Beach Handball Bělá Cup 2015

O víkendu se konal jubilejní desátý ročník turnaje v plážové házené Bělá Cup 2015 v Bělé pod Bezdězem. Je to pro mě a náš tým Peachky tradiční začátek prázdnin a letos jsme se účastnily už  posedmé. Některé ženy jezdí na wellness víkendy do luxusních hotelů, my jezdíme do Bělé hrát plážovou házenou a spíme ve spacáku ve škole :-)

V pátek ráno jsme se posbíraly po Ostravě a ve složení Cula, Gelo, Lada, Vavřa, Hanka a já jsme zamířily do Pardubic vyzvednout Týnu. Nejdřív jsme si ale pořádně nazdobily auto :-) 

Ve 12:30 nás čekal náš první zápas na turnaji. Ve skupině jsme měly Odpadlice, Bakovandy a Hvězdy Slávy-e. První zápas jsme hrály proti Odpadlicím a vyhrály jsme 2:0. Přijely jsme těsně před zápasem a holky už se těšily, že to třeba nestihneme a vyhrají kontumačně :-) Nic takového :-) Přijely jsme sice čtvrt hodiny před začátkem, ale stihly jsme to. Další zápas jsme hrály proti Hvězdám. Někde se nám ale zapomněla Týna a přišla až na druhý poločas a její góly nám chyběly. Staly se nám už během zápasů různé věci, ale že by se nám ztratila hráčka, to bylo poprvé :-D První poločas jsme prohrály, druhý vyhrály, takže rozhodovaly nájezdy, které jsme naštěstí zvládly lépe my. 

Peachky

Měly jsme v kapse dvě vítězství a mohly jsme se jít připravovat na večerní party. A protože partnerem turnaje bylo Pure Hair Studio, velice rády jsme využily jejich služeb. Večer hrál naprosto skvělý DJ Štěpán a my jsme tancovaly až do rána. 

čekáme před salónem :-)

sama jsem překvapená, jak mám dlouhé vlasy :-)

Los nám letos přál a v sobotu jsme hrály až v 10. Bakovandy jsme porazily opět 2:0 a postoupily tak mezi osmičku nejlepších. Netrpělivě jsme čekaly na to, proti komu budeme hrát. Tady už sice nešlo narazit na slabého soupeře, ale aspoň se nám splnilo přání a nehrály jsme proti Promilkám. Promilky jsou několikanásobné vítězky Bělá Cupu, od nichž jsme minulý rok ve finále dostaly slušnou nakládačku :-D Taky jsme nechtěly hrát proti Náhodné rotaci, týmu českých reprezentantek. 

Lucka celé tři dny počítá a píše. Snad jí s tím někdo příští rok pomůže :-)

Našimi soupeřkami byly Holky z Citrusie. První poločas jsme s velkým náskokem vyhrály, ve druhém nám nejspíš došly síly a naopak jsme o dost prohrály. Rozhodovaly nájezdy a my jsme v nich bohužel prohrály a do semifinále nepostoupily. Tohle byl podle mého názoru náš nejlepší zápas na turnaji. Hrály jsme dobře, ale Holky byly lepší, navíc mladé, krásné, temperamentní Slovenky, takže nás ta prohra zase tolik nebolela a postup jsme jim přály :-)

Peachky a Holky z Citrusie 

V dalším zápase nás znovu čekaly Hvězdy Slávy-e a znovu jsme je porazily. Tentokrát už to ale nebylo tak hladce a musely jsme vítězství vybojovat až při nájezdech. Tato výhra nás posunula do boje o 5.místo. Ještě předtím nás ale čekala sobotní party. Štěpána vystřídalo na podiu duo Kanistr a zvolilo hudební repertoár, pro který jsme my, účastníci turnaje, nebyli tak úplně cílová skupina. Řekla bych, že o co míň se tancovalo, o to víc se pilo. Toho se mi moc nechtělo účastnit a šla jsem z našeho týmu spát jako první. Asi fakt stárnu :-D

odchod na sobotní party

party hard :-D

Vavřa královna selfíček s tím nejlepším telefonem :-D

V neděli nás tedy čekal boj o páté místo s týmem VIPippy a ten nám bohužel moc nevyšel. Oba poločasy jsme prohrály a skončily na celkovém 6.místě z 24 ženských týmů. Je to naše nejhorší umístění za poslední  tři roky, ale objektivně musím říct, že naše forma letos nebyla úplně top a šesté místo je vlastně úspěch :-) Po zápase jsme se musely zase tisíckrát vyfotit :-D

vím, že se nedívám do foťáku, ale tahle fotka je ze všech vodních nejlepší :-D

Peachky a Lulošova jedenáctka 

A pak už jsme čekaly na finále. Do ženského finále se probojovaly Promilky (o tom snad ani nikdo nepochyboval) a Náhodná rotace. Zápas to byl moc hezký, se spoustou krásných akcí na obou stranách a z vítězství a tedy 1.místa na turnaji se radovaly už tradičně (a naprosto zaslouženě) Promilky. 

