Utíkej mami utíkej slaví půl roku + blogová inspirace

Minulý rok touto dobou jsem náhodou na internetu narazila na dva americké blogy o běhání. Začala jsem je číst a pohrávala si s myšlenkou mít svůj vlastní blog o běhání. O blogování jsem nevěděla vůbec nic, netušila jsem, jak blog psát, jak vytvořit šablony, jak získat čtenáře, prostě nic. Jediné, co jsem věděla bylo, že na mateřské začínám blbnout a chci dělat i něco jiného než si hrát s dětmi a večer jít běhat. Chtěla jsem svůj projekt, prostor, který si sama vytvořím, naučím se nové věci a budu psát. Poslední, co jsem napsala, byla diplomka před osmi (8!) lety. A myslím, že každému je jasné, že diplomka není zrovna krásná literatura a ta na stavárně už vůbec ne. Od té doby jsem každý rok psala míň a míň. Kamarádce jsem napsala pár seminárek do školy. Později jsem psala pracovní emaily a zápisy do stavebních deníků. Tam jsem se mohla pěkně rozepsat, proč odmítám převzít výztuž, že upozorňuji na nedodržení harmonogramu prací, případně, že pracovníci subdodavatele jsou povinni nosit helmy. Posledních pár let se můj písemný projev omezil na esemesky s kamarádkami, jestli se potkáme ve Fungolfu nebo v Dětském ráji.

Tady bych vám chtěla napsat o těch dvou blozích, které mě tak ovlivnily. 

První je This Momma Runs. Píše ho Michelle, máma čtyř dcer z Chicaga, běžkyně, ultramaratonkyně a nově i triatlonistka. Michel je pro mě hlavně skvělá motivátorka a její přístup "I dont have time to run. I make time." se mi strašně líbí.  Když mám pocit, že se dvěma dětmi nestíhám, myslím na ni :-D

Druhý blog je The Paleo Running Momma. Autorka se taky jmenuje Michelle. Je to máma tří dětí z New Jersey. Michele je skvělá běžkyně (běžela Boston Marathon) a velice vtipně píše o běhání, jídle a všem, co se jí honí v hlavě. Několikrát se mi stalo, že jsem na něco myslela a druhý den jsem o tom u ní četla článek :-) 

Těmto dvěma, Michelle a Michele, vděčím za to, že mi dodaly odvahu a já jsem v prosinci 2014 založila Utíkej mami utíkej.

Blog byl na světě a nastalo období, kdy jsem trénovala na maraton, sem tam něco napsala a začala jsem číst jiné blogy a zkoumat, jak vlastně celý tento svět funguje. V lednu zemřel táta a já jsem neměla nejmenší chuť cokoliv psát nebo chodit běhat a chtěla jsem se na celý maraton i blog vykašlat. 

A co jsem se za těch šest měsíců naučila? Například jsem objevila svět jménem instagram. Zjistila jsem, že hodně blogů má také svoje stránky na facebooku a instagramu. O instagramu jsem věděla jenom to, že existuje. Založila jsem tedy svůj profil a zadala do googlu "jak získat followery na instagramu". Přeskočila jsem radu, že musíte přidávat zajímavé fotky, které se budou ostatním líbit a zaujalo mě doporučení, jak získat prvních sto sledujících. To znělo, propojte svůj profil s účtem na facebooku a požádejte vaše přátele, aby vás sledovali. Ok, to zní dobře. Propojila jsem účty a zjistila, že mých facebookových přátel je na ig asi třicet a z nich polovina si jenom založila profil, aby zjistili, co je to ten instagram :-D Tímto způsobem jsem získala patnáct sledujících. Yes :-D Po maratonu jsem založila také facebookovou stránku. Ano, začala jsem život rozdělovat na "před maratonem" a "po maratonu" :-D 

Každý blogger chce, aby ho lidé četli. Já samozřejmě nejsem výjimka. Na úplném začátku to bylo pár lidí, ale zobrazení stránky pořád stoupá, z čehož mám obrovskou radost. Dvakrát jsem zažila vtipné připomenutí toho, že to asi fakt někdo čte. První bylo, když se Viki chlubil v práci, že jsem běžela maraton. Kolega mu na to odpověděl: "Já vím, říkala mi to manželka. Četla to někde na blogu." S jeho manželkou se neznám, takže to fakt musela někde najít a přečíst. Jupí. Další pak bylo naše seznámení s Barčou na atletice. Večer mi od ní přišla zpráva: Pořád jsem si říkala, odkud tě znám a já jsem četla tvůj blog :-D

Příjemným bonusem jsou emaily, zprávy a komentáře od vás. Není to nějaké obrovské množství, ale jsou a já si jich moc vážím a děkuji za ně.  Co jsem ale vůbec nečekala je, že kvůli mě pár známých začalo běhat, že se kvůli mě kamarádky přihlásily na své první běžecké závody. Další mi řekly, že jsem pro ně inspirace, jak být aktivní a štíhlá máma. Dokonce mi přišla na facebooku zpráva, jestli můžu poradit s běžeckým tréninkem a jak zhubnout. Přiznám se, že tohle jsem opravdu nečekala, nevím, jak na takové komplimenty mám reagovat a hlavně mě nikdy v životě nenapadlo, že zrovna já můžu někoho inspirovat. Každopádně znovu děkuju, dělá mi to radost. 

Na závěr bych se s vámi chtěla podělit o blogy, které se mi hodně líbí.

Run Heart

Aneta je skvělá :-) Po přečtení jejího blogu máte chuť si jít zaběhat, zacvičit nebo si pořídit děti. Kromě toho je také Mattoni Free Run ambasadorka pro Olomouc, takže pokud chcete začít běhat nebo nechcete běhat sami, neváhejte a přidejte se.

Máma v běhu

Jitka má svoje názory, se kterými nemusíte vždy souhlasit, ale skvěle píše a skvěle běhá ultramaratony. Doufám, že se spolu někdy potkáme na závodech. I když vím, že na to budu muset ještě hoooodně potrénovat :-)

Yukon Arctic Ultra

Kdyby se vám někdy zdálo, že je na běhání moc velká zima, určitě si přečtěte povídání Petry a Vency z extrémního závodu Yukon Arctic Ultra. Oba dva jsou výborní sportovci a navíc výborní lidé. Pjuji je moje spolužačka z vysoké. Neuvěřitelně skromná žena s neuvěřitelnými sportovními výkony. Jenom pro ilustraci: "Pjuji, tak jak jsi dopadla na tom ironmanovi?" "Jojo dobrý, zvládla jsem to." Po chvíli povídání zjistíte, že to "zvládla jsem to"znamená byla jsem první s hodinovým náskokem na druhou.

Georgis Fasulis

Georgise a jeho články prostě musíte milovat. Běhá maratony a ultramaratony a po přečtení jeho článků máte pocit, že jste tam byli s ním.

Další blogy, které podle mě určitě stojí za návštěvu jsou věčně pozitivní a optimistická Babeta Runs, fashion bloggerka Heels In Prague nebo mladí, krásní a cílevědomí CzechFitnessCouple

Ještě jednou děkuji, že čtete moje články a kdybyste mi napsaly tipy na nějaké další zajímavé blogy, budu moc ráda :-)