ani odvahu cokoliv tam napsat. Jak zvládneme cestu do Prahy s klukama? Jak zvládneme svatbu v sobotu před závodem? A jak se všichni vejdeme v Praze do jednoho bytu? Přijede mi fandit mamka, brácha s přítelkyní, Vikiho ségra s manželem a se všemi třemi dětmi.... :-D Pověstná kapka přišla dnes ráno, když jsem si chtěla objednat nové běžecké boty. 

Chtěla jsem stejné, jako ty co už mám - Nike Lunarglide, jenom místo 5 novější řadu 6. Koupila jsem si je na podzim na Floridě. Poctivě jsem je vyzkoušela, naběhala v nich přes 400 kilometrů a jsem s nimi spokojená. A ano důležitá  věc, líbí se mi. Dnes je vkládám na eshopu do košíku, ještě jednou kontroluju barvu a čtu: typ boty - pronační. Cože? Googluju, co znamená pronace.  Nohy do x a boty sešlapané na vnitřních stranách. Mám to přesně naopak..... Pomoc. To jako od podzimu běhám ve špatných botách? Takže boty si dnes nekoupím a zítra pofrčím do specializovaného obchodu, kde dělají diagnostiku běhu a podle toho doporučí správné boty. Budu muset vzít Peťulu s sebou a nějak to zvládnout s ním. 

Musím tohle všechno nějak vyřešit. Nesnáším mít zmatek v hlavě. Buď je něco problém a vyřeším ho a nebo to nejde vyřešit a pak se tím nebudu trápit. Pro boty pojedu zítra do Total Sportu. Samozřejmě v nich nechci běžet maraton! Logistiku probereme večer s Vikim a kvůli všemu ostatnímu volám kamarádovi, zkušenému maratonci. Proč mi to nezvedá??? :-D 


v pondělí po běhání jsem ještě byla v klidu :-)




pondělí 20. dubna 2015

Night Run Ostrava

Ráno jsem  šla venčit Ramona a provedli jsme u toho obhlídku trati. Dělám si legraci :-) Prostě jsem ho vzala do parku, kterým téměř denně běhám, a který mám hned za domem. Je fajn mít závod takhle blízko.  Běží se z Masarykova náměstí do Komenského sadů a kolem Ostravice zpět. Avon běh proti rakovině prsu je 5km, Night Run je 10km. Na mapku se můžete podívat na stránkách Night Runu.

Chvíli po páté hodině přijíždí Lada s Vavřou, parkují u nás před domem a společně odcházíme na náměstí, protože v 18:00 poběží svůj závod Viktorek. Je strašná zima, takže možná i kvůli tomu není na náměstí moc lidí. Vyzvedáváme si startovní čísla a hned máme jednu vtipnou příhodu. Pavla šla ke stolku s registracemi na 5km a tam jí řekli, že její jméno nemůžou najít. Po chvíli pátrání přišli na to, že se omylem přihlásila na 10km a navíc v jiné věkové kategorii. Pavla, která říkala, že i pět kilometrů je strašně daleko :-D Naštěstí to šlo ještě přehlásit. 

V 18 startují závod nejmladší děti. Přesunuly jsme se s Viktorkem na start a když jsem mu řekla, že musí oběhnout celé náměstí (330m), řekl, že takhle daleko on sám nepoběží a že chce běžet se mnou. Na tratí ho mohutně povzbuzovali holky, Viki s Peťulou a babička. Nakonec to krásně zvládnul, v cíli dostal medaili a slíbenou odměnu - bakugana. Později běží dětský závod Filip (syn od Pavly). Za naší bouřlivé podpory si doběhl pro bronzovou medaili. Potom Viki odvedl kluky domů a my jsme šly do KFC na čaj a převléct se. Potom už krátké rozběhání, rozcvičení, fronta na záchod a začalo řazení před startem.  

