Běhám s Terkou II - novoroční předsevzetí

Ahoj,

tenhle článek je úplně neplánovaný a spontánní po ranním tréninku. Na facebooku jsem psala, že mě posledních pár týdnů trápí kolena a poslední trénink jsem ani neodběhala celý. Paradoxně o to víc jsem se těšila na dnešní ráno na ovál. A byl to super. Běhaly jsme ve sněhu, svítilo sluníčko a dokonce mě hodně bavila i běžecká abeceda, kterou jinak moc nemusím. Ale hlavně jsem potřebovala morální podporu, protože já sama jsem sice o svých letošních cílech nepochybovala a motivaci mám, ale bylo moc fajn slyšet podporu i od někoho jiného než od sebe samé. Takže moc děkuju :-)

No a k těm předsevzetím... Letos poprvé jsem se rohodla dát si předsevzetí a první je: 

1/ Poctivě si zapisovat tréninky

A tohle předsevzetí jsem samozřejmě hned dnes porušila, ale napravím to :-) Během podzimu všichni dávali na facebook a instagram kolik naběhali kilometrů (2000, 3000) a já jsem to všem lajkovala a gratulovala, ale  když se na to někdo zeptal mě, nevěděla jsem. Měla jsem nějakou zhruba představu, věděla jsem, že je to o hodně míň, ale přesně zapsané jsem to neměla.

Jak to? Mám přece garminy a v nich naměřených spoustu údajů. To jo, ale musíte si ty hodinky vzít na každý běh, což nedělám a zrovna na zítra mám naplánovaných 6-8 kilometrů na pohodu bez hodinek. Nebo ty hodinky mám na ruce, ale zapomenu je zapnout. To se mi stalo zrovna dnes na tréninku s Terkou. Prostě běhám, bavím se běháním, vím, že všechno měří ona a v půlce zjistím, že hodinky mám vypnuté. A poslední případ, odběhám trénink na pásu a nikam to nezapíšu.

Ale v pondělí jsem si řekla, že se dopočítám aspoň k nějakému číslu za rok 2015. Od ledna do konce srpna jsem měla všechno pečlivě zapsané na běhej.com a ten zbytek roku jsem přičetla ze svých hodinek, z Vikiho hodinek, protože když jsme trénovali na triatlon, běhali jsme spolu. Těch pár kilometrů z pásu už jsem nechala být. A došla jsem k číslu 1560km. Terka to dnes jenom okomentovala: "To je trošku málo, ne?" Jo, je to málo. A proto z toho vychází další předsevzetí: 

2/ Naběhat v roce 2016 víc kilometrů než loni

Přesné číslo jsem si neurčila, ale třeba 2016 km zní docela dobře :-)

A dostávám se k poslednímu, děsně originálnímu předsevzetí:

3/ Zhubnout

Tohle bude nejtěžší a to hlavně proto, že k hubnutí nemám podporu u Viktora. Pořád mi opakuje, že se mu líbím taková, jaká jsem, což jsem moc ráda a samozřejmě mám radost, ale tuhle sezónu jsem se rozhodla dát běhání a závodění víc než minulý rok a ty tukové zásoby na břichu mi ke zlepšení moc nepomůžou. 

Ještě nevím, jestli se nechám změřit na inbody, abych věděla kolik toho tuku vlastně mám (a trošku se toho čísla asi bojím, tak ho nechci vědět) nebo jestli se jenom budu fotit. Ale jestli se nechám změřit, určitě se pochlubím, nebojte :-)

Každpádně už dnes vím, že výborný nápad je chodit nakupovat společně s trenérkou, protože když jsme dnes byly ve zdravé výživě, bylo mi fakt blbé přihodit do košíku i sušenky, které bych si jinak určitě vzala :-D

srpen 2015 - trénik na triatlon, totální vyčerpání po běhu na pláži

prosinec 2015

A co vaše předsevzetí? Dáváte si nějaká?

Mějte se hezky

A.

Fresh start I. - běžecké plány na rok 2016

V článku Běhám s Terkou I už jsem psala o motivaci a cílech pro letošní sezónu. Cílem je zrychlit na kratších tratích - 5 a 10km. Já sama si zatím neříkám nějaké konkrétní časy, které bych chtěla zaběhnout, ale když můj osobák na desítku je 44 minut, je jasné, k jaké hranici bych se chtěla co nejvíc přiblížit :-) Terka, která mi celý trénink připravuje, ty časy samozřejme ví, ale nestresuje mě tím. A já jsem za to ráda.

Spousta lidí se mi taky diví, proč běhám pětky, když už jsem uběhla maraton a proč radši nechci zkusit něco dlouhého jako třeba Beskydskou sedmičku. Na to je jednoduchá odpověď, baví mě to :-) Strašně mě lákají i překážky a třeba 3000m steeple chase, ale to nejsou cíle, spíš taková přání.

Tady je seznam hlavních závodů, které chci letos běžet. Asi jich nakonec bude o něco víc, ale tohle jsou pro mě ty nejdůležitější a to z různých důvodů. 

leden

23.1. Winter Run Ostrava, 4km. 

Běží se v našem ostravském Central Parku, moje domácí podmínky, tady nesmím chybět :-) Navíc to bude první závod po dlouhé době. 

únor

Nejspíš mi Terka najde nějaký přípravný závod někde kousek od nás. 

březen

20.3. Jarní desítka Kravaře

Nevím přesně proč, ale ten závod se mi líbí (i když jsem na něm nikdy nebyla :-D) a kdyby se mi hned tady podařilo zaběhnout dobrý čas, byla bych ráda :-)

duben 

16.4. Vinařský půlmaraton v Pardubicích

V Pardubicích jsem byla v životě jenom jednou a jsem zvědavá, jaké to bude. Vinařský půlmaraton se běží zároveň jako mistrovství České republiky v půlmaratonu, tak třeba zahlídnu ty nejlepší běžce.

květen 

28.5. Český běh žen Ostrava. 

Ještě nevím, jestli 5 nebo 10km. Proti minulým ročníkům bude nejspíš upravená trasa, tak jsem zvědavá a navíc jsem ambasadorka Českého běhu žen, takže se těším dvojnásob :-)

červen

11.6. Run Tour Olomouc 5 nebo 10km

Závod Run Tour jsem nikdy neběžela, ale startují tam vždy ti nejlepší, takže určitě výborná příležitost na zaběhnutí dobrého času, navíc v mém milovaném městě.

25.6. Olomoucký půlmaraton 

Podruhé v Olomouci. Olomoucký půlmaraton je nádherný, běží se nádherným městem (ano, jsem z Olomouce :-D) a závodem žije celé město. Pořád nechápu, že zrovna Olomoučáci si půlmaraton tak zamilovali a fandí tam tolik lidí. 

červenec

1.-3.7. Bělá Cup 2016

Plážovka, juchuu :-D Aha, počkat, to vlastně není běžecký závod :-D

srpen

Nevím

září 

Nevím.

říjen 

Siesta Key Sprint Triathlon

Triatlon byl super a moc ráda bych si to letos zopakovala. Projet se na silničce, zaplavat si v moři, to přezouvání, převlíkání.... aach :-) 

listopad 

6.11.2016 New York City Marathon

Prosím, prosím, ať to vyjde. Nebo když nevyjde, tak zvažuju běžet i pro charitu. Prostě je to dream race :-)

Tak to jsou mé běžecké plány na rok 2016. Jaké jsou ty vaše? S kým se kde potkám?

