Všude čtu o tom, že rok 2015 má být úspěšný, šťastný a lepší než rok 2014. Nám tedy začal velice smutně. Hned 3.ledna mi zemřel táta. Stalo se to nečekaně a rychle a byl to šok, ze kterého jsem se ještě nevzpamatovala. Tím se změnilo v mém životě spousta věcí a bude trvat dlouhou dobu než se všechno zase vrátí do nějakých kolejí. Teď je pro mě nejdůležitější zařídit praktické věci, být co nejlepší oporou pro mámu a fungovat pro moje chlapečky. To se mi myslím celkem daří, i když musím říct, že s velkou podporou čokolády a vína. Stranou šlo i běhání. Neměla jsem chuť ani sílu. Až do pátku, kdy mi napsala kamarádka Barča, že mě odpoledne vyzvedne a půjdeme se spolu proběhnout. Uběhly jsme spolu 10 kilometrů kolem Moravy v pohodovém tempu a já jsem si při tom běhání a povídání parádně odpočinula. Baru, moc děkuji, že jsi mě vytáhla. Není nad to, mít kamarádku z dětství.
Musela jsem taky přehodnotit mé maratonské ambice. Nejdřív jsem to chtěla vzdát, ale manžel mě přemluvil, ať neblbnu a startovné neprodávám, že přece mám ještě do května čas a prostě poběžím pomalu. Tak jsem ho poslechla :-) Původní plán jsem tedy nedobrovolně opustila a navíc tím, že trávíme hodně času u mámy, mám i omezené tréninkové možnosti. Můj nový plán je připravit se co nejlíp v rámci současných možností. Tím myslím dvě malé děti, omezené možnosti hlídání a můj psychický stav.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Moc si jich vážím.