Náhorná rotace v černém, Promilky v oranžovém a Džejna jako divák :-)

V mužském finále proti sobě nastoupili Steel boys a polský tým Rondel team Legnica. Nádherný, vyrovnaný zápas, který nakonec rozhodly až nájezdy. Prostě napínavé finále se vším všudy :-) Nájezdy nakonec lépe zvládl polský tým a odvezl si z Bělé 1.místo.

Po mužském finále už jenom vyhlášení výsledků a odjezd :-)

když nevyhrajete medaili, koušete i do diplomu 

Plážovka byla naprosto senzační a mě se samozřejmě pod vlivem všech těch pozitivních zážitků a setkání se známými a bývalými spoluhráčkami stalo přesně to, čeho jsem se bála - že mi házená začne chybět. No nic, budu si muset napsat na papír všechny důvody, proč jsem končila a budu si je každý den číst. A kdyby to nepomáhalo, zajdu si příští týden v tom největším horku na crossfit, abych si vzpomněla, jak moc bolí letní příprava. To by snad mělo pomoct :-D

Mějte se hezky a příští rok zase v Bělé :-)

Olympijský běh Ostrava 2015

Včerejší Olympijský běh měl rekordní účast a pro mě to byla jedna velká společenská událost :-) Byla jsem po sobotním závodě (a pobíhání kolem dětí) docela unavená, ale těšila jsem se na všechny kamarády a známé. Na startu nás bylo hodně z Rungo, protože jsme náš pravidelný atletický trénink přesunuli z oválu na závod. 

V16h startoval dětský závod a mezi účastníky byly i házenkářky, mladší žačky TJ Sokol Poruba. Jsou to velice šikovné dívky ročník narození 2002-3 a jejich trenéři se z nich snaží vychovat budoucí členky interligového A týmu. V rámci zpestření tréninku si proto přišly vyzkoušet jinou sportovní disciplínu a běžely závod na 1km. Nejrychleji z nich zvládla kilometrovou trasu Tereza Figalová. Příkladem holkám šla především trenérka Petra Vavříková, která sama běžela závod na 5km. Trenéři Aleš a Honza poskytovali psychickou podporu a tvořili základní tábor :-)

holky před závodem

a po závodě

paní trenérka Vavřa s číslem 15 

V 18 potom odstartoval hlavní závod, kde si závodníci mohli vybrat, jestli poběží 5km nebo 10km. Startovalo se z parkoviště u baseballového stadionu Arrows a hned pěkně na začátek do kopce, kolem stavárny ke Globusu. Před Globusem jsme odbočili do lesoparku a přes Plesnou jsme se vraceli k Arrows. Podle mého názoru moc hezká trať a tím, že se běželo nejdřív do kopce, pak zase prudce dolů, kousek lesem a finiš zadním polem baseballového hřiště, rychle to ubíhalo. 

Já jsem byla původně přihlášená na 5km, ale potom jsem se díky internetovému hrdinství přehlásila na 10km. Musím říct, že jsem ráda, protože první okruh (prvních 5km) jsem se dostávala do tempa a teprve druhé kolo se mi běželo líp. Začátek jsem rozběhla hodně volně, bylo to, jak už jsem psala, do kopce a navíc jsme se na poměrně úzké cestě proplítali mezi sebou. Taky jsem vůbec neuměla odhadnout, jak budu schopná běžet po sobotním půlmaratonu. Nakonec jsem byla hodně mile překvapená sama sebou, běžela jsem v pohodě, lehce a na poslední kilometry mi zbylo spousta sil. Posledních asi padesát metrů se mnou běžel Viktorek a vedle trati fandili Viki s Peťulou. V žádném případě jsem neběžela tréninkovým tempem, ale k maximálnímu výkonu to mělo taky dost daleko, protože všechny morálně volní vlastnosti jsem vypotřebovala v sobotu v Olomouci :-) Já sama jsem  měla ze závodu dobrý pocit až do chvíle, než přišel Viktorek a řekl mi, že je smutný, že jsem běžela strašně pomalu a nedostala jsem medaili :-) Medaili ale dostala naše atletická trenérka Tereza, která si po skvělém výkonu a osobním rekordu z půlmaratonu v Olomouci šla volnějí zaběhnout Olympijský běh a stačilo to na třetí místo :-) 

Dámská část Rungo Ostrava, která se účastnila závodu. Na fotce chybím, protože Peťulovi připadalo zajímavější pojídat antuku a kameny než čekat na focení :-)

Peachky Lada, Vavřa a já aneb příprava na plážovku

společná fotka s Ludmilou, vítězkou soutěže o startovné 

Celkový dojem ze závodu mám výborný a zázemí bych označila jako children friendly. Bylo moc fajn, že se závod dobíhal na baseballovém hřišti, takže bylo kolem hodně prostoru pro diváky a fanoušky. Děti mohly pobíhat po trávě a vedle restaurace bylo navíc dětské hřiště s průlezkami a pískovištěm. Pro mě jako běhající mámu ideál :-)

Na kompletní výsledky se můžete podívat tady a reportáž ze závodu najdete na Bezvaběh.