Mějte se krásně a běhání zdar :-)

A.

New year, fresh start!!!

Ahoj :-)

takhle dlouhou dobu bez nového článku jsem snad ještě neměla. Nepopřála jsem vám čtenářům hezké Vánoce a ani nenapsala nic o naší dovolené na horách. Ale prostě mi to nešlo. Dnes je to přesně rok, kdy se nám život převrátil vzhůru nohama. Zemřel táta. Stalo se to přesně ve chvíli, kdy jsem si říkala, jak se máme dobře a že všechno funguje. Měla jsem za sebou pár týdnů tréninku na maraton, založila jsem blog a v horoskopu si četla, jak má být rok 2015 neobyčejně úspěšný. A pak buch a všechno bylo jinak. 

Původně jsem stejně jako většina bloggerů chtěla napsat nějaké shrnutí minulého roku, ohlédnutí za tím, co se mi povedlo nebo naopak mohlo být jinak, ale bohužel konec roku i příchod toho nového mě zachytil v ne úplně dobré psychické pohodě. Pokusila jsem se článek napsat, ale bohužel i všechny pozitivní zážitky teď vidím v šedé mlze a rok 2015 pro mě není rokem, kdy jsem uběhla svůj první maraton nebo vyhrála závody, ale rokem, kdy mi zemřel táta. A depresivní články doplněné fotkami, kde mám opuchlé ubrečené oči, psát nechci. I když věřím, že bych určitě pár lidem udělala radost :-) 

Na tátově pohřbu nám kamarád řekl, že nejhorší je první rok a pak už to bude lepší. My jsme se s mámou na to pravidlo jednoho roku docela upnuly a věřím, že to fakt bude lepší. Proto dnešek vnímám jako takový o pár dní posunutý Silvestr a zítra budu mít Nový rok. Dnešní dopoledne jsem symbolicky vyhodila kalendář na rok 2015 a jedu zrovna ve vlaku na setkání s tátovými a máminými kamarády. A pak už to bude lepší :-) Věřím tomu :-)

A taky vám všem moc děkuju, že se vám na blogu líbí a že mě sledujete na facebooku a instagramu. Doufám, že jsem se dneškem vyhrabala z nejhoršího a mám pro vás v zásobě hned několik článků s pracovním názvem "fresh start", protože změn v životě, plánů a předsevzetí mám na letošek docela dost. A budu moc ráda, když je budete prožívat se mnou :-)

Mějte se krásně.

A.

Nenávidím běhání x miluju běhání :-)

Kdo neběhá jako by nebyl. Běhají všichni a často jsem někde četla něco ve smyslu "já jsem nenáviděl/a běhání a teď bez něj nemůžu být". Do tohoto pocitu jsem se nějak neuměla vcítit, protože běhání mi nikdy nevadilo. Když jsme ve škole běhaly sprinty, bavilo mě to a ani delší tratě jako osmistovka nebo cooperův test jsem nevnímala jako něco, co bych měla nenávidět. Když už jsem to četla asi v desátém rozhovoru, rozhodla jsem se zjistit, proč vlastně tolik lidí nenávidělo běhání. Opravdu to tak je nebo to všichni říkají schválně, aby o to víc vynikly závody a uběhnuté kilometry? Je to něco jako "před a po" když zhubnete?

Oslovila jsem kamarádky, kamarády a běžce z Mattoni Free Run a ostravského Runga, aby mi napsali, jak se vyvíjel jejich vztah k běhání a vpodstatě během prvních pár odpovědí mi to bylo jasné a říkala jsem si, proč mě to nenapadlo samotnou???

Většina z nás se s běháním jako sportovní disciplínou setkala na základní škole. A tady se taky začal tvořit náš vztah běhání. Ve všech ostatních předmětech jsme se nejdřív něco učili a potom se z toho zkoušelo nebo se psala písemka. V tělocviku to bylo jinak, přišel učitel a řekl běháme šedesátku, pátnactistovku a později třeba coopera. Většinou nám nikdo neřekl, jak máme běhat, co dělat s rukama, jak u toho dýchat, ale bylo potřeba splnit osnovy, taky jsme musely všechno zaběhnout na čas. Přesně naopak než se píše v každém článku o tom, jak začít běhat. Trošku to zjednoduším, protože to není tak černobílé jak to napíšu a jsou samozřejmě výjimky. Někomu běhání šlo samo, byl mezi nejlepšími a i když ho třeba přímo běhání moc nebavilo, tak tu hodinu nějak přežil a bylo mu to celkem jedno. A potom tady byla druhá skupina, kterým to nešlo. Byli třeba trošku silnější, míň pohybově nadaní nebo prostě jenom neuměli při běhání dýchat a ti si běhání pěkně zprotivili. Protože běhání je přece nuda, člověk se u toho málem udusí, je to stres, spolužáci se vám smějou a učitel vyhrožuje špatnou známkou. Další častou věcí je běhání za trest. Hrajeme v tělocviku přehazovanou a který tým prohraje, si dá dvě kolečka kolem tělocvičny. Proč radši něco nedostanou vítězové? Nevím, jak na vás, ale na mě platí spíš pozitivní motivace než ta negativní. Myslím si, že nejsem jediná, koho dobrý výsledek nakopne k ještě lepšímu výkonu. Jak to máte vy?

Jasně, že jsou lidé, které běhání nebaví a dělají nějaký jiný sport. Třeba můj muž je sportovec, ve všech sportech je lepší než já a bavilo ho běhat sprinty (a vlastně i teď ho to baví), ale běžet víc než tři kilometry už je pro něj trochu nuda. Navíc mi vždycky říká, že přece Bolta zná každý, ale maratonce nezná nikdo. Což musím bohužel souhlasit :-D

A proč jste tedy začali běhat a jak jste si zamilovali běhání?

Zajímavý důvod, proč začít běhat měla Beáta, naše slečna na hlídání. Minulý rok si zlomila kotník, musela na operaci a když jí potom vytahovali šrouby, doktor jí řekl, že už si nikdy nezaběhá. A ji, přestože předtím neběhala, to tak vyděsilo a nakoplo, že začala běhat. A pořád běhá :-) 

Tento důvod byl ale jeden, jinak většinou vaše cesta od nenávidím běhání po miluju běhání měla hodně podobný scénář:

"Chci zhubnout nebo zlepšit fyzičku. Začnu chodit na aerobik/spinning/zumbu/.... Aha, v době kdy začíná lekce jsem ještě v práci nebo nemám hlídání pro děti. Budu cvičit doma. Hmm, to mě moc nebaví. Začnu běhat. To nenávidím. V tělocviku mi to nešlo. /Trenér nás nutil v rámci přípravy běhat./ Jsem tlustá všichni se mi budou smát. Ale běhá tolik lidí, kamarádka už běžela závod, sousedka taky začala. To přece nemůže být tak hrozné. Proč by to jinak všichni dělali? Něco na tom musí být. Přečtu pár článků, jak začít běhat. Všude se dočtu, začni běhat pomalu a klidně ze začátku střídej běh a chůzi. Ty jo, paráda, ono to funguje. Já běžím. Já běžím rychleji než před měsícem. Já uběhnu víc než před dvěma měsíci. Zhubla jsem. Přihlásím se na závod. Ta atmosféra je úžasná. Miluju běhání :-D"

A protože mi napsalo hodně z vás, kteří jste začali běhat a něktěří jste i poslali fotky ze závodů, chtěla bych prostor v tomto článku dát právě vám. Taková pochvala před nastoupenou jednotkou a třeba inspirace pro někoho dalšího :-) Protože si myslím, že každý rád slyší, že se mu něco povedlo a že to někdo ocení. 

