Běhat daleko nebo rychle? Tréninkový deník z první půlky srpna a jedno velké rozhodnutí

2.srpna - 7,5km

Běžela jsem v Olomouci a zkusila si zaběhnout nejrychlejší míli. Dala jsem ji za 6:11 a běžet takhle rychle sama po cyklostezce bylo celkem náročné. Myslím, že v závodě bych to zvládla líp (rychleji) :-)

4.srpna - 8km

Poprvé jsem na sobě měla kompresní podkolenky a byl to příjemný pocit. Cítila jsem se rychlejší, krásnější, štíhlejší :-D Běžela jsem fartlek přes centrum Olomouce, některé úseky přesně kopírovaly trasu půlmaratonu a pozitivní vzpomínky se mi honily hlavou tam a zpátky. Běželo se mi dobře a rychle! Jsem asi jediný blázen, který si jde tempo zaběhat do města na kočičí hlavy, ale fakt jenom představa všech těch lidí, kteří fandili při závodě mě hnala dopředu a bylo to super.

5.srpna - 16,5km

Parádní delší běh s Anetou povídacím tempem. Krása :-)

8.srpna - 20km

Závod Běhej Lesy Bílá. O závodu jsem psala samostatný článek.

12.srpna - 8km

Posilování doma, pak volný běh přes Komenského sady a na závěr schody.

13.srpna - 10km

Měla jsem v plánu běžet celých deset kilometrů volně, ale pak mi to nedalo a druhých pět kilometrů jsem proložila čím jiným než schodama. Kolem Ostravice v parku je těch schodišť několik, tak jsem si každé vyběhla nebo vyskákala třikrát. Au, au :-) Po dlouhé době jsem běžela s hudbou.

14.srpna - 30km

Druhý (a poslední) třicetikilometrový běh v rámci přípravy na maraton. Dala jsem si nějdřív dvě kolečka v parku a kolem Ostravice a pak jsem měla jasný cíl - bazén u Vikiho rodičů. Prvních deset kilometrů pohoda a pak začalo trápení. Výsledkem bylo 30km s průměrným tempem 6:37/km a to je jogging, který mě tak úplně nebaví. Jenom pro představu, ta cesta je po rovině  s jedním kopcem. 

Nedělo se nic zajímavého, nikoho jsem nepotkala, všechno mě bolelo po tom posilování a schodech. Několikrát jsem si říkala, že se na to vykašlu, na celý maraton. Litovala jsem, že jsem se jeden večer jako internetový hrdina vůbec přihlásila. Proč jsem holkám řekla, že s nimi nepoběžím štafetu? Proč radši nechodím na aerobik? Kašlu na blog, kašlu na běhání, přejmenuju blog na Pleť mami pleť... Poslední čtyři kilometry jsem řešila zásadní otázku, jestli mám větší chuť na birell nebo na colu. Rozhodla jsem se pro birell, přiběhla jsem do vietnamské samošky a měli jenom colu, birell ne. Všechno špatně :-D Po doběhu jsem na sebe byla hrdá, jakou mám vůli, že jsem to doběhla a tak, ale zároveň se ve mě něco zlomilo a najednou jsem nevěděla, jestli ten maraton vůbec chci běžet. První jsem si říkala, že jsem jenom unavená, že se vyspím a bude to zase v pohodě. Ale nebylo.

Celý víkend jsem přemýšlela, jestli maraton běžet, jestli na to mám sílu, zvažovala pro a proti. V neděli večer jsem všechny své důvody řekla Vikimu a ptala se, co si o tom, myslí on.  Měli jsme na ten rozhovor dost času v autě mezi Olomoucí a Prahou a nakonec jsem se rozhodla Ostravský maraton neběžet. 

Ano, první pocit byl, že jsem lůzr, neumím se hecnout, překonávat překážky, jsem měkká. V době instagramu a facebooku, kde na vás vyskakují citáty jako never give up, stay strong, překonej své limity a spousta dalších, není vůbec těžké tomuto pocitu podlehnout. Ale na druhou stranu letos jsem si splnila dva běžecké sny - Pražský maraton a Olomoucký půlmaraton a myslím si, že jsem toho letos zvládla dost a nemusím mít výčitky svědomí, že bych nemakala nebo byla líná. 

No a k tomu včerejšímu rozhodování.  Co všechno jsem zvažovala?

