Běhám s Terkou I.

Jak už víte, začala jsem trénovat pod vedením Terky Šádkové. Docela dost z vás se mě ptá, jak trénuju, co dělám jinak a ať sem napíšu něco víc. Tak jo :-) Ale hned na začátku bohužel zklamu ty, kteří hledáte přesný rozpis tréninků, protože ty sem po dohodě s Terkou dávat nebudu. Ale i tak určitě najdete něco, čím si zpestřit svůj trénink. 

Rozdělila jsem trénink do tří skupin. První skupina jsou věci, které jsou pro mě úplně nové. Druhá skupina jsou činnosti, které jsem dělala i sama, ale teď je dělám víc nebo jinak. A poslední třetí skupina jsou věci, které zůstaly stejné a těch je nejmíň :-) A aby to bylo kompletní, musím hlavně napsat, jaké jsou mé cíle a na co trénuju, protože z toho to celé vychází. To je jasné :-)

Takže cíl/sen/plán na jaro a léto 2016 je co nejvíc zlepšit čas na kratších tratích, nejdelší závod poběžím půlmaraton. A zároveň se budu hlásit do loterie o New York City Marathon 2016, který se běží na začátku listopadu. Pokud by loterie vyšla, začala bych trénovat na maraton. A pokud ne........ Tak mě to bude mrzet a ještě nevím co dál :-D

Zatím spolupráce funguje tak, že jeden trénink v týdnu mám s Terkou a na ostatní dny mám plán, podle kterého běhám sama. Dva dny v týdnu mám volno od běhání. Náš první trénink byl v pátek 20.11. a v době od 21.-29.11 jsem naběhala něco přes 55km. 

A co tedy dělám:

Nové 
Rovinky,
O tom, co to jsou rovinky a jak se běhají si můžete přečíst například tady.

Trénink na oválu, úseky 
Tohle mě baví moc a ovál je super a strašně mě láká vyzkoušet překážky, když už jsem na tom oválu :-)

Švihadlo
Švihadlo byla první věc, kterou jsem přestala dělat společně s házenou. Naskákáno mám hodně, ale nikdy mě to moc nebavilo, takže jsem ve fázi "snažím si zamilovat švihadlo". Pomáhají mi k tomu dvě věci, dostala jsem růžové švihadlo a zkouším dvojšvihy, což je sranda.

Jiné
Intervaly a tempové běhy
Většinou jsem dělala chybu, že jsem je běhala buď moc rychle a krátkou vzdálenost nebo naopak.

Posilování, běžecká abeceda, rozcvičení, vyklusání

Přesně kvůli těmto věcem nad sebou potřebuju bič, protože jsem věděla, že je mám dělat, ale nedělala jsem je pokaždé. Vyklusání jsem někdy udělala, někdy ne. Třeba teď v sobotu jsem měla vyklusaných asi 300m a potkala jsem v parku Vikiho s Peťulkou. Dřív bych se na to už nejspíš vykašlala, ale teď jsem měla v tréninkovém plánu napsáno výklus 1km a chtěla jsem napsat Terce, že jsem odběhala poctivě celý trénink, tak jsem je jenom pozdravila a doklusala zbytek.

Posilování je kapitola sama pro sebe, to jsem flákala a přiznávám to bez mučení. Zatím cvičím s vlastní váhou a zaměřuji se na střed těla, ale vím, že za chvíli začnu Terku prosit, jestli bych nemohla chodit na crossfit :-) (pozn. Terka už mi napsala, že mi to nedovolí :-D)

Stejné
Obecná vytrvalost

Chci běžet i půlmaratony, takže musím naběhat objem kilometrů. Běhám v tempu 5:30 - 6:00/km, což je stejné jako když jsem běhala sama. Jenom ty objemy nejsou tak velké jako při přípravě na maraton. A taky teď opravdu dodržuji přdepsané tempo. Dřív jsem třeba běžela nějaký dlouhý běh a ke konci už mě to nebavilo nebo už jsem prostě chtěla být doma, tak jsem to napálila co nejrychleji, ať už to mám za sebou. To teď nesmím :-D

Protahování + jóga

Tohle je důležitá součást nejen běžeckého tréninku. Terka mi ukázala pár dalších cviků, takže moje sestava "protáhnu se večer u filmu" je ještě o kousek delší.

Masáže
Miluju, miluju, miluju :-)

Takhle vypadal můj první týden a podle pocitu bych ani neřekla, že jsem těch kilometrů naběhala tolik. Ale taky je mi jasné, že to byl teprve začátek a čekají mě ještě fartleky, kopce, cooperův test a ani nevím, co ještě dalšího :-)

V pátek na tréninku s námi byla Jitka Smékalová a nafotila spoustu fotek. Moc děkuju :-) A já můžu konečně udělat nový vzhled blogu, na který se chystám od léta. Nejdřív jsem chtěla letní fotky v tílku, pak podzimní fotky s barevným listím v pozadí. Ani jedno jsem nestihla, takže nakonec jsou ty fotky zimní, protože zrovna ten den byla fakt supr zima :-D A na fotkách je vidět,  jak jsem se průběžně vyslíkala z jednotlivých vrstev oblečení. Doufám, že se vám fotky budou líbit a že je na nich vidět, jak moc mě to baví. Myslím běhání, ne focení :-)

Mějte se hezky a nezapomeňte, dnes je 1.prosince a začínáme Adventní běhání! 

A.

Zlato, co kdybychom zkusili triatlon?

Přesně tuhle nevinnou otázku jsem Vikimu položila někdy v půlce prázdnin. A čekala jsem odpověď typu "Alžběto vzpamatuj se, neumíš plavat" nebo "Jo klidně to zkus, já budu hlídat děti". Ale k mému velkému překvapení Viki řekl: "No jasně, pojďme do toho!" A tak jsme šli :-)

Ale vezmu to pěkně od začátku, protože triatlon není v mém životě úplná novinka. Jako malá holka jsem odjela pár triatlonů. Můj první se jmenoval Nízkojesenický tygřík a dostala jsem za jeho dokončení krásnou medaili. Byla bílá s červeným okrajem a uprostřed byl namalovaný tygr a určite ji mám někde doma v pokladech schovanou :-) Rodiče mě potom přihlásili ještě na pár dalších závodů v Olomouci. Bavilo mě to, brala jsem ty závody jako fajn zábavu na víkend, ale myslím, že mě nenapadlo, že je to opravdický sport. Jela jsem se prostě projet na kole a proběhnout se s ostatními dětmi.

Později mi triatlon připomínala kamarádka Pjuji, která zvládla několik Ironmanů. Moment, kdy jsem na triatlon začala opravdu myslet, byla minulý rok na podzim na svatbě Pjuji a Vency. Oba jsou skvělí závodníci a hned po své vlastní svatbě začali připravovat triatlonový závod. Druhý den se na místo začali sjíždět závodníci, já jsem se dívala na všechny ty krásné dresy, kola, nasávala atmosféru závodu. Večer jsem pak jenom mezi řečí utrousila, že mě ten triatlon taky láká. A Viki mi jenom odpověděl, že to nemusím hlásit, že to na mě celý den vidí. Odjeli jsme domů, já jsem běhala a na triatlon zapomněla, protože neumím plavat a na kole se bojím. Ideální kombinace :-D To zní dost tvrdě, já vím, ale myslela jsem tím, že neumím plavat dobře natolik, abych se nemusela stydět jít na závod. Ještě horší je to s tím kolem. Baví mě, když se jedeme na kole okoupat na Poděbrady nebo s Barčou jedeme na kole na pivo, ale bojím se jezdit z kopce. Bála jsem se snad vždycky, ale od té doby, co jsem si nadvakrát zlomila čelist, loket, měla otřes mozku a sedřela si půl obličeje, se bojím ještě víc. A začíná mi ten můj strach čím dál víc vadit.

