Utíkej mami utíkej: Můj trénink 30.3.

CELKEM 57km + 44,5km = 101,5km

Pondělí 30.3. - volno

Úterý 31.3. - 10km

Ráno 7km + 3km odpoledne. Dostala jsem Garminy a psala jsem o tom tady

Středa 1.4. - volno

Čtvrtek 2.4. - 10km, 50:20

Klasická trasa po cyklostezce na Hrabovou, 2km rozběhání, pak tempo, poslední kilometr volně.

Pátek 3.4. - 9km

Velice volné tempo. Po core tréninku ve čtvrtek a večerním vínu s Vikim jsem byla vyřízená.

Sobota 4.4. - volno

Neděle 5.4. - 28km, 02:39:08

Běžela jsem po cyklostezce do Paskova a zpět. Krásné 3 stupně nad nulou, vítr, ideální podmínky :-D Běželo se mi dobře. Na 26tém kilometru jsem potkala Honzu Popela se Svaťou, zkušené běžce. Na chvíli jsme se zastavili a povídali si, že se s Popelem uvidíme na maratonu. Pokud na mě počká v cíli :-D a ptal se mě, na jaký čas se cítím. Řekla jsem, že to moc nedokážu odhadnout, ale že 4:20 by bylo super. A on na to, že když mě vidí, jak v pohodě a lehce běžím na tom 26tém kilometru, že to určitě dám líp. Nevím, jestli takhle zkušení podporují nás ostatní nebo jestli to myslel vážně, ale každopádně děkuju. Přiběhla jsem domů jako superhero :-D

Pondělí 6.4. – volno

Úterý 7.4. – 6km

Volně 6 kilometrů s Viktorkem v kočáru Černovírským lesem.

Středa 8.4. – 7km

Volně s Viktorkem v kočárku. Nalákala jsem ho na prolízačky, kde jsme spolu ještě nikdy nebyli :-) Běželi jsme z Černovíra do Hlušovic. Tam pauza na klouzačkách a zpátky.

Čtvrtek 9.4. – 4,2km

Doma na pásu jsem chtěla uběhnout 5km. Peťula spal, Viktorek se díval na Kosí bratry a celou dobu mi říkal, ať už skončím, že chce taky běhat. Při uběhnutých 4,2km jsem to vzdala a pustila Viktorka trénovat na jeho závod :-)

Pátek 10.4. – 7,3km

Úplně volným tempem Komenského sady s Peťulkou v kočárku. Chtěla jsem původně běžet 10 kilometrů, ale Peťula se probudil a že buď bude v kočárku stát nebo sám chodit, takže dál už to nešlo.

Sobota 11.4. – volno

Neděle 12.4. – 20km 01:47:31

Ráno jsem se probudila s oparem na puse a bolela mě hlava. Viki vstal s klukama a nechali mě skoro celé dopoledne spát. Chtěla jsem dnes běžet svůj nejdelší běh 35km, ale nebyla jsem schopná. Jenom jsem na instagramu sledovala, kdo všechno už ráno běhal a kolik. Byla jsem nervózní, že ten dlouhý běh dnes nedám a budou mi chybět kilometry a že nevyzkouším ten energetický gel, co jsem chtěla. A taky jsem měla normální regulární absťák po pohybu. Tento stav důvěrně znám už z házené a hlavně potom z prvního těhotenství. Všichni kolem mi říkali, jak mám odpočívat, dát si nohy nahoru a užívat si to. Brr :-D Vydržela jsem to týden a pak mě Viki vyhnal, ať jedu na spinning, jinak mě zabije, protože se mnou není k vydržení. No ale zpátky ke včerejšku. Nadopovala jsem se vitamíny, Viki uvařil luxusní oběd a já jsem odpoledne ožila. Říkala jsem si v duchu, že vyběhnu a úplně lehce dám 10 kilometrů, nebudu to hrotit. Nakonec jsem uběhla 20 kilometrů volně s pár rychlejšímu úseky a cítila jsem se výborně. Vždy po takovém delším výběhu mám pocit mistra světa a že ten maraton zaběhnu skvěle. Druhý den ráno (když píšu tento článek) už je tento pocit vystřídaný pochybami a obavami :-D

Běžela jsem podél Ostravice do Antošovic, pak podél Odry na Landek a zpátky stejnou cestou do Komenského sadů. Z parku jsem pokračovala na Slezskou, po Keltičkové až skoro na haldu Emu, kolem hřbitova k Slezskoostravskému hradu. Pak ještě kolečko parkem, aby to vyšlo na těch 20km. Vyzkoušela jsem ten energetický gel a na maraton si ho určitě brát nebudu :-D Moc mi ty gely neseděly už na házené, ale chtěla jsem tomu dát ještě šanci, ale prostě ne :-) Tento mi nejvíc ze všeho připomínal test na těhotenskou cukrovku i s následným pocitem na zvracení.