By by to můj druhý maraton, takže jsem do tréninku nešla s tím, že chci hlavně dokončit, ale chtěla jsem na něm zaběhnout minimálně stejný výsledek jako v Praze. Spíš samozřejmě lepší :-D To je náročné, vím, že by mě to hodně vyčerpalo a především psychického vypětí mám víc než dost a nejsem si jistá, že bych to zvládla. 

Po Ostravském půlmaratonu minulý rok jsem byla rozhodnutá ten závod znovu neběžet. Nelíbila se mi trať a téměř žádná divácká kulisa. Letos je sice trasa jiná, ale pochybuju, že počet diváků nějak dramaticky vzroste. V Praze i v Olomouci mi diváci hrozně moc pomohli. 

Poslední důvod, proč neběžet je, že jsem se konečně rozhodla a chci se soustředit na kratší a rychlejší vzdálenosti. Baví mě běhat intervaly a sprinty. Podle zkušenějších běžců jsem schopná běhat rychle a ještě se zlepšovat. Navíc cítím, jak s věkem a každým dítětem ztrácím rychlost, tak mi přijde škoda nevyužít toho, že teď ještě můžu běhat rychle. Na maraton a ultra můžu přejít kdykoliv později. 

Jsem ráda, že jsem si v tom běhání udělala trošku pořádek, protože mě láká všechno od 1500m na dráze po ultramaraton v horách a to je celkem schizofrenní :-D Takže teď v nejbližší době budu trénovat na závody na 10 a 5km. Odpadnou mi dlouhé běhy, které mi zabíraly spoustu času a doufám, že si místo nich konečně zajdu zahrát tenis :-) 

17.srpna - 5km

Pět easy kilometrů v Praze s lehkým krokem a úlevou z velkého rozhodnutí :-D

Mějte se hezky :-)

A.

Poprvé přes 200km za měsíc !!! aneb tréninkový deník v druhé půlce července

Poprvé jsem zvládla za jeden měsíc naběhat přes 200km. Vím, že pro opravdu dobré běžce to je pořád málo a při tréninku na maraton by to mělo být víc, ale stejně mám radost :-) A velkou :-)

O tréninku v první půlce července jsem psala v samostatném článku a dnes bych se s vámi chtěla podělito o to, jak vypadalo moje běhání v druhé půlce měsíce.

17. července - 5km

Kempovali jsme na Olešné a já jsem večer běžela pět kilometrů s kočárkem, abych v něm uspala Peťulu. Předtím pivo a dva aperoly, takže náladu jsem měla výbornou :-)

18. července - 10km

První okruh kolem přehrady Olešná s Peťulkou v kočáru, u stanu jsem ho předala Vikimu a do kočáru chtěl Viktorek. Takže druhé kolo s Viktorkem v kočáru.

19. července - volno od běhání

13km na bruslích kolem přehrady Olešná 

20. července - 7km

Atletický trénink s SSK Vítkovice. Psala jsem o tréninku samostatný článek tady.

24. července - 7km

Běžecké rande s Vikim. Běželi jsme okruh Prokopským údolím v Praze.

25. července - 10km

Nejdřív dolů k Vltavě, kousek podél řeky a do kopce zpátky. Navíc proti větru, takže makačka :-)

26. července - 20km

Okruh Prahou 5, kdy jsem pěkně pocítila, jak je Praha kopcovitá :-D Na sedmnáctém kilometru jsem potkala parádní překážky, tak jsem je přeskákala a modlila se, ať se u toho nepřerazím.

27. července - 10km

Okruh Prokopským údolím. Přidala jsem se k výzvě fitholekzinstagramu a zaběhla co nejrychleji jednu míli. Bohužel se mi nějak zrychlila nikeplus aplikace a výsledek neseděl s garminem, takže to při dalším běhu ještě jednou zopakuju. A znovu jsem si dala překážky. Tentokrát i s publikem, protože vedle překážek jsou i hrazdy a zrovna tam cvičili nějací kluci. Dávala jsem si obzvlášť záležet, ať nezakopnu, ale hoši slibovali, že nebojte slečno, my vás kdyžtak zvedneme :-)

31. července - 31km

Dlouhý běh byl pro mě zase ve znamení turistiky :-) A jak už to mých objevovacích běhů bývá, některé části cesty byly super a já nadšená, tak některým úsekům se příště určitě vyhnu. 