A proč jsem se tedy rozhodla triatlon vyzkoušet? V létě jsem v termínovce hledala nějaké závody, kterých bych se mohla zúčastnit na podzim na Floridě a mezi těmi běžeckými mi to našlo i pár triatlonů. Navíc Siesta Key Triatlon startuje kousek od našeho domu a je to "pouze" sprint. To znamená 800m plavání, 20km na kole, 5km běh. Chodili jsme už v Ostravě plavat s trenérkou, tak jsem si začínala trošku věřit, že bych to mohla uplavat. Ale hlavně na Floridě nejsou kopce, tak mi tím odpadnul můj největší triatlonový nepřítel :-) 

Je super, že teď ještě je tady s námi mamka, hlídá kluky a my můžeme plavat, jezdit a běhat společně s Vikim. Z toho mám asi stejnou radost jako ze samotného triatlonu. Z toho, že je to naše společná činnost, společné zážitky :-) A pořád mi přijde neuvěřitelné, že Viki, pro kterého byla projížďka do Děhylova na Loděnici vrchol cyklistiky, se tady prohání ny silničce a je z toho nadšený.

A co tedy děláme? Plaveme, jezdíme na kole, běháme, ale hlavně jsme na dovolené s klukama, takže to nejsou žádné velké dávky. Náročné jsou u triatlonu přechody, tak se často snažíme spojit aspoň dvě disciplíny. 

16.září, středa - 600m plavání

17.září, čtvrtek - 7,5km běh
Koupili jsme Viktorkovi nové kole a jede na něm jako drak. Cíl cesty byla zrmrzlina zhruba 4km daleko. On jel na kole, my s Vikim jsme běželi vedle něj a bylo to super. Oba dva měli radost, že jim mamka nestačí. Já, která jsem brblala, že na starém kole jezdí pomalu a je to s ním jenom takový pomalý jogging, jsem nestíhala a museli na mě čekat :-)

18.září, pátek - 750m plavání, 16,5km na kole

19.září, sobota - 400m plavání, 10km na kole, 2,5km běh

20.září, neděle - volno

S každým uplavaným nebo ujetým kilometrem se cítíme líp a víc nás to baví. Postupně zjišťujeme, jakým zhruba tempem jsme schopní plavat nebo jakou rychlostí jet na kole. Máme radost. Zároveň však každý takový trénink přináší spoustu dalších otázek. Co si oblečeme? Budeme se v depech převlíkat? Jak si co nejrychleji obout ponožky a boty, když máme nohy od písku? 

21.září, pondělí - 800m plavání, 5km běh

22.září, úterý - já volno, Viki 11km na kole

23.září, středa - 13,5km na kole

Doma jsme si nadšeně povídali, jak je to všechno super a že se na ten závod začínáme těšit. Viki si začal plánovat, za jaký čas by to tak chtěl zvládnout a já říkám, že nechci skončit poslední ve své kategorii. Na to mi Viki řekl, že to si teda hodně fandím a ukázal mi mapu závodu a výsledky z minulého roku. To mi trošku ztuhnul úsměv a zjistila jsem, že budu závodit tak maximálně sama se sebou nebo s holkama z kategorie 50+. Nedělám si iluze o svém plavání nebo kolu, ale naivně jsem si myslela, že třeba v běhu bych někoho mohla dohnat. Když jsem zjistila, že se celých 5km běží po pláži a nejhorší čas v mé kategorii byl 22:05, naděje mě opustila :-D 

24.září, čtvrtek - 7km na kole, 5km běh po pláží, 7km na kole

Po včerejším zjištění jsme jeli vyzkoušet běh po pláži. Běželi jsme téměř v poledne a chtěla jsem udržet tempo kolem 4:30/km. Nakonec jsem běžela 4:44/km a myslela jsem, že tam umřu horkem a vysílením.

25.září, pátek - 800m plavání

26.září, sobota - 20km na kole, 3km běh

Moje malé velké vítězství!!! Dnes jsem se cítila na kole výborně. Konečně jsem se napila z flašky, dala ji zpátky do košíku a nepřestala u toho šlapat :-) Ale hlavně, šlapala jsem na kole z kopce. Sice to byl jenom nájezd na most podobný třeba přejezdu přes koleje v Černovírském lese, ale já jsem z toho měla fakt radost :-D

27.září, neděle - shopping :-)

Tak to jsou naše první dva týdny s triatlonem :-)

Mějte se krásně :-)

A. a V.

Jak jsem moc neběhala první dva týdny v září

Za uplynulé dva týdny se stalo dost věcí, které mi udělaly radost. Všechno se nějakým způsobem týkalo běhání, ale úplně otevřeně říkám, že jsem toho moc nenaběhala. Nebudu používat klasickou výmluvu, že jsem neměla čas, protože jsem času měla stejně jako vždycky. Jenom jsem ten čas použila na něco jiného než na běhání. Všechny tyto věci jsem dělala moc ráda, mám z nich radost, jsou to nové zkušenosti nebo zážitky.  

A co jsem tedy dělala?

1. Plavání

Už jsem jednou psala, že s Vikim chodíme plavat s trenérkou. Je to super a oba nás to moc baví. Navíc Petra je hrozně fajn a jde na nás metodou, která mi vyhovuje - za každou drobnost nás chválí a mě každý droboučký úspěch motivuje makat dál :-)

2. Fyzioterapie

Naopak Libor, ten mě nechválí nikdy za nic :-D Chodím k němu poměrně pravidelně na masáž a cvičit. Libor pravidelně masíruje atlety na Zlaté tretře a na stole už mu ležely různé hvězdy, tak se tomu ani nedivím. Pravidelně po cvičení odcházím s pocitem, že jsem naprostý lůzr, spoustu cviků vůbec nezvládám a považuju potom za zázrak, že běhám. Minule jsem se například dozvěděla, že mi na zádech chybí celá svalová skupina. 

Ale masáž to je jiná :-) Masáže miluju a neumím si představit, že bych na ně nechodila. Možná je to tím, že jsem na to zvyklá nebo že jsem stará nebo znám ten super pocit po ní, kdy mám lehčí nohy a běhá se mi líp. Nevím :-) Každopádně je to super.

3. Spolupráce s jedním běžeckým závodem

To jsem tak jednou byla v mé oblíbené kavárně, pila jsem cafe au-lait, četla si a pozorovala ruch kolem sebe. Byli tam studenti, pár samotných čtenářů jako já a potom u pár stolků probíhaly pracovní schůzky. A já jsem si říkala, jůů já chci taky mít nějakou pracovní schůzku v kavárně. Ale s kým bych se asi tak scházela a co bychom řešili?  Došla jsem domů, vytáhla iphone, stáhla poštu a tam email s nabídkou spolupráce s běžeckým závodem, který se mi moc líbil. Hned jsem souhlasila se schůzkou a hádejte, kde? V Ostravance u Černého stromu :-) Sny se někdy plní hodně rychle :-) 

4. Nový design blogu

Začala jsem připravovat nový vzhled blogu a doufám, že to bude vypadat tak hezky, jak si to představuju ve své hlavě :-) Zatím jsem se díky přípravám podívala na jedno super inspirativní místo a tím je Impact Hub v Ostravě. Je to moc hezký prostor plný mladých kreativních lidí, pořádají tam zajímavé workshopy, prostě určitě stojí za to, aspoň tam nakouknout :-) 

5. Mattoni Free Run běh pro Lukáška
Nějaký čas zabrala příprava, tak jsem si říkala, že to nevadí, že si aspoň zaběhnu těch společných 5km. No a nakonec jsem radši zhruba půlhodinu, co všichni běželi, strávila s Marcelou, Petrem a Lukáškem :-)

1.září - běh na oválu
Rozběhání cestou na Čapkárnu s Viktorkem vedle mě na kole, potom 9x200m a vyklusání domů.