Night Run Ostrava

Ráno jsem  šla venčit Ramona a provedli jsme u toho obhlídku trati. Dělám si legraci :-) Prostě jsem ho vzala do parku, kterým téměř denně běhám, a který mám hned za domem. Je fajn mít závod takhle blízko.  Běží se z Masarykova náměstí do Komenského sadů a kolem Ostravice zpět. Avon běh proti rakovině prsu je 5km, Night Run je 10km. Na mapku se můžete podívat na stránkách Night Runu.

Chvíli po páté hodině přijíždí Lada s Vavřou, parkují u nás před domem a společně odcházíme na náměstí, protože v 18:00 poběží svůj závod Viktorek. Je strašná zima, takže možná i kvůli tomu není na náměstí moc lidí. Vyzvedáváme si startovní čísla a hned máme jednu vtipnou příhodu. Pavla šla ke stolku s registracemi na 5km a tam jí řekli, že její jméno nemůžou najít. Po chvíli pátrání přišli na to, že se omylem přihlásila na 10km a navíc v jiné věkové kategorii. Pavla, která říkala, že i pět kilometrů je strašně daleko :-D Naštěstí to šlo ještě přehlásit. 

V 18 startují závod nejmladší děti. Přesunuly jsme se s Viktorkem na start a když jsem mu řekla, že musí oběhnout celé náměstí (330m), řekl, že takhle daleko on sám nepoběží a že chce běžet se mnou. Na tratí ho mohutně povzbuzovali holky, Viki s Peťulou a babička. Nakonec to krásně zvládnul, v cíli dostal medaili a slíbenou odměnu - bakugana. Později běží dětský závod Filip (syn od Pavly). Za naší bouřlivé podpory si doběhl pro bronzovou medaili. Potom Viki odvedl kluky domů a my jsme šly do KFC na čaj a převléct se. Potom už krátké rozběhání, rozcvičení, fronta na záchod a začalo řazení před startem.  

Ve 20:30 se startovalo na 10km, ve 20:35 na 5km. Popřály jsme si s babama hodně štěstí a  já s Barčou jsme zamířily co nejvíc dopředu ke startovní čáře. Tam jsme vymýšlely, jestli poběžíme spolu a na jaký čas se cítíme. Asi minutu a půl před startem přichází humorná příhoda číslo dvě. Zapínala jsem čelovku (povinná součást výbavy) a ta mi zůstala v ruce. Ulomila se z ní sponka, kterou držela na čelence a nemohla jsem ji najít. Barča dostala záchvat smíchu a já, když jsem ji viděla, tak taky. Startovní výstřel. Já s gumičkou kolem hlavy a baterkou v ruce jsem vyrazila, chtělo se mi smát, ale hlavně jsem se bála, ať mě nediskvalifikují, že nemám tu čelovku na hlavě. Od začátku se mi běželo dobře, někdy kolem třetího kilometru mě předběhla žena, o které jsem si myslela, že vystartovala hodně přede mnou. Chvíli jsme běžely spolu. Občas jsem se podívala na hodinky, jestli držím tempo, které jsem chtěla. Na pátém kilometru jsem měla čas 22:15, navíc kolem náměstí bylo dost lidí, kteří fandili, takže mě to povzbudilo a běžela jsem na druhý okruh. V parku mi fandil Viki u hlavní aleje i potom dole u řeky. Byla jsem moc ráda. Škoda, že v parku nebylo více diváků, protože by se určitě běželo ještě líp. Možná kdyby bylo tepleji, přišlo by se podívat víc lidí. těžko říct. Viki říkal, že divácky je Night Run atraktivní asi jako ploutvové plavání :-D 

