Pozitiva na každý den

Je mi smutno. Moc. Je mi smutno, že už tátu nikdy neuvidím, že už nikdy nepochová svoje vnoučky, že nás tady nechal, že se máma teď tak moc trápí, že už nestihneme jet do Barcelony, jak chtěl, že fotku, kdy jsem rozesmátého tátu fotila na podzim na pláži na Floridě, jsme pak použili na parte... Každý den se snažím najít něco pěkného a těch věcí je samozřejmě spousta. Jsem založením optimista, takže mi to jde celkem snadno, ale pak stačí jedna vzpomínka a všechno je zpátky. Dnes se mě třeba Viktorek ptal, jestli prý děda nevěděl, že musí jíst zdravé jídlo, aby byl zdravý. No asi věděl, ale nedělal to. Dost mě bolí, když poslouchám, co se mu všechno děje v té jeho čtyřleté hlavičce :-(

Ale ta pozitiva:

Dnes mi přišla kondolence od Lourdes a Martina z New Yorku. Je celá v pastelových barvách, plná naděje a působí pozitivně. Ne jako ty české šedé a ponuré, ze kterých je člověku ještě hůř. Prostě jiný kraj, jiný mrav a já za to dávám Americe palec nahoru.

Druhé vylepšení nálady přišlo z Kanady. Moje kamarádka Pjuji mi nechala na facebooku tento vzkaz:  ahoj Beky, posílám trénink na měsíc, snad ti to trošku zvedne náladu a zase motivuje :-) Já moc děkuji. Zítra odpoledne přijde slečna na hlídání a já jdu na 4km warm up, stretching 5 min, abc drills 15min, 4km run. Už se těším.