Běžela jsem podél Ostravice do Koblova a Antošovic a potom přes les do Šilheřovic. V Šilkách jsem se chvíli rozmýšlela, kam poběžím dál a rozhodla se pro cestu přes les do Bohumína. To byla moc hezká část cesty. Trošku blbé bylo to, že do Bohumína jsem přiběhla do části, kterou jsem párkrát projížděla autem a byla ráda, že tam nemusím vystupovat. 

No nevadí, zaběhla jsem si svižnější kilometr a ztratila u toho turistickou značku. Nevadí podruhé, poběžím po cyklostezce. Je to dál, ale nikdy jsem celou cyklostezku z Ostravy až do Bohumína neproběhla ani neprojela na kole, tak se aspoň podívám. Celá cesta v pohodě ubíhala, žádná větší krize, jenom chuť na pivo a stupňující se únava. 

V klidu jsem si běžela, na 29. kilometru mě předjel cyklista, tak si říkám, jo super, aspoň neběžím sama, jak převážnou část dnešního běhu. Naráz cyklista na rovné cestě někam zmizel, přiběhnu blíž, on stojí s kalhotama dole u stromu. Říkám si, jasně, musel si odskočit. Nemusel, jak mě uviděl, skočil z křoví na cestu a dělal to dál. Já jsem se zmohla jenom na výkřik ježiši chlape a sprintovala pryč od něj. No sprintovala, se skoro třiceti kilometry v nohách si ten sprint asi umíte představit. 

Chlap byl fakt nějaký skokan, protože jak rychle skočil na silnici, tak rychle skočil na kolo a jel směrem, kterým jsem chtěla běžet. Super, takže buď poběžím zpátky do Bohumína (kam nechci) nebo poběžím svým směrem a budu doufat, že na mě někde nepočká. Rozhodla jsem se pro druhou možnost a padla na mě krize, že se na celé běhání můžu vykašlat, bolí to a potkávám u toho úchyly. Po magorovi s nožem, o kterém jsem psala na facebooku, úchyl a čekám ještě divokého psa. Myslela jsem si, že cyklista je vždycky kámoš, spojenec proti nebezpečí, tak po dnešku už se budu bát asi i cyklistů. 

A ještě je na tom vtipné, že minulý týden jsem se dívala, že ve vyhledávači někdo našel můj blog pod slovy "honil jsem před ženskou na cyklostezce". Nechápu, jak se to mohlo stát, co je to za blázna, že takovou blbost napíše do googlu a nebo ještě hůř, že to dělá a dneska jednoho takového potkám.

No každopádně po tomto zážitku mě opustily morálně volní vlastnosti, uběhla jsem ještě kilometr, nasedla do trolejbusu a zbývající čtyři kilometry domů jsem dojela. 

Jestli v mém tréninkovém deníku hledáte nějaký zvláštní systém, tak nehledejte, protože tam není :-) Běhám podle toho, kolik mám času a hlídání. Poslední dobou je čas na můj trénink limitovaný  tím, kdy Viki přijde z práce a v kolik hodin zavírají bazén, aby stihnul jít plavat :-)

Jediný plán, kterým se řídím, je:

- uběhnout kolem 50km za týden

- zařadit jeden delší běh

- jeden trénink běhám intervaly, sprinty nebo kopce

Celkem za měsíc 205km. A znamená to taky 205km do Letní výzvy pro srdcaře :-)

Až já budu velká, bude ze mě atletka

V minulém článku jsem psala, že jsem se k něčemu odhodlala a že v pondělí se s vámi podělím o zážitky. Tak je to tady. Ale nejdřív vám napíšu, co všechno tomu předcházelo.

Od malička se ráda dívám v televizi na atletiku. Líbí se mi hlavně běhy, od sprintů po maraton. Technické disciplíny mě tolik neberou. Samozřejmě se na ně dívám taky, ale moc mě neláká je vyzkoušet. Když sleduju běh, líbí se mi to moc. Přemýšlím, jestli bych s atlety byla schopná běžet aspoň kousek jejich tempem a láká mě zkusit běžet překážky. Vždy jsem ale vypnula televizi a říkala si, že to jsou přece atleti a mě se to netýká.

Malinký posun v hlavě přišel po Českém běhu žen v červnu, kdy jsem skončila druhá a vítězka a kočka na třetím místě byly z atletického klubu. To jsem si řekla, že možná bych tu atletiku přecejenom mohla zkusit. Ano vím, že to byly juniorky a že ten můj čas nebyl nijak hvězdný. Ale v hlavě už jsem tu myšlenku na atletický klub měla. 