C elou dobu mě předbíhali jenom chlapi, tak jsem si říkala, že asi neběžím špatně a začala si dělat naděje třeba na první pětku, protože díky tomu vysmátému startu jsem nevěděla, kolik žen může být přede mnou. Po druhé občerstvovačce jsem úplně ožila, neuvěřitelně mi zlehkly nohy a já jsem začala předbíhat dost chlapů, ktěří předtím předběhli mě. Pod mostem u řeky na velkých kamenech přede mnou spadl muž a začal kulhat, tak jsem na něj zavolala, jestli je v pořádku nebo něco potřebuje. Říkal, že vše ok, tak jsem běžela dál. Těsně před cílem u schodů na nábřeží čekal Viki a křičel na mě, ať makám a že přede mnou viděl jenom jednu ženu a že jsem asi druhá!!!!! Posbírala jsem všechny síly a dosprintovala do cíle. Tam už čekaly a fandily Peachky a prý ať se hned jdu podívat na výsledky, že jsem určitě doběhla mezi prvními. V cíli jsem ještě počkala na Báru. V klídku jsem si vyzvedla batoh z úschovny, oblíkla bundu a šly jsme zjistit, jak jsme tedy dopadly. Alžběta Mikolajková, 44:38:33, 1. Cože? Vždyť vím, že mě žena předběhla, tak jak můžu být první? Protože se výsledky vyhlašují podle jednotlivých věkových kategorií a ne ženy celkově. Juchůůůů, jupííí, jsem fakt první. Já jsem vyhrála. To není možné. Mám obrovskou radost. Tančíme s Peachkama pod pódiem jako na plážovce a čekáme na vyhlášení výsledků. Na stupních vítězů se směju a moc si to užívám. Vyhrála jsem medaili, plyšového medvídka hariba pro kluky a spoustu dalších věcí. Když jsem přišla dolů z pódia, Viki mi dal pusu a řekl, že má obrovskou radost a že je na mě moc pyšný :-) :-) Nejkrásnější pocit :-)

A jak běžely ostatní? Oficiální výsledky jsou tady Barča splnila svůj cíl, zaběhnout pod 50min a skončila v kategorii osmá. Pavla na 5km byla ve své kategorii desátá. Vavřa chtěla být v cíli dřív než já, ať ji nepředběhnu a to splnila. Lada a Gelo běžely v klídku tak, jak chtěly. Pro Lukáška jsme vyběhaly 2800 Kč. Mise splněna :-) 

Co udělám příště jinak?

Vezmu si do batohu flašku s pitím. Hned po závodě jsem neměla žízeň ani hlad a potom později jsem si jako první drink dala Radegast dvanáctku. To nebylo ideální :-D

Koupím si pořádnou čelovku :-D

Zkusím běžet rychleji. Myslím, že jsem měla na to, abych běžela třeba o pět nebo deset vteřin na kilometr rychleji. To jsou zkušenosti, které nemám a sbírám je. V tréninku na maraton běhám většinu běhů volně a zrychlím jenom na pár kilometrů, takže jsem nevěděla, jak dlouho tempo kolem 4:40 vydržím. Tím si ale vůbec nechci stěžovat. Zaběhla jsem svůj rekord na 10km, běželo se mi výborně a moc mě to bavilo.

Takže na závěr bych chtěla organizátorům poděkovat za hezký závod. Moc jsme si to užily :-)

Ostatní fotky přidám později :-)

Peachky poběží pro Lukáška

V sobotu se v Ostravě běží Night Run a my jsme na něj s Peachkami přihlášené už někdy od zimy. Moc se mi na ten závod nechtělo, protože mi tak úplně nezapadá do přípravy na maraton a raději bych běžela dlouhý běh. Ale už jsem přihlášená a nechat tu registraci propadnout jsem nechtěla. Co teď? Od pondělí vymýšlím, jak se namotivovat J 

Budeme s holkama spolu a pak půjdeme na pivo. Takové peach/beach soustředění. Super. Těším se na ně moc, ale stejně bych si to pivo užila líp, kdybych ráno běžela dlouhý běh a večer jsme se potkaly. 

Renča mi psala, že každý závod jsou zkušenosti a je potřeba je sbírat. Naprosto souhlasím, ale závodní náladu mi to moc nezvedlo. 

Zaběhnu si rekord na 10km. Ten nejspíš zaběhnu, protože jsem ještě žádný 10km závod neběžela. Ale upřímně jsem teď tak natěšená na maraton, že tohle není úplně priorita. Co dál...... 

Pak jsem konečně včera večer dostala nápad, který mě nadchnul. Poběžíme ten závod pro Lukáška. Napsala jsem to Peachkám a ony souhlasily. Napsala jsem Marcele, taky souhlasila. Ok, jdeme do toho :-) Původně jsem chtěla, aby si každá z nás dala nějaký motivační prvek. Já jsem pro sebe navrhovala, že za každou minutu, za kterou to zaběhnu pod 50minut, dám dvě stovky. Vavřa mi řekla, že ona se svou současnou běžeckou formou si může dát stejnou motivaci, ale na 5km trati :-D Lada řekla, že si žádný cíl dávat nebude, ale přispěje i tak. Takže systém příspěvků jsme zatím nechaly otevřený. 

Každopádně v sobotu běžíme pro Lukáška a budeme moc rády, když se k nám přidáte!!!

Více informací o Lukáškovi najdete tady a na jeho facebookových stránkách tady

             Peachky – naše beachhandballové družstvo