Ve 20:30 se startovalo na 10km, ve 20:35 na 5km. Popřály jsme si s babama hodně štěstí a  já s Barčou jsme zamířily co nejvíc dopředu ke startovní čáře. Tam jsme vymýšlely, jestli poběžíme spolu a na jaký čas se cítíme. Asi minutu a půl před startem přichází humorná příhoda číslo dvě. Zapínala jsem čelovku (povinná součást výbavy) a ta mi zůstala v ruce. Ulomila se z ní sponka, kterou držela na čelence a nemohla jsem ji najít. Barča dostala záchvat smíchu a já, když jsem ji viděla, tak taky. Startovní výstřel. Já s gumičkou kolem hlavy a baterkou v ruce jsem vyrazila, chtělo se mi smát, ale hlavně jsem se bála, ať mě nediskvalifikují, že nemám tu čelovku na hlavě. Od začátku se mi běželo dobře, někdy kolem třetího kilometru mě předběhla žena, o které jsem si myslela, že vystartovala hodně přede mnou. Chvíli jsme běžely spolu. Občas jsem se podívala na hodinky, jestli držím tempo, které jsem chtěla. Na pátém kilometru jsem měla čas 22:15, navíc kolem náměstí bylo dost lidí, kteří fandili, takže mě to povzbudilo a běžela jsem na druhý okruh. V parku mi fandil Viki u hlavní aleje i potom dole u řeky. Byla jsem moc ráda. Škoda, že v parku nebylo více diváků, protože by se určitě běželo ještě líp. Možná kdyby bylo tepleji, přišlo by se podívat víc lidí. těžko říct. Viki říkal, že divácky je Night Run atraktivní asi jako ploutvové plavání :-D 

C elou dobu mě předbíhali jenom chlapi, tak jsem si říkala, že asi neběžím špatně a začala si dělat naděje třeba na první pětku, protože díky tomu vysmátému startu jsem nevěděla, kolik žen může být přede mnou. Po druhé občerstvovačce jsem úplně ožila, neuvěřitelně mi zlehkly nohy a já jsem začala předbíhat dost chlapů, ktěří předtím předběhli mě. Pod mostem u řeky na velkých kamenech přede mnou spadl muž a začal kulhat, tak jsem na něj zavolala, jestli je v pořádku nebo něco potřebuje. Říkal, že vše ok, tak jsem běžela dál. Těsně před cílem u schodů na nábřeží čekal Viki a křičel na mě, ať makám a že přede mnou viděl jenom jednu ženu a že jsem asi druhá!!!!! Posbírala jsem všechny síly a dosprintovala do cíle. Tam už čekaly a fandily Peachky a prý ať se hned jdu podívat na výsledky, že jsem určitě doběhla mezi prvními. V cíli jsem ještě počkala na Báru. V klídku jsem si vyzvedla batoh z úschovny, oblíkla bundu a šly jsme zjistit, jak jsme tedy dopadly. Alžběta Mikolajková, 44:38:33, 1. Cože? Vždyť vím, že mě žena předběhla, tak jak můžu být první? Protože se výsledky vyhlašují podle jednotlivých věkových kategorií a ne ženy celkově. Juchůůůů, jupííí, jsem fakt první. Já jsem vyhrála. To není možné. Mám obrovskou radost. Tančíme s Peachkama pod pódiem jako na plážovce a čekáme na vyhlášení výsledků. Na stupních vítězů se směju a moc si to užívám. Vyhrála jsem medaili, plyšového medvídka hariba pro kluky a spoustu dalších věcí. Když jsem přišla dolů z pódia, Viki mi dal pusu a řekl, že má obrovskou radost a že je na mě moc pyšný :-) :-) Nejkrásnější pocit :-)

A jak běžely ostatní? Oficiální výsledky jsou tady Barča splnila svůj cíl, zaběhnout pod 50min a skončila v kategorii osmá. Pavla na 5km byla ve své kategorii desátá. Vavřa chtěla být v cíli dřív než já, ať ji nepředběhnu a to splnila. Lada a Gelo běžely v klídku tak, jak chtěly. Pro Lukáška jsme vyběhaly 2800 Kč. Mise splněna :-) 

Co udělám příště jinak?