2.září - cvičení s Liborem

3.září - volno

4.září - plavání s Petrou

5.září - 5km běh
Běžela jsem volně s pár rychlejšími úseky.

6.září - Ostravský maraton 5km

7.září - plavání s Petrou + 3km běh
Super strávený čas s Viktorkem v parku - Viktorek na kole a já jsem běžela. Dokonce sám vymyslel, že si vyběhneme kopec a hlavně to fakt asi desetkrát zvládnul. Dělali jsme kotouly, dřepy, kliky. Mám  vždycky velkou radost, když Viktorka tak baví sportovat.

8.září - plavání s Petrou

9.září - volno

10.září -  Mattoni Free Run běh pro Lukáška

11.září - 10km běh
Pohodovým tempem přes park a kolem Ostravice. Těšila jsem se jak malá, že se jenom tak na pohodu proběhnu, sluchátka do uší, utřídit myšlenky a vymyslet, jakou pomazánku udělám na večírek :-D

12.září - 5km běh
Balili jsme na cestu a u toho jsem sledovala, jak všichni běží Run Tour v Ostravě. Odpoledne už mi to nedalo a běžela jsem aspoň svůj vlastní závod doma na pásu. A zaběhla jsem jsem si svůj osobní rekord 19:40!!! Nechci to nijak přeceňovat, protože na pásu to jsou ideální podmínky, ale stejně už se těším na další závod na silnici. Běželo se mi výborně a podařilo se mi výrazně zrychlit na posledních 400m, protože jsem z okna viděla, jak přijíždí Vikiho mamka a chtěla jsem uběhnout celých 5km.

13.září - volno

14.září - 6,5km běh
Moc příjemný běh Prokopským údolím, kopce, les, krása. Musela jsem si tohle všechno užít před odletem na Floridu.

15.září - Běhat s Peťulou tam a zpátky po letadle a houpat ho v šátku, aby usnul, bylo celkem slušné kardio :-D

Mějte se krásně. 

Běhání a plavání zdar :-)

A.

Relax needed!!! Aneb tréninkový deník z druhé půlky srpna

V minulém tréninkovém deníku jsem psala o tom, že jsem se rozhodla neběžet Ostravský maraton. Myslím, že to rozhodnutí přišlo právě včas, protože tělo mi začalo dávat jasné signály, že je čas zvolnit a že všechno běhání, starání se o kluky a večné cestování přestávám zvládat. Nařídila jsem si tedy odpočinkový týden. O víkendu jsem navíc chytila nějakou střevní virózu, takže jsem se snažila hodně odpočívat a spát. Z odpočinkového týdne se nakonec stalo odpočinkových skoro čtrnáct dnů a myslím, že to bylo přesně to, co jsem potřebovala :-) Hodně jsem odpočívala, začala jsem si plnit dlouhodobý sen, že se naučím pořádně plavat a hlavně mám teď zase obrovskou chuť do běhání :-)

Takže tady je shrnutí, jak jsem běhala a cvičila:

úterý 18.srpna - Insanity

Cvičení doma u počítače se Shaunem T. Bála jsem se, že to bude úplné psycho a nezvládnu to, ale nakonec to nebylo tak strašné. Viktorek navíc hopsal vedle mě, tak nám to celkem utíkalo.

středa 19.srpna - volno

čtvrtek 20.srpna - 5km běh

Ráno jsem venčila Ramona a dali jsme si spolu 1,5km na rozběhání Černovírským lesem, pak 8x100m s meziklusem a 1km na vyklusání.

pátek 21.srpna - 5km běh

Doma v Ostravě okruh parkem kolem řeky, 1km rozběhání, běžecká abeceda, 6x200m, vyklusání.

sobota 22.srpna - volno

neděle 23.srpna - volno

pondělí 24.srpna - volno

úterý 25.srpna - 5km běh

Volným tempem klasický okruh přes Komenského sady.

středa 26.srpna - odpoledne Insanity + večer jóga

Znovu cvičení doma u počítače se Shaunem. No nebaví mě to. Donutila jsem se, protože posilovat je potřeba, ale nějaký hezký pocit ze cvičení mi to nepřineslo. 

Naopak večerní jóga mě bavila moc. Cvičím Yoga with Adriane na youtube. Normálně jógu do tréninkového deníku nepíšu, ale dnes jsem si dala rovnou dvě lekce po sobě, tak jsem si řekla, že už se to počítá :-)

čtvrtek 27.srpna - 10km na bruslích

Ráno jsem byla na masáži. Miluju masáže a nechápu, jak někdo může běhat a cvičit a nechodit na Chtěla jsem si zase večer zacvičit jógu, ale Viki mě vyhnal do parku, že už prý začínám být dost protivná. Ať se proběhnu, projedu na bruslích nebo něco :-D Tak jsem vzala brusle a byla to paráda. Jenom jsem trošku spletla garminy, protože mi na konci gratulovaly k nejrychleji uběhnutým deseti kilometrům :-)

Dnes se mi zase potvrdilo, že z toho domácího cvičení (v tomto případě Insanity) jsem sice unavená, bolí mě svaly, ale chybí mi ten správný příjemný pocit, který se spolehlivě dostaví po běhání, plavání, spinningu nebo chození po horách.

pátek 28.srpna - 5km běh

Dnes se stalo přesně to, v co jsem po masáži a odpočinku doufala. Běželo se mi výborně, lehce, rychle. Střídala jsem 500m tempem kolem 4min/km a 500m volně tempem něco přes 5min/km. Skvělý pocit :-)

sobota 29.srpna - plavání

Plavecké rande s Vikim a trenérkou plavání. Viki už má v plavání přede mnou asi roční náskok, ale pro mě to byl první opravdický trénink. Super, paráda, bomba :-) Jenom si fakt musím koupit jednodílné plavky :-D a čepici a jiné brýle :-D

neděle 30.srpna - volno

pondělí 31.srpna - ráno plavání, po obědě běh 5km volně

Ráno jsme měli s Vikim zase společný trénink s trenérkou a bylo to zase super. Je skvělé sportovat společně a plnit si sen, že se naučíme dobře plavat. Navíc jako začátečníci děláme rychlé pokroky, což je velice příjemné :-)

Mějte se hezky :-)

A.

Běhat daleko nebo rychle? Tréninkový deník z první půlky srpna a jedno velké rozhodnutí

2.srpna - 7,5km

Běžela jsem v Olomouci a zkusila si zaběhnout nejrychlejší míli. Dala jsem ji za 6:11 a běžet takhle rychle sama po cyklostezce bylo celkem náročné. Myslím, že v závodě bych to zvládla líp (rychleji) :-)

4.srpna - 8km

Poprvé jsem na sobě měla kompresní podkolenky a byl to příjemný pocit. Cítila jsem se rychlejší, krásnější, štíhlejší :-D Běžela jsem fartlek přes centrum Olomouce, některé úseky přesně kopírovaly trasu půlmaratonu a pozitivní vzpomínky se mi honily hlavou tam a zpátky. Běželo se mi dobře a rychle! Jsem asi jediný blázen, který si jde tempo zaběhat do města na kočičí hlavy, ale fakt jenom představa všech těch lidí, kteří fandili při závodě mě hnala dopředu a bylo to super.