Asi týden po závodě jsme seděli s Vikim na terase, pili víno a on mi říká: A nenapadlo tě, zajít do nějakého klubu a trénovat s trenérem? Přijde mi, že ti to běhání docela jde. Pro ty, kdo Vikiho neznáte, tohle je velká pochvala :-D Řekla jsem, že mě to sice napadlo, ale že atletky jsou přece Hejnová s Rosolovou a ne já, takže co bych tam dělala. Nějak jsme to zamluvili, ale Viki mi to pak ještě párkrát připomenul, že si myslí, bych to měla zkusit. Tohle je jedna z věcí, které na něm mám fakt ráda. To, že mě podporuje a dokáže mě postrčit do věcí, na které nemám odvahu. Několikrát jsem mu říkala, jak mě mrzí, že jsme spolu nezačali chodit dřív, protože jsem přesvědčená, že po jeho boku bych neudělala tolik špatných rozhodnutí, kolik jsem udělala. No ale zpátky k atletice :-)

Minulý týden jsem se konečně podívala na webové stránky SSK Vítkovice a našla kontakt na trenéra středních a dlouhých tratí. Na internetu psali, že s atletikou se dá začít v jakémkoli věku, tak jsem zavolala :-D Panu trenérovi jsem řekla, že mě baví běhání a chtěla bych zkusit běhat i na dráze a zlepšovat se. Pak následovala otázka, jestli jsem už někdy sportovala nebo jestli začínám. Odpověděla jsem, že jsem hrála dvacet let házenou a do telefonu se ozval smích a visela otázka, že kolik mi je asi let. Přiznala jsem věk a domluvili jsme se, že přijdu v pondělí na trénink.

Přes víkend jsem si říkala, že o nic nejde, maximálně mě pošle domů a nic se neděje. Dnes ráno Viki vstal a ptal se mě, že prý kolik má trenér roků a že se nemám divit, že jsem ho vylekala těmi dvaceti lety házené, když mu určitě je tak třiadvacet. Paráda. Můj klid v tahu a hlavou mi šrotuje, že jsem se fakt zbláznila, co to dělám, na co si to hraju a že tam budu stará, pomalá a tlustá. 

Ale pěkně popořádku. Pan trenér nemá dvacet roků a byl velice sympatický. Ptal se, jaké závody mám za sebou v jakých časech. Pak jsem se domluvili, že se podívá, jak běhám a jak zvládnu dnešek a podle toho uvidíme. Představil mě své tréninkové skupince a oni mě přivítali slovy dobrý den paní Alžběto :-D 

1. Trénink začal myslím pěti kolečky na rozběhání. Neměla jsem zapnuté garminy, takže všechno jsou to jenom pocity a doufám, že správně zapamatovaný počet kol. Tempo jsem držela s ostatními, ale já sama bych na rozběhání běžela o dost pomaleji. 

2. Protažení a po něm běžecká abeceda. Jasně, že tu abecedu uměli všichni líp, ale nepřipadala jsem si nějak výrazně mimo. Při abecedě mi děcka konečně přestali vykat :-D

3. Rovinky - delší strana fotbalového hřiště skoro sprintem, kratší strana vyklusání. Takhle čtyři kola.

4. Dvoustovky - já 2x4 dvoustovky (ostatní 3x4 dvoustovky). Trenér mi předtím řekl, ať hlavně nemám depresi z toho, že mi všichni utečou :-D Kluci měli bežet kolem 31sekund, slečna kolem 36 sekund a já nějak za nimi kolem 39 sekund podle toho, jak to půjde. Neměl to být sprint. Ok. První dvoustovku jsme přepálili všichni. Mlaďoši závodili a já jsem vůbec neměla představu, jak rychle běžet. Výsledek byla moje dvoustovka za 31 sekund. Ty ostatní úseky už jsem zvládla v doporučeném tempu. 

5. Vyklusání. Myslím, že jsme zase běželi pět kol.

6. Strečink.

7. Nadšení a obrovská radost, že jsem na tom tréninku mohla být :-) Zvládla jsem to. 

S trenérem jsme se domluvili, že mi pošle plán, podle kterého bych mohla běhat sama a kdy mám přijít zase na stadion. Trénink směřuju k Ostravskému maratonu a jsem zvědavá, jak to půjde. Fakt mě to dnes bavilo a bylo hodně motivující a příjemné vidět tolik mladých lidí, kteří tak skvěle běhají. 

