Poprvé přes 200km za měsíc !!! aneb tréninkový deník v druhé půlce července

Poprvé jsem zvládla za jeden měsíc naběhat přes 200km. Vím, že pro opravdu dobré běžce to je pořád málo a při tréninku na maraton by to mělo být víc, ale stejně mám radost :-) A velkou :-)

O tréninku v první půlce července jsem psala v samostatném článku a dnes bych se s vámi chtěla podělito o to, jak vypadalo moje běhání v druhé půlce měsíce.

17. července - 5km

Kempovali jsme na Olešné a já jsem večer běžela pět kilometrů s kočárkem, abych v něm uspala Peťulu. Předtím pivo a dva aperoly, takže náladu jsem měla výbornou :-)

18. července - 10km

První okruh kolem přehrady Olešná s Peťulkou v kočáru, u stanu jsem ho předala Vikimu a do kočáru chtěl Viktorek. Takže druhé kolo s Viktorkem v kočáru.

19. července - volno od běhání

13km na bruslích kolem přehrady Olešná 

20. července - 7km

Atletický trénink s SSK Vítkovice. Psala jsem o tréninku samostatný článek tady.

24. července - 7km

Běžecké rande s Vikim. Běželi jsme okruh Prokopským údolím v Praze.

25. července - 10km

Nejdřív dolů k Vltavě, kousek podél řeky a do kopce zpátky. Navíc proti větru, takže makačka :-)

26. července - 20km

Okruh Prahou 5, kdy jsem pěkně pocítila, jak je Praha kopcovitá :-D Na sedmnáctém kilometru jsem potkala parádní překážky, tak jsem je přeskákala a modlila se, ať se u toho nepřerazím.

27. července - 10km

Okruh Prokopským údolím. Přidala jsem se k výzvě fitholekzinstagramu a zaběhla co nejrychleji jednu míli. Bohužel se mi nějak zrychlila nikeplus aplikace a výsledek neseděl s garminem, takže to při dalším běhu ještě jednou zopakuju. A znovu jsem si dala překážky. Tentokrát i s publikem, protože vedle překážek jsou i hrazdy a zrovna tam cvičili nějací kluci. Dávala jsem si obzvlášť záležet, ať nezakopnu, ale hoši slibovali, že nebojte slečno, my vás kdyžtak zvedneme :-)

31. července - 31km

Dlouhý běh byl pro mě zase ve znamení turistiky :-) A jak už to mých objevovacích běhů bývá, některé části cesty byly super a já nadšená, tak některým úsekům se příště určitě vyhnu. 

Běžela jsem podél Ostravice do Koblova a Antošovic a potom přes les do Šilheřovic. V Šilkách jsem se chvíli rozmýšlela, kam poběžím dál a rozhodla se pro cestu přes les do Bohumína. To byla moc hezká část cesty. Trošku blbé bylo to, že do Bohumína jsem přiběhla do části, kterou jsem párkrát projížděla autem a byla ráda, že tam nemusím vystupovat. 

No nevadí, zaběhla jsem si svižnější kilometr a ztratila u toho turistickou značku. Nevadí podruhé, poběžím po cyklostezce. Je to dál, ale nikdy jsem celou cyklostezku z Ostravy až do Bohumína neproběhla ani neprojela na kole, tak se aspoň podívám. Celá cesta v pohodě ubíhala, žádná větší krize, jenom chuť na pivo a stupňující se únava. 

V klidu jsem si běžela, na 29. kilometru mě předjel cyklista, tak si říkám, jo super, aspoň neběžím sama, jak převážnou část dnešního běhu. Naráz cyklista na rovné cestě někam zmizel, přiběhnu blíž, on stojí s kalhotama dole u stromu. Říkám si, jasně, musel si odskočit. Nemusel, jak mě uviděl, skočil z křoví na cestu a dělal to dál. Já jsem se zmohla jenom na výkřik ježiši chlape a sprintovala pryč od něj. No sprintovala, se skoro třiceti kilometry v nohách si ten sprint asi umíte představit. 

Chlap byl fakt nějaký skokan, protože jak rychle skočil na silnici, tak rychle skočil na kolo a jel směrem, kterým jsem chtěla běžet. Super, takže buď poběžím zpátky do Bohumína (kam nechci) nebo poběžím svým směrem a budu doufat, že na mě někde nepočká. Rozhodla jsem se pro druhou možnost a padla na mě krize, že se na celé běhání můžu vykašlat, bolí to a potkávám u toho úchyly. Po magorovi s nožem, o kterém jsem psala na facebooku, úchyl a čekám ještě divokého psa. Myslela jsem si, že cyklista je vždycky kámoš, spojenec proti nebezpečí, tak po dnešku už se budu bát asi i cyklistů. 

