Tréninkový deník, motivace a jak je možné, že mě běhání baví

Dnešní článek píšu z několika důvodů. Jeden je, abych vám ukázala, jak jsem běhala poslední dva týdny. Další důvod je, abych vám odpověděla na častou otázku "Jak je možné, že tě to běhání pořád baví?" A poslední důvod je, abych především těm, kteří s běháním začínáte, ukázala, že se s každým tréninkem nemusíte lepšit. A že když vám to jednou nejde, neznamená to, že celé běhání je špatné nebo že běhání není sport pro vás. 

Tak pojďme na to. 

Začnu svým tréninkovým deníkem

1.července - Lysá hora - 22km

O tomto prvovýběhu už jsem psala tady.

3.-5. července - plážovka Bělá Cup

běhala jsem s balônem po hřišti :-)

6. července - 5km

Běžela jsem doma na pásu stupňovaných 5km od volného tempa na rozběhání 5:50/km, přes 5:00, 4:35, 4:10 po 3:50 a krátký výklus. 

7.července - 5km

Zase doma na pásu stupňovaných 5km jako v pondělí. 

8. července - 6km

Doma na pásu intervaly 4x800m v tempu 3:40/km, mezi osmistovkami výklus 3:40

9. července - 7km

Doma na pásu volných 7km. 

11. července - 10km

Volný běh v Olomouci kolem Moravy na tržnici, přes park (Bezručovy sady) zpátky k Bristolu a po druhém břehu Moravy zpátky domů. Oblíbená trasa :-)

12. července - 11km

Běžela jsem na Poděbrady. Tam jsem se potkala s bráchou a Viktorkem, kteří přijeli autem. Projeli jsme se na raftu a běžela jsem zpátky na Lazce a podél Moravy k Bristolu a po černovírské straně domů.

13. července - 7,5km

Okruh přes Komenského sady a k hradní lávce + schody.

14. července - 14km

Volný běh podél Ostravice do Koblova, přes Petřkovice na Landek a podél řeky zpátky. Koblovská je pěkně do kopce, takže jsem si mákla. V Petřkovicích jsem objevila parádní dětské hřiště a určitě tam někdy zajedeme s klukama. Tento běh byl super, našla jsem zase novou trasu, kudy jsem nikdy předtím neběžela. Myslím ten kus přes Koblov, protože Landek to je starý známý :-)

15. července - 17km

Dnešní výběh byl zvláštní. Chtěla jsem běžet dlouhý běh, tak 27km. Byla jsem děsně unavená (kombinace málo spánku a celého dopoledne v Dinoparku) tak jsem vymýšlela, že nepůjdu. Ale měla jsem už domluvené hlídání a tak jsem vyběhla. Během prvního kilometru mi bylo jasné, že to dnes bude hodně náročné, nohy těžké, tempo pomalé. Běžela jsem směrem na Landek a nechávala další plán na to, kam se mi bude chtít běžet. Zamířila jsem do Antošovic, běžela jsem po chodníků, který po pár kilometrech skončil a já se rozhodovala, jestli poběžím po cestě až do Šilheřovic nebo se otočím a poběžím zpátky. V tu chvíli z boční ulice vyjeli dva cyklisti, nakoukla jsem odkud jedou a běžela tam taky :-) Za chvíli jsem přiběhla do lesa a byla jsem nadšená, že docela kousek od domu (asi 7km) mám takový parádní les, můžu v něm běhat kopce a je tam chládek. V tom kopci jsem samozřejmě moje už tak pomalé tempo ještě zpomalila, lesem jsem proběhla na louku a normálně jsem se kochala, jak Hrušínský ve Vesničko má středisková. Nikdy bych nevěřila, že budu mít tak dobrý pocit z běhu, při kterém se tak ploužím. 