5.srpna - 16,5km

Parádní delší běh s Anetou povídacím tempem. Krása :-)

8.srpna - 20km

Závod Běhej Lesy Bílá. O závodu jsem psala samostatný článek.

12.srpna - 8km

Posilování doma, pak volný běh přes Komenského sady a na závěr schody.

13.srpna - 10km

Měla jsem v plánu běžet celých deset kilometrů volně, ale pak mi to nedalo a druhých pět kilometrů jsem proložila čím jiným než schodama. Kolem Ostravice v parku je těch schodišť několik, tak jsem si každé vyběhla nebo vyskákala třikrát. Au, au :-) Po dlouhé době jsem běžela s hudbou.

14.srpna - 30km

Druhý (a poslední) třicetikilometrový běh v rámci přípravy na maraton. Dala jsem si nějdřív dvě kolečka v parku a kolem Ostravice a pak jsem měla jasný cíl - bazén u Vikiho rodičů. Prvních deset kilometrů pohoda a pak začalo trápení. Výsledkem bylo 30km s průměrným tempem 6:37/km a to je jogging, který mě tak úplně nebaví. Jenom pro představu, ta cesta je po rovině  s jedním kopcem. 

Nedělo se nic zajímavého, nikoho jsem nepotkala, všechno mě bolelo po tom posilování a schodech. Několikrát jsem si říkala, že se na to vykašlu, na celý maraton. Litovala jsem, že jsem se jeden večer jako internetový hrdina vůbec přihlásila. Proč jsem holkám řekla, že s nimi nepoběžím štafetu? Proč radši nechodím na aerobik? Kašlu na blog, kašlu na běhání, přejmenuju blog na Pleť mami pleť... Poslední čtyři kilometry jsem řešila zásadní otázku, jestli mám větší chuť na birell nebo na colu. Rozhodla jsem se pro birell, přiběhla jsem do vietnamské samošky a měli jenom colu, birell ne. Všechno špatně :-D Po doběhu jsem na sebe byla hrdá, jakou mám vůli, že jsem to doběhla a tak, ale zároveň se ve mě něco zlomilo a najednou jsem nevěděla, jestli ten maraton vůbec chci běžet. První jsem si říkala, že jsem jenom unavená, že se vyspím a bude to zase v pohodě. Ale nebylo.

Celý víkend jsem přemýšlela, jestli maraton běžet, jestli na to mám sílu, zvažovala pro a proti. V neděli večer jsem všechny své důvody řekla Vikimu a ptala se, co si o tom, myslí on.  Měli jsme na ten rozhovor dost času v autě mezi Olomoucí a Prahou a nakonec jsem se rozhodla Ostravský maraton neběžet. 

Ano, první pocit byl, že jsem lůzr, neumím se hecnout, překonávat překážky, jsem měkká. V době instagramu a facebooku, kde na vás vyskakují citáty jako never give up, stay strong, překonej své limity a spousta dalších, není vůbec těžké tomuto pocitu podlehnout. Ale na druhou stranu letos jsem si splnila dva běžecké sny - Pražský maraton a Olomoucký půlmaraton a myslím si, že jsem toho letos zvládla dost a nemusím mít výčitky svědomí, že bych nemakala nebo byla líná. 

No a k tomu včerejšímu rozhodování.  Co všechno jsem zvažovala?

By by to můj druhý maraton, takže jsem do tréninku nešla s tím, že chci hlavně dokončit, ale chtěla jsem na něm zaběhnout minimálně stejný výsledek jako v Praze. Spíš samozřejmě lepší :-D To je náročné, vím, že by mě to hodně vyčerpalo a především psychického vypětí mám víc než dost a nejsem si jistá, že bych to zvládla. 

Po Ostravském půlmaratonu minulý rok jsem byla rozhodnutá ten závod znovu neběžet. Nelíbila se mi trať a téměř žádná divácká kulisa. Letos je sice trasa jiná, ale pochybuju, že počet diváků nějak dramaticky vzroste. V Praze i v Olomouci mi diváci hrozně moc pomohli. 

Poslední důvod, proč neběžet je, že jsem se konečně rozhodla a chci se soustředit na kratší a rychlejší vzdálenosti. Baví mě běhat intervaly a sprinty. Podle zkušenějších běžců jsem schopná běhat rychle a ještě se zlepšovat. Navíc cítím, jak s věkem a každým dítětem ztrácím rychlost, tak mi přijde škoda nevyužít toho, že teď ještě můžu běhat rychle. Na maraton a ultra můžu přejít kdykoliv později. 

Jsem ráda, že jsem si v tom běhání udělala trošku pořádek, protože mě láká všechno od 1500m na dráze po ultramaraton v horách a to je celkem schizofrenní :-D Takže teď v nejbližší době budu trénovat na závody na 10 a 5km. Odpadnou mi dlouhé běhy, které mi zabíraly spoustu času a doufám, že si místo nich konečně zajdu zahrát tenis :-) 

17.srpna - 5km

Pět easy kilometrů v Praze s lehkým krokem a úlevou z velkého rozhodnutí :-D

Mějte se hezky :-)

A.

Poprvé přes 200km za měsíc !!! aneb tréninkový deník v druhé půlce července

Poprvé jsem zvládla za jeden měsíc naběhat přes 200km. Vím, že pro opravdu dobré běžce to je pořád málo a při tréninku na maraton by to mělo být víc, ale stejně mám radost :-) A velkou :-)

O tréninku v první půlce července jsem psala v samostatném článku a dnes bych se s vámi chtěla podělito o to, jak vypadalo moje běhání v druhé půlce měsíce.

17. července - 5km

Kempovali jsme na Olešné a já jsem večer běžela pět kilometrů s kočárkem, abych v něm uspala Peťulu. Předtím pivo a dva aperoly, takže náladu jsem měla výbornou :-)

18. července - 10km

První okruh kolem přehrady Olešná s Peťulkou v kočáru, u stanu jsem ho předala Vikimu a do kočáru chtěl Viktorek. Takže druhé kolo s Viktorkem v kočáru.

19. července - volno od běhání

13km na bruslích kolem přehrady Olešná 

20. července - 7km

Atletický trénink s SSK Vítkovice. Psala jsem o tréninku samostatný článek tady.

24. července - 7km

Běžecké rande s Vikim. Běželi jsme okruh Prokopským údolím v Praze.

25. července - 10km

Nejdřív dolů k Vltavě, kousek podél řeky a do kopce zpátky. Navíc proti větru, takže makačka :-)

26. července - 20km

Okruh Prahou 5, kdy jsem pěkně pocítila, jak je Praha kopcovitá :-D Na sedmnáctém kilometru jsem potkala parádní překážky, tak jsem je přeskákala a modlila se, ať se u toho nepřerazím.

27. července - 10km

Okruh Prokopským údolím. Přidala jsem se k výzvě fitholekzinstagramu a zaběhla co nejrychleji jednu míli. Bohužel se mi nějak zrychlila nikeplus aplikace a výsledek neseděl s garminem, takže to při dalším běhu ještě jednou zopakuju. A znovu jsem si dala překážky. Tentokrát i s publikem, protože vedle překážek jsou i hrazdy a zrovna tam cvičili nějací kluci. Dávala jsem si obzvlášť záležet, ať nezakopnu, ale hoši slibovali, že nebojte slečno, my vás kdyžtak zvedneme :-)

31. července - 31km

Dlouhý běh byl pro mě zase ve znamení turistiky :-) A jak už to mých objevovacích běhů bývá, některé části cesty byly super a já nadšená, tak některým úsekům se příště určitě vyhnu. 