A ještě je na tom vtipné, že minulý týden jsem se dívala, že ve vyhledávači někdo našel můj blog pod slovy "honil jsem před ženskou na cyklostezce". Nechápu, jak se to mohlo stát, co je to za blázna, že takovou blbost napíše do googlu a nebo ještě hůř, že to dělá a dneska jednoho takového potkám.

No každopádně po tomto zážitku mě opustily morálně volní vlastnosti, uběhla jsem ještě kilometr, nasedla do trolejbusu a zbývající čtyři kilometry domů jsem dojela. 

Jestli v mém tréninkovém deníku hledáte nějaký zvláštní systém, tak nehledejte, protože tam není :-) Běhám podle toho, kolik mám času a hlídání. Poslední dobou je čas na můj trénink limitovaný  tím, kdy Viki přijde z práce a v kolik hodin zavírají bazén, aby stihnul jít plavat :-)

Jediný plán, kterým se řídím, je:

- uběhnout kolem 50km za týden

- zařadit jeden delší běh

- jeden trénink běhám intervaly, sprinty nebo kopce

Celkem za měsíc 205km. A znamená to taky 205km do Letní výzvy pro srdcaře :-)

Dětské hřiště "kde jsi mami běžela ten maraton"

Minulý týden jsme byli v Království železnic v Praze na Smíchově. Do večera bylo ještě spousta času, tak jsme s Viktorkem vymysleli, že půjdeme na hřiště, kde jsme ještě nebyli. Přišli jsme k Vltavě a on mi  říká: "Mami, tady to znám, tady jsi přece běžela ten závod maraton." No jo no, měl pravdu :-)

Dětské hřiště je rozděleno na dvě části - pro menší a větší děti a mezi těmito částmi je kavárna. Vedle dětského hřiště je skate park a hřiště na HÁZENOU s umělým povrchem a taky sestavy na cvičení pro dospělé. Ty jsem bohužel nevyfotila, protože na nich zrovna cvičili mladí, krásní, svalnatí muži, tak mi to bylo blbé :-)

město: Praha

adresa: Dětské hřiště Aréna, Hořejší nábřeží, Praha 5, Smíchov

fotogalerie:

Dětské hřiště Barrandov

Jako první vám představím náš poslední objev a tím je dětské hřiště u Prokopského údolí v Praze na Barrandově. Běželi jsme kolem něj v pátek s Vikim a líbilo se nám tolik, že hned o víkendu jsme sem vzali děti :-) Jsou tam průlezky pro malé i větší, samozřejmostí je pískoviště a je fajn, že v rohu hřiště stojí mobilní wc.

město: Praha

adresa: ulice Lohniského (směrem k lesu), sídliště Barandov, Praha 5

fotogalerie:

Nová část blogu - "zábava s dětmi"

Dnešním dnem vzniká na blogu nová rubrika, kterou jsem nazvala "Zábava s dětmi". Chtěla bych vám ukázat, na jaká dětská hřiště chodíme s klukama a jaké se nám líbí herny. Už jsem několikrát psala, že jsem turista a ráda objevuju nové trasy na běhání.  No a při běhání jsem našla spoustu různých dětských hřišť. Je jasné, že stejně člověk vždycky stráví nejvíc času na hřišti, které má nejblíž u domu, ale hodí se mít v záloze i nějaké jiné. Třeba když se Viktorkovi nechce jít ven a řeknu mu "Půjdeme na hřiště, kde jsme ještě nikdy nebyli", je oblečený raz dva a stojí u dveří. Některá hřiště se nám hodí jako cíl cesty na kole, některá jsou fajn jako cíl, když jdu běhat a Viki chce jít se mnou v kočáru a některá jsou daleko a jedeme tam autem jenom proto, že se nám líbí. A v poslední řadě to cestování po dětských hřištích dělám i kvůli sobě, protože je to změna a mě samotnou nebaví chodit pořád dokola na to jedno stejné hřiště.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli sem na blog psát o dětských hřištích, jestli to není úplně jiný směr blogu než jsem začala a hlavně jestli vás to bude zajímat. Podtitul blogu ale zní ze života běhající mámy a proto si myslím, že ta dětská hřiště nejsou úplně mimo. A taky mi bylo líto té spousty fotek dětských hřišť, které se mi nasbíraly v telefonu :-) Nejhorší, co se může stát je, že to nikdo nebude číst a celou rubriku můžu v klidu zrušit :-) 

Fotky hřišť budu dávat taky na facebook a instagram pod hashtagy #kamsdetmi a #detskehriste, tak můžete sledovat i tam. A pokud ještě nesledujete mě, tak šup šup :-) na instagramu @utikej_mami_utikej a na facebooku https://www.facebook.com/utikejmamiutikej

Budu moc ráda, když mi napíšete, jestli se vám hřiště líbí, nelíbí a nebo je vám to jedno, že o hřištích píšu. 