Zpátky u řeky už jsem ale byla fakt unavená, nohy super těžké, nešlo to. Brala jsem to jako trénink morálně volních vlastností a představovala jsem si, že jsem na třicátémsedmém kilometru maratonu. Při tak pomalém tempu už jsem byla schopná i telefonovat. Minulý týden jsem si dodávala odvahu. Teď v úterý jsem volala poprvé, dnes při běhu podruhé a potřetí. Ten někdo to nezvedal a já si připadala jako Charlotte v Sexu ve městě, kdy chtěla konvertovat k judaismu a třikrát ji odmítli. No a tak jsem si běžela ten svůj maratonský třicátýsedmý kilometr a zazvonil mi telefon, že ode mě má tři zmeškané hovory. Řekla jsem, co jsem chtěla, někoho na druhém konci telefonu jsem pobavila a v pondělí dopoledne uvidíme, jestli z toho něco bude nebo ne. Jste napnutí, o co jde? Já se na to moc těším a zároveň se bojím a nebojte v pondělí se podělím o výsledek, ať už bude jakýkoliv :-)

Když jsem přiběhla do parku, potkala jsem našeho krásného mladého souseda a ten ukončil mé dnešní běžecké trápení. Že je dnes nějak divně, taky je unavený a nechtělo se mu vstávat. Takže jsem v klidu vypnula garminy a skončila svůj "dlouhý běh" na sedmnáctém kilometru :-)

A teď k té motivaci a proč mě běhání baví

Proč mě to pořád baví?

Z popisu tréninků je jasné, že často měním trasy, běhám intervaly, schody apd. Proto mě běhání pořád baví. Jsem běžec turista, ráda objevuju nová místa a nebaví mě běhat pořád dokolečka jednu známou trasu. Radši riskuju to, že někde v neznámu zabloudím než abych třeba běžela tři kola parkem. 

Není každý den svátek

Některé tréninky prostě nejsou ono. Někdy jsme unavení, nevyspaní, je horko, leze na nás nějaká viróza. Často to člověk překoná, obuje tenisky, vyběhne a rozběhá to. Ale někdy to nejde a běhání stojí za prd. Tak to prostě je a nemá cenu kvůli tomu být naštvaná nebo si říct, že to běhání není pro mě. S tím souvisí i potřeba úplných začátečníků na každém tréninku doběhnout dál nebo stejnou vzdálenost uběhnout rychleji. Takhle to nefunguje. Nic si z toho nedělejte, vytrvejte, běhejte a zlepšení přijde! Jenom se do něho nenuťte při každém běhu.

zdroj fitnessquotesimg.com

Motivace

Napíšu vám pár věcí, které v současnosti motivují mě. Možná si budete říkat, že to jsou blbosti, ale pro někoho to může být inspirace.

1. Ostravský maraton 6.9. - moc bych chtěla zlepšit svůj čas z Prahy, takže myšlenka na ten závod mě motivuje do tréninku. Mám dva vysněné závody a na jeden z nich potřebuju zlepšit svůj současný čas o půl hodin. Zasvěcení ví :-D Je mi jasné, že to nebude v září v Ostravě, ale pracuju na tom, abych ten čas jednou zaběhla :-)

2. 200km - v červenci mám cíl uběhnout 200km. Tolik jsem za jeden měsíc ještě nikdy neuběhla. Jeden z důvodů, proč jsem to ještě nikdy nezvládla, je i to, že ráda běhám sprinty a intervaly a logicky v takovém tempu nenaběhám tolik kilometrů. Zatím mám dnes v půlce měsíce naběháno 104,5km, tak doufám, že to takhle půjde dál.

3. Běžet někdy v krátkém tílku a šortkách - tohle je nejen běžecká motivace, ale taky motivace ke cvičení speciálních cviků na diastázu a k dodržování rozumné stravy. Až se k tomu běhu jenom ve sportovní podprsence jednou odhodlám, budu asi dlouho slavit :-D

4. Výzva pro srdcaře - o této výzvě už jsem jednou psala tady. Letošní prázdniny běhám pro děti a kromě toho, že chci pomoct, je tady ještě jeden sobecký ješitný důvod. Nechci v tabulce na internetu vypadat jako lůzr, který naběhal nejmíň.

5. Běháním se bavit - tohle je pro mě hlavní a dlouhodobý plán. Pokud bych se musela nutit k tomu, ať vyběhnu a přestala mít z běhání radost, radši tréninky omezím a budu si šetřit takový ten příjemný pocit "natěšenosti na běhání". Ten spolehlivě přichází, když pár dní nemůžu běhat třeba když nemám hlídání.