Ale zpátky do mateřské reality :-) Když jsem byla někde u bodu čtyři, probudil se Peťulka už vyspaný po obědě. A Viktorek mi přišel říct, že si strčil do nosu kamínek a nejde mu vytáhnout.... :-D

Mějte se hezky :-) Mateřské a běhání zdar :-)

Jak jsem poprvé běžela na Lysou

Víte jak poznáte Ostraváka? Nebo v mém případě, že se z vás stal Ostravák? Chodíte na Lysou. V léte, v zimě, pořád :-) A protože už v Ostravě nějaký ten rok žiju, chodím na Lysou taky. Poprvé jsem tam byla někdy před deseti lety, bylo to fajn, ale říkala jsem si, co na té hoře všichni mají? Pak jsem tam šla podruhé, potřetí, po modré, po červené...  a chození na Lysou jsem propadla :-D 

Byla jsem tam v zimě, když bylo zima, spousta sněhu, mlha a nahoře v Šantánu jsme se pak mačkali s podobně zmrzlými lidmi. Vytáhla jsem tam Vikiho a jako frajerka největší jsem mu řekla, že znám zkratku a místo na Ostravici jsme skončili v Malenovicích. Šly jsme tam s Ladou a Vavřou a s Viktorkem na zádech v nosítku, kdy ho Vavřa učila říkat cukr káva limonáda čaj rum bum. Nahoru na Lysou nás hnal na soustředění trenér, my jsme makaly, co to šlo a pak nás v pohodě předešel dědula ve větrovce  a pohorkách, který na Lysou chodí každý den. A nikdo neříkejte, že se vám to nikdy nestalo :-D Nahoru na Lysou jsem dokonce vyjela na kole. Bohužel dolů v sanitce a kámošky se mi smály, že mám v životě hrozné štěstí, že i když se rozflákám na kole, přijedou pro mě hezcí záchranáři. 

Při každém výstupu jsem taky potkala pár lidí, kteří nahoru běželi, obdivně jsem se na ně dívala a říkala si, že třeba někdy taky nahoru poběžím. Před Vikim jsem to nemohla říct nahlas, protože si o všech myslel, že jsou to blázni nebo masochisti nebo masochističtí blázni. Stejně ale nejspíš tušil, že jeden takový se mu klube přímo doma. 

No a jak se tedy stalo, že jsem dnes poprvé běžela? Byl konec června a já už lehce nervózní, že jsem ještě letos nebyla na Lysé. A pak mi v pondělí přišla esemeska od mého kamaráda, kterého sice nevídám často, ale o to radši. Honza je neuvěřitelně pozitivní člověk, bežec, skvělý maratonec a ultramaratonec a jeho nabídce prostě nešlo odolat :-)

Běželi jsme z Frýdlantu po modré. Ze začátku pohoda, pokec a nadšení "joo, budu běhat sky maratony". Pod vrcholem už to bylo trošku horší "to je nádhera, to je paráda, ale ty sky maratony běhat nebudu". Nahoře zasloužený Birell. Dolů potom kousek po červené a zbytek po zelené. Hltala jsem všechny rady k seběhům z kopce a užívala si komentáře turistů "dívej, to je hustý, ona taky běží". První kilometr pod vrcholem euforie "to je rychlost, to je paráda, musím někdy běžet nějaký závod v horách", která byla po několika kilometrech vystřídána myšlenkami typu "hory jsou fakt nádhera, ale ty stehna už mě fakt bolí." Klasické houpačka :-D V Nové Vsi už jsem měla pocit, že někdo ten Frýdlant musel o kousek posunout, jinak to není možné. Nohy mě bolely jako čert, což jsem jednou přiznala, ale jinak jsem dělala hrdinku. Poslední kilometry bolely dost, ale motivace zlepšit čas na podzimním maratonu byla větší než přiznat, jak moc jsem vyřízená :-D Na konci naší cesty jsem si vysloužila pochvalu, že mám fakt morál :-D Děkuji :-) Bylo to skvělé a těším se na další výběh. Jsem to říkala, masochista :-D 

Celkem jsme uběhli 22km. Nahoru nám to trvalo 1:40, dolů 1:18, maximální nadmořská výška 1314m, nastoupaná výška 970m. Teplotu, tlak, rosný bod nevím :-D

dolů po zelené :-) to, co není vidět, je fakt cesta 

Můj trénink 13.- 27.4.2015

Za těchto čtrnáct dní jsem uběhla 90km, z toho 10km závod.