Jako první moje kamarádka Pavlína. V září uběhla s úsměvem na tváři svůj první půlmaraton. A napsala mi moc hezkou větu - Je fajn být vzorem pro dceru Alici :-) Krásné :-)

Petra, Jana, Silva, Monika, Ludmila, Diana

Všechny jsou to bývalé sportovkyně, které běhají. A navíc Petra B. je starostka našeho městského obvodu, kde se každý rok koná několik velkých běžeckých závodů. A já jsem moc ráda, že máme starostku, která ty závody nejenom slavnostně odstartuje, ale také sama běží :-)

Iva
Iva se přes různé sporty dostala k běhání a teď běhá s Mattoni Free Run v Ostravě. Společně s odpovědí mi poslala fotku svého syna v cíli Run Tour :-)

Radim
Radim je Mattoni Free Run kouč. Původně hrál fotbal, teď běhá, běhá hodně, běhá závody a povedlo se mu vytvořit velice přátelskou běžeckou partu. To myslím mluví samo za sebe :-)

Martina
Marťa jezdí na koních. V létě začala běhat a v září uběhla svou první desítku :-)

Tak co, kdo si jde dnes zaběhat? :-D Já určitě jdu :-)

Mějte se krásně a běhání zdar :-)

A.

Maraton, triatlon nebo miminko?

Tato otázka se mi honila hlavou zhruba poslední dva měsíce. Chci běhat nebo si pořídíme Michalku? Myslela jsem na to při běhání, při ježdění na kole, pořád. Když už se mi podařilo na to dilema zapomenout, otevřela jsem třeba Runners World a tam celá kapitola o tom, jak si má člověk pečlivě naplánovat, na jaké závody chce jít a pak poctivě trénovat. Nevím. Zapnu facebook a tam kamarádi řeší, kdo je už přihlášený na maraton a že se závody Runczech pomalu vyprodávají. A samozřejmě následuje otázka: "A co ty? Co poběžíš, kdy poběžíš?" Nevím. Moje úvahy a rozhodnutí šly od "Viki pojďme na to hned vletět, já chci holčičku" po "jasně, halfironman v půlce prázdnin je ok." A do toho se mě ještě sem tam někdo zeptal, jestli se nevrátím k házené. To byla jediná otázka, na kterou jsem znala jasnou odpověď :-D

Na jednu stranu v obchodech okukuju oblečení pro těhotné a nakukuju na miminka do kočárků, ale zároveň vím, že chci běhat, že se pořád zlepšuju, že mě to moc baví. Takže zasedla rodinná rada a probírali jsme, co dál. Ještě jedna běžecká sezóna nebo třetí dítě? Viktorek chce dalšího brášku a prý můžu běhat i s tím bráškou v bříšku :-) Já s Vikim jsme probírali pro a proti a nakonec vyhrálo běhání. Triatlon mě sice hodně chytil a zvládnout někdy v budoucnu halfironmana mě hodně láká, ale  zatím to odsouvám :-) Promiň Peťo :-) 

Zároveň nám oběma bylo jasné, že se nebavíme jenom tak o běhání, jako jsem běhala doteď, ale že tomu chci dát víc. Že potřebuju jasné cíle, tréninkový plán a nad sebou trošku bič. Ano, že chci svého trenéra, protože jestli se chci v příšté sezóně opravdu zlepšit, bude třeba přestat spoléhat na talent a začít makat. Viki mi tohle říkal už dávno, ale já jsem k myšlence "opravdu trénovat" potřebovala dospět sama. Po letech vrcholového sportu jsem si neuměla představit, že bych do něčeho podobného šla dobrovolně znovu. No ale člověk se vyvíjí, názory se různě mění, možná jsem blázen, možná ten dril a napětí ze sportu k životu potřebuju. Nevím, ale rozhodla jsem se, že chci trénovat s trenérem.

A kdo bude trenér? Od začátku jsem věděla, koho bych si přála. Zase jsem pár dní chodila a sbírala odvahu a pak prostě napsala. Odpověď přišla za chvíli a byla kladná!!! Ale s varováním, že řízený trénink chce opravdu hodně sebekázně a je to jiné než běhat jako hobík. Takže teď už vám můžu říct, že příští sezónu mě bude připravovat Terka Šádková :-) Děkuju, děkuju, už se šíleně těším. 

Terku si pamatuju z Ostravského maratonu 2014. Ona vyhrála maraton, já jsem uběhla svůj první půlmaraton. Později jsme se seznámily na atletickém tréninku Rungo. Ostravským nemusím Terku představovat, protože ji všichni znáte :-) Terka je skvělá běžkyně a na všech závodech sbírá medaile :-) Za poslední dobu třeba vyhrála Havířskou desítku nebo skončila druhá v mixech na Beskydské sedmičce. Prostě výborná, motivující, moc fajn a jsem strašně ráda, že se budu moct učit zrovna od ní.

Zatím nevím, jak přesně budu trénovat a jaké závody poběžím. To všechno musíme vymyslet, až se vrátím domů. A ještě nakonec odpověď na otázku, co blbnu s crossfitem? Teď jsem v takovém off season režimu a užívám si věci, které přes zimu nepůjdou dělat a taky na ně kvůli běhání nebudu mít čas. Jezdím na kole, cvičím jógu, plavu v moři a chystám se vyzkoušet crossfit. 

Takže takový je plán :-) Jsem zvědavá, jaké to všechno bude.

Mějte se hezky.

A.

Tréninkový deník, motivace a jak je možné, že mě běhání baví

Dnešní článek píšu z několika důvodů. Jeden je, abych vám ukázala, jak jsem běhala poslední dva týdny. Další důvod je, abych vám odpověděla na častou otázku "Jak je možné, že tě to běhání pořád baví?" A poslední důvod je, abych především těm, kteří s běháním začínáte, ukázala, že se s každým tréninkem nemusíte lepšit. A že když vám to jednou nejde, neznamená to, že celé běhání je špatné nebo že běhání není sport pro vás. 

Tak pojďme na to. 

Začnu svým tréninkovým deníkem

1.července - Lysá hora - 22km

O tomto prvovýběhu už jsem psala tady.

3.-5. července - plážovka Bělá Cup

běhala jsem s balônem po hřišti :-)

6. července - 5km

Běžela jsem doma na pásu stupňovaných 5km od volného tempa na rozběhání 5:50/km, přes 5:00, 4:35, 4:10 po 3:50 a krátký výklus. 

7.července - 5km

Zase doma na pásu stupňovaných 5km jako v pondělí. 

8. července - 6km

Doma na pásu intervaly 4x800m v tempu 3:40/km, mezi osmistovkami výklus 3:40

9. července - 7km

Doma na pásu volných 7km. 

