7 kilometrů, 3 jízdy na tobogánu a 1 naražený loket

Včera jsem běžela v mém oblíbeném Černovírském lese s mým running buddy - Ramonem :-) Trénink byl úplně jiný než měl být, ale pocitově byl parádní. Před cestou do Olomouce jsem se zapomněla podívat do tréninkového plánu a do iphonu mi to pak nešlo stáhnout. Pamatovala jsem si jenom, že jsou tam nějaké úseky, ale nevěděla jsem jaké :-D Běžela jsem tedy 2km na rozehřátí, potom kilometr rychle, kilometr pohodlným tempem, kilometr rychle, pak 2km volně domů a mezitím 5 odhadem stometrových kopců. Ty volné kilometry a kopce byly v pohodě, ale ty rychlé úseky byly vtipné. Nemám odhad :-D Řekla jsem si, že trošku protáhnu krok a poběžím tempem, jakým bych asi zvládla půlmaraton. Krok jsem protáhla, běželo se mi výborně, ale hlavou mi jelo, že sice super, ale abych takhle rychle běžela dvacet kilometrů, to mám ještě co dělat. Sportstracker pak zahlásil uběhnutý kilometr a tempo 4:30. Říkám si nevadí, trošku jsem to přepískla, ale už aspoň vím na ten druhý úsek. Uběhla jsem kilometr, mezitím naháněla Ramona, který se mi zaběhnul do lesa a znovu jsem přidala s tím, že mám zrychlit jenom trošku......zase jsem to neodhadla a běžela jsem ještě o tři vteřiny rychleji. Domů jsem přišla v euforii, jak rychle umím běhat :-D

Ramon byl dnes kapitola sama pro sebe. Většinu cesty běžel za mnou, jednou vběhnul do lesa, jednou kvůli němu zastavilo auto, když jsem na něj volala, tak se tvářil, jestli jako má jít on nebo nějaký jiný pes, dlouze se zdravil se všemi psi, co jsme potkali a samozřejmě se nechtěl nechat vyfotit :-D

 

 

Doma jsem nakojila Peťulu, vzala Viktorka a jeli jsme na bazén. Dost naivně jsem si myslela, že třeba chvíli pobudeme v sauně :-D Místo toho mě Viki vytáhnul na tobogán, jedna jízda super, druhá taky a třetí mě pak nahecoval na ten nejprudší. Prý maminko vůbec ničeho se neboj, to zvládneš. Tak jsem do toho samozřejmě šla, udělalo se mi z toho strmého sešupu zle a narazila jsem si loket. Nic jsem na sobě nedala znát a Viki měl radost, že má odvážnou maminku. Na závěr mi chtěl asi udělat radost a šli jsme spolu do teplého bublinkového bazénu, kde jsem si hezky odpočinula a zastrečovala.

 

To byl akční včerejšek. Dnes večer je ale přesně ten, kdy uvažuju, že si koupím běhací pás. Kluci usnuli, já nemám hlídání a mám strašnou chuť běhat. Nejspíš bych ale nešla běhat ani jindy, protože se bojím běhat ve tmě. Přemýšlím o tom pásu už delší dobu, protože mě běhání venku samozřejmě baví mnohem víc, ale zase je hodně dní, kdy jsme s klukama sami doma a aspoň pár uběhnutých kilometrů večer na pásu by se hodilo. No uvidíme.