Až já budu velká, bude ze mě atletka

V minulém článku jsem psala, že jsem se k něčemu odhodlala a že v pondělí se s vámi podělím o zážitky. Tak je to tady. Ale nejdřív vám napíšu, co všechno tomu předcházelo.

Od malička se ráda dívám v televizi na atletiku. Líbí se mi hlavně běhy, od sprintů po maraton. Technické disciplíny mě tolik neberou. Samozřejmě se na ně dívám taky, ale moc mě neláká je vyzkoušet. Když sleduju běh, líbí se mi to moc. Přemýšlím, jestli bych s atlety byla schopná běžet aspoň kousek jejich tempem a láká mě zkusit běžet překážky. Vždy jsem ale vypnula televizi a říkala si, že to jsou přece atleti a mě se to netýká.

Malinký posun v hlavě přišel po Českém běhu žen v červnu, kdy jsem skončila druhá a vítězka a kočka na třetím místě byly z atletického klubu. To jsem si řekla, že možná bych tu atletiku přecejenom mohla zkusit. Ano vím, že to byly juniorky a že ten můj čas nebyl nijak hvězdný. Ale v hlavě už jsem tu myšlenku na atletický klub měla. 

Asi týden po závodě jsme seděli s Vikim na terase, pili víno a on mi říká: A nenapadlo tě, zajít do nějakého klubu a trénovat s trenérem? Přijde mi, že ti to běhání docela jde. Pro ty, kdo Vikiho neznáte, tohle je velká pochvala :-D Řekla jsem, že mě to sice napadlo, ale že atletky jsou přece Hejnová s Rosolovou a ne já, takže co bych tam dělala. Nějak jsme to zamluvili, ale Viki mi to pak ještě párkrát připomenul, že si myslí, bych to měla zkusit. Tohle je jedna z věcí, které na něm mám fakt ráda. To, že mě podporuje a dokáže mě postrčit do věcí, na které nemám odvahu. Několikrát jsem mu říkala, jak mě mrzí, že jsme spolu nezačali chodit dřív, protože jsem přesvědčená, že po jeho boku bych neudělala tolik špatných rozhodnutí, kolik jsem udělala. No ale zpátky k atletice :-)

Minulý týden jsem se konečně podívala na webové stránky SSK Vítkovice a našla kontakt na trenéra středních a dlouhých tratí. Na internetu psali, že s atletikou se dá začít v jakémkoli věku, tak jsem zavolala :-D Panu trenérovi jsem řekla, že mě baví běhání a chtěla bych zkusit běhat i na dráze a zlepšovat se. Pak následovala otázka, jestli jsem už někdy sportovala nebo jestli začínám. Odpověděla jsem, že jsem hrála dvacet let házenou a do telefonu se ozval smích a visela otázka, že kolik mi je asi let. Přiznala jsem věk a domluvili jsme se, že přijdu v pondělí na trénink.

Přes víkend jsem si říkala, že o nic nejde, maximálně mě pošle domů a nic se neděje. Dnes ráno Viki vstal a ptal se mě, že prý kolik má trenér roků a že se nemám divit, že jsem ho vylekala těmi dvaceti lety házené, když mu určitě je tak třiadvacet. Paráda. Můj klid v tahu a hlavou mi šrotuje, že jsem se fakt zbláznila, co to dělám, na co si to hraju a že tam budu stará, pomalá a tlustá. 

Ale pěkně popořádku. Pan trenér nemá dvacet roků a byl velice sympatický. Ptal se, jaké závody mám za sebou v jakých časech. Pak jsem se domluvili, že se podívá, jak běhám a jak zvládnu dnešek a podle toho uvidíme. Představil mě své tréninkové skupince a oni mě přivítali slovy dobrý den paní Alžběto :-D 

1. Trénink začal myslím pěti kolečky na rozběhání. Neměla jsem zapnuté garminy, takže všechno jsou to jenom pocity a doufám, že správně zapamatovaný počet kol. Tempo jsem držela s ostatními, ale já sama bych na rozběhání běžela o dost pomaleji. 