11. července - 10km

Volný běh v Olomouci kolem Moravy na tržnici, přes park (Bezručovy sady) zpátky k Bristolu a po druhém břehu Moravy zpátky domů. Oblíbená trasa :-)

12. července - 11km

Běžela jsem na Poděbrady. Tam jsem se potkala s bráchou a Viktorkem, kteří přijeli autem. Projeli jsme se na raftu a běžela jsem zpátky na Lazce a podél Moravy k Bristolu a po černovírské straně domů.

13. července - 7,5km

Okruh přes Komenského sady a k hradní lávce + schody.

14. července - 14km

Volný běh podél Ostravice do Koblova, přes Petřkovice na Landek a podél řeky zpátky. Koblovská je pěkně do kopce, takže jsem si mákla. V Petřkovicích jsem objevila parádní dětské hřiště a určitě tam někdy zajedeme s klukama. Tento běh byl super, našla jsem zase novou trasu, kudy jsem nikdy předtím neběžela. Myslím ten kus přes Koblov, protože Landek to je starý známý :-)

15. července - 17km

Dnešní výběh byl zvláštní. Chtěla jsem běžet dlouhý běh, tak 27km. Byla jsem děsně unavená (kombinace málo spánku a celého dopoledne v Dinoparku) tak jsem vymýšlela, že nepůjdu. Ale měla jsem už domluvené hlídání a tak jsem vyběhla. Během prvního kilometru mi bylo jasné, že to dnes bude hodně náročné, nohy těžké, tempo pomalé. Běžela jsem směrem na Landek a nechávala další plán na to, kam se mi bude chtít běžet. Zamířila jsem do Antošovic, běžela jsem po chodníků, který po pár kilometrech skončil a já se rozhodovala, jestli poběžím po cestě až do Šilheřovic nebo se otočím a poběžím zpátky. V tu chvíli z boční ulice vyjeli dva cyklisti, nakoukla jsem odkud jedou a běžela tam taky :-) Za chvíli jsem přiběhla do lesa a byla jsem nadšená, že docela kousek od domu (asi 7km) mám takový parádní les, můžu v něm běhat kopce a je tam chládek. V tom kopci jsem samozřejmě moje už tak pomalé tempo ještě zpomalila, lesem jsem proběhla na louku a normálně jsem se kochala, jak Hrušínský ve Vesničko má středisková. Nikdy bych nevěřila, že budu mít tak dobrý pocit z běhu, při kterém se tak ploužím. 

Zpátky u řeky už jsem ale byla fakt unavená, nohy super těžké, nešlo to. Brala jsem to jako trénink morálně volních vlastností a představovala jsem si, že jsem na třicátémsedmém kilometru maratonu. Při tak pomalém tempu už jsem byla schopná i telefonovat. Minulý týden jsem si dodávala odvahu. Teď v úterý jsem volala poprvé, dnes při běhu podruhé a potřetí. Ten někdo to nezvedal a já si připadala jako Charlotte v Sexu ve městě, kdy chtěla konvertovat k judaismu a třikrát ji odmítli. No a tak jsem si běžela ten svůj maratonský třicátýsedmý kilometr a zazvonil mi telefon, že ode mě má tři zmeškané hovory. Řekla jsem, co jsem chtěla, někoho na druhém konci telefonu jsem pobavila a v pondělí dopoledne uvidíme, jestli z toho něco bude nebo ne. Jste napnutí, o co jde? Já se na to moc těším a zároveň se bojím a nebojte v pondělí se podělím o výsledek, ať už bude jakýkoliv :-)

Když jsem přiběhla do parku, potkala jsem našeho krásného mladého souseda a ten ukončil mé dnešní běžecké trápení. Že je dnes nějak divně, taky je unavený a nechtělo se mu vstávat. Takže jsem v klidu vypnula garminy a skončila svůj "dlouhý běh" na sedmnáctém kilometru :-)

A teď k té motivaci a proč mě běhání baví

Proč mě to pořád baví?

Z popisu tréninků je jasné, že často měním trasy, běhám intervaly, schody apd. Proto mě běhání pořád baví. Jsem běžec turista, ráda objevuju nová místa a nebaví mě běhat pořád dokolečka jednu známou trasu. Radši riskuju to, že někde v neznámu zabloudím než abych třeba běžela tři kola parkem. 

Není každý den svátek

Některé tréninky prostě nejsou ono. Někdy jsme unavení, nevyspaní, je horko, leze na nás nějaká viróza. Často to člověk překoná, obuje tenisky, vyběhne a rozběhá to. Ale někdy to nejde a běhání stojí za prd. Tak to prostě je a nemá cenu kvůli tomu být naštvaná nebo si říct, že to běhání není pro mě. S tím souvisí i potřeba úplných začátečníků na každém tréninku doběhnout dál nebo stejnou vzdálenost uběhnout rychleji. Takhle to nefunguje. Nic si z toho nedělejte, vytrvejte, běhejte a zlepšení přijde! Jenom se do něho nenuťte při každém běhu.

zdroj fitnessquotesimg.com

Motivace

Napíšu vám pár věcí, které v současnosti motivují mě. Možná si budete říkat, že to jsou blbosti, ale pro někoho to může být inspirace.

1. Ostravský maraton 6.9. - moc bych chtěla zlepšit svůj čas z Prahy, takže myšlenka na ten závod mě motivuje do tréninku. Mám dva vysněné závody a na jeden z nich potřebuju zlepšit svůj současný čas o půl hodin. Zasvěcení ví :-D Je mi jasné, že to nebude v září v Ostravě, ale pracuju na tom, abych ten čas jednou zaběhla :-)

2. 200km - v červenci mám cíl uběhnout 200km. Tolik jsem za jeden měsíc ještě nikdy neuběhla. Jeden z důvodů, proč jsem to ještě nikdy nezvládla, je i to, že ráda běhám sprinty a intervaly a logicky v takovém tempu nenaběhám tolik kilometrů. Zatím mám dnes v půlce měsíce naběháno 104,5km, tak doufám, že to takhle půjde dál.

3. Běžet někdy v krátkém tílku a šortkách - tohle je nejen běžecká motivace, ale taky motivace ke cvičení speciálních cviků na diastázu a k dodržování rozumné stravy. Až se k tomu běhu jenom ve sportovní podprsence jednou odhodlám, budu asi dlouho slavit :-D

4. Výzva pro srdcaře - o této výzvě už jsem jednou psala tady. Letošní prázdniny běhám pro děti a kromě toho, že chci pomoct, je tady ještě jeden sobecký ješitný důvod. Nechci v tabulce na internetu vypadat jako lůzr, který naběhal nejmíň.

5. Běháním se bavit - tohle je pro mě hlavní a dlouhodobý plán. Pokud bych se musela nutit k tomu, ať vyběhnu a přestala mít z běhání radost, radši tréninky omezím a budu si šetřit takový ten příjemný pocit "natěšenosti na běhání". Ten spolehlivě přichází, když pár dní nemůžu běhat třeba když nemám hlídání. 

Diastáza břišních svalů . Opravdu se mě to netýká?

Dnes to bude takový docela osobní článek na hodně ženské téma. Podtitul tohoto blogu je ze života běhající mámy a v tomto případě slovo máma posunu do roviny žena po dvou porodech. Tento článek se bude týkat diastázy neboli rozestupu břišních svalů.

