Běžecké prázdniny v Olomouci

Viki s Viktorkem odjeli na celý týden na svoji pánskou jízdu. Tři tatínci vzali pět dětí k moři :-) Já s Peťulou jsme si udělali prázdniny v Olomouci. Moc jsem toho neplánovala, protože už se mi to mockrát nevyplatilo. Často jsem si nadomlouvala spoustu srazů s kámoškama a potom to nakonec dopadlo jinak, protože nám různě onemocněly děti, babičky večer nehlídaly a podobně. Pořád mám v živé paměti, jak jsem třeba přijela na pět dní a dva z nich strávila s Viktorkem v nemocnici, protože dostal laryngitidu. 

odpověď na otázku: Proč máš tak velké auto?

Tentokrát jsem nic moc neplánovala. Chtěla jsem využít mamčino hlídání a chodit běhat a byly jsme hned na pondělí domluvené s Happy Moms Barčou a Pavlou :-) Běhala jsem trošku míň než jsem chtěla, ale nakonec z toho byl úplně perfektní týden, kdy jsem se viděla se spoustou kamarádů a známých. Moc jsem si užila třeba čtvrteční ráno na dětském hřišti, kde se nás sešlo osm házenkářek! Výlet za Mekinou ve středu byl taky parádní. Kvokaly jsme u kávy a čokolády úplně stejně jako na výšce. Jenom nám tehdy do toho žádná tříletá holčička nekladla tisíce otázek. 

Ale nebylo všechno jenom růžové. Byl to taky týden ztrát a to docela velkých. Už v sobotu na závodě se mi podařilo rozbít brýle. Samozřejmě drahé. Peťulu už nebavilo čekat na vyhlašování výsledků, sundal mi je z očí a já celá ráda, že chvíli sedí a s něčím si hraje, jsem mu je nechala. Samozřejmě mu spadly na zem, praskla obroučka a vypadl sklo. Pak jsem ztratila ještě druhé brýle, taky drahé jak jinak. Nechala jsem je někde ležet a vůbec nemám zápis kde. Pak se nám podařilo ztratit jednu Peťulovu botu. Pořád věřím, že si ji jenom někam schoval a ještě ji najdeme, ale stejně jsme hned v pondělí kupovala nové sandálky, protože bosky chodit nemohl. 

Ve čtvrtek jsem si myslela, že jsem ztratila Ramona. Šli jsme na prolízačky a Ramon najednou v trapu. Volám, pískám, pes nikde. Už jsem se ptala projíždějích cyklistů, jestli někde cestou neviděli malého psa, který vypadá jako hyena. Pomalu jsem začala vymýšlet, jak bráchovi řeknu, že jsem mu ztratila psa, ale nakonec se našel sám. Běžel si prostředkem cesty z opačné strany s výrazem "kde jsi, už na tebe dávno čekám". Ale nejhorší je, že se mi strašně stýská po Viktorkovi, protože takhle dlouho jsme bez sebe ještě nebyli.

No a teď k tomu běhání:

Neděle - 4km

Běžela jsem večer a udělala jsem dvě zásadní chyby. První, že jsem si na běhání oblíkla surfovací šortky, které jsou krásné a skvěle mi ladily s botama, ale celou dobu mi padaly. Druhá chyba vzít s sebou jednoho líného psa :-) Ramon na mě dělal smutné oči a tvářil se, že se strašně moc chce jít proběhnout. Celou dobu se táhnul padesát metrů za mnou a očichával snad každý klacek v lese. Já jsem si celou cestu potahovala padající kraťasy, poháněla Ramona a poslouchala komentáře od cyklistů a bruslařů, že jsem toho chudáka psa uštvala :-D Výsledkem byly 4km ve vražedném tempu 7:06/km.

Pondělí - 20km

Ráno jsem měla v plánu běžet 12 - 14km. Všude jsem teď četla články o tom, jak je super běhat nalačno, že se tím spalují tuky, nastartuje se metabolismus a prostě samá pozitiva. Vyběhla jsem tedy nalačno. První dva kilometry jsem měla hlad, ale ignorovala jsem ho s tím, že to rozběhám. Další kilometry jsem se bez energie ploužila po cyklostezce. No zase tak pomalu jsem neběžela, ale ten pocit z běhu nebyl příjemný. Po pěti kilometrech kousek před Bohuňovicemi me to už přestalo bavit, otočila jsem se a běžela zpátky. Přemýšlela jsem jestli si udělám vajíčka nebo kaši nebo housku se šunkou a poslední kilometr jsem běžela skoro závodním tempem. Tak moc už jsem se těšila na snídani. Celý den jsem pak nevěděla, co všechno bych snědla, takže nevím, jestli to ranní pálení tuků bylo k něčemu dobré. Uběhla jsem 10km.

