Jak jsem zhubla a začala běhat po porodu - část 1.

Téma hubnutí a běhání po porodu se asi díky názvu blogu nabízelo už dávno, ale popravdě musím říct, že mě to dřív vůbec nenapadlo. Měla jsem pocit, že článků na tohle téma už bylo napsáno spousta a že nemám nic nového nebo zajímavého, čím bych přispěla. Vzhledem k tomu, že už jsem ale dotaz "Jak jsi zhubla a začala běhat po porodu?" dostala mockrát a několikrát jsem na něj odpovídala i vám, čtenářkám, rozhodla jsem se podělit o své zkušenosti veřejně :-) Není to návod. Je to článek o tom, jak jsem to dělala já.

Oba kluci se narodili přirozeně, takže nemám zkušenost s tím, jak cvičit nebo běhat po císařském řezu.

Dva porody, dva nové začátky :-) Po každém porodu byl návrat mezi sportující lidi jiný, takže to rozdělím.

Viktorek

S Viktorkem jsem během těhotenství přibrala 25kg. Čtete správně. Bylo to strašné. V údajně nejkrásnějším období v životě ženy jsem připomínala velrybu a Viki mi velice něžně říkal hrochu. Samozřejmě jsem si představovala, že budu vypadat jako modelky v časopisech. Budu mít malé bříško, takže si jenom koupím větší velikost džínů a budu nosit volnější trička. Odsuzovala jsem ženy, které hodně přiberou, protože mě se to přece nemůže stát. Já nebudu ležet doma na gauči a cpát se čokoládou. Haha. Doma jsem sice neležela, čokoládou se nepřejídala, ale přibírala jsem šílenou rychlostí. Než jsem otěhotněla, byla jsem zvyklá každý den trénovat a dvakrát v týdnu jít ještě před prací běhat nebo na spinning, takže i v těhotenství jsem se snažila hodně sportovat. Chodila jsem jednou týdně na spinning, jednou týdně na gravid jógu a zhruba dvakrát týdně plavat. Běhala jsem někdy do dvacátého týdne. A stejně jsem vypadala jako velryba. Poslední čtyři týdny už se mi ani nechtělo chodit nikam mezi lidi a odpovídat na otázky typu, jestli čekám dvojčata nebo jak dlouho už přenáším. Tři týdny před porodem jsme byli u fotografa, ať máme vzpomínku. Celá natěšená jsem si domů přinesla cédéčko s fotkami a pak jsem se u počítače rozbrečela, protože ten tlusťoch s celulitidou přece nemůžu být já :-)

Po porodu jsem si zase dělala naděje, že to budu mít stejně jako maminky celebrity "kojím a běhám kolem miminka a hubnutí jde úplně samo." Tady se směju podruhé, protože já jsem musela běhat nejen kolem miminka, ale hlavně po parku a po hřišti, jinak bych se těch kil nezbavila. Skvělé bylo, že jsem hned v porodnici nechala 11kg. Doma jsem se snažila jíst pravidelně a zdravě a chodila jsem na procházky s kočárkem. Kojila jsem. Cvičila jsem cviky na zpevnění pánevního dna. A pomalu jsem přecházela do rychlé chůze, pomalého a rychlejšího běhu. Běhala jsem s normálním kočárkem a byla trošku za exota, protože před více než čtyřmi lety neběhalo ani zdaleka tolik lidí jako teď. Tehdy jsem taky dost jezdila na bruslích. 

Po šestinedělí jsem začala trénovat normálně s holkama házenou. Ze začátku v posilovně s kondičním trenérem, kdy jsem většinu cviků dělala stejně jenom s menšími váhami. Většinou to bylo tak, že dopoledne jsme měli kondiční trénink nebo jsem šla sama běhat a odpoledne házenou. Bolelo to, ale motivace byla jasná - být co nejdřív zpátky na hřišti. Nejhorší pro mě bylo získat zpátky sílu. Běhání se lepšilo o dost rychleji. První zápas jsem hrála, když byly Viktorkovi čtyři měsíce, ale cesta k původní formě byla ještě o dost delší. Svou původní předtěhotenskou váhu 65kg jsem měla zpátky, když bylo Viktorkovi půl roku.

leden 2011

únor 2012

červenec 2012

Peťula

Druhé těhotenství už jsem věděla, do čeho jdu :-) Nebude ze mě modelka, ale hroch. Neměla jsem už tolik času na sportování, ale hodně jsem se hlídala v jídle. Běhala jsem zase do dvacátého týdne a chodila jsem plavat. Ještě v půlce těhotenství to vypadalo, že půjdu do porodnice s nějakou rozumnou váhou, ale bohužel. Přibrala jsem 20kg. Velký rozdíl byl v tom, že jsem se až do posledního dne cítila výborně a nějakým zázrakem mi to slušelo. Neměla jsem oteklé nohy ani mě tak strašně nesvědila kůže jako poprvé.

Tentokrát jsem sice přibrala míň, ale taky jsem míň nechala v porodnici a domů jsem se vrátila se stejnou váhou jako poprvé - 79kg. Znovu mě čekalo hubnutí 14kg, abych se dostala na původní váhu. Po druhém porodu už jsem věděla, že házenou hrát nebudu, ale motivací bylo uběhnout půlmaraton. Peťulka se narodil na konci března a můj sen/plán bylo běžet půlmaraton na konci září.

Koncem šestinedělí jsem začala cvičit s Jillian Michaels. To mě moc nebavilo, ale brala jsem to jako nutnost - zpevnit břicho a záda, ať můžu začít běhat. Zase jsem se snažila jíst pravidelně a zdravě, ale prohřešky tam byly celkem velké :-D Rozhodně se u mě nekonala nějaká úžasná proměna "před a po" cvičení s Jill. 

Běh (nebo teda ze začátku spíš parodie na běh) byl ze začátku fakt krátký, třeba jenom 2,5km. Nijak jsem to nehrotila. Snažila jsem se zpevňovat svaly a pomalu čas běhání. Ze začátku jsem se nesnažila o rychlost, ale o délu běhu. To je důležité a spousta lidí se tím neřídí. Prostě je lepší uběhnout hodně pomalu 30 minut v kuse než přepálit kilometr a pak se na to vykašlat. Zní to divně, ale opravdu člověk potřebuje nejdřív běhat pomalu a naběhat kilometry a to zrychlení potom postupně přijde. Píšou to všude a fakt to funguje. 

Já jsem přes léto měla úplně jednoduchý tréninkový plán - běhat dvakrát až třikrát v týdnu kratší trasu (5-7km) a o víkendu běžet něco delšího. Někdy se mi povedlo vyběhnout víckrát někdy míň podle toho, jak byl Viki doma a hlídal. Někdy jsem Peťulu měla v šátku a Vikiho v kočáru a šla jsem se s nimi aspoň projít. Ideální trénink to nebyl, ale mě to vyhovovalo, protože jsem po letech striktních tréninků v házené nemusela být ničím svázaná. 
Jedla jsem v tu dobu stejně jako než jsem otěhotněla - pravidelně, celkem zdravě, hodně zeleniny a ovoce. Kojila jsem. 
Půlmaraton jsem běžela, když bylo Peťulkovi přesně půl roku. Vážila jsem 67kg a uběhla jsem to za 2:01.

v cíli půlmaratonu - 27.září 2014

srpen 2015

Pokračování v příštím článku :-)

Mějte se krásně a běhání zdar :-)

A.