Pondělí 13.4. – volno

Úterý – 5km

Měla jsem čas jenom půl hodiny než šel Viki do práce a chtěla jsem z tréninku dostat maximum. rozběhání, 4x1000m maximální rychlost s pauzou 1 minutu

Středa – 13km volně, 3km s Viktorkem na kole parkem, potom přes haldu Emu a kolem Ostravice

Čtvrtek – 5km stupňovaně, do 1,6km @5:30, potom cca do 2km @5:00, do 4,5 @4:30, posledních 500m @3:30

odpoledne jsem byla cvičit s fyzioterapeutem břicho a záda, potom masáž

Pátek – 3km hodně volně, spíš jogging při venčení Ramona

Sobota 18.4. – 10km závod Night Run 44:38:33

Neděle – volno

tohle triko potřebuju :-D

Pondělí 20.4. - 6km volně

Úterý - 20km volně s výběhem na haldu Emu a nahoru po Keltičkové, potom po Hladnovské k Ostravici, do Antošovic, po cyklostezce kolem Odry směr Bohumín a zpátky

Středa - 3km super volně. Byli jsme celá rodinka v parku. Viki s Viktorkem na bruslích, Peťula v kočárku. 

Čtvrtek - volno od běhání. Cvičení s fyzioterapeutem a masáž.

Pátek - 7km volně. 

Ráno v Olomouci se Viktorek vzbudil a že má výborný nápad. Co kdybychom spolu šli běhat :-) To znamená, že on bude v kočárku a poběžíme spolu do Hlušovic na prolízačky a budeme si u toho povídat. Udělal mi radost :-) Ještě větší radost mi udělal přímo na prolízačkách. U klouzačky leželo víčko od pet flašky, prý, mamiii dívej, co jsem našel. Víčko. Bereme ho pro Lukáška. Jsem teď lehce posedlá sbíráním víček, prosím lidi kolem nás, aby sbírali a občas najdu nějaké na zemi a vezmu. Viktorek už to dělá taky :-) Naložil víčko do kočáru a ptal se, jestli teď už bude mít ten chlapeček hodně penízků, aby byl zdravý....

Sobota - volno

Neděle - volno

Ráno jsem chtěla vyběhnout hned kolem šesté, ale prostě se to nepovedlo. Slíbili jsme mamce celý víkend pomáhat na zahradě a kolem domu. Ráno jsem vstala, že předám oba kluky mamce a poběžím, ale vzbudila se s teplotou a nemohla ani mluvit. Uvařila jsem jí čaj s medem, dala paralen a nechala spát. Vikiho jsem nechtěla budit, vstávání brzo ráno nesnáší a neměla jsem srdce mu dávat děti na hlídání, když jsem věděla, kolik práce ho ještě čeká. Takže jsem nakrmila všech pět mamčiných koček, oblíkla jsem nás tři a šli jsme na zahradu, ať neděláme v domě hluk. V půl osmé jsme vzali Ramona na procházku, cestou se zastavili v obchodě pro rohlíky a šli na prolízačky. Z dětského hřiště jsem pozorovala všechny čtyři (ano, počítala jsem je) běžce, kteří běželi po hrázi u Moravy a záviděla jim, že běhají :-) Domů jsme se vrátili v devět a já jsem doufala, že se mi ještě podaří vyběhnout. Bohužel.

Bylo zajímavé, jak se mi v průběhu rána měnila nálada. Vstávala jsem v 5:15 s Peťulkou natěšená na běh, pak přišlo lehké nevím jestli naštvání nebo zklamání, že nikam nepoběžím. Na zahradě už to byla celkem sranda. Samozřejmě to nešlo všechno hladce (já se nechci v té síti houpat s Peťulou, Peťula řev, že chce za bráchou), ale to je klasika. A potom, jak jsem je vezla oba v kočáru a jedli každý svůj rohlík, to už jsem myslela, že je oba láskou umačkám a že vlastně máme hezké ráno :-) 

poslední dobou to celkem sedí :-D

Pondělí 27.4. - 18km

V neděli večer jsem Vikimu řekla, že fakt musím jít běhat, že je to poslední možnost na delší běh. Pochopil vážnost situace a ráno vstal s klukama a odvedl Viktorka do školky. Já jsem vyběhla směrem do Petřkovic přes Landek, potom podél Ostravice k Hradu, kolečko parkem a domů. Pěkně volně, jenom poslední 4 kilometry v tempu, kolem kterého bych chtěla zvládnout maraton. Na cyklostezce před Antošovicemi mě předbíhal běžec a přál mi dobré ráno. Krása :-) Tak jsem mu odpověděla a poznala jsem v běžci pána, co nám doma instaloval běžecký pás. Chvíli jsme běželi spolu, on si pamatoval, že trénuju na PIM a povídal mi o svých závodech. Má rekord na maraton 3:03!!! Běžel krásně lehce, jako by se vznášel a já jsem si vedle něj připadala jako obrovský valící se hroch :-D 

Dnes to byl poslední delší běh a od teď už jenom krátké pohodové běhání a ladění formy. Rozhodnout se, jestli si zapletu cop, jaké si vezmu gumičky do vlasů a tak :-)

Hezký týden vám všem :-)

10 dní do maratonu - začínám být nervózní

Do maratonu zbývá deset dní a já začínám lehce vyšilovat. Hlavou se mi honí milion otázek. Na běh samotný se strašně těším, ale jsem nervózní ze spousty věcí okolo. Jak se dostanu na start? Budou na občerstvovačkách banány nebo jenom pití? Mám běžet s ledvinkou nebo jenom s hodinkami? Jak se na ten Staromák všichni vejdeme? Musím se zařadit do koridoru na předem nahlášený čas nebo můžu běžet v rychlejším? Mám si s sebou brát sacharidový gel, který mi moc nechutná? Nejradši bych si vzala Peťulovu přesnídávku. Pár lidí mi řeklo nebo napsalo, že to určitě uběhnu rychleji než si myslím. Místo aby mě to povzbudilo, znejistím, že ta dobře zaběhnutá desítka a pohodové dlouhé běhy jsou nějaká náhoda. Jdu se podívat na běhej.com V diskusním fóru se chlapi ujišťují, že pokud člověk nenaběhá 300 kilometrů za měsíc, může na dobrý čas zapomenout. Nemám ani odvahu cokoliv tam napsat. Jak zvládneme cestu do Prahy s klukama? Jak zvládneme svatbu v sobotu před závodem? A jak se všichni vejdeme v Praze do jednoho bytu? Přijede mi fandit mamka, brácha s přítelkyní, Vikiho ségra s manželem a se všemi třemi dětmi.... :-D Pověstná kapka přišla dnes ráno, když jsem si chtěla objednat nové běžecké boty. 

Chtěla jsem stejné, jako ty co už mám - Nike Lunarglide, jenom místo 5 novější řadu 6. Koupila jsem si je na podzim na Floridě. Poctivě jsem je vyzkoušela, naběhala v nich přes 400 kilometrů a jsem s nimi spokojená. A ano důležitá  věc, líbí se mi. Dnes je vkládám na eshopu do košíku, ještě jednou kontroluju barvu a čtu: typ boty - pronační. Cože? Googluju, co znamená pronace.  Nohy do x a boty sešlapané na vnitřních stranách. Mám to přesně naopak..... Pomoc. To jako od podzimu běhám ve špatných botách? Takže boty si dnes nekoupím a zítra pofrčím do specializovaného obchodu, kde dělají diagnostiku běhu a podle toho doporučí správné boty. Budu muset vzít Peťulu s sebou a nějak to zvládnout s ním. 

Musím tohle všechno nějak vyřešit. Nesnáším mít zmatek v hlavě. Buď je něco problém a vyřeším ho a nebo to nejde vyřešit a pak se tím nebudu trápit. Pro boty pojedu zítra do Total Sportu. Samozřejmě v nich nechci běžet maraton! Logistiku probereme večer s Vikim a kvůli všemu ostatnímu volám kamarádovi, zkušenému maratonci. Proč mi to nezvedá??? :-D 

v pondělí po běhání jsem ještě byla v klidu :-)

Můj trénink 30.3. – 12.4.

CELKEM 57km + 44,5km  = 101,5km

Pondělí 30.3. - volno

Úterý 31.3. - 10km

Ráno 7km + 3km odpoledne. Dostala jsem Garminy a psala jsem o tom tady

Středa 1.4. - volno

Čtvrtek 2.4. - 10km, 50:20

Klasická trasa po cyklostezce na Hrabovou, 2km rozběhání, pak tempo, poslední kilometr volně. 

Pátek 3.4. - 9km

Velice volné tempo. Po core tréninku ve čtvrtek a večerním vínu s Vikim jsem byla vyřízená. 

Sobota 4.4. - volno

Neděle 5.4. - 28km, 02:39:08

Běžela jsem po cyklostezce do Paskova a zpět. Krásné 3 stupně nad nulou, vítr, ideální podmínky :-D Běželo se mi dobře. Na 26tém kilometru jsem potkala Honzu Popela se Svaťou, zkušené běžce. Na chvíli jsme se zastavili a povídali si, že se s Popelem uvidíme na maratonu. Pokud na mě počká v cíli :-D a ptal se mě, na jaký čas se cítím. Řekla jsem, že to moc nedokážu odhadnout, ale že 4:20 by bylo super. A on na to, že když mě vidí, jak v pohodě a lehce běžím na tom 26tém kilometru, že to určitě dám líp. Nevím, jestli takhle zkušení podporují nás ostatní nebo jestli to myslel vážně, ale každopádně děkuju. Přiběhla jsem domů jako superhero :-D

Pondělí 6.4. – volno

Úterý 7.4. – 6km

Volně 6 kilometrů s Viktorkem v kočáru Černovírským lesem.

Středa 8.4. – 7km

Volně s Viktorkem v kočárku. Nalákala jsem ho na prolízačky, kde jsme spolu ještě nikdy nebyli :-) Běželi jsme z Černovíra do Hlušovic. Tam pauza na klouzačkách a zpátky.

Čtvrtek 9.4. – 4,2km

Doma na pásu jsem chtěla uběhnout 5km. Peťula spal, Viktorek se díval na Kosí bratry a celou dobu mi říkal, ať už skončím, že chce taky běhat. Při uběhnutých 4,2km jsem to vzdala a pustila Viktorka trénovat na jeho závod :-)

Pátek 10.4. – 7,3km

Úplně volným tempem Komenského sady s Peťulkou v kočárku. Chtěla jsem původně běžet 10 kilometrů, ale Peťula se probudil a že buď bude v kočárku stát nebo sám chodit, takže dál už to nešlo.

Sobota 11.4. – volno

Neděle 12.4. – 20km 01:47:31

Ráno jsem se probudila s oparem na puse a bolela mě hlava. Viki vstal s klukama a nechali mě skoro celé dopoledne spát. Chtěla jsem dnes běžet svůj nejdelší běh 35km, ale nebyla jsem schopná.  Jenom jsem na instagramu sledovala, kdo všechno už ráno běhal a kolik. Byla jsem nervózní, že ten dlouhý běh dnes nedám a budou mi chybět kilometry a že nevyzkouším ten energetický gel, co jsem chtěla. A taky jsem měla normální regulární absťák po pohybu. Tento stav důvěrně znám už z házené a hlavně potom z prvního těhotenství. Všichni kolem mi říkali, jak mám odpočívat, dát si nohy nahoru a užívat si to. Brr :-D Vydržela jsem to týden a pak mě Viki vyhnal, ať jedu na spinning, jinak mě zabije, protože se mnou není k vydržení. No ale zpátky ke včerejšku. Nadopovala jsem se vitamíny, Viki uvařil luxusní oběd a já jsem odpoledne ožila. Říkala jsem si v duchu, že vyběhnu a úplně lehce dám 10 kilometrů, nebudu to hrotit. Nakonec jsem uběhla 20 kilometrů volně s pár rychlejšímu úseky a cítila jsem se výborně. Vždy po takovém delším výběhu mám pocit mistra světa a že ten maraton zaběhnu skvěle.  Druhý den ráno (když píšu tento článek) už je tento pocit vystřídaný pochybami a obavami :-D

Běžela jsem podél Ostravice do Antošovic, pak podél Odry na Landek a zpátky stejnou cestou do Komenského sadů. Z parku jsem pokračovala na Slezskou, po Keltičkové až skoro na haldu Emu, kolem hřbitova k Slezskoostravskému hradu. Pak ještě kolečko parkem, aby to vyšlo na těch 20km. Vyzkoušela jsem ten energetický gel a na maraton si ho určitě brát nebudu :-D Moc mi ty gely neseděly už na házené, ale chtěla jsem tomu dát ještě šanci, ale prostě ne :-) Tento mi nejvíc ze všeho připomínal test na těhotenskou cukrovku i s následným pocitem na zvracení.

jehněčí s bramborami a špenátem

Landek