Večer jsem si to dokonale vynahradila. Běžela jsem podél Moravy, přes Envelopu a tržnici do Michalského výpadu. Výpad je nádherné místo spojené se spoustou vzpomínek. Za necelé dva týdny tudy poběžíme s klukama a mamkou Rodinný běh v rámci Olomouckého půlmaratonu. Nemůžu se už dočkat. Z parku jsem běžela k Bristolu a po druhém břehu řeky zpátky domů. Cítila jsem se výborně, protože jsem běžela pohodovým tempem městem, které mám moc ráda. Olomouc je a bude prostě nejlepší. Navíc trénuju na krásný závod. Byl to přesně ten úžasný pocit, pro který člověk obuje tenisky a běhá.

Úterý - 5km

Dnešní den byl ve znamení "cyklistiky". Přijela za námi na návštěvu Bára a společně jsme pak všichni tři jeli do Hlušovic do Přístavu na sodovku a potom za bráchou do města. Odhadem to bylo tak čtrnáct kilometrů s dvanáctikilovou zátěží za sebou :-) 

Večer jsem si dala pět kilometrů kolem Moravy. Střídala jsem různě podle nálady rychlost, třeba sto metrů skoro sprintem, pak volně, pak kilometr tempem kolem pěti minut. Jenom jsem se bavila běháním a bylo to skvělé.

Středa - 7km
Běžela jsem hned ráno, ale tentokrát jsem se normálně nasnídala (dvě volská oka se zeleninou) a až potom vyběhla. Běželo se mi dobře a byla jsem plná energie.

Čtvrtek - volno
Jenom asi dvoukilometrová procházka s Ramonem a rande s Terkou :-)

Pátek - 7km

Odpoledne jsme s Peťulou ujeli asi dvanáct kilometrů na kole a večer jsem šla běhat. Bylo dusno, já jsem byla unavená, tak jsem si říkala, že si dám volně sedm kilometrů a hotovo. Po prvním kilometru se mi nohy nějak samy rozběhly a rozhodla jsem se pro fartlek. Vždycky jsem si vyhlídla nějaký strom, plot nebo zatáčku, ke které zrychlím a pak jsem zase běžela chvíli volně. V lese jsem si dala kopec sprintem a posledních zhruba osm set metrů jsem běhala krátké sprinty a mezi nimi výklus. Nakonec to byl super trénink, ze kterého mě nohy bolí ještě teď :-D

Sobota - volno

Neděle -20km 

Ráno jsem si uvařila ovesnou kaši s banánem a po sedmé jsem vyrazila. Bylo po dešti, příjemný vzduch, teplo, ale ne horko. Hned po dvou kilometrech jsem potkala spolužáka, se kterým jsem se viděla naposledy na maturitním večírku. Chvíli jsme si povídali o těch uplynulých, nechci to číslo ani psát, letech. Pak jsem pokračovala do Bystrovan. Nohy mě ještě bolely z těch pátečních sprintů, ale běželo se mi dobře a cestou jsem potkala několik běžkyň. A se všemi jsme se zdravily!!! To bylo velice příjemné, už jsem si myslela, že jsem fakt divná, když se na každého usmívám, mávám nebo řeknu ahoj. 

Z Bystrovan do Droždína jsem běžela po silnici. Naštěstí v neděli ráno ještě nebyl nijak velký provoz, ale stejně jsem protáhla krok a zrychlila. Před Samotiškami jsem si říkala, že by bylo fajn potkat Ivu. Běhá, bydlí v Samotiškách, třeba zrovna poběží :-) A fakt :-) Na cyklostezce směrem do Chválkovic hodně přede mnou vidím dlouhý blond cop, to musí být ona. Zrychlila jsem, co jsem byla na jedenáctém kilometru schopná a po kilometru už jsme běžely spolu. Bylo to moc fajn, běžely jsme spolu a povídaly si až do Černovírského lesa. Já jsem pak pokračovala do Hlušovic a zpátky domů. Posledních pár set metrů jsem zase zrychlila. Jakože finiš do cíle :-D Byl to velice příjemný běh a byla jsem dost překvapená, že díky těm pár rychlejším kilometrům i rychlý, hodina čtyřicet sedm. Navíc jsem znovu zjistila, že už jsem ve věku, kdy člověk potká víc známých v neděli ráno než v sobotu večer. Co se dá dělat :-D

Odpoledne jsme ještě přidali krátkou (čtyři kilometry) projížďku na kole.

CELKEM 63km běh + 30km na kole

Prázdniny v Olomouci byly luxusní a příští týden jsem tam znovu na 1/2 maraton, jupijou :-)