Diastáza břišních svalů znamená, že se díky rostoucími břichu během těhotenství rozestoupí šikmé břišní svaly a po porodu se nevrátí zpátky na původní místo. Mezi břišními svaly tedy zůstane mezera, která může být různě velká a břicho je vypouklé. Prostě pořád vypadáte jako ve čtvrtém měsíci. O tom, že se něco takového může stát jsem věděla už během prvního těhotenství od švagrové a v časopisech jsem viděla pár obrázků "před" a "po" v reklamách na různé kliniky estetické medicíny. Byly to ale vždy docela extrémní případy, takže mě ani na chvíli nenapadlo, že by se mě to mohlo týkat. 

Ale jak jsem asi před dvěma měsíci zjistila, týká. To, že nemám břicho ploché jako před prvním těhotenstvím, jsem samozřejmě viděla, ale říkala jsem si, že asi málo cvičím, stravu bych taky mohla upravit a že to prostě časem zmizí. Ale hrála jsem házenou, trénovala osmkrát týdně na hřišti i v posilovně, cvičila core a břicho zůstávalo. Nebylo to nic šíleného, ale ploché bříško vypadá jinak. Potom jsem byla těhotná podruhé, znovu jsem zhubla všechna těhotenská kila, znovu cvičím a břicho zůstává vyklenuté. Zase jsem si říkala, že to tak prostě je po dětech a že musím víc cvičit. Kromě cvičení jsem si taky vypěstovala lehkou úchylku - začala jsem všem ženským pozorovat břicha. Ideální zábava v létě na koupališti :-) 

Letos v dubnu jsem na instagramu našla jednoduchý náčrtek břišních svalů před a po těhotenství a jednoduchý postup, jak zjistit, jestli žena nemá rozestoupené svaly. Lehněte si na záda, pokrčte kolena, zvedněte hlavu, aby se trochu zatnuly svaly. Mezi přímé břišní svaly strčte prsty. Pokud se vám do mezery vejdou více než dva prsty, máte diastázu. Výsledek? Dva a půl prstu. Pořád jsem tomu nechtěla věřit, že to je přece blbost, ale řekla jsem svůj objev fyzioterapeutovi a poprosila ho, ať se na to podívá on.  Závěr byl stejný. Není to žádný extrémní stav, ale pokud to chci zlepšit, musím cvičit. Ukázal mi nějaké cviky a já potom začala pátrat na internetu a mezi kamarádkami. Kdo to má taky, proč to má, jestli se to lepší, jestli cvičí, co cvičí, co jí. 

Na co jsem tedy přišla? Zjistila jsem, že diastáza se vytvoří, pokud máte krátké břišní svaly. To je vrozené, případně ovlivněné prvními měsíci života, takže s tím nic nenaděláte. Co není dobré dělat (a to jsem nevěděla) je hned po šestinedělí cvičit sklapovačky a podobné cviky. Já jsem během šestinedělí cvičila léčebný tělocvik  podle knížky Budeme mít děťátko a po šestinedělí jsem začala různé plaňky. ALE.  A tady se  nejspíš dostávám k jádru problému, celkem brzo jsem začala normálně trénovat s ostatními spoluhráčkami a nejspíš jsem si tím uškodila, protože jsem si posilováním přímých břišních svalů zafixovala ten rozestup. Tohle jsem si přečetla na internetu a shodly jsme se na tom i s jednou bývalou spoluhráčkou. Taky mámou dvou dětí, která chtěla relativně brzo po porodu začít hrát.  Musím říct, že tohle mě dostalo nejvíc, že jsem si vlastně posilováním ublížila a že kdybych nic nedělala, mohla jsem na tom být líp a diastáza se mohla sama stáhnout. Výborné zjištění. Na druhou stranu mě uklidňuje fakt, že v tom nejsem sama (Marti promiň) a že se to může týkat i velmi štíhlých žen s vypracovanými postavami, které mnoho let obdivujete za jejich disciplínu v jídle a cvičení (Marti podruhé :-)). 

A jak jsem na tom teď? V pátek jsme byli na oslavě kamarádčiných narozenin. Měla jsem oblečené úzké džíny a volné tílko. Jdeme s Vikim přes zahradu ke skupince známých a jedna z nich mě vítá: "Jéé, vy už čekáte třetí? To je paráda, že už jsi těhotná." :-D No, evidentně cviky ještě nezabraly a já děkuji za připomenutí, že mám makat :-) 

Kdybyste si chtěli přečíst o diastáze a cvičení více, koukněte sem http://iva-mmt.blog.cz/1408/diastaza-kde-a-jak-nahmatam-rozestup-brisnich-svalu

Tento web jsem objevila včera večer a najdete tam spoustu zajímavých informací o cvičení pro ženy, návod na běhání s kočárkem nebo tipy na cvičení, která se dají zvládnout s dětmi na hřišti. 

Spoustu informací najdete i na youtube, například v odkazu níže.  Škoda, že jsem se nezajímala dřív.

https://www.youtube.com/watch?v=ySBaouIVjEE

Loučím se s vámi :-) Jdu běhat a hned potom vtahovat břicho a posilovat pánevní dno.

Pěknou neděli vám všem :-)

Kde na to běhání pořád bereš čas?

Pořád dokola se mě někdo ptá, kde beru na to běhání čas. Někdy je to opravdu otázka, ale často jsou to narážky, poznámky a výmluvy. Proč nejde běhat, proč nemůžu cvičit, proč nemůžu zhubnout...... Když mi někdo začne něco podobného vykládat, vypínám a přemýšlím, jak takový rozhovor ukončit nebo jak utéct. Výmluvy nesnáším. A nemyslím tím jenom výmluvy kolem cvičení, ale obecně. Takové to remcání, že já to mám strašně těžké a někdo jiný to má v životě jednodušší a má víc času. V tomto případě jsem ten člověk s jednoduchým životem a spoustou volného času já :-)  Tyhle řeči většinou pouštím druhým uchem ven, někdy ani ne prvním uchem dovnitř. Ale nějak jsem to teď slyšela častěji než obvykle a hlavně pak přišla pověstná poslední kapka, kdy mě to už naštvalo a já se rozhodla napsat tento článek. Asi dva dny ho nosím v hlavě, protože jsem nechtěla jenom napsat o tom, jak moc nesnáším výmluvy, ale pojmout to spíš pozitivně a dát vám pár tipů, jak to dělám já.

pinterest.com

pinterest.com

Výborný článek o svém time managementu napsala ZUZ z Czechfitnesscouple. Zuz je neskutečně disciplinovaná a já ji za to obdivuju. Můžete říct, no jo, ale ona nemá děti, to se jí to plánuje. Jasně, s dětmi je všechno o dost složitější. Někdo je musí hlídat a hlavně jsou to lidské bytosti, které taky někdy mají špatné dny, kdy se jim nic nechce, jsou nemocní, rostou jim zuby a podobně. Ale jde to i s nimi, pokud chcete. Pokud nechcete, tak jsou děti výborná výmluva :-D

pinterest.com

No a kde teda beru čas na běhání a cvičení? 