2. Protažení a po něm běžecká abeceda. Jasně, že tu abecedu uměli všichni líp, ale nepřipadala jsem si nějak výrazně mimo. Při abecedě mi děcka konečně přestali vykat :-D

3. Rovinky - delší strana fotbalového hřiště skoro sprintem, kratší strana vyklusání. Takhle čtyři kola.

4. Dvoustovky - já 2x4 dvoustovky (ostatní 3x4 dvoustovky). Trenér mi předtím řekl, ať hlavně nemám depresi z toho, že mi všichni utečou :-D Kluci měli bežet kolem 31sekund, slečna kolem 36 sekund a já nějak za nimi kolem 39 sekund podle toho, jak to půjde. Neměl to být sprint. Ok. První dvoustovku jsme přepálili všichni. Mlaďoši závodili a já jsem vůbec neměla představu, jak rychle běžet. Výsledek byla moje dvoustovka za 31 sekund. Ty ostatní úseky už jsem zvládla v doporučeném tempu. 

5. Vyklusání. Myslím, že jsme zase běželi pět kol.

6. Strečink.

7. Nadšení a obrovská radost, že jsem na tom tréninku mohla být :-) Zvládla jsem to. 

S trenérem jsme se domluvili, že mi pošle plán, podle kterého bych mohla běhat sama a kdy mám přijít zase na stadion. Trénink směřuju k Ostravskému maratonu a jsem zvědavá, jak to půjde. Fakt mě to dnes bavilo a bylo hodně motivující a příjemné vidět tolik mladých lidí, kteří tak skvěle běhají. 

Ale zpátky do mateřské reality :-) Když jsem byla někde u bodu čtyři, probudil se Peťulka už vyspaný po obědě. A Viktorek mi přišel říct, že si strčil do nosu kamínek a nejde mu vytáhnout.... :-D

Mějte se hezky :-) Mateřské a běhání zdar :-)

Tréninkový deník, motivace a jak je možné, že mě běhání baví

Dnešní článek píšu z několika důvodů. Jeden je, abych vám ukázala, jak jsem běhala poslední dva týdny. Další důvod je, abych vám odpověděla na častou otázku "Jak je možné, že tě to běhání pořád baví?" A poslední důvod je, abych především těm, kteří s běháním začínáte, ukázala, že se s každým tréninkem nemusíte lepšit. A že když vám to jednou nejde, neznamená to, že celé běhání je špatné nebo že běhání není sport pro vás. 

Tak pojďme na to. 

Začnu svým tréninkovým deníkem

1.července - Lysá hora - 22km

O tomto prvovýběhu už jsem psala tady.

3.-5. července - plážovka Bělá Cup

běhala jsem s balônem po hřišti :-)

6. července - 5km

Běžela jsem doma na pásu stupňovaných 5km od volného tempa na rozběhání 5:50/km, přes 5:00, 4:35, 4:10 po 3:50 a krátký výklus. 

7.července - 5km

Zase doma na pásu stupňovaných 5km jako v pondělí. 

8. července - 6km

Doma na pásu intervaly 4x800m v tempu 3:40/km, mezi osmistovkami výklus 3:40

9. července - 7km

Doma na pásu volných 7km. 

11. července - 10km

Volný běh v Olomouci kolem Moravy na tržnici, přes park (Bezručovy sady) zpátky k Bristolu a po druhém břehu Moravy zpátky domů. Oblíbená trasa :-)

12. července - 11km

Běžela jsem na Poděbrady. Tam jsem se potkala s bráchou a Viktorkem, kteří přijeli autem. Projeli jsme se na raftu a běžela jsem zpátky na Lazce a podél Moravy k Bristolu a po černovírské straně domů.

13. července - 7,5km

Okruh přes Komenského sady a k hradní lávce + schody.

14. července - 14km

Volný běh podél Ostravice do Koblova, přes Petřkovice na Landek a podél řeky zpátky. Koblovská je pěkně do kopce, takže jsem si mákla. V Petřkovicích jsem objevila parádní dětské hřiště a určitě tam někdy zajedeme s klukama. Tento běh byl super, našla jsem zase novou trasu, kudy jsem nikdy předtím neběžela. Myslím ten kus přes Koblov, protože Landek to je starý známý :-)

