... but it can`t rain forever

 

Mám pocit, že od té doby, co jsem začala psát blog, chytil můj (náš) život nějaký zvláštní směr. Ne že bychom předtím žili nějak nudně, ale to, co se děje od začátku toho skvělého a úspěšného roku 2015, je už trošku moc i na mě.

 

Například aktuálně je náš byt v takovém stavu, že se tam nedá žít s dětmi. Měníme podlahu v předsíni. Začalo to nevinně.  Začátkem prosince nám začali drhnout dveře od vestavěné skříně. Nechali jsme je seřídit a chvíli to bylo v pořádku. Na konci prosince se nám před tou skříní zvedla podlaha. To už bylo divné a začali jsme pátrat, co se stalo. Mezi kotlem a bojlerem je hadička, která se z nějakého důvodu uvolnila, takže voda místo do přepadové nádobky kapala na zem za bojler.  Paráda.  Hadičku jsme dali na správné místo. Podlahu a zeď jsme nastříkali savem proti plísni. Hned po novém roce zemřel táta a kotel s podlahou šly úplně stranou. V únoru přišel podlahář, všechno poměřil, objednal dřevo a že to prý nebude tak hrozné. Ve středu rozmontoval vestavěné skříně, vysadil obložky, sundal podlahu a odmontoval bojler…… a bylo to ještě horší. Všude plíseň a mokro. Já jsem sbalila kluky a odjela za mámou. Chtěla jsem tam zůstat tak dlouho, dokud to nebude opravené, ale na neděli jsme byli pozvaní na oslavu narozenin od neteře. Znovu jsme se sbalili a jeli. Podle plánu měl dnes podlahář nastoupit, ať se večer můžeme vrátit domů. Ráno se tam Viki jel podívat a podklad není ještě vyschnutý tak, aby se podlaha mohla pokládat. Teď zrovna sedím u tchýně v obýváku a píšu tento příspěvek. Budeme tady prý do zítřka :-D

 

Ještě před Vánocemi jsme se s Vikim smáli, že po 7 letech vztahu má přijít krize, a že jestli takhle vypadá krize, tak je to super. Krize vztahu sice nepřišla, ale na to, že je teprve začátek března, už se stalo docela dost nepříjemných věcí. Něco ale asi bude na tom sedmiletém intervalu. Před sedmi lety jsem si zlomila loket a čelist, odešla jsem z dobré práce a nastoupila do nové, kde mi slibovali víc volna na házenou. Práce mě nebavila, volna jsem měla stejně. Byla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem takovou změnu udělala. Do toho jsem se dvakrát stěhovala. Když už to vypadalo, že je všechno za mnou, přetrhala jsem si vazy v koleni. Je fakt, že když jsem zvládla ten šílený rok, byla jsem o dost silnější. Takže i tentokrát přemýšlím pozitivně, že bude zase dobře :-)