Nemám teď na mysli vrcholový sport. Tam všechno funguje jinak. Budu psát o tom, jak běhat a cvičit, když jste běžec hobík a máte děti. Hned na začátek musím napsat dvě věci, které vypadají, že s tím nesouvisí, ale podle mě jsou naprosto zásadní. První je, že mě běhání strašně moc baví a jsem ochotná udělat hodně, abych mohla běhat. Druhá věc je, že mě v tom Viki podporuje a líbí se mu, že běhám. 

pinterest.com

Ideální situace je, když manžel má pravidelnou pracovní dobu, nejezdí na služební cesty, chodí z práce brzo domů, převezme děti a vy vybíháte. Kousek od vás navíc bydlí obě babičky, které se samy nabízí, že kdykoliv budete chtít, pohlídají děti. Ale zpátky do reality :-D Všechny následující body jsou moje zkušenosti a tipy na to, jak skloubit cvičení, běhání a děti. Každá z nás je v trošku jiné situaci, má různý počet dětí, s různým věkovým rozdílem, různě staré, jiné finanční možnosti, hlídací babičky, bydlení blízko pěkných míst k běhání apd. Někdy jsou dny, kdy to prostě nejde, ale jde mi spíš o pozitivní přístup a o to, že když opravdu chcete sportovat, najdete nějaké řešení :-)

1. Chceš, aby partner/babička/sousedka pohlídal děti. Skutečně sis o to řekla?

Co si budeme říkat, nejlepší je prostě odevzdat děti a běžet sama. Chlapi neslyší na povzdechy - víš, já bych někdy chtěla jít běhat. Je mnohem lepší přímo říct: Chci jít běhat a potřebuju, abys pohlídal děti. Zní to jako úplná samozřejmost, ale není a spousta žen se potom diví. Třeba tchán mi nikdy neřekne, Alžběto, zítra mám odpoledne volno, nechceš pohlídat děti. Ale když jsem mu zavolala, že bych chtěla jít od šesti do sedmi na atletiku, jestli by nemohl pohlídat kluky. Řekl, no jasně, přivez mi je.

2. Běhání s kočárkem

Já mám BOB Revolution SE, což je speciální běhací kočár a je skvělý. Když byl Viktorek miminko, tak jsem ho ještě neměla a běhala jsem s normálním kočárem. Jde to hůř, ale jde to. S Peťulou samozřejmě běhám v době jeho spaní, protože jinak v kočáru nevydrží. A reakce na běhání s kočárem? Řekla bych, že převládají ty pozitivní. V Olomouci jsem třeba potkala běžce, který na mě už zdálky volal, že to je super, že i maminky běhají. Další (taky v Olomouci) se přidal a kousek jsme běželi spolu a vyzvídal, co je to za kočár. A ze skupinky tlustých bab jsem jenom zaslechla šeptání, že  chudák to dítě, jak se to s ním musí třást a že určitě nekojím :-D 

BOB je veliký, takže se do něj vejde i Viktorek. Někdy slíbím Vikimu, že poběžíme na nějaké prolízačky, kam normálně nechodíme, naložím ho do kočáru a běžíme tam. Dřív jsem jezdila i na bruslích. Největší hardcore je běžet s kočárem, když jsou v něm oba kluci. Nemám double kočár, takže se potom špatně řídí a navíc už jsou oba fakt těžcí :-)

3. Viki jede na kole, já běžím

Tohle bude super, až bude Viktorek větší. Zatím takhle ujede kolem tří kilometrů a docela pomalu. Nějaký top běžecký trénink to pro mě není, ale lepší aspoň pár kilometrů pomalu než nic. Zase se to dá zkombinovat s bruslemi.

4. Nosit dítě v šátku

Peťula prostě odmítal ležet v kočáru. Nějaké procházky nebo běhání s kočárem nepřicházelo v úvahu. Minulé léto, když jsem trénovala na půlmaraton, jsem často Peťulu zamotala do šátku, Vikiho posadila do kočáru a šla s nimi na svižnou vycházku. Nejlépe s nějakým zajímavým cílem. Jednou jsme třeba šli na výstavu "Co dělají čerti v létě" a bylo to dva kilometry tam a dva zpátky. Není to trénink, kterým by se člověk chlubil na facebooku, ale lepší než sedět doma a litovat se, že nemůžu jít běhat. 

http://www.dumpaday.com/tag/inspirational-quotes/

5. Schody

Miluju schody :-D Když kluci večer spí, vezmu si chůvičku na chodbu a běhám a skáču po schodech. Můžete si vymyslet spoustu variant - frekvenčně s vysokými koleny na každý schod, vyběhnout po dvou schodech co nejrychleji, skákat snožmo po třech schodech, různě to kombinovat....

Poprvé jsem takhle běhala před, když jsem byla s Viktorkem v nemocnici. Chyběl mi pohyb a bylo to i psychicky náročné, takže když večer Viki usnul, šla jsem aspoň na schody. Připadala jsem si jako blázen a navíc jsem se bála, ať mi někdo nevynadá, ale doktoři i sestry to braly v pohodě.

6. HIIT a cvičení doma

Přiznám se, že tohle mě tak úplně nebaví, proto je to až na šestém místě. Ale díky HIITu tvarujete postavu, spalujete tuky. Vybrat si můžete ze spousty cvičení na youtube. Já jsem třeba cvičila  podle Rutina.cz a  klasiku Jillian Michaels. Pořád si říkám, že bych měla cvičit víc, ale třeba to jednou přijde :-)

7. Cvičte na prolízačkách s dětmi

Tohle mě baví moc :-D Na jednom hřišti docela kousek od nás je hrazda, takže super na shyby nebo výmyk. Je tam nízká kladina, kterou různě přeskakuju a s Viktorkem skáčeme panáka :-)

8. Strečink

Velice důležitá a velice opomíjená část běžeckého tréninku, která mě naopak baví. Cvičím večer, když se díváme na film, pár cviků se dá zvládnout i při stavění lega :-)

9. Slečna na hlídání

Tento bod jsem schválně nechala až na konec. Ano, něco to stojí. Ale když jednou za týden děti pohlídá slečna na hlídání, není to zase tak strašná částka a jak jsem zjistila spousta chlapů nemá problém ty peníze zaplatit. Hlavně, když budou mít doma spokojenou manželku, která je nebude peskovat, že nehlídají, málo hlídají, chodí na fotbal/hokej/běhat. Je to spíš problém nás žen, který máme ve své hlavě a který si děláme my ženské mezi sebou.  Když si totiž pořídíte slečnu na hlídání a ještě navíc se k tomu přiznáte, v očích některých sousedek a drben z pískoviště se z vás stane "ta, co děcka posílá do Dětského ráje s chůvou místo, aby se jim věnovala" a okamžitě vás některá kamarádka upozorní, že "jsi blázen, když Viktorovi přivedeš domů mladou hezkou holku". 

Co se mi zatím moc neosvědčilo:

10. Běžecký pás

Kupovala jsem ho proto, abych mohla běhat večer nebo brzo ráno, když Viktor není doma a kluci spí. Jenomže pás dělá hluk a ten vadí sousedům. Zkusím ještě ten pás přesunout do sklepa a běhat tam. Zatím je ten "stroj na běhání" skvělá hračka pro děti a všechny dětské návštěvy :-)

Sportu s dětmi zdar :-)

Utíkej mami utíkej slaví půl roku + blogová inspirace

Minulý rok touto dobou jsem náhodou na internetu narazila na dva americké blogy o běhání. Začala jsem je číst a pohrávala si s myšlenkou mít svůj vlastní blog o běhání. O blogování jsem nevěděla vůbec nic, netušila jsem, jak blog psát, jak vytvořit šablony, jak získat čtenáře, prostě nic. Jediné, co jsem věděla bylo, že na mateřské začínám blbnout a chci dělat i něco jiného než si hrát s dětmi a večer jít běhat. Chtěla jsem svůj projekt, prostor, který si sama vytvořím, naučím se nové věci a budu psát. Poslední, co jsem napsala, byla diplomka před osmi (8!) lety. A myslím, že každému je jasné, že diplomka není zrovna krásná literatura a ta na stavárně už vůbec ne. Od té doby jsem každý rok psala míň a míň. Kamarádce jsem napsala pár seminárek do školy. Později jsem psala pracovní emaily a zápisy do stavebních deníků. Tam jsem se mohla pěkně rozepsat, proč odmítám převzít výztuž, že upozorňuji na nedodržení harmonogramu prací, případně, že pracovníci subdodavatele jsou povinni nosit helmy. Posledních pár let se můj písemný projev omezil na esemesky s kamarádkami, jestli se potkáme ve Fungolfu nebo v Dětském ráji.

