My new love - Garmin Forerunner 220

Nedávno se mě Viki zeptal, jestli mi něco v životě chybí. (Táta?!) Špatně položená otázka. Jestli si přeju něco, co mi udělá radost a dá se to koupit za peníze. Růžovou čepici na běhání! Zrovna jsem přišla domů z běhání a foukalo. Viki se začal smát, že tu si mám koupit sama. Prý myslel něco, co se mi líbí, udělá mi to radost a sama bych si to nekoupila, protože mi to připadá drahé nebo protože to nepotřebuju. Prostě něco jenom pro radost. Hmm :-) O něčem bych věděla. 

Garminy jsem měla vyhlídnuté už delší dobu. Viděla jsem je hodněkrát na instagramu a u mých oblíbených amerických blogerek a přesně vystihovaly zadané podmínky. Připadá mi to moc drahé a spokojeně žiju i bez nich :-)  (Žila jsem :-D). Chvíli jsem váhala mezi Garmin a státnicemi z němčiny, ale definitivně jsem se rozhodla minulý týden ve čtvrtek po dlouhém běhu. 

Včera v poledne už byl balíček doma :-)

Po šesté večer přišel Viki z práce a hned mě vyhnal do parku hodinky vyzkoušet. Nějak moc mě tedy přemlouvat nemusel :-D Měla jsem už odběhaných 7kilometrů ráno než šel do práce, tak jsem nechtěla říkat, že mě láká jít to zkusit, takže když mi sám řekl, ať jdu běhat, byla jsem oblečená za pár minut :-) Při odchodu si mě prohlížel a pochválil mě, že mi ty garminy sluší k těm růžovým teniskám a fialové mikině :-) Hned jak jsem se vrátila domů, Viki začal stahovat Garmin Express aplikaci a analyzovat můj běh :-D Kolik kilometrů jsem uběhla, jakým tempem, kolik výškových metrů jsem nastoupala, kolik kalorií spálila, s jakou kadencí jsem běžela a spoustu dalších funkcí, které jsem ještě nestihla prozkoumat. Jenom ho trošku štvalo, že jsem si odmítla vzít na sebe snímač tepové frekvence, takže mu chyběly údaje :-) Prostě typický chlap, hrát si s technikou.

Na nějakou recenzi nebo bližší popis používání je zatím brzo, protože ještě nic nevím. Teď jenom převládá nadšení a obrovská radost. Večer to Viki celé shrnul slovy: "Zlato, teď už jsi opravdový běžec."

Děkuju, děkuju, děkuju :-) Za garminy i za komplimenty.