Běžej mami, běžej :-)

Běžej mami, běžej, ať nejsi slabá na ten malaton J Rychleji, rychleji, ať jedem, jedem jak s tureckým/hokejovým/legovým medem! Takhle mě Viktorek každé ráno povzbuzuje cestou do školky. Kluky oba naložím do mého milovaného BOBa a běžím ten necelý kilometr ke školce. Běhám spíš z legrace, že se jim líbí, když kočár jede rychle. Smějou se tomu oba, tak proč jim neudělat radost J Před školkou se potkáváme s Bertíkem a jeho maminkou a ti spolu zase jezdí na koloběžce. Tento týden je to bohužel můj jediný trénink, zase ale o to intenzivnější. Kluci dohromady váží přes 30 kilo.

na té špičce vpředu se vozí Viktorek

 

Můj opravdový trénink vzhledem k událostem, o kterých jsem psala dříve, dost pokulhává. Když jsme se konečně vrátili domů, lehla jsem s teplotou. Včera odpoledne už mi bylo dobře, ale zase má teplotu Peťulka, což znamená „ jsem nalepený na maminku, jinak kňučím“. Večer jsem oba kluky uložila na spaní a těšila jsem se, že si dám deset kilometrů na pásu. Uběhla jsem dva a půl kilometru, Peťula pláče. Šla jsem ho uklidnit, nakojit, znovu uložit a zpět na pás. Mám za sebou dva a půl kilometru a volá mi soused, že ten pás dělá strašný rachot a jestli nemůžu běhat jindy.  Nemůžu, proto běhám večer. Vlastně můžu, ještě třeba od pěti do šesti ráno než kluci vstanou, ale to by asi rušilo úplně stejně. Takže jsem pás vypnula a naštvaná jsem si šla číst o běhání na internet a prohlížet si fotky běžců na instagramu. Všichni běhají, jsou vysmátí a hromadí kilmetry. Můj tréninkový deník za tento týden obsahuje ve čtvrtek večer jednu položku – 5km. To je příprava na maraton jako víno :-D

A do toho všeho mi Viki volá: Zlato, máme něco druhého května? No druhého nemáme nic, ale třetího běžím v Praze ten maraton. Následuje dlouhé ticho. Aha, no víš, druhého se Ondra žení….  V jižních Čechách. Proč? Proč? Proč?  Ondra je jeden z Vikiho nejlepších kamarádů. Jeho budoucí žena je moc fajn. Když nám o Vánocích řekli, že se zasnoubili, moc jsem se na tu svatbu těšila. Ale proč musí mít svatbu, zrovna když je maratonský víkend???!!! Ten maraton je normálně zakletý. Teď jsem chtěla napsat nějakého smajlíka, ale nevím, jestli vysmátého, zoufalého nebo jakého…

Nejdřív jsem byla naštvaná a vymýšlela jsem, jak půjdu ve čtyři ráno odběhnout dvacet kilometrů, pak mě to mrzelo a pak jsem si řekla, že to tak prostě je. Jsem především máma a tím, že budu nevyspaná a protivná nikomu nepomůžu. Mám radost, když jsou všichni tři moji chlapi spokojení, doma je uvařeno a pohoda a když k tomu můžu běhat, je to bonus navíc. A hlavně jeden z důvodů proč jsem už nechtěla pokračovat v házené, bylo to, že už nechci lámat věci přes koleno. Běhat ano, ale ne za každou cenu J