15. července - 17km

Dnešní výběh byl zvláštní. Chtěla jsem běžet dlouhý běh, tak 27km. Byla jsem děsně unavená (kombinace málo spánku a celého dopoledne v Dinoparku) tak jsem vymýšlela, že nepůjdu. Ale měla jsem už domluvené hlídání a tak jsem vyběhla. Během prvního kilometru mi bylo jasné, že to dnes bude hodně náročné, nohy těžké, tempo pomalé. Běžela jsem směrem na Landek a nechávala další plán na to, kam se mi bude chtít běžet. Zamířila jsem do Antošovic, běžela jsem po chodníků, který po pár kilometrech skončil a já se rozhodovala, jestli poběžím po cestě až do Šilheřovic nebo se otočím a poběžím zpátky. V tu chvíli z boční ulice vyjeli dva cyklisti, nakoukla jsem odkud jedou a běžela tam taky :-) Za chvíli jsem přiběhla do lesa a byla jsem nadšená, že docela kousek od domu (asi 7km) mám takový parádní les, můžu v něm běhat kopce a je tam chládek. V tom kopci jsem samozřejmě moje už tak pomalé tempo ještě zpomalila, lesem jsem proběhla na louku a normálně jsem se kochala, jak Hrušínský ve Vesničko má středisková. Nikdy bych nevěřila, že budu mít tak dobrý pocit z běhu, při kterém se tak ploužím. 

Zpátky u řeky už jsem ale byla fakt unavená, nohy super těžké, nešlo to. Brala jsem to jako trénink morálně volních vlastností a představovala jsem si, že jsem na třicátémsedmém kilometru maratonu. Při tak pomalém tempu už jsem byla schopná i telefonovat. Minulý týden jsem si dodávala odvahu. Teď v úterý jsem volala poprvé, dnes při běhu podruhé a potřetí. Ten někdo to nezvedal a já si připadala jako Charlotte v Sexu ve městě, kdy chtěla konvertovat k judaismu a třikrát ji odmítli. No a tak jsem si běžela ten svůj maratonský třicátýsedmý kilometr a zazvonil mi telefon, že ode mě má tři zmeškané hovory. Řekla jsem, co jsem chtěla, někoho na druhém konci telefonu jsem pobavila a v pondělí dopoledne uvidíme, jestli z toho něco bude nebo ne. Jste napnutí, o co jde? Já se na to moc těším a zároveň se bojím a nebojte v pondělí se podělím o výsledek, ať už bude jakýkoliv :-)

Když jsem přiběhla do parku, potkala jsem našeho krásného mladého souseda a ten ukončil mé dnešní běžecké trápení. Že je dnes nějak divně, taky je unavený a nechtělo se mu vstávat. Takže jsem v klidu vypnula garminy a skončila svůj "dlouhý běh" na sedmnáctém kilometru :-)

A teď k té motivaci a proč mě běhání baví

Proč mě to pořád baví?

Z popisu tréninků je jasné, že často měním trasy, běhám intervaly, schody apd. Proto mě běhání pořád baví. Jsem běžec turista, ráda objevuju nová místa a nebaví mě běhat pořád dokolečka jednu známou trasu. Radši riskuju to, že někde v neznámu zabloudím než abych třeba běžela tři kola parkem. 

Není každý den svátek

Některé tréninky prostě nejsou ono. Někdy jsme unavení, nevyspaní, je horko, leze na nás nějaká viróza. Často to člověk překoná, obuje tenisky, vyběhne a rozběhá to. Ale někdy to nejde a běhání stojí za prd. Tak to prostě je a nemá cenu kvůli tomu být naštvaná nebo si říct, že to běhání není pro mě. S tím souvisí i potřeba úplných začátečníků na každém tréninku doběhnout dál nebo stejnou vzdálenost uběhnout rychleji. Takhle to nefunguje. Nic si z toho nedělejte, vytrvejte, běhejte a zlepšení přijde! Jenom se do něho nenuťte při každém běhu.

zdroj fitnessquotesimg.com

Motivace

Napíšu vám pár věcí, které v současnosti motivují mě. Možná si budete říkat, že to jsou blbosti, ale pro někoho to může být inspirace.

1. Ostravský maraton 6.9. - moc bych chtěla zlepšit svůj čas z Prahy, takže myšlenka na ten závod mě motivuje do tréninku. Mám dva vysněné závody a na jeden z nich potřebuju zlepšit svůj současný čas o půl hodin. Zasvěcení ví :-D Je mi jasné, že to nebude v září v Ostravě, ale pracuju na tom, abych ten čas jednou zaběhla :-)

2. 200km - v červenci mám cíl uběhnout 200km. Tolik jsem za jeden měsíc ještě nikdy neuběhla. Jeden z důvodů, proč jsem to ještě nikdy nezvládla, je i to, že ráda běhám sprinty a intervaly a logicky v takovém tempu nenaběhám tolik kilometrů. Zatím mám dnes v půlce měsíce naběháno 104,5km, tak doufám, že to takhle půjde dál.

3. Běžet někdy v krátkém tílku a šortkách - tohle je nejen běžecká motivace, ale taky motivace ke cvičení speciálních cviků na diastázu a k dodržování rozumné stravy. Až se k tomu běhu jenom ve sportovní podprsence jednou odhodlám, budu asi dlouho slavit :-D

4. Výzva pro srdcaře - o této výzvě už jsem jednou psala tady. Letošní prázdniny běhám pro děti a kromě toho, že chci pomoct, je tady ještě jeden sobecký ješitný důvod. Nechci v tabulce na internetu vypadat jako lůzr, který naběhal nejmíň.