Tady bych vám chtěla napsat o těch dvou blozích, které mě tak ovlivnily. 

První je This Momma Runs. Píše ho Michelle, máma čtyř dcer z Chicaga, běžkyně, ultramaratonkyně a nově i triatlonistka. Michel je pro mě hlavně skvělá motivátorka a její přístup "I dont have time to run. I make time." se mi strašně líbí.  Když mám pocit, že se dvěma dětmi nestíhám, myslím na ni :-D

Druhý blog je The Paleo Running Momma. Autorka se taky jmenuje Michelle. Je to máma tří dětí z New Jersey. Michele je skvělá běžkyně (běžela Boston Marathon) a velice vtipně píše o běhání, jídle a všem, co se jí honí v hlavě. Několikrát se mi stalo, že jsem na něco myslela a druhý den jsem o tom u ní četla článek :-) 

Těmto dvěma, Michelle a Michele, vděčím za to, že mi dodaly odvahu a já jsem v prosinci 2014 založila Utíkej mami utíkej.

Blog byl na světě a nastalo období, kdy jsem trénovala na maraton, sem tam něco napsala a začala jsem číst jiné blogy a zkoumat, jak vlastně celý tento svět funguje. V lednu zemřel táta a já jsem neměla nejmenší chuť cokoliv psát nebo chodit běhat a chtěla jsem se na celý maraton i blog vykašlat. 

A co jsem se za těch šest měsíců naučila? Například jsem objevila svět jménem instagram. Zjistila jsem, že hodně blogů má také svoje stránky na facebooku a instagramu. O instagramu jsem věděla jenom to, že existuje. Založila jsem tedy svůj profil a zadala do googlu "jak získat followery na instagramu". Přeskočila jsem radu, že musíte přidávat zajímavé fotky, které se budou ostatním líbit a zaujalo mě doporučení, jak získat prvních sto sledujících. To znělo, propojte svůj profil s účtem na facebooku a požádejte vaše přátele, aby vás sledovali. Ok, to zní dobře. Propojila jsem účty a zjistila, že mých facebookových přátel je na ig asi třicet a z nich polovina si jenom založila profil, aby zjistili, co je to ten instagram :-D Tímto způsobem jsem získala patnáct sledujících. Yes :-D Po maratonu jsem založila také facebookovou stránku. Ano, začala jsem život rozdělovat na "před maratonem" a "po maratonu" :-D 

Každý blogger chce, aby ho lidé četli. Já samozřejmě nejsem výjimka. Na úplném začátku to bylo pár lidí, ale zobrazení stránky pořád stoupá, z čehož mám obrovskou radost. Dvakrát jsem zažila vtipné připomenutí toho, že to asi fakt někdo čte. První bylo, když se Viki chlubil v práci, že jsem běžela maraton. Kolega mu na to odpověděl: "Já vím, říkala mi to manželka. Četla to někde na blogu." S jeho manželkou se neznám, takže to fakt musela někde najít a přečíst. Jupí. Další pak bylo naše seznámení s Barčou na atletice. Večer mi od ní přišla zpráva: Pořád jsem si říkala, odkud tě znám a já jsem četla tvůj blog :-D

Příjemným bonusem jsou emaily, zprávy a komentáře od vás. Není to nějaké obrovské množství, ale jsou a já si jich moc vážím a děkuji za ně.  Co jsem ale vůbec nečekala je, že kvůli mě pár známých začalo běhat, že se kvůli mě kamarádky přihlásily na své první běžecké závody. Další mi řekly, že jsem pro ně inspirace, jak být aktivní a štíhlá máma. Dokonce mi přišla na facebooku zpráva, jestli můžu poradit s běžeckým tréninkem a jak zhubnout. Přiznám se, že tohle jsem opravdu nečekala, nevím, jak na takové komplimenty mám reagovat a hlavně mě nikdy v životě nenapadlo, že zrovna já můžu někoho inspirovat. Každopádně znovu děkuju, dělá mi to radost. 

Na závěr bych se s vámi chtěla podělit o blogy, které se mi hodně líbí.

Run Heart

Aneta je skvělá :-) Po přečtení jejího blogu máte chuť si jít zaběhat, zacvičit nebo si pořídit děti. Kromě toho je také Mattoni Free Run ambasadorka pro Olomouc, takže pokud chcete začít běhat nebo nechcete běhat sami, neváhejte a přidejte se.

Máma v běhu

Jitka má svoje názory, se kterými nemusíte vždy souhlasit, ale skvěle píše a skvěle běhá ultramaratony. Doufám, že se spolu někdy potkáme na závodech. I když vím, že na to budu muset ještě hoooodně potrénovat :-)

Yukon Arctic Ultra

Kdyby se vám někdy zdálo, že je na běhání moc velká zima, určitě si přečtěte povídání Petry a Vency z extrémního závodu Yukon Arctic Ultra. Oba dva jsou výborní sportovci a navíc výborní lidé. Pjuji je moje spolužačka z vysoké. Neuvěřitelně skromná žena s neuvěřitelnými sportovními výkony. Jenom pro ilustraci: "Pjuji, tak jak jsi dopadla na tom ironmanovi?" "Jojo dobrý, zvládla jsem to." Po chvíli povídání zjistíte, že to "zvládla jsem to"znamená byla jsem první s hodinovým náskokem na druhou.

Georgis Fasulis

Georgise a jeho články prostě musíte milovat. Běhá maratony a ultramaratony a po přečtení jeho článků máte pocit, že jste tam byli s ním.

Další blogy, které podle mě určitě stojí za návštěvu jsou věčně pozitivní a optimistická Babeta Runs, fashion bloggerka Heels In Prague nebo mladí, krásní a cílevědomí CzechFitnessCouple

Ještě jednou děkuji, že čtete moje články a kdybyste mi napsaly tipy na nějaké další zajímavé blogy, budu moc ráda :-)

Hlučínský půlmaraton 2015 aneb výročí mé "běžecké kariéry"

Květen 2014, mám dva měsíce po porodu Peťulky, cvičím s Jillian Michaels, abych zpevnila svaly a znovu začínám běhat. Na facebooku vidím, že pár mých kamarádů se zúčastní akce Hlučínský půlmaraton. Klikám na akci a zjiš'tuju, že se poběží i závod na 9km. Říkám to Vikimu a čekám odpověď ve smyslu, že jsem se zbláznila a ať nevymýšlím. Místo toho slyším, no jasně, jdi do toho, Peťula bez tebe hodinu vydrží. Tak jo, zkusím to. 