Běžela jsem podél Ostravice do Koblova a Antošovic a potom přes les do Šilheřovic. V Šilkách jsem se chvíli rozmýšlela, kam poběžím dál a rozhodla se pro cestu přes les do Bohumína. To byla moc hezká část cesty. Trošku blbé bylo to, že do Bohumína jsem přiběhla do části, kterou jsem párkrát projížděla autem a byla ráda, že tam nemusím vystupovat. 

No nevadí, zaběhla jsem si svižnější kilometr a ztratila u toho turistickou značku. Nevadí podruhé, poběžím po cyklostezce. Je to dál, ale nikdy jsem celou cyklostezku z Ostravy až do Bohumína neproběhla ani neprojela na kole, tak se aspoň podívám. Celá cesta v pohodě ubíhala, žádná větší krize, jenom chuť na pivo a stupňující se únava. 

V klidu jsem si běžela, na 29. kilometru mě předjel cyklista, tak si říkám, jo super, aspoň neběžím sama, jak převážnou část dnešního běhu. Naráz cyklista na rovné cestě někam zmizel, přiběhnu blíž, on stojí s kalhotama dole u stromu. Říkám si, jasně, musel si odskočit. Nemusel, jak mě uviděl, skočil z křoví na cestu a dělal to dál. Já jsem se zmohla jenom na výkřik ježiši chlape a sprintovala pryč od něj. No sprintovala, se skoro třiceti kilometry v nohách si ten sprint asi umíte představit. 

Chlap byl fakt nějaký skokan, protože jak rychle skočil na silnici, tak rychle skočil na kolo a jel směrem, kterým jsem chtěla běžet. Super, takže buď poběžím zpátky do Bohumína (kam nechci) nebo poběžím svým směrem a budu doufat, že na mě někde nepočká. Rozhodla jsem se pro druhou možnost a padla na mě krize, že se na celé běhání můžu vykašlat, bolí to a potkávám u toho úchyly. Po magorovi s nožem, o kterém jsem psala na facebooku, úchyl a čekám ještě divokého psa. Myslela jsem si, že cyklista je vždycky kámoš, spojenec proti nebezpečí, tak po dnešku už se budu bát asi i cyklistů. 

A ještě je na tom vtipné, že minulý týden jsem se dívala, že ve vyhledávači někdo našel můj blog pod slovy "honil jsem před ženskou na cyklostezce". Nechápu, jak se to mohlo stát, co je to za blázna, že takovou blbost napíše do googlu a nebo ještě hůř, že to dělá a dneska jednoho takového potkám.

No každopádně po tomto zážitku mě opustily morálně volní vlastnosti, uběhla jsem ještě kilometr, nasedla do trolejbusu a zbývající čtyři kilometry domů jsem dojela. 

Jestli v mém tréninkovém deníku hledáte nějaký zvláštní systém, tak nehledejte, protože tam není :-) Běhám podle toho, kolik mám času a hlídání. Poslední dobou je čas na můj trénink limitovaný  tím, kdy Viki přijde z práce a v kolik hodin zavírají bazén, aby stihnul jít plavat :-)

Jediný plán, kterým se řídím, je:

- uběhnout kolem 50km za týden

- zařadit jeden delší běh

- jeden trénink běhám intervaly, sprinty nebo kopce

Celkem za měsíc 205km. A znamená to taky 205km do Letní výzvy pro srdcaře :-)

Tréninkový deník, motivace a jak je možné, že mě běhání baví

Dnešní článek píšu z několika důvodů. Jeden je, abych vám ukázala, jak jsem běhala poslední dva týdny. Další důvod je, abych vám odpověděla na častou otázku "Jak je možné, že tě to běhání pořád baví?" A poslední důvod je, abych především těm, kteří s běháním začínáte, ukázala, že se s každým tréninkem nemusíte lepšit. A že když vám to jednou nejde, neznamená to, že celé běhání je špatné nebo že běhání není sport pro vás. 

Tak pojďme na to. 

Začnu svým tréninkovým deníkem

1.července - Lysá hora - 22km

O tomto prvovýběhu už jsem psala tady.

3.-5. července - plážovka Bělá Cup

běhala jsem s balônem po hřišti :-)

6. července - 5km

Běžela jsem doma na pásu stupňovaných 5km od volného tempa na rozběhání 5:50/km, přes 5:00, 4:35, 4:10 po 3:50 a krátký výklus. 

7.července - 5km

Zase doma na pásu stupňovaných 5km jako v pondělí. 

8. července - 6km

Doma na pásu intervaly 4x800m v tempu 3:40/km, mezi osmistovkami výklus 3:40

9. července - 7km

Doma na pásu volných 7km. 

11. července - 10km

Volný běh v Olomouci kolem Moravy na tržnici, přes park (Bezručovy sady) zpátky k Bristolu a po druhém břehu Moravy zpátky domů. Oblíbená trasa :-)

12. července - 11km

Běžela jsem na Poděbrady. Tam jsem se potkala s bráchou a Viktorkem, kteří přijeli autem. Projeli jsme se na raftu a běžela jsem zpátky na Lazce a podél Moravy k Bristolu a po černovírské straně domů.

13. července - 7,5km

Okruh přes Komenského sady a k hradní lávce + schody.

14. července - 14km

Volný běh podél Ostravice do Koblova, přes Petřkovice na Landek a podél řeky zpátky. Koblovská je pěkně do kopce, takže jsem si mákla. V Petřkovicích jsem objevila parádní dětské hřiště a určitě tam někdy zajedeme s klukama. Tento běh byl super, našla jsem zase novou trasu, kudy jsem nikdy předtím neběžela. Myslím ten kus přes Koblov, protože Landek to je starý známý :-)

15. července - 17km

Dnešní výběh byl zvláštní. Chtěla jsem běžet dlouhý běh, tak 27km. Byla jsem děsně unavená (kombinace málo spánku a celého dopoledne v Dinoparku) tak jsem vymýšlela, že nepůjdu. Ale měla jsem už domluvené hlídání a tak jsem vyběhla. Během prvního kilometru mi bylo jasné, že to dnes bude hodně náročné, nohy těžké, tempo pomalé. Běžela jsem směrem na Landek a nechávala další plán na to, kam se mi bude chtít běžet. Zamířila jsem do Antošovic, běžela jsem po chodníků, který po pár kilometrech skončil a já se rozhodovala, jestli poběžím po cestě až do Šilheřovic nebo se otočím a poběžím zpátky. V tu chvíli z boční ulice vyjeli dva cyklisti, nakoukla jsem odkud jedou a běžela tam taky :-) Za chvíli jsem přiběhla do lesa a byla jsem nadšená, že docela kousek od domu (asi 7km) mám takový parádní les, můžu v něm běhat kopce a je tam chládek. V tom kopci jsem samozřejmě moje už tak pomalé tempo ještě zpomalila, lesem jsem proběhla na louku a normálně jsem se kochala, jak Hrušínský ve Vesničko má středisková. Nikdy bych nevěřila, že budu mít tak dobrý pocit z běhu, při kterém se tak ploužím. 