5. Běháním se bavit - tohle je pro mě hlavní a dlouhodobý plán. Pokud bych se musela nutit k tomu, ať vyběhnu a přestala mít z běhání radost, radši tréninky omezím a budu si šetřit takový ten příjemný pocit "natěšenosti na běhání". Ten spolehlivě přichází, když pár dní nemůžu běhat třeba když nemám hlídání. 

Sport a pomoc druhým - Lukášek, Karolínka a Letní výzva pro srdcaře

Dnes bych vám chtěla představit tři dobročinné aktivity, do kterých jsem se poslední dobou zapojila. V žádném případě nechci, aby tento článek vyzněl tak, že se chci chválit, co všechno dělám. Spíš vás chci povzbudit, ať se taky přidáte :-) 

1/ Lukášek

O Lukáškovi už jsem psala několikrát a nejspíš ani dnes to není naposled. Lukášek trpí dětskou mozkovou obrnou, hypotonickým syndromem a psychomotorickou retardací. Je zcela odkázaný na celodenní péči své maminky Marcely. Moc mu pomáhají pobyty v Sanatoriu Klimkovice na tzv. Klim Therapy. Více si o Lukáškovi můžete přečíst na jeho webových stránkách. V dubnu jsme pro Lukáška běžely s Peachkami Night Run v Ostravě. Přečíst si o tom můžete zde a zde. 

Dále pro Lukáška sbíráme víčka v naší školce. O sbírání ve školce jsem psala tento článek. Upřímně musím říct, že ke sbírání víček mám rozporuplný vztah. Na jednu stranu mi přijde strašné, že je za to málo peněz. Víčka jsou fakt dost lehká a nasbírat kilo víček je docela práce. Jenom pro ilustraci, my jsme ve školce od března do června nasbírali 52 kilo. Kdyby každý rodič místo víček dal padesát korun, výsledek byl mnohem lepší. Ale a tohle ale je důležité. Ne každý člověk chce nebo může přispět penězi, ale ke sbírání víček se klidně přidá. Víčka jsou totiž odpadek, který by stejně skončil v popelnici, takže stačí myslet na to, že je nechci vyhodit. Často, když někomu řeknu, že sbíráme víčka, reakce je, ale my bychom nic nenasbírali, my nekupujeme pití v petkách. Já jsem si říkala to samé, ale sbírají se také víčka od kávy, pracích prášků, od mléka, od přesnídávek, plastové obaly od Kinder vajíček, občas člověk koupí i nějakou minerálku v petce a postupně se to nahromadí. A hlavně když zapojíte vaše okolí, nějaké peníze tím opravdu získat lze. Takže tímto vás prosím, kdo ještě nesbíráte, zkuste se domluvit s kolegy v práci, ve škole, ve školce... a sbírejte. Klidně sbírejte i v Olomouci, jsem tam často a ráda víčka vyzvednu :-) 

zdroj - facebook Marcely

Pomoc se sběrem víček je úplné minimum a já doufám, že časem v sobě najdu odvahu a zorganizuju nějakou větší akci, jako to udělala Lucka na plážovce a Veronika se svou Výzvou pro srdcaře. Obě dvě za to moc obdivuju. 

2/ Bělá Cup 2015 pro Karolínku

Lucka a ostatní organizátoři turnaje se rozhodli podpořit postiženou čtyřletou holčičku Karolínku. My, účastníci turnaje jsme se připojili tím, že jsme věnovali částku za kauci, která se platí společně se startovným. Tuto kauci dostane každý tým zpátky při závěřečném vyhlašování výsledků, ale spousta týmů se letos (i minulý rok) rozhodla tyto peníze věnovat právě Karolínce.  Je to skvělé a já z toho mám obrovskou radost.

Více si o Karolínce i plážovce můžete přečíst zde.

zdroj - facebook Bělá Cup

3/ Výzva pro srdcaře

Princip výzvy je jednoduchý. Zaregistrujete se na stránkách http://jedenmesicbezce.cz/letni-vyzva-pro-srdcare-2/ a zvolíte si, kolik peněz chcete darovat za uběhnutý kilometr. Během července a srpna běháte, sčítají se vám kilometry a tedy i peníze a na konci srpna částku pošlete na účet nadace Naše dítě. V současné době je zaregistrovaných už přes 170 běžců! Podle mě je to skvělý výsledek a hlavně k výzvě se stále můžete připojit, takže tento počet nemusí být konečný. 