V sobotu v den závodu po obědě sedíme u tchýně na zahradě a moje nadšení se mění v obavy, že to nezvládnu, že Peťulka bude brečet a podobně. Tchýně moje obavy jenom podporuje, že je strašné horko, ať se nepřepínám, že musím odpočívat, že kojím. Viki zasahuje, nakládá mě do auta a vyjíždíme do Hlučína. Přijíždíme těsně před startem, v rychlosti kojím Peťulu, který hltá, jako kdyby tušil, že mu chci utéct. Málem jsem nestihla start :-)

Cíl mám jednoduchý - běžet v pohodě tak, ať to uběhnu, ať se mi nic nestane a pokud možno, ať to dám pod hodinu a nejsem poslední. Vybíhám poslední a tohle místo si držím až do zhruba pátého kilometru. Tady jsem předběhla dvě mladé holky, za chvíli kluka. Ti všichni už jdou a já pořád běžím :-) Na sedmém kilometru to vypadá na dalšího předběhnutého běžce, ale je to jenom pán s nafukovacím lehátkem, který jde k vodě. Nahlas se sama sobě směju. Pomalým tempem se blížím k cíli. V cílové rovince mám pocit, že běžím jako vítr a těším se, že na mě Viki bude čekat v cíli a třeba mě vyfotí. Dobíhám do cíle. Mám obrovskou radost. Celý závod jsem běžela, nejsem poslední a čas mám 59 minut :-)  Viki v cíli není, rozhlížím se, nikde nikdo. Nakonec kočárek zahlídnu u vleku na vodní lyže. Jdu tam, Peťula spokojeně spí, Viki se dívá na wakeboardy a ptá se mě, proč jsem neběžela rychleji? Hmm, nešlo to. Netrpělivě čekám na oficiální výsledky na internetu a k mému zklamání tam vůbec není moje jméno. Pod mým číslem je napsaný někdo jiný. Škoda, ale aspoň jsem se našla na fotkách ze závodu. 

Hlučínský půlmaraton 2014

Střih a květen 2015. Jsem znovu přihlášená na závod 9km. Viki se mě celý týden ptá, proč radši neběžím půlmaraton. Ale já chci z nějaké nostalgie běžet jenom devítku. Je to rok, co jsem běžela svůj první závod a chci to takhle oslavit. 

Letos se běží už dopoledne a vyhovuje mi to víc. Ráno sedáme celá rodina do auta a jedeme na štěrkovnu. Je nádherné počasí. Viktorek se těší na dětský závod a na perníkovou medaili. Po registraci si Viktorek hraje ve skákacím hradu a já se rozcvičuju a rozběhávám. V 10:10 startuje půlmaraton a asi deset minut po půlmaratoncích jsme na řadě my. Vybíhám ze třetí řady. Přede mnou jsou tuším tři chlapi a slečna. V duchu si říkám, že jestli kočka udrží tohle tempo, tak teda klobouk dolů. Neudržela, zhruba na prvním kilometru ji předbíhám a hned za chvíli mě dobíhá mladý kluk. Běžíme kousek spolu a míjíme partičku rybářů. když v tom se z jejich hloučku ozývá: "Ty vole,viděl jsi, jak ten d... běží?" a záchvat smíchu...... ??? Já si jenom říkám, proč proboha má tolik lidí potřebu něco takového říkat. Proč to, že někdo běží vůbec komentují? Doufám, že to kluk neslyšel, protože mě to mrzelo za něj. 

Na zhruba třetím kilometru dobíhám poslední půlmaratonce a v podstatě až k občerstvovačce běžím ve vyšší trávě mimo vyšlapanou pěšinu, protože předbíhám. Občerstvovačka je na 4,5km  a závody se tady rozdělují - půlmaraton běží doleva a my doprava po druhé straně řeky zpátky ke štěrkovně. Polívám si hlavu vodou, trošku zpomaluju, je horko. Běží se mi dobře, ale osaměle. Nejrychleší jsou hodně přede mnou, pomalejší hodně za mnou. Na druhém břehu vidím hada běžců. Vzpomínám si, jak jsem minulý rok byla mezi nimi a záviděla rychleším, že už to mají blíž do cíle. Asi kilometr a půl před cílem mě dobíhá dvojice chlapů. Jeden mě předbíhá, s druhým běžíme chvíli spolu a pak mu utíkám. 

Míjím známou skupinku rybářů, kteří si znovu neodpustí komentář. Tentokrát celkem neutrální: "Ty p..., to byla první baba. Viděls?" Poslední kilometr se snažím protáhnout krok a trošku zrychlit. Jde to, ale tím, že běžím sama se neumím hecnout na úplné maximum. Cílovou rovinku si vychutnávám. Fandí mi švagrová, neteř a všichni tři mí chlapi. Cílem probíhám s rukama na hlavou, vyhrála jsem. Viki stojí v cíli a fotí :-) Výsledný čas mám 40:40, takže se mi povedlo držet tempo, které jsem chtěla. Paráda a velká radost.

všechny čtyří fotky - Hlučínský půlmaraton 2015

oslava vítězství :-)

perníková medaile za 1.místo

oslava s Viktorkem - Slíbila jsemmu, že když vyhraje medaili, dámmu čokoládku. Když vyhraju já, tak on si se mnou zahraje domino :-)

Peachky poběží pro Lukáška

V sobotu se v Ostravě běží Night Run a my jsme na něj s Peachkami přihlášené už někdy od zimy. Moc se mi na ten závod nechtělo, protože mi tak úplně nezapadá do přípravy na maraton a raději bych běžela dlouhý běh. Ale už jsem přihlášená a nechat tu registraci propadnout jsem nechtěla. Co teď? Od pondělí vymýšlím, jak se namotivovat J 

Budeme s holkama spolu a pak půjdeme na pivo. Takové peach/beach soustředění. Super. Těším se na ně moc, ale stejně bych si to pivo užila líp, kdybych ráno běžela dlouhý běh a večer jsme se potkaly. 

Renča mi psala, že každý závod jsou zkušenosti a je potřeba je sbírat. Naprosto souhlasím, ale závodní náladu mi to moc nezvedlo. 

Zaběhnu si rekord na 10km. Ten nejspíš zaběhnu, protože jsem ještě žádný 10km závod neběžela. Ale upřímně jsem teď tak natěšená na maraton, že tohle není úplně priorita. Co dál...... 

Pak jsem konečně včera večer dostala nápad, který mě nadchnul. Poběžíme ten závod pro Lukáška. Napsala jsem to Peachkám a ony souhlasily. Napsala jsem Marcele, taky souhlasila. Ok, jdeme do toho :-) Původně jsem chtěla, aby si každá z nás dala nějaký motivační prvek. Já jsem pro sebe navrhovala, že za každou minutu, za kterou to zaběhnu pod 50minut, dám dvě stovky. Vavřa mi řekla, že ona se svou současnou běžeckou formou si může dát stejnou motivaci, ale na 5km trati :-D Lada řekla, že si žádný cíl dávat nebude, ale přispěje i tak. Takže systém příspěvků jsme zatím nechaly otevřený. 

Každopádně v sobotu běžíme pro Lukáška a budeme moc rády, když se k nám přidáte!!!

Více informací o Lukáškovi najdete tady a na jeho facebookových stránkách tady

             Peachky – naše beachhandballové družstvo