Na co myslím při běhání Nr.2 - hlavně si neobléct stejné tričko jako minule

Co si obléct na sebe? Přesně tohle se mi honilo hlavou během závodu Běhej Lesy. Už jsem to psala v článku, že moje mentální příprava na závod spočívala v tom, že jsme s Anetou a Markem ladili outfit. Je to přece strašně důležité :-D Marek napsal, že si vybírá oblečeni tak, aby na fotkách na blogu neměl na sobě pořád to stejné. A z Olomouckého půlmaratonu prý nemá ani jednu fotku, takže může klidně běžet v tom stejném :-D 

No a moje myšlenky se rozběhly, co jsem měla na sobě na kterém závodě? Mám to oblečení vyfocené? Kde tu fotku mám? V telefonu nebo ve foťáku? Tak pojďme na to :-)

Na první letošní závod Night Run jsem to s oblečením měla jednoduché. Běžely jsme jako Peachky v našem týmovém triku a v černých legínách. Jediné místo, kde jsem měla prostor něco ladit, bylo podvlíkací tričko. Chtěly jsme si s Vavřou vzít házenkářskou klasiku Hummel, ale bohužel jsem to triko zapomněla u mamky, tak přišlo na řadu Vikiho šedé kompresní Adidas. Od Night Runu jsem to tričko prohlásila za své, protože je super. Mám ho o několik čísel větší, takže není kompresní, ale je vítězné a prostě už je moje :-)

Další závod byl Pražský maraton a tady jsem poslechla radu zkušených - neber si nic, co nemáš vyzkoušené z tréninku. Volba byla jasná -  fialové triko Under Armour a černé legíny Nike. Líbí se mi ta barevná kombinace a navíc mi pak diváci (Viki, mamka, brácha a Deny) říkali, že jsem v davu šla dobře vidět :-) 

Potom jsem běžela 9km v rámci Hlučínského půlmaratonu. Ráno jsem vyzkoušela různé kombinace , několikrát se převlíkla, ptala se Vikiho a Viktorka, v čem se jim nejvíc líbím a nakonec to vyhrálo opět fialové triko :-) a legíny Asics. 

Český běh žen - Ten den bylo šílené vedro a start přesně v poledne. Kdybych měla odvahu běžela bych jenom v podprsence. Odvahu jsem neměla, takže přišla na řadu letní verze - fialové tílko Nike a černé šortky Nike. Vážně mám i oblečení v jiných barvách a běhám třeba v modrém nebo zeleném triku, ale když mám běžet závod, je fialová a černá jasná volba :-D

Olomoucký půlmaraton - Zkouším různé kombinace triček, legín a šortek a stejně nakonec skončím v nejoblíbenější kombinaci - fialové triko Under Armour a černé legíny Nike. Protože přece je to závod, co když mě nějaké jiné triko bude někde škrtit a legíny třeba budou padat? Nevadí, že v tréninku jsem ve všem ostatním odběhala spoustu kilometrů. Prostě fialové tričko opět v akci. Miluju ho. Kdybych věděla, že si ho tak oblíbím, koupila bych si jich víc. 

Na fotkách vidíte moje zatnuté pěstičky, jako, že "yes yes, mám to zasebou v osobním rekordu" :-D

Olympijský běh - Běžíme s Vavřou a Ladou, takže "Peach dress code". 

Běhej Lesy - Rozhoduju se, vymýšlím a jako největší konzerva běžím zase v tom stejném. Blog neblog, zase fialové tričko :-D

V neděli poběžím 5km v rámco Ostravského maratonu, tak jsem na sebe zvědavá. 

Mějte se hezky :-)

A.

Český běh žen 2015

Na Český běh žen v Ostravě mě přihlásil Viki a naše sousedka Leona, která pracuje v Karolině a závod pořádá. Mě se nějak nechtělo a neměla jsem nikoho na hlídání Peťulky, protože Viki a Viki budou pryč. Někdy od středy se ale ve mně pomalu probouzel závodník a já jsem se čím dál víc těšila :-) 

Dopoledne Peťula usíná, pokládám ho do kočáru a chystám se na závod. Už teď je strašné horko a náš teploměr ukazuje 29 stupňů ve stínu. Přichází první dilema - nemám co na sebe, klasika.  Tohle zná každá žena, ale překvapilo mě, že už to tak mám i s oblečením na běhání. Líbilo by se mi běžet ve volném bílém tílku. Dívám se do skříně a žádné takové nemám. Chvíli zvažuju i variantu, kterou navrhovala Barča na posledním Rungo atletickém tréninku. Běžet jenom ve sportovní podprsence. Při pohledu do zrcadla to zamítám. Jsem nervózní a začínám vyšilovat, že mi bude strašné vedro, že ten závod nezvládnu, že se mi šíleně stýská po obou Viktorech.... a hlavně doufám, že v běhání platí stejné pravidlo jako v házené - čím horší páteční trénink, tím lepší sobotní zápas, protože včerejší výběh me zrovna moc nepovzbudil. 

Oblíkám si model, kterému Viki říká triatlonistka. Je pravda, že se šiltovkou a v brýlích se i já cítím, jako kdybych se chystala na ironmana na Havaji a ne na 5 kilometrů v centru města. Volá Viki, že už jsou v letadle a že je všechno ok. Málem se rozbrečím do telefonu, že jsem na nervy z toho horka a ze všeho. Viki mě uklidňuje, že na Floridě jsem běžela v ještě větším vedru a dalo se to. Chvíli si povídáme a já se opravdu uklidňuju. Miluju svého muže za jeho klid, pochopení, podporu a za to, že mi věří. Balím věci pro Peťulu, pitíčko, přesnídávka, ovocná tyčinka, piškoty a kontroluju, jestli jsem nezapomněla startovní číslo. Svižnou chůzí s kočárkem vyrážíme do Karoliny. 

Cestou myslím na kamarády a známé, co dnes běží v Litovli Spartan Race. Je to bahno, ve kterém se závodníci plazí teplé nebo studené? Musím se někoho zeptat. Do Karoliny přicházíme před 11, obouvám si boty a převlíkám Peťulu, který se samozřejmě hned před domem probudil a teď je v plné síle :-) Běháme spolu mezi obchodama a já se u toho snažím trošku rozcvičit. Připadám si u toho srandovně. Chvíli protahuju lýtko a pak následuje sprint za chlapečkem a tak pořád dokola. V 11:45 předávám Peťulku Leoně na hlídání a slibuju, že poběžím rychle, ať jsem brzo zpátky :-) Potkala jsem se s kamarádkou Pavlou a společně jdeme na start. Pro ni je to první závod, tak jí držím pěsti a prodírám se dopředu ke startovní čáře. V davu jsem zahlídla pár známých, co se opravdu známe a pak holky z SK Černé plíce, které znám jenom z instagramu. Samozřejmě mi všichni připadají lepší a rychlejší. Klasika číslo dvě. 

Start! Jakub Kohák startovní pistolí zahajuje závod. Snažím se co nejdřív vyběhnout z tlačenice. Někdo mi loktem vypnul garminy. Naštěstí to po cca padesáti metrech zjiš'tuju a znovu je zapínám. Jsem na čtvrtém místě. Přede mnou dvě mladé gazely a slečna, co mám pocit, že přepálila začátek. Tu za chvíli předbíhám a držím se na třetím místě. Zhruba po kilometru a půl dobíhám jednu gazelu a k mému překvapení ji i předbíhám. Pozdější vítězka se mi čím dál víc vzdaluje. Podél trati fandí lidé, trať je dobře značená, běží se mi výborně. Běžím sama. Klasika číslo tři :-) U Imperialu je občerstvovačka. Nic nepiju, jenom mě slečna kropí vodou z hadice. Paráda. Pořád se mi běží dobře. Asi kilometr před cílem už je mi fakt strašné vedro a chci to mít za sebou. Zrovna v tomto místě nás čekal malý kopeček :-) Vyběhnu nahoru a vidím, že už jsem kousek před cílem. Nějakých zhruba pětset metrů. Protahuju krok a snažím se "sprintovat" Barča později tento úsek komentovala slovy: "Takový kousek od cíle už jsem věděla, že nechcípnu, tak jsem zrychlila." Cítila jsem to stejně :-D Do cíle jsem doběhla jako druhá v čase 21:26. Mám obrovskou radost, usmívám se na všechny strany a ochotně pózuju fotografovi :-) V cíli pak ještě společná fotka prvních tří žen (holky jsou asi o polovinu mladší a o polovinu hubenější než já), zdravím se s Barčou, která běží až desítku a jdu si najít svého chlapečka. 

V tuto chvíli se začínám cítit jako celebrita. Leona nás vede do své kanceláře. Sprchuju se, píšu Vikimu a čtu první smsky s gratulacemi (???). Svět je fakt rychlý :-D Potom pěkně do vipky na řízky a jdu na nákupy :-) Nové tílko na běhání a pár proteinových tyčinek. Potkala jsem svého bývalého učitele angličtiny Garyho a v radosti, že ho po dlouhé době vidím, jsem se zeptala, jestli taky běžel? :-D Říkal, že dnes fakt ne, ale že se uvidíme na půlmaratonu v Olomouci.

Něco po třetí hodině začíná vyhlášení výsledků. Nejdřív běh na 2,5km a potom už jsme na řadě my. Jakub Kohák s Alešem Juchelkou oznamují, že výsledky se budou vyhlašovat podle jednotlivých věkových kategorií. Na chvíli se raduju, že už se nebudu muset fotit s gazelama a připadat si jako jejich mamka. Začneme od nejmladší kategorie 6 - 34 let. Aha, radovala jsem se předčasně :-D 

Český běh žen 2015 byl moc hezký závod. Byla skvělá organizace, zázemí, trať. Jako příjemný bonus jsem vyhrála pěkné ceny - tílko, poukázky na masáž, kosmetiku a kadeřnictví a další. Dost se mi líbí nálepka I love Ova. Nalepím si ji na auto, ale radši až se vrátím z Olomouce :-D Moc jsem si to užila a jsem ráda, že jsem se nechala na závod přemluvit. Taky bylo velice příjemné běžet závod v Ostravě a mít to domů deset minut pěšky :-) A chtěla bych poděkovat Leoně za vyzvednutí startovního balíčku a za hlídání během závodu a Barče za hlídání při vyhlašování výsledků. 

Na oficiální výsledky závodu se můžete podívat tady a na fotografie tady