Miluju ráno

Ráno na jaře a v létě je super. Je brzo světlo, všechno je takové čisté, všechno se teprve probouzí. Dřív jsem chodila ještě před prací běhat nebo na spinning. Teď s přibývajícími roky sním o tom, že si uvařím hrnek zeleného čaje a budu cvičit jógu. Úplně se vidím v širokých kalhotách a tílku, vedle mě na polici soška buddhy a bonsaj. V představách vím přesně i to, jak bude vypadat ten hrnek a cvičící podložka :-D Ale back to reality. Kluci vstávají dost brzo (Peťulka v pět, Viktorek v šest), takže si o takovém ránu můžu nechat opravdu jenom zdát. Zase takové ranní ptáče, že bych vstala ještě před nimi, nejsem. 

A jak to tedy u nás ráno vypadá?

Vstanu, s Peťulou v náručí si jdu udělat kávu a připravuju jídlo. Chlapečka pak posadím do jídelní židličky a snídáme spolu. On má rád pribináčka, rohlík se šunkou nakrájený na rybičky, piškoty nebo teď nově ovocné tyčinky od Hipp. Všechno chce dělat sám, takže i jíst. Většinou chce ještě ochutnat, co jím já. Já mívám kaše na různé způsoby, jogurt s musli nebo vajíčka se zeleninou. Potom vstane Viktorek a většinou už cestou z pokojíčku hlásí, co by si dal na snídani: "Mami, já by sem by chtěl pribináčka, rohlík se šunkou a s medem a ještě čokoládové kuličky a kakao :-)." Peťulka, když vidí, že brácha jí, chce samozřejmě taky :-) Od minulého týdne ho už nekojím a on od té doby jí ještě víc než dřív. Oba kluci jsou otesánci. Jsem zvědavá, jaká kvanta jídla budu nakupovat a vařit, až jim bude třeba patnáct. Někdy, když vstaneme později, chystáme snídani i pro Vikiho. A občas, když mu chci udělat radost, chystám pro něj snídani do postele :-)

jáhlová kaše s banánem, brusinkami a oříšky

ovesná kaše s mraženými malinami a jablkem

ovesná kaše s banánem a čokoládou

ovesná kaše se slunečnicovými semínky, hrozny a medem

snídaně do postele - jahodový tvaroh, banány, jablko, hrozny, nahoře ještě bílý jogurt, slunečnicová semínka a med

Dnes jsem se probudila a měla jsem obrovskou chuť na vajíčka. Udělala jsem si dvě volská oka se šunkou a k tomu rajčata a když jsem to v půl šesté ráno jedla, připadala jsem si jako paní správcová z pivovaru v Postřižinách.  Za půl hodiny v kuchyni stál Viktorek, že má strašnou chuť na vaječinu s párkem :-D Peťulka samozřejmě začal křičet, jako kdyby nikdy nejedl, tak dostal trošku vajíček taky. Nechala jsem dnes oba snídat u malého stolku v pokojíčku. Viktorek měl radost a já taky, protože to bylo zpestření. 

Někdy po sedmé se probudil Viki, že proč prý ty naše děti nemůžou dýl spát, že vstávají v noci :-D Viki je totiž typická sova.  Chodí pozdě spát, navíc má několikrát týdně večer hokej a tohle naše ranní vstávání prostě nedává. Soužití sovy a skřivana je někdy docela náročné, zvlášť od té doby, co máme děti a člověk si čas neřídí jenom podle sebe. 

Co vy, jak jste na tom se vstáváním?
Jste sovy nebo ranní ptáčata?