Lysá hora - 22km pro děti :-)

Tak co, kdo se přidáte? Co vy a charita? Přispíváte ?

Mějte se hezky. Alžběta.

Beach Handball Bělá Cup 2015

O víkendu se konal jubilejní desátý ročník turnaje v plážové házené Bělá Cup 2015 v Bělé pod Bezdězem. Je to pro mě a náš tým Peachky tradiční začátek prázdnin a letos jsme se účastnily už  posedmé. Některé ženy jezdí na wellness víkendy do luxusních hotelů, my jezdíme do Bělé hrát plážovou házenou a spíme ve spacáku ve škole :-)

V pátek ráno jsme se posbíraly po Ostravě a ve složení Cula, Gelo, Lada, Vavřa, Hanka a já jsme zamířily do Pardubic vyzvednout Týnu. Nejdřív jsme si ale pořádně nazdobily auto :-) 

Ve 12:30 nás čekal náš první zápas na turnaji. Ve skupině jsme měly Odpadlice, Bakovandy a Hvězdy Slávy-e. První zápas jsme hrály proti Odpadlicím a vyhrály jsme 2:0. Přijely jsme těsně před zápasem a holky už se těšily, že to třeba nestihneme a vyhrají kontumačně :-) Nic takového :-) Přijely jsme sice čtvrt hodiny před začátkem, ale stihly jsme to. Další zápas jsme hrály proti Hvězdám. Někde se nám ale zapomněla Týna a přišla až na druhý poločas a její góly nám chyběly. Staly se nám už během zápasů různé věci, ale že by se nám ztratila hráčka, to bylo poprvé :-D První poločas jsme prohrály, druhý vyhrály, takže rozhodovaly nájezdy, které jsme naštěstí zvládly lépe my. 

Peachky

Měly jsme v kapse dvě vítězství a mohly jsme se jít připravovat na večerní party. A protože partnerem turnaje bylo Pure Hair Studio, velice rády jsme využily jejich služeb. Večer hrál naprosto skvělý DJ Štěpán a my jsme tancovaly až do rána. 

čekáme před salónem :-)

sama jsem překvapená, jak mám dlouhé vlasy :-)

Los nám letos přál a v sobotu jsme hrály až v 10. Bakovandy jsme porazily opět 2:0 a postoupily tak mezi osmičku nejlepších. Netrpělivě jsme čekaly na to, proti komu budeme hrát. Tady už sice nešlo narazit na slabého soupeře, ale aspoň se nám splnilo přání a nehrály jsme proti Promilkám. Promilky jsou několikanásobné vítězky Bělá Cupu, od nichž jsme minulý rok ve finále dostaly slušnou nakládačku :-D Taky jsme nechtěly hrát proti Náhodné rotaci, týmu českých reprezentantek. 

Lucka celé tři dny počítá a píše. Snad jí s tím někdo příští rok pomůže :-)

Našimi soupeřkami byly Holky z Citrusie. První poločas jsme s velkým náskokem vyhrály, ve druhém nám nejspíš došly síly a naopak jsme o dost prohrály. Rozhodovaly nájezdy a my jsme v nich bohužel prohrály a do semifinále nepostoupily. Tohle byl podle mého názoru náš nejlepší zápas na turnaji. Hrály jsme dobře, ale Holky byly lepší, navíc mladé, krásné, temperamentní Slovenky, takže nás ta prohra zase tolik nebolela a postup jsme jim přály :-)

Peachky a Holky z Citrusie 

V dalším zápase nás znovu čekaly Hvězdy Slávy-e a znovu jsme je porazily. Tentokrát už to ale nebylo tak hladce a musely jsme vítězství vybojovat až při nájezdech. Tato výhra nás posunula do boje o 5.místo. Ještě předtím nás ale čekala sobotní party. Štěpána vystřídalo na podiu duo Kanistr a zvolilo hudební repertoár, pro který jsme my, účastníci turnaje, nebyli tak úplně cílová skupina. Řekla bych, že o co míň se tancovalo, o to víc se pilo. Toho se mi moc nechtělo účastnit a šla jsem z našeho týmu spát jako první. Asi fakt stárnu :-D

odchod na sobotní party

party hard :-D

Vavřa královna selfíček s tím nejlepším telefonem :-D

V neděli nás tedy čekal boj o páté místo s týmem VIPippy a ten nám bohužel moc nevyšel. Oba poločasy jsme prohrály a skončily na celkovém 6.místě z 24 ženských týmů. Je to naše nejhorší umístění za poslední  tři roky, ale objektivně musím říct, že naše forma letos nebyla úplně top a šesté místo je vlastně úspěch :-) Po zápase jsme se musely zase tisíckrát vyfotit :-D

vím, že se nedívám do foťáku, ale tahle fotka je ze všech vodních nejlepší :-D

Peachky a Lulošova jedenáctka 

A pak už jsme čekaly na finále. Do ženského finále se probojovaly Promilky (o tom snad ani nikdo nepochyboval) a Náhodná rotace. Zápas to byl moc hezký, se spoustou krásných akcí na obou stranách a z vítězství a tedy 1.místa na turnaji se radovaly už tradičně (a naprosto zaslouženě) Promilky. 

