Hlučínský půlmaraton 2015 aneb výročí mé "běžecké kariéry"

Květen 2014, mám dva měsíce po porodu Peťulky, cvičím s Jillian Michaels, abych zpevnila svaly a znovu začínám běhat. Na facebooku vidím, že pár mých kamarádů se zúčastní akce Hlučínský půlmaraton. Klikám na akci a zjiš'tuju, že se poběží i závod na 9km. Říkám to Vikimu a čekám odpověď ve smyslu, že jsem se zbláznila a ať nevymýšlím. Místo toho slyším, no jasně, jdi do toho, Peťula bez tebe hodinu vydrží. Tak jo, zkusím to. 

V sobotu v den závodu po obědě sedíme u tchýně na zahradě a moje nadšení se mění v obavy, že to nezvládnu, že Peťulka bude brečet a podobně. Tchýně moje obavy jenom podporuje, že je strašné horko, ať se nepřepínám, že musím odpočívat, že kojím. Viki zasahuje, nakládá mě do auta a vyjíždíme do Hlučína. Přijíždíme těsně před startem, v rychlosti kojím Peťulu, který hltá, jako kdyby tušil, že mu chci utéct. Málem jsem nestihla start :-)

Cíl mám jednoduchý - běžet v pohodě tak, ať to uběhnu, ať se mi nic nestane a pokud možno, ať to dám pod hodinu a nejsem poslední. Vybíhám poslední a tohle místo si držím až do zhruba pátého kilometru. Tady jsem předběhla dvě mladé holky, za chvíli kluka. Ti všichni už jdou a já pořád běžím :-) Na sedmém kilometru to vypadá na dalšího předběhnutého běžce, ale je to jenom pán s nafukovacím lehátkem, který jde k vodě. Nahlas se sama sobě směju. Pomalým tempem se blížím k cíli. V cílové rovince mám pocit, že běžím jako vítr a těším se, že na mě Viki bude čekat v cíli a třeba mě vyfotí. Dobíhám do cíle. Mám obrovskou radost. Celý závod jsem běžela, nejsem poslední a čas mám 59 minut :-)  Viki v cíli není, rozhlížím se, nikde nikdo. Nakonec kočárek zahlídnu u vleku na vodní lyže. Jdu tam, Peťula spokojeně spí, Viki se dívá na wakeboardy a ptá se mě, proč jsem neběžela rychleji? Hmm, nešlo to. Netrpělivě čekám na oficiální výsledky na internetu a k mému zklamání tam vůbec není moje jméno. Pod mým číslem je napsaný někdo jiný. Škoda, ale aspoň jsem se našla na fotkách ze závodu. 

Hlučínský půlmaraton 2014

Střih a květen 2015. Jsem znovu přihlášená na závod 9km. Viki se mě celý týden ptá, proč radši neběžím půlmaraton. Ale já chci z nějaké nostalgie běžet jenom devítku. Je to rok, co jsem běžela svůj první závod a chci to takhle oslavit. 

Letos se běží už dopoledne a vyhovuje mi to víc. Ráno sedáme celá rodina do auta a jedeme na štěrkovnu. Je nádherné počasí. Viktorek se těší na dětský závod a na perníkovou medaili. Po registraci si Viktorek hraje ve skákacím hradu a já se rozcvičuju a rozběhávám. V 10:10 startuje půlmaraton a asi deset minut po půlmaratoncích jsme na řadě my. Vybíhám ze třetí řady. Přede mnou jsou tuším tři chlapi a slečna. V duchu si říkám, že jestli kočka udrží tohle tempo, tak teda klobouk dolů. Neudržela, zhruba na prvním kilometru ji předbíhám a hned za chvíli mě dobíhá mladý kluk. Běžíme kousek spolu a míjíme partičku rybářů. když v tom se z jejich hloučku ozývá: "Ty vole,viděl jsi, jak ten d... běží?" a záchvat smíchu...... ??? Já si jenom říkám, proč proboha má tolik lidí potřebu něco takového říkat. Proč to, že někdo běží vůbec komentují? Doufám, že to kluk neslyšel, protože mě to mrzelo za něj. 

Na zhruba třetím kilometru dobíhám poslední půlmaratonce a v podstatě až k občerstvovačce běžím ve vyšší trávě mimo vyšlapanou pěšinu, protože předbíhám. Občerstvovačka je na 4,5km  a závody se tady rozdělují - půlmaraton běží doleva a my doprava po druhé straně řeky zpátky ke štěrkovně. Polívám si hlavu vodou, trošku zpomaluju, je horko. Běží se mi dobře, ale osaměle. Nejrychleší jsou hodně přede mnou, pomalejší hodně za mnou. Na druhém břehu vidím hada běžců. Vzpomínám si, jak jsem minulý rok byla mezi nimi a záviděla rychleším, že už to mají blíž do cíle. Asi kilometr a půl před cílem mě dobíhá dvojice chlapů. Jeden mě předbíhá, s druhým běžíme chvíli spolu a pak mu utíkám. 

Míjím známou skupinku rybářů, kteří si znovu neodpustí komentář. Tentokrát celkem neutrální: "Ty p..., to byla první baba. Viděls?" Poslední kilometr se snažím protáhnout krok a trošku zrychlit. Jde to, ale tím, že běžím sama se neumím hecnout na úplné maximum. Cílovou rovinku si vychutnávám. Fandí mi švagrová, neteř a všichni tři mí chlapi. Cílem probíhám s rukama na hlavou, vyhrála jsem. Viki stojí v cíli a fotí :-) Výsledný čas mám 40:40, takže se mi povedlo držet tempo, které jsem chtěla. Paráda a velká radost.

všechny čtyří fotky - Hlučínský půlmaraton 2015

oslava vítězství :-)

perníková medaile za 1.místo

oslava s Viktorkem - Slíbila jsemmu, že když vyhraje medaili, dámmu čokoládku. Když vyhraju já, tak on si se mnou zahraje domino :-)