Zpátky u řeky už jsem ale byla fakt unavená, nohy super těžké, nešlo to. Brala jsem to jako trénink morálně volních vlastností a představovala jsem si, že jsem na třicátémsedmém kilometru maratonu. Při tak pomalém tempu už jsem byla schopná i telefonovat. Minulý týden jsem si dodávala odvahu. Teď v úterý jsem volala poprvé, dnes při běhu podruhé a potřetí. Ten někdo to nezvedal a já si připadala jako Charlotte v Sexu ve městě, kdy chtěla konvertovat k judaismu a třikrát ji odmítli. No a tak jsem si běžela ten svůj maratonský třicátýsedmý kilometr a zazvonil mi telefon, že ode mě má tři zmeškané hovory. Řekla jsem, co jsem chtěla, někoho na druhém konci telefonu jsem pobavila a v pondělí dopoledne uvidíme, jestli z toho něco bude nebo ne. Jste napnutí, o co jde? Já se na to moc těším a zároveň se bojím a nebojte v pondělí se podělím o výsledek, ať už bude jakýkoliv :-)

Když jsem přiběhla do parku, potkala jsem našeho krásného mladého souseda a ten ukončil mé dnešní běžecké trápení. Že je dnes nějak divně, taky je unavený a nechtělo se mu vstávat. Takže jsem v klidu vypnula garminy a skončila svůj "dlouhý běh" na sedmnáctém kilometru :-)

A teď k té motivaci a proč mě běhání baví

Proč mě to pořád baví?

Z popisu tréninků je jasné, že často měním trasy, běhám intervaly, schody apd. Proto mě běhání pořád baví. Jsem běžec turista, ráda objevuju nová místa a nebaví mě běhat pořád dokolečka jednu známou trasu. Radši riskuju to, že někde v neznámu zabloudím než abych třeba běžela tři kola parkem. 

Není každý den svátek

Některé tréninky prostě nejsou ono. Někdy jsme unavení, nevyspaní, je horko, leze na nás nějaká viróza. Často to člověk překoná, obuje tenisky, vyběhne a rozběhá to. Ale někdy to nejde a běhání stojí za prd. Tak to prostě je a nemá cenu kvůli tomu být naštvaná nebo si říct, že to běhání není pro mě. S tím souvisí i potřeba úplných začátečníků na každém tréninku doběhnout dál nebo stejnou vzdálenost uběhnout rychleji. Takhle to nefunguje. Nic si z toho nedělejte, vytrvejte, běhejte a zlepšení přijde! Jenom se do něho nenuťte při každém běhu.

zdroj fitnessquotesimg.com

Motivace

Napíšu vám pár věcí, které v současnosti motivují mě. Možná si budete říkat, že to jsou blbosti, ale pro někoho to může být inspirace.

1. Ostravský maraton 6.9. - moc bych chtěla zlepšit svůj čas z Prahy, takže myšlenka na ten závod mě motivuje do tréninku. Mám dva vysněné závody a na jeden z nich potřebuju zlepšit svůj současný čas o půl hodin. Zasvěcení ví :-D Je mi jasné, že to nebude v září v Ostravě, ale pracuju na tom, abych ten čas jednou zaběhla :-)

2. 200km - v červenci mám cíl uběhnout 200km. Tolik jsem za jeden měsíc ještě nikdy neuběhla. Jeden z důvodů, proč jsem to ještě nikdy nezvládla, je i to, že ráda běhám sprinty a intervaly a logicky v takovém tempu nenaběhám tolik kilometrů. Zatím mám dnes v půlce měsíce naběháno 104,5km, tak doufám, že to takhle půjde dál.

3. Běžet někdy v krátkém tílku a šortkách - tohle je nejen běžecká motivace, ale taky motivace ke cvičení speciálních cviků na diastázu a k dodržování rozumné stravy. Až se k tomu běhu jenom ve sportovní podprsence jednou odhodlám, budu asi dlouho slavit :-D

4. Výzva pro srdcaře - o této výzvě už jsem jednou psala tady. Letošní prázdniny běhám pro děti a kromě toho, že chci pomoct, je tady ještě jeden sobecký ješitný důvod. Nechci v tabulce na internetu vypadat jako lůzr, který naběhal nejmíň.

5. Běháním se bavit - tohle je pro mě hlavní a dlouhodobý plán. Pokud bych se musela nutit k tomu, ať vyběhnu a přestala mít z běhání radost, radši tréninky omezím a budu si šetřit takový ten příjemný pocit "natěšenosti na běhání". Ten spolehlivě přichází, když pár dní nemůžu běhat třeba když nemám hlídání. 

Běžecké prázdniny v Olomouci

Viki s Viktorkem odjeli na celý týden na svoji pánskou jízdu. Tři tatínci vzali pět dětí k moři :-) Já s Peťulou jsme si udělali prázdniny v Olomouci. Moc jsem toho neplánovala, protože už se mi to mockrát nevyplatilo. Často jsem si nadomlouvala spoustu srazů s kámoškama a potom to nakonec dopadlo jinak, protože nám různě onemocněly děti, babičky večer nehlídaly a podobně. Pořád mám v živé paměti, jak jsem třeba přijela na pět dní a dva z nich strávila s Viktorkem v nemocnici, protože dostal laryngitidu. 

odpověď na otázku: Proč máš tak velké auto?

Tentokrát jsem nic moc neplánovala. Chtěla jsem využít mamčino hlídání a chodit běhat a byly jsme hned na pondělí domluvené s Happy Moms Barčou a Pavlou :-) Běhala jsem trošku míň než jsem chtěla, ale nakonec z toho byl úplně perfektní týden, kdy jsem se viděla se spoustou kamarádů a známých. Moc jsem si užila třeba čtvrteční ráno na dětském hřišti, kde se nás sešlo osm házenkářek! Výlet za Mekinou ve středu byl taky parádní. Kvokaly jsme u kávy a čokolády úplně stejně jako na výšce. Jenom nám tehdy do toho žádná tříletá holčička nekladla tisíce otázek. 

Ale nebylo všechno jenom růžové. Byl to taky týden ztrát a to docela velkých. Už v sobotu na závodě se mi podařilo rozbít brýle. Samozřejmě drahé. Peťulu už nebavilo čekat na vyhlašování výsledků, sundal mi je z očí a já celá ráda, že chvíli sedí a s něčím si hraje, jsem mu je nechala. Samozřejmě mu spadly na zem, praskla obroučka a vypadl sklo. Pak jsem ztratila ještě druhé brýle, taky drahé jak jinak. Nechala jsem je někde ležet a vůbec nemám zápis kde. Pak se nám podařilo ztratit jednu Peťulovu botu. Pořád věřím, že si ji jenom někam schoval a ještě ji najdeme, ale stejně jsme hned v pondělí kupovala nové sandálky, protože bosky chodit nemohl. 

Ve čtvrtek jsem si myslela, že jsem ztratila Ramona. Šli jsme na prolízačky a Ramon najednou v trapu. Volám, pískám, pes nikde. Už jsem se ptala projíždějích cyklistů, jestli někde cestou neviděli malého psa, který vypadá jako hyena. Pomalu jsem začala vymýšlet, jak bráchovi řeknu, že jsem mu ztratila psa, ale nakonec se našel sám. Běžel si prostředkem cesty z opačné strany s výrazem "kde jsi, už na tebe dávno čekám". Ale nejhorší je, že se mi strašně stýská po Viktorkovi, protože takhle dlouho jsme bez sebe ještě nebyli.