Náhorná rotace v černém, Promilky v oranžovém a Džejna jako divák :-)

V mužském finále proti sobě nastoupili Steel boys a polský tým Rondel team Legnica. Nádherný, vyrovnaný zápas, který nakonec rozhodly až nájezdy. Prostě napínavé finále se vším všudy :-) Nájezdy nakonec lépe zvládl polský tým a odvezl si z Bělé 1.místo.

Po mužském finále už jenom vyhlášení výsledků a odjezd :-)

když nevyhrajete medaili, koušete i do diplomu 

Plážovka byla naprosto senzační a mě se samozřejmě pod vlivem všech těch pozitivních zážitků a setkání se známými a bývalými spoluhráčkami stalo přesně to, čeho jsem se bála - že mi házená začne chybět. No nic, budu si muset napsat na papír všechny důvody, proč jsem končila a budu si je každý den číst. A kdyby to nepomáhalo, zajdu si příští týden v tom největším horku na crossfit, abych si vzpomněla, jak moc bolí letní příprava. To by snad mělo pomoct :-D

Mějte se hezky a příští rok zase v Bělé :-)

Jak jsem poprvé běžela na Lysou

Víte jak poznáte Ostraváka? Nebo v mém případě, že se z vás stal Ostravák? Chodíte na Lysou. V léte, v zimě, pořád :-) A protože už v Ostravě nějaký ten rok žiju, chodím na Lysou taky. Poprvé jsem tam byla někdy před deseti lety, bylo to fajn, ale říkala jsem si, co na té hoře všichni mají? Pak jsem tam šla podruhé, potřetí, po modré, po červené...  a chození na Lysou jsem propadla :-D 

Byla jsem tam v zimě, když bylo zima, spousta sněhu, mlha a nahoře v Šantánu jsme se pak mačkali s podobně zmrzlými lidmi. Vytáhla jsem tam Vikiho a jako frajerka největší jsem mu řekla, že znám zkratku a místo na Ostravici jsme skončili v Malenovicích. Šly jsme tam s Ladou a Vavřou a s Viktorkem na zádech v nosítku, kdy ho Vavřa učila říkat cukr káva limonáda čaj rum bum. Nahoru na Lysou nás hnal na soustředění trenér, my jsme makaly, co to šlo a pak nás v pohodě předešel dědula ve větrovce  a pohorkách, který na Lysou chodí každý den. A nikdo neříkejte, že se vám to nikdy nestalo :-D Nahoru na Lysou jsem dokonce vyjela na kole. Bohužel dolů v sanitce a kámošky se mi smály, že mám v životě hrozné štěstí, že i když se rozflákám na kole, přijedou pro mě hezcí záchranáři. 

Při každém výstupu jsem taky potkala pár lidí, kteří nahoru běželi, obdivně jsem se na ně dívala a říkala si, že třeba někdy taky nahoru poběžím. Před Vikim jsem to nemohla říct nahlas, protože si o všech myslel, že jsou to blázni nebo masochisti nebo masochističtí blázni. Stejně ale nejspíš tušil, že jeden takový se mu klube přímo doma. 

No a jak se tedy stalo, že jsem dnes poprvé běžela? Byl konec června a já už lehce nervózní, že jsem ještě letos nebyla na Lysé. A pak mi v pondělí přišla esemeska od mého kamaráda, kterého sice nevídám často, ale o to radši. Honza je neuvěřitelně pozitivní člověk, bežec, skvělý maratonec a ultramaratonec a jeho nabídce prostě nešlo odolat :-)

Běželi jsme z Frýdlantu po modré. Ze začátku pohoda, pokec a nadšení "joo, budu běhat sky maratony". Pod vrcholem už to bylo trošku horší "to je nádhera, to je paráda, ale ty sky maratony běhat nebudu". Nahoře zasloužený Birell. Dolů potom kousek po červené a zbytek po zelené. Hltala jsem všechny rady k seběhům z kopce a užívala si komentáře turistů "dívej, to je hustý, ona taky běží". První kilometr pod vrcholem euