Víkendový dlouhý běh

V sobotu ráno jsem běžela 25 kilometrů. Kluky hlídala mamka a já jsem měla na dvě hodiny volno. Peťula je teď trošku mamánek, takže jsem odcházela a slyšela, jak za dveřmi s pláčem volá „memem“. To jsem já J Takový odchod z domu není zrovna příjemný. Prvních 5 kilometrů jsem pořád přemýšlela o tom, jestli ten můj chlapeček doma pláče, jestli se mám vrátit a na celé běhání se vykašlat. Trošku jsem přepálila začátek, ať uběhnu co nejvíc, kdybych musela zpátky. Pak jsem doběhla do centra Olomouce, kde to mám strašně ráda. Proběhla jsem kolem Šantovky do parku a dál přes Hejčín směrem na Poděbrady. Udělala jsem si kolečko po bruslařské stezce a pořád čekala na telefon od mámy, že se mám vrátit. Nikdo nevolal, tak jsem běžela dál. Od té doby, co jsem na instagramu, si při běhu vymýšlím různé hashtagy. Teď přišla jejich chvíle J #prescestumiprebehlbazant a #jestejedenbazant a #zajic Běžím dál na louku před jezerem. Samozřejmě je tam bažina. Věděla jsem, že tam bývá mokro, ale myslela jsem, že to nebude tak strašné. Přebrodila jsem močál a následovalo #mojenikejsouceleodblata a #poslednichtrinactkilometruvmokrychbotach :-D  Tím zpomalením a chůzí se mi udělala docela zima, takže jsem pak zase běžela o dost rychleji,  než jsem plánovala, abych se zahřála. Přes Horku jsem doběhla do Chomoutova a tam na dvacátém kilometru začalo obvyklé #uzsetesimnamojechlapecky , takže jsem opět zrychlila :-D Před domem jsem vyzula zablácené boty a spěchala dovnitř, ať vysvobodím mámu od hlídání. Doma bylo samozřejmě všechno v pořádku. Peťulka spal v kočárku a mamka s Viktorkem si hráli na obchod. Idylka J Mamince ale ty obavy alespoň pomohly  zaběhnout slušný čas 2:21. Na to, že jsem téměř kilometr šla blátem a i přes ta zrychlení to byl volný běh,  to je myslím hezký výkon J