středa 6. května 2015

Ještě jednou Pražský maraton

Chtěla bych ještě jeden článek věnovat Pražskému maratonu. Sama pro sebe jsem si chtěla sepsat takové shrnutí přípravy. Taky bych chtěla poděkovat za vaše komentáře a gratulace tady na blogu, na facebooku a na instagramu a taky odpovědět na otázky, na které jste se mě často ptali. 

Na začátek bych chtěla říct, že mám z času 4:02:43 velikou radost. Myslím si, že na to jak relativně málo jsem měla natrénováno, je to super. Zároveň vím, že to není čas, který by měl nějakou vysokou sportovní hodnotu a nechci si hrát na to, že jsem teď atletka. Taky nejsem trenérka, doktorka ani výživová poradkyně, takže prosím všechno to, co píšu berte jenom jako popis mé přípravy a ne jako návod :-) To doufám nikoho nenapadlo :-)

TRÉNINK

Naběhala jsem výrazně míň kilometrů než jsem chtěla. Původní plán byl naběhat od ledna do dubna cca 50 km týdně, což by bylo cca 200 km měsíčně. Vzhledem k rodinným a zdravotním problémům, ke kterým se už nechci vracet, jsem tolik kilometrů nezvládla. Naběhala jsem v lednu jenom 48 km, v únoru 143 km, v březnu 141 km, v dubnu 187 km, celkem 519 km.
Většinu kilometrů jsem naběhala volně. Snažila jsem se jednou týdně běžet dlouhý běh. Hlavně na začátku jsem na tom byla psychicky špatně, takže jsem byla ráda, že běžím a nenutila jsem se do žádných intervalů nebo tempa. Bavilo mě běhat kopce a sem tam rychlejší úseky. Nejlíp se mi běhalo v dubnu, kdy už jsem ale nechtěla na poslední chvíli honit kilometry. 

- Opravdu málo naběhaných kilometrů a málo dlouhých běhů.
+  Příjemné  bylo, že jsem si na Night Runu zaběhla (pro mě) skvělý čas 44:38 na desítku a stát na stupních vítězů taky není špatný pocit :-)
+ Tím, že jsem byla téměř neustále ve skluzu s tréninkem, pořád jsem se na běhání těšila :-) A na ten samotný závod strašně moc :-)

REGENERACE, POSILOVÁNÍ, STREČINK
Posilovala jsem břicho a záda. Pravidelně jsem chodila na masáže. Dělala jsem běžeckou abecedu. Večer u televize jsem se protahovala. Tady mám svědomí čisté :-)



DOPLŇKY STRAVY, ENERGIE NA DLOUHÉ BĚHY
Dávám si rozpustné magnesium. Poslední měsíc jsem po běhání pila BCAA. Během dlouhých běhů jsem vyzkoušela energetické gely. Nějak mi nesedí, ale určitě časem najdu nějaký, který mi bude vyhovovat. Běhala jsem na sušené meruňky a banány :-) Ionťák jsem žádný nepila. Ty doplňky stravy hodně souvisely s tím, že jsem až do března kojila a nemohla nic a potom už jsem neměla tolik času něco testovat. Takže i celý maraton jsem běžela na vodě, pár kouscích banánu, jednom kousku pomeranče, pár meruňkách a omývání houbičkami. Věřím, že by mi nějaký carbosnack nebo sports drink pomohl, ale přímo při závodě už jsem to nechtěla zkoušet.

A teď k těm otázkám:

Jak tě napadlo běžet maraton?
Jako malá jsem se s taťkou několikrát dívala na Pražský maraton v televizi a připadalo mi to skvělé. Říkala jsem si, že to chci taky jednou uběhnout. Takže je to vlastně splněný sen z dětství.