Vezmu si do batohu flašku s pitím. Hned po závodě jsem neměla žízeň ani hlad a potom později jsem si jako první drink dala Radegast dvanáctku. To nebylo ideální :-D

Koupím si pořádnou čelovku :-D

Zkusím běžet rychleji. Myslím, že jsem měla na to, abych běžela třeba o pět nebo deset vteřin na kilometr rychleji. To jsou zkušenosti, které nemám a sbírám je. V tréninku na maraton běhám většinu běhů volně a zrychlím jenom na pár kilometrů, takže jsem nevěděla, jak dlouho tempo kolem 4:40 vydržím. Tím si ale vůbec nechci stěžovat. Zaběhla jsem svůj rekord na 10km, běželo se mi výborně a moc mě to bavilo.

Takže na závěr bych chtěla organizátorům poděkovat za hezký závod. Moc jsme si to užily :-)



Ostatní fotky přidám později :-)








čtvrtek 16. dubna 2015

Peachky poběží pro Lukáška

V sobotu se v Ostravě běží Night Run a my jsme na něj s Peachkami přihlášené už někdy od zimy. Moc se mi na ten závod nechtělo, protože mi tak úplně nezapadá do přípravy na maraton a raději bych běžela dlouhý běh. Ale už jsem přihlášená a nechat tu registraci propadnout jsem nechtěla. Co teď? Od pondělí vymýšlím, jak se namotivovat J 

Budeme s holkama spolu a pak půjdeme na pivo. Takové peach/beach soustředění. Super. Těším se na ně moc, ale stejně bych si to pivo užila líp, kdybych ráno běžela dlouhý běh a večer jsme se potkaly. 

Renča mi psala, že každý závod jsou zkušenosti a je potřeba je sbírat. Naprosto souhlasím, ale závodní náladu mi to moc nezvedlo. 

Zaběhnu si rekord na 10km. Ten nejspíš zaběhnu, protože jsem ještě žádný 10km závod neběžela. Ale upřímně jsem teď tak natěšená na maraton, že tohle není úplně priorita. Co dál...... 

Pak jsem konečně včera večer dostala nápad, který mě nadchnul. Poběžíme ten závod pro Lukáška. Napsala jsem to Peachkám a ony souhlasily. Napsala jsem Marcele, taky souhlasila. Ok, jdeme do toho :-) Původně jsem chtěla, aby si každá z nás dala nějaký motivační prvek. Já jsem pro sebe navrhovala, že za každou minutu, za kterou to zaběhnu pod 50minut, dám dvě stovky. Vavřa mi řekla, že ona se svou současnou běžeckou formou si může dát stejnou motivaci, ale na 5km trati :-D Lada řekla, že si žádný cíl dávat nebude, ale přispěje i tak. Takže systém příspěvků jsme zatím nechaly otevřený. 

Každopádně v sobotu běžíme pro Lukáška a budeme moc rády, když se k nám přidáte!!!

Více informací o Lukáškovi najdete tady a na jeho facebookových stránkách tady


             Peachky – naše beachhandballové družstvo






pondělí 13. dubna 2015

Můj trénink 30.3. – 12.4.

CELKEM 57km + 44,5km  = 101,5km

Pondělí 30.3. - volno

Úterý 31.3. - 10km
Ráno 7km + 3km odpoledne. Dostala jsem Garminy a psala jsem o tom tady

Středa 1.4. - volno

Čtvrtek 2.4.10km, 50:20
Klasická trasa po cyklostezce na Hrabovou, 2km rozběhání, pak tempo, poslední kilometr volně. 

Pátek 3.4. - 9km
Velice volné tempo. Po core tréninku ve čtvrtek a večerním vínu s Vikim jsem byla vyřízená. 

Sobota 4.4. - volno

Neděle 5.4. - 28km, 02:39:08
Běžela jsem po cyklostezce do Paskova a zpět. Krásné 3 stupně nad nulou, vítr, ideální podmínky :-D Běželo se mi dobře. Na 26tém kilometru jsem potkala Honzu Popela se Svaťou, zkušené běžce. Na chvíli jsme se zastavili a povídali si, že se s Popelem uvidíme na maratonu. Pokud na mě počká v cíli :-D a ptal se mě, na jaký čas se cítím. Řekla jsem, že to moc nedokážu odhadnout, ale že 4:20 by bylo super. A on na to, že když mě vidí, jak v pohodě a lehce běžím na tom 26tém kilometru, že to určitě dám líp. Nevím, jestli takhle zkušení podporují nás ostatní nebo jestli to myslel vážně, ale každopádně děkuju. Přiběhla jsem domů jako superhero :-D

Pondělí 6.4. – volno

Úterý 7.4. – 6km
Volně 6 kilometrů s Viktorkem v kočáru Černovírským lesem.

Středa 8.4. – 7km
Volně s Viktorkem v kočárku. Nalákala jsem ho na prolízačky, kde jsme spolu ještě nikdy nebyli :-) Běželi jsme z Černovíra do Hlušovic. Tam pauza na klouzačkách a zpátky.






Čtvrtek 9.4. – 4,2km
Doma na pásu jsem chtěla uběhnout 5km. Peťula spal, Viktorek se díval na Kosí bratry a celou dobu mi říkal, ať už skončím, že chce taky běhat. Při uběhnutých 4,2km jsem to vzdala a pustila Viktorka trénovat na jeho závod :-)






Pátek 10.4. – 7,3km
Úplně volným tempem Komenského sady s Peťulkou v kočárku. Chtěla jsem původně běžet 10 kilometrů, ale Peťula se probudil a že buď bude v kočárku stát nebo sám chodit, takže dál už to nešlo.

Sobota 11.4. – volno

Neděle 12.4. – 20km 01:47:31
Ráno jsem se probudila s oparem na puse a bolela mě hlava. Viki vstal s klukama a nechali mě skoro celé dopoledne spát. Chtěla jsem dnes běžet svůj nejdelší běh 35km, ale nebyla jsem schopná.  Jenom jsem na instagramu sledovala, kdo všechno už ráno běhal a kolik. Byla jsem nervózní, že ten dlouhý běh dnes nedám a budou mi chybět kilometry a že nevyzkouším ten energetický gel, co jsem chtěla. A taky jsem měla normální regulární absťák po pohybu. Tento stav důvěrně znám už z házené a hlavně potom z prvního těhotenství. Všichni kolem mi říkali, jak mám odpočívat, dát si nohy nahoru a užívat si to. Brr :-D Vydržela jsem to týden a pak mě Viki vyhnal, ať jedu na spinning, jinak mě zabije, protože se mnou není k vydržení. No ale zpátky ke včerejšku. Nadopovala jsem se vitamíny, Viki uvařil luxusní oběd a já jsem odpoledne ožila. Říkala jsem si v duchu, že vyběhnu a úplně lehce dám 10 kilometrů, nebudu to hrotit. Nakonec jsem uběhla 20 kilometrů volně s pár rychlejšímu úseky a cítila jsem se výborně. Vždy po takovém delším výběhu mám pocit mistra světa a že ten maraton zaběhnu skvěle.  Druhý den ráno (když píšu tento článek) už je tento pocit vystřídaný pochybami a obavami :-D

Běžela jsem podél Ostravice do Antošovic, pak podél Odry na Landek a zpátky stejnou cestou do Komenského sadů. Z parku jsem pokračovala na Slezskou, po Keltičkové až skoro na haldu Emu, kolem hřbitova k Slezskoostravskému hradu. Pak ještě kolečko parkem, aby to vyšlo na těch 20km. Vyzkoušela jsem ten energetický gel a na maraton si ho určitě brát nebudu :-D Moc mi ty gely neseděly už na házené, ale chtěla jsem tomu dát ještě šanci, ale prostě ne :-) Tento mi nejvíc ze všeho připomínal test na těhotenskou cukrovku i s následným pocitem na zvracení.


jehněčí s bramborami a špenátem


Landek










sobota 11. dubna 2015

Miss you daddy

Řekla jsem si, že na blog nebudu psát smutné články, že budu psát o pozitivních věcech a pokud to nepůjde, tak radši pár dní nebudu psát vůbec. Těch pár dní už je více než týden a prostě se na pozitivní článek nemůžu naladit. Ne že by se nic nedělo. Spíš naopak. Je spousta věcí, které jsou skvělé a dělají mi radost, ale bohužel ani hodně těchto malých radostí nedokáže převážit tu jednu obrovskou bolest.  Že tady už táta s námi není. Že je mi strašně smutno, stýská se mi po něm. Neustále se vracejí vzpomínky na všechno hezké, co jsme společně prožili, jaké jsme díky němu měli hezké dětství. Pomalu mi dochází, že táta prostě není nikde na služební cestě ani na dovolené,  že už se nevrátí.  Jsem moc ráda, že mě aspoň stihnul odvést k oltáři a viděl oba svoje vnuky. Bohužel s bratrem už tohle nezažije.  Každý den si vzpomenu na společnou dovolenou na podzim v Americe a pokaždé mě při té vzpomínce mrazí. Táta zemřel měsíc a půl po našem návratu. Jako by ta Amerika, kterou tak chtěl vidět, byla cesta na rozloučenou. Když jsem mámu s tátou fotila na pláži, fotila jsem spokojené manžele na dovolené a těšila se, jak tu fotku nechám vyvolat a založím ji do alba. V životě by mě nenapadlo, že jsem v tu chvíli fotila fotku na parte.  Samozřejmě si pořád říkám, co jsem mohla udělat jinak, jak jsem měla tátovi pomoct. Teď už je to jedno a nějak to musí přebolet. Říká se, že je potřeba rok, aby se člověk nějak srovnal. Musí uplynout všechna roční období a svátky. My máme za sebou tři měsíce a pár dní.
Nejhorší je to teď určitě pro mámu. Mamka se snaží, ale je to šíleně náročné. Žili spolu s taťkou celý život a i když třeba poslední roky nebyli úplně ideální, pořád byli manželé a měli jeden druhého. Jezdíme teď za ní každý týden a mám pocit, že pokaždé, když ji vidím, je na tom fyzicky hůř.  Chřadne. Nikdy předtím jsem to slovo nepoužila, ale teď mě žádné jiné, výstižnější nenapadá. Bolí mě to, moc. Vidět ji v takovém stavu.  Snažím se pro ni být co nejlepší oporou. Nebrečím před ní, protože pláče má sama dost. Nebrečím ani před klukama, protože ti potom neví, co se děje. Viktorek spíš ví a nechci, aby plakal taky. Stačí, že mi vždycky u snídaně říká, že nechce vajíčka do skla, protože ty dělal děda. Já brečím v autě. Do Olomouce je to od nás hodinu, to je dost času. Tak zhruba v půlce cesty většinou dostanu záchvat paniky, že nás v tomto svém nepozorném stavu někde nabourám a začnu se soustředit. A samozřejmě super terapie je běhání (šílené klišé, já vím). Tento měsíc už se blížím ke stovce naběhaných kilometrů, nejradši bych běhala pořád.

Ale pojďme si vylepšovat náladu:

máma je dnes s kamarádkou ve Vídni
venku je sluníčko a půjdeme do parku
      - tento článek píšu na naší krásné terase
podařilo se mi bez úhony přezimovat oleandr
a takhle můžu pokračovat na další dvě stránky :-)


všímejte si prosím kytky a hrnku, ne toho, že je ta fotka hrozná :-D



The spirit of your loved one will live forever in your memories and in your hearth.

Hezkou sobotu vám všem :-)

Alžběta