No a teď k tomu běhání:

Neděle - 4km

Běžela jsem večer a udělala jsem dvě zásadní chyby. První, že jsem si na běhání oblíkla surfovací šortky, které jsou krásné a skvěle mi ladily s botama, ale celou dobu mi padaly. Druhá chyba vzít s sebou jednoho líného psa :-) Ramon na mě dělal smutné oči a tvářil se, že se strašně moc chce jít proběhnout. Celou dobu se táhnul padesát metrů za mnou a očichával snad každý klacek v lese. Já jsem si celou cestu potahovala padající kraťasy, poháněla Ramona a poslouchala komentáře od cyklistů a bruslařů, že jsem toho chudáka psa uštvala :-D Výsledkem byly 4km ve vražedném tempu 7:06/km.

Pondělí - 20km

Ráno jsem měla v plánu běžet 12 - 14km. Všude jsem teď četla články o tom, jak je super běhat nalačno, že se tím spalují tuky, nastartuje se metabolismus a prostě samá pozitiva. Vyběhla jsem tedy nalačno. První dva kilometry jsem měla hlad, ale ignorovala jsem ho s tím, že to rozběhám. Další kilometry jsem se bez energie ploužila po cyklostezce. No zase tak pomalu jsem neběžela, ale ten pocit z běhu nebyl příjemný. Po pěti kilometrech kousek před Bohuňovicemi me to už přestalo bavit, otočila jsem se a běžela zpátky. Přemýšlela jsem jestli si udělám vajíčka nebo kaši nebo housku se šunkou a poslední kilometr jsem běžela skoro závodním tempem. Tak moc už jsem se těšila na snídani. Celý den jsem pak nevěděla, co všechno bych snědla, takže nevím, jestli to ranní pálení tuků bylo k něčemu dobré. Uběhla jsem 10km.

Večer jsem si to dokonale vynahradila. Běžela jsem podél Moravy, přes Envelopu a tržnici do Michalského výpadu. Výpad je nádherné místo spojené se spoustou vzpomínek. Za necelé dva týdny tudy poběžíme s klukama a mamkou Rodinný běh v rámci Olomouckého půlmaratonu. Nemůžu se už dočkat. Z parku jsem běžela k Bristolu a po druhém břehu řeky zpátky domů. Cítila jsem se výborně, protože jsem běžela pohodovým tempem městem, které mám moc ráda. Olomouc je a bude prostě nejlepší. Navíc trénuju na krásný závod. Byl to přesně ten úžasný pocit, pro který člověk obuje tenisky a běhá.

Úterý - 5km

Dnešní den byl ve znamení "cyklistiky". Přijela za námi na návštěvu Bára a společně jsme pak všichni tři jeli do Hlušovic do Přístavu na sodovku a potom za bráchou do města. Odhadem to bylo tak čtrnáct kilometrů s dvanáctikilovou zátěží za sebou :-) 

Večer jsem si dala pět kilometrů kolem Moravy. Střídala jsem různě podle nálady rychlost, třeba sto metrů skoro sprintem, pak volně, pak kilometr tempem kolem pěti minut. Jenom jsem se bavila běháním a bylo to skvělé.

Středa - 7km
Běžela jsem hned ráno, ale tentokrát jsem se normálně nasnídala (dvě volská oka se zeleninou) a až potom vyběhla. Běželo se mi dobře a byla jsem plná energie.

Čtvrtek - volno
Jenom asi dvoukilometrová procházka s Ramonem a rande s Terkou :-)

Pátek - 7km

Odpoledne jsme s Peťulou ujeli asi dvanáct kilometrů na kole a večer jsem šla běhat. Bylo dusno, já jsem byla unavená, tak jsem si říkala, že si dám volně sedm kilometrů a hotovo. Po prvním kilometru se mi nohy nějak samy rozběhly a rozhodla jsem se pro fartlek. Vždycky jsem si vyhlídla nějaký strom, plot nebo zatáčku, ke které zrychlím a pak jsem zase běžela chvíli volně. V lese jsem si dala kopec sprintem a posledních zhruba osm set metrů jsem běhala krátké sprinty a mezi nimi výklus. Nakonec to byl super trénink, ze kterého mě nohy bolí ještě teď :-D

Sobota - volno

Neděle -20km 

Ráno jsem si uvařila ovesnou kaši s banánem a po sedmé jsem vyrazila. Bylo po dešti, příjemný vzduch, teplo, ale ne horko. Hned po dvou kilometrech jsem potkala spolužáka, se kterým jsem se viděla naposledy na maturitním večírku. Chvíli jsme si povídali o těch uplynulých, nechci to číslo ani psát, letech. Pak jsem pokračovala do Bystrovan. Nohy mě ještě bolely z těch pátečních sprintů, ale běželo se mi dobře a cestou jsem potkala několik běžkyň. A se všemi jsme se zdravily!!! To bylo velice příjemné, už jsem si myslela, že jsem fakt divná, když se na každého usmívám, mávám nebo řeknu ahoj. 

Z Bystrovan do Droždína jsem běžela po silnici. Naštěstí v neděli ráno ještě nebyl nijak velký provoz, ale stejně jsem protáhla krok a zrychlila. Před Samotiškami jsem si říkala, že by bylo fajn potkat Ivu. Běhá, bydlí v Samotiškách, třeba zrovna poběží :-) A fakt :-) Na cyklostezce směrem do Chválkovic hodně přede mnou vidím dlouhý blond cop, to musí být ona. Zrychlila jsem, co jsem byla na jedenáctém kilometru schopná a po kilometru už jsme běžely spolu. Bylo to moc fajn, běžely jsme spolu a povídaly si až do Černovírského lesa. Já jsem pak pokračovala do Hlušovic a zpátky domů. Posledních pár set metrů jsem zase zrychlila. Jakože finiš do cíle :-D Byl to velice příjemný běh a byla jsem dost překvapená, že díky těm pár rychlejším kilometrům i rychlý, hodina čtyřicet sedm. Navíc jsem znovu zjistila, že už jsem ve věku, kdy člověk potká víc známých v neděli ráno než v sobotu večer. Co se dá dělat :-D

Odpoledne jsme ještě přidali krátkou (čtyři kilometry) projížďku na kole.

CELKEM 63km běh + 30km na kole

Prázdniny v Olomouci byly luxusní a příští týden jsem tam znovu na 1/2 maraton, jupijou :-)

Můj (ne)tréninkový týden 4.-10.5.

Tento týden se mi ani nechce nazývat tréninkový a kdybych měla říct jedno slovo, které by jej vystihovalo, je to únava. Od pondělí, kdy jsme konečně přijeli domů z Prahy, až do teď jsem prostě unavená. Cítím se strašně oteklá, tlustá a těžká. Strašně fajn pocit před dovolenou u moře. 

Oba kluci se taky snažili, aby maminka musela být neustále ve střehu. Například ve středu jsme byli v obchodě, kluci seděli oba dva ve vozíku, já jsem se otočila pro něco do regálu a najednou za mnou šílené pištění a řev. Rychle jsem se otočila zpátky a Peťula záchvat smíchu. Tak mu říkám, ať nepiští, že už jenom vezmu piškoty a jedeme. Otočím se pro ty piškoty a znovu pištění.  Prostě se jenom bavil tím, že na ten zvuk reaguju. Pak jsme se vrátili domů, já v jedné ruce Peťulu, druhou rukou jsem otevírala kufr od auta a brala nákup, Viktorek šel napřed. Z chodby jenom slyším: "Mamíí, dívej se, co umím." Lezl po zábradlí. Ale ne kolem schodiště, ale ze strany schodišťového zrcadla (nevím, jak se to řekne jinak) a byl už docela vysoko, takže takové tři metry dolů už by letěl... Poslední lepší kousek přišel dnes ráno, když se rozhodnul, že si sám umyje tenisky, aby je měl krásné (jeho slova). V koupelně potopa a nakonec ty boty utřel do bílého ručníku :-D

Pondělí - volno

Úterý - 6km 

Viki přišel relativně brzo z práce a já jsem se šla večer proběhnout pěkně volně parkem a kolem řeky. Během celého dne se snažím protahovat. 

Středa - volno

Byla jsem na masáži. Velice příjemné :-)

Čtvrtek

Nosila jsem ze školky do auta pytle s víčkama pro Lukáška. Můj jediný dnešní workout :-) Odpoledne jsem místo běhání po parku, běhala po obchodech. Šla jsem si koupit odměnu za zvládnutý závod - nové šortky a tílko na běhání. Taky jsem si chtěla koupit nové plavky, ale už v kabince při zkoušení šortek jsem se cítila jako kříženec velryby a hrocha, takže na plavky už jsem pak neměla odvahu.

Pátek

Odpoledne jsme byli na oslavě třicátin naší kamarádky Kači. Byla to parádní akce s milými lidmi. Mezi nimi dva běžci, kteří zvládli minulý víkend Perun Sky Maraton, respekt :-) No a pak se Radovan rozhodl, že postaví laťku a budeme skákat do výšky. Nikdo mi nechtěl věřit, že jsem nikdy v životě neskákala do výšky. Hned jsem to chtěla vyzkoušet a naučit se to.

Tohle je můj výkon po půl hodině tréninku. Vím, že můj styl nejvíc připomíná, jako kdyby někdo házel pytel brambor, ale stejně mám radost :-)

Sobota - 5km

Dopoledne jsem se snažila přemluvit Viktorka, ať si vezme kolo a jde se mnou běhat do parku. Kolo nechtěl, ale vymyslel, ať ho vezmu do kočáru a pojedeme nahoru na Slezskou na prolízačky. To byla celkem výzva, vytlačit do kopce dvaadvacetikilový náklad v kočáru byla fuška. Na hřišti jsem si udělala několik cviků z běžecké abecedy, výpady a pár dřepů. 

Neděle - 10km volně

Přeju vám hezký zbytek neděle a sobě, ať je příští týden lepší než tento :-)

Můj trénink 13.- 27.4.2015

Za těchto čtrnáct dní jsem uběhla 90km, z toho 10km závod.

Pondělí 13.4. – volno

Úterý – 5km

Měla jsem čas jenom půl hodiny než šel Viki do práce a chtěla jsem z tréninku dostat maximum. rozběhání, 4x1000m maximální rychlost s pauzou 1 minutu

Středa – 13km volně, 3km s Viktorkem na kole parkem, potom přes haldu Emu a kolem Ostravice

Čtvrtek – 5km stupňovaně, do 1,6km @5:30, potom cca do 2km @5:00, do 4,5 @4:30, posledních 500m @3:30

odpoledne jsem byla cvičit s fyzioterapeutem břicho a záda, potom masáž

Pátek – 3km hodně volně, spíš jogging při venčení Ramona

Sobota 18.4. – 10km závod Night Run 44:38:33

Neděle – volno

tohle triko potřebuju :-D

Pondělí 20.4. - 6km volně

Úterý - 20km volně s výběhem na haldu Emu a nahoru po Keltičkové, potom po Hladnovské k Ostravici, do Antošovic, po cyklostezce kolem Odry směr Bohumín a zpátky

Středa - 3km super volně. Byli jsme celá rodinka v parku. Viki s Viktorkem na bruslích, Peťula v kočárku. 

Čtvrtek - volno od běhání. Cvičení s fyzioterapeutem a masáž.

Pátek - 7km volně. 

Ráno v Olomouci se Viktorek vzbudil a že má výborný nápad. Co kdybychom spolu šli běhat :-) To znamená, že on bude v kočárku a poběžíme spolu do Hlušovic na prolízačky a budeme si u toho povídat. Udělal mi radost :-) Ještě větší radost mi udělal přímo na prolízačkách. U klouzačky leželo víčko od pet flašky, prý, mamiii dívej, co jsem našel. Víčko. Bereme ho pro Lukáška. Jsem teď lehce posedlá sbíráním víček, prosím lidi kolem nás, aby sbírali a občas najdu nějaké na zemi a vezmu. Viktorek už to dělá taky :-) Naložil víčko do kočáru a ptal se, jestli teď už bude mít ten chlapeček hodně penízků, aby byl zdravý....

Sobota - volno

Neděle - volno

Ráno jsem chtěla vyběhnout hned kolem šesté, ale prostě se to nepovedlo. Slíbili jsme mamce celý víkend pomáhat na zahradě a kolem domu. Ráno jsem vstala, že předám oba kluky mamce a poběžím, ale vzbudila se s teplotou a nemohla ani mluvit. Uvařila jsem jí čaj s medem, dala paralen a nechala spát. Vikiho jsem nechtěla budit, vstávání brzo ráno nesnáší a neměla jsem srdce mu dávat děti na hlídání, když jsem věděla, kolik práce ho ještě čeká. Takže jsem nakrmila všech pět mamčiných koček, oblíkla jsem nás tři a šli jsme na zahradu, ať neděláme v domě hluk. V půl osmé jsme vzali Ramona na procházku, cestou se zastavili v obchodě pro rohlíky a šli na prolízačky. Z dětského hřiště jsem pozorovala všechny čtyři (ano, počítala jsem je) běžce, kteří běželi po hrázi u Moravy a záviděla jim, že běhají :-) Domů jsme se vrátili v devět a já jsem doufala, že se mi ještě podaří vyběhnout. Bohužel.

Bylo zajímavé, jak se mi v průběhu rána měnila nálada. Vstávala jsem v 5:15 s Peťulkou natěšená na běh, pak přišlo lehké nevím jestli naštvání nebo zklamání, že nikam nepoběžím. Na zahradě už to byla celkem sranda. Samozřejmě to nešlo všechno hladce (já se nechci v té síti houpat s Peťulou, Peťula řev, že chce za bráchou), ale to je klasika. A potom, jak jsem je vezla oba v kočáru a jedli každý svůj rohlík, to už jsem myslela, že je oba láskou umačkám a že vlastně máme hezké ráno :-) 

poslední dobou to celkem sedí :-D

Pondělí 27.4. - 18km

V neděli večer jsem Vikimu řekla, že fakt musím jít běhat, že je to poslední možnost na delší běh. Pochopil vážnost situace a ráno vstal s klukama a odvedl Viktorka do školky. Já jsem vyběhla směrem do Petřkovic přes Landek, potom podél Ostravice k Hradu, kolečko parkem a domů. Pěkně volně, jenom poslední 4 kilometry v tempu, kolem kterého bych chtěla zvládnout maraton. Na cyklostezce před Antošovicemi mě předbíhal běžec a přál mi dobré ráno. Krása :-) Tak jsem mu odpověděla a poznala jsem v běžci pána, co nám doma instaloval běžecký pás. Chvíli jsme běželi spolu, on si pamatoval, že trénuju na PIM a povídal mi o svých závodech. Má rekord na maraton 3:03!!! Běžel krásně lehce, jako by se vznášel a já jsem si vedle něj připadala jako obrovský valící se hroch :-D 

Dnes to byl poslední delší běh a od teď už jenom krátké pohodové běhání a ladění formy. Rozhodnout se, jestli si zapletu cop, jaké si vezmu gumičky do vlasů a tak :-)

Hezký týden vám všem :-)