Más šanci vyhrát? (před závodem) a Kolikátá jsi skončila? (po závodě)
Odpověď na první otázku je jasná :-D Kolikátá jsem skončila mě vůbec nenapadlo zjišťovat, ale když už jsem tu otázku slyšela asi popáté, řekla jsem si, že to zjistím.
Maraton běželo 5874 závodníků, z toho 1078 žen. Já jsem byla celkově 3112, mezi ženami 320. Vmé kategorii bylo 405 účastnic, já jsem skončila 145.
Viktorek se mě po závodě ptal: "Mami, dostala jsi medaili?" "Jo, dostala." "Tak to jsi vyhrála, že?" Takže asi tak :-)  





Jak se ti běželo?
Běželo se mi výborně. Až na tu krizi mezi 37. - 40. kilometrem. Měla jsem hlavně radost, že mě netlačily boty, neshrnula se mi ponožka, nechtělo se mi na záchod nebo něco podobného. Celou dobu jsem byla vysmátá, až na mě brácha s Vikim chtěli volat, že proč běžím na půl plynu. Během té krize s indiánským během mě naštěstí nikdo neviděl :-D Když na mě Viki čekal v cíli a já pořád nikde, říkal si prý, že jsem třeba od 30.kilometru tak zrychlila, že mě nestihli :-D Miluju ten jeho optimismus. 

To jsi nemohla běžet o ty dvě minuty rychleji?
Fakt to nešlo. Všichni mi říkali, ať si nedělám iluze o tom, že na prvním maratonu budu v závěru nějak zrychlovat. Tak jsem to prostě napálila od začátku :-D Možná kdybych celou dobu běžela pomaleji, nemusela jsem se tolik trápit na konci. Kdo ví. Já jsem hlavně za žádnou cenu nechtěla přiběhnout do cíle s pocitem, že jsem to mohla zkusit běžet rychleji. Tohle se mi stalo na Night Runu a pěkně mě to štvalo.  Nepřijela jsem se na pohodu proběhnout po Praze, ale dát tomu sto procent a to jsem dala. 

Vikimu to nevadí, že běháš?
Nevadí. Naopak je rád :-)

Co plánuješ dál?
Jsem přihlášená na 1/2 maraton do Olomouce a v červenci jedeme s Peachkama na plážovku do Bělé. V září bude Ostravský maraton, kde možná s Peachkama poběžíme štafetu nebo já sama 1/2 maraton. Ještě nevím. A potom na podzim bych chtěla běžet nějaký 1/2 maraton na Floridě. Taky bych ráda běžela nějaký menší závod někde v okolí, zašla na tenis a na golf. Hlavně se chci běháním bavit :-) Ale chceme ještě další miminko, takže v případě, že budu těhotná, půjdou závody stranou a já budu chodit plavat a na jógu :-)



To už je k maratonu opravdu všechno :-) 

Dobrou noc :-)


8 komentářů:

  1. Me tuhle pobavila moje babi... jela jsem bezet 1/2 do Drazdan a ona mi rika: "Tak tfuj tfuj, at vyhrajes."
    Tak ji rikam: "Babi, ja nevyhraju."
    A babi na to: "Tak se na to vyser, devenko, to nema smysl."

    :))) Behat jenom pro radost! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje babička zase nedavlo polemizovala, že má strach, abych mohla mít v budoucnu miminko, když toho tolik naběhám. Že prý někde četla, že s tím mívají vrcholové sportovkyně problém. Já jí povídám "Babi, já běhám jen tak pro radost, existují tisíce ženských, které mají opravdu TVRDÉ, několikafázové tréninky, ale to rozhodně rozhodně není můj případ..." Ale milující babička to stejně ne a ne pochopit :-)

      Vymazat
    2. Babičky jsou výborné :-D Mě zase tchýně čtyři dny před maratonem řekla: "Alžbětko hlavně se nepřepínej. Když už budeš moc unavená, radši to vzdej." :-D

      Vymazat
  2. Holky a moje máma mi pokaždy, kdy ji vidím, říká: "Uvědomuješ si, jak hrozně si ničíš klouby? Počkej za deset let, jak na mě budeš vzpomínat."

    Není nad podporu bližnich :)))

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem podporu z rodiny taky nikdy moc neměla, dělala jsem amatérský triatlon a nebyla jsem nikdy moc pochopena... Mám ale sen, 1/2 ironman. Teď mám období, jak rikam, "mezi dvěma dětmi" a pak se do toho pustim naplno! Peta (predpikolou.blogspot.cz)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Triatlon je skvělý a obdivuju všechny, kdo to dělají. Na toho ironmana držím pěsti :-) Mě rodina podporuje dost, ale tchýně se spíš bojí, ať se mi něco nestane. Třeba kdybych hrála s ní golf, tak bude spokojená :-)

      Vymazat
  4. Gratulujuu :) krásné místo náhodou! Takhle má vypadat správná mamina!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře. Moc si jich vážím.