čtvrtek 13. srpna 2015

Na co myslím při běhání Nr.1

Dost často se mě někdo ptá, na co myslím při běhání. Že to musí být nuda běhat tak dlouho. Neřekla bych :-) Myšlenek je spousta a hlavně při delších bězích se mi toho honí v hlavě zprava doleva opravdu dost. 

Zvlášť teď v létě často myslím na soustředění s házenou. Horko mám spojené s tím, že se hodně běhá, zvedají se těžké činky a večer člověk padá únavou :-D A zároveň se těší, jak všechnu tu dřinu v září prodá na hřišti. Trénuju na Ostravský maraton, který se běží 6.září. Zhruba v tuto dobu začínají také soutěže v házené. Běhám v horku a říkám si, že je to těžké, že to bolí, pochybuju, jestli to má cenu. Včera jsem z toho horka měla dokonce chuť jít do posilovny a zvednout pár benchů. Jsem jako Pavlovův pes. Jsem unavená a zároveň se těším. Pocity velice podobné tomu, co jsem zažívala předchozích x let.

Přes tyto myšlenky jsem se dostala ke vzpomínání na své bývalé trenéry. Bylo jich víc. Na některé vzpomínám ráda, na některé míň, ale jsou mezi nimi dva, kteří hodně ovlivnili můj postoj k běhání a samotnému trénování. 

První z nich je Lubomír Krejčíř. Trénoval mě první roky v ženách v Olomouci a myslela jsem si, že první kondiční soustředění s ním na Potštejně nemůžu přežít. 
Trénovali jsme dvou až třífázově a už druhý den jsem měla problém sejít schody. Ranní fáze byla vždycky síla a rychlost a dělali jsme kruhový trénink. Střídalo se posilování, krátké sprinty, angličáky, medicimbaly, skákání žebříků a podobné chuťovky. Obzvlášť dobře si pamatuju sprinty s pneumatikou přivázanou kolem pasu. Odpoledne potom přišla na řadu vytrvalost. Běhaly jsme delší běhy, různé intervaly nebo kopce. To mi nepřipadalo tak strašné. Ale ta nejtěžší část přišla až na konci. Běžely jsme každý den stejnou trasu (mohlo to být tak cca 3-4km) a každý den jsme se na té trase musely zlepšit nebo minimálně nezhoršit. A běžet naplno, žádný výklus. Samozřejmě první den jsme brblali, že to je strašně daleko a že už nemůžeme a že to nejde se zlepšovat. Rozhovor probíhal asi takhle: To je hrozně dlouhé, to už neuběhnem. Není to dlouhé a zvládnete to. A proč to teda máme běžet, když to není dlouhé? Protože je to trénink vašich morálně volních vlastností. A ty jsou důležité. Když myslíš, že nemůžeš, tak ještě dvakrát můžeš! Nekecejte a makejte. Tak jsme makaly a opravdu se zlepšovaly! Jak já jsem to slovní spojení trénink morálně volních vlastností nenáviděla a teď to sama používám :-D 
Pan Krejčíř v současné době trénuje muže extraligové Litovle a o jejich přípravě si můžete přečíst v tomto článku


Druhý trenér, který měl velký vliv na moje vnímání běhu byl Aleš Chrastina, můj trenér v Ostravě. Až do té doby, než mě začal trénovat on, jsem běhala proto, abych měla lepší fyzičku, nebyla tlustá a těšila jsem se, až budu běhat s balonem. Posun nastal na soustředění v roce 2008 na Ostravici v Beskydech a myslím, že to bylo 1. nebo 2.srpna. Běhaly jsme tehdy 3 okruhy, kdy první část byla po nezpevněné cestě a kamenech nahoru a druhá část po asfaltce dolů. Doběhla jsem tehdy s velkým náskokem první a poprvé si uvědomila, že mě to vlastně bavilo a nemyslela jsem u toho na balón! Bohužel tímto soustředěním pro mě začala velice nešťastná sezóna, protože hned druhý (nebo třetí) den po těchto super okruzích jsem se totálně rozbila na kole cestou z Lysé. Znamenalo to pro mě stop na půl sezóny a prohloubení strachu z ježdění na kole z kopce, ale láska k běhání a Lysé hoře zůstala :-)
Aleš Chrastina teď trénuje muže extraligového Frýdku Místku a na facebooku jsem se dívala, že byli na soustředění v Beskydech. Třeba se tam taky zrodil nějaký budoucí běžec :-)






Tak to je pro dnešek všechno, ale nebojte brzo bude pokračování :-) 

Mějte se hezky :-)

10 komentářů:

  1. Taky rada spomínam na hádzanú :) A velmi dobre si spomínam, na kopec na Ostravici, ja som tam síce vtedy jak si sa zranila nebola, ale ten kopec sme bežali aj rok po, a bol to hnus... dohora som vždy šla chodzou, bo to nešlo..a dole z kopca som to pustila :) Hlavne, že Ti zostala tá chuť z behania :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpomínek na házenou je spousta, byla to většina života :-) A buď ráda, že jsi tam zrovna nebyla. Nebyl to hezký pohled :-D

      Vymazat
  2. no to nebyl, ale paradoxně jsme se i nasmáli... kdo byl, ví;-) :-D
    hlavně, že to dobře dopadlo :-)
    mi ta letní příprava taky chybí, měla jsem na začátku plno keců, ale časem i mě to začlo bavit a to až tak, že jsem i v pokročilém sportovním věku měla vloni na Skalce úsměv na rtu :-D
    Vavřa

    OdpovědětVymazat
  3. každopádně ta fotka je luxusní :-D :-D
    Vavřa

    OdpovědětVymazat
  4. a jak tak koukám, aktivní házenkářky tam jsou už jen dvě... Bára a Peťa Ad.
    Vavřa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj už len oni dve, a Bára ma pochroumane to rameno, takže taky nic moc :/

      Vymazat
  5. ale hraje a ne úplně zle ;-) je spíš pes obranář :-) a jsem zvědavá, co Peťa, doufám, že se ji bude dařit
    Vavřa

    OdpovědětVymazat
  6. Muj tatka to resil pak jeste v aute, ze nechape, na co myslis 42 km :D ukazu mu clanek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taťka byl výborný :-D A článek mu ukaž :-D

      Vymazat

Děkuji za vaše komentáře. Moc si jich vážím.