Night Run Ostrava

Ráno jsem  šla venčit Ramona a provedli jsme u toho obhlídku trati. Dělám si legraci :-) Prostě jsem ho vzala do parku, kterým téměř denně běhám, a který mám hned za domem. Je fajn mít závod takhle blízko.  Běží se z Masarykova náměstí do Komenského sadů a kolem Ostravice zpět. Avon běh proti rakovině prsu je 5km, Night Run je 10km. Na mapku se můžete podívat na stránkách Night Runu.

Chvíli po páté hodině přijíždí Lada s Vavřou, parkují u nás před domem a společně odcházíme na náměstí, protože v 18:00 poběží svůj závod Viktorek. Je strašná zima, takže možná i kvůli tomu není na náměstí moc lidí. Vyzvedáváme si startovní čísla a hned máme jednu vtipnou příhodu. Pavla šla ke stolku s registracemi na 5km a tam jí řekli, že její jméno nemůžou najít. Po chvíli pátrání přišli na to, že se omylem přihlásila na 10km a navíc v jiné věkové kategorii. Pavla, která říkala, že i pět kilometrů je strašně daleko :-D Naštěstí to šlo ještě přehlásit. 

V 18 startují závod nejmladší děti. Přesunuly jsme se s Viktorkem na start a když jsem mu řekla, že musí oběhnout celé náměstí (330m), řekl, že takhle daleko on sám nepoběží a že chce běžet se mnou. Na tratí ho mohutně povzbuzovali holky, Viki s Peťulou a babička. Nakonec to krásně zvládnul, v cíli dostal medaili a slíbenou odměnu - bakugana. Později běží dětský závod Filip (syn od Pavly). Za naší bouřlivé podpory si doběhl pro bronzovou medaili. Potom Viki odvedl kluky domů a my jsme šly do KFC na čaj a převléct se. Potom už krátké rozběhání, rozcvičení, fronta na záchod a začalo řazení před startem.  

Ve 20:30 se startovalo na 10km, ve 20:35 na 5km. Popřály jsme si s babama hodně štěstí a  já s Barčou jsme zamířily co nejvíc dopředu ke startovní čáře. Tam jsme vymýšlely, jestli poběžíme spolu a na jaký čas se cítíme. Asi minutu a půl před startem přichází humorná příhoda číslo dvě. Zapínala jsem čelovku (povinná součást výbavy) a ta mi zůstala v ruce. Ulomila se z ní sponka, kterou držela na čelence a nemohla jsem ji najít. Barča dostala záchvat smíchu a já, když jsem ji viděla, tak taky. Startovní výstřel. Já s gumičkou kolem hlavy a baterkou v ruce jsem vyrazila, chtělo se mi smát, ale hlavně jsem se bála, ať mě nediskvalifikují, že nemám tu čelovku na hlavě. Od začátku se mi běželo dobře, někdy kolem třetího kilometru mě předběhla žena, o které jsem si myslela, že vystartovala hodně přede mnou. Chvíli jsme běžely spolu. Občas jsem se podívala na hodinky, jestli držím tempo, které jsem chtěla. Na pátém kilometru jsem měla čas 22:15, navíc kolem náměstí bylo dost lidí, kteří fandili, takže mě to povzbudilo a běžela jsem na druhý okruh. V parku mi fandil Viki u hlavní aleje i potom dole u řeky. Byla jsem moc ráda. Škoda, že v parku nebylo více diváků, protože by se určitě běželo ještě líp. Možná kdyby bylo tepleji, přišlo by se podívat víc lidí. těžko říct. Viki říkal, že divácky je Night Run atraktivní asi jako ploutvové plavání :-D 

C elou dobu mě předbíhali jenom chlapi, tak jsem si říkala, že asi neběžím špatně a začala si dělat naděje třeba na první pětku, protože díky tomu vysmátému startu jsem nevěděla, kolik žen může být přede mnou. Po druhé občerstvovačce jsem úplně ožila, neuvěřitelně mi zlehkly nohy a já jsem začala předbíhat dost chlapů, ktěří předtím předběhli mě. Pod mostem u řeky na velkých kamenech přede mnou spadl muž a začal kulhat, tak jsem na něj zavolala, jestli je v pořádku nebo něco potřebuje. Říkal, že vše ok, tak jsem běžela dál. Těsně před cílem u schodů na nábřeží čekal Viki a křičel na mě, ať makám a že přede mnou viděl jenom jednu ženu a že jsem asi druhá!!!!! Posbírala jsem všechny síly a dosprintovala do cíle. Tam už čekaly a fandily Peachky a prý ať se hned jdu podívat na výsledky, že jsem určitě doběhla mezi prvními. V cíli jsem ještě počkala na Báru. V klídku jsem si vyzvedla batoh z úschovny, oblíkla bundu a šly jsme zjistit, jak jsme tedy dopadly. Alžběta Mikolajková, 44:38:33, 1. Cože? Vždyť vím, že mě žena předběhla, tak jak můžu být první? Protože se výsledky vyhlašují podle jednotlivých věkových kategorií a ne ženy celkově. Juchůůůů, jupííí, jsem fakt první. Já jsem vyhrála. To není možné. Mám obrovskou radost. Tančíme s Peachkama pod pódiem jako na plážovce a čekáme na vyhlášení výsledků. Na stupních vítězů se směju a moc si to užívám. Vyhrála jsem medaili, plyšového medvídka hariba pro kluky a spoustu dalších věcí. Když jsem přišla dolů z pódia, Viki mi dal pusu a řekl, že má obrovskou radost a že je na mě moc pyšný :-) :-) Nejkrásnější pocit :-)

A jak běžely ostatní? Oficiální výsledky jsou tady Barča splnila svůj cíl, zaběhnout pod 50min a skončila v kategorii osmá. Pavla na 5km byla ve své kategorii desátá. Vavřa chtěla být v cíli dřív než já, ať ji nepředběhnu a to splnila. Lada a Gelo běžely v klídku tak, jak chtěly. Pro Lukáška jsme vyběhaly 2800 Kč. Mise splněna :-) 

Co udělám příště jinak?

Vezmu si do batohu flašku s pitím. Hned po závodě jsem neměla žízeň ani hlad a potom později jsem si jako první drink dala Radegast dvanáctku. To nebylo ideální :-D

Koupím si pořádnou čelovku :-D

Zkusím běžet rychleji. Myslím, že jsem měla na to, abych běžela třeba o pět nebo deset vteřin na kilometr rychleji. To jsou zkušenosti, které nemám a sbírám je. V tréninku na maraton běhám většinu běhů volně a zrychlím jenom na pár kilometrů, takže jsem nevěděla, jak dlouho tempo kolem 4:40 vydržím. Tím si ale vůbec nechci stěžovat. Zaběhla jsem svůj rekord na 10km, běželo se mi výborně a moc mě to bavilo.

Takže na závěr bych chtěla organizátorům poděkovat za hezký závod. Moc jsme si to užily :-)

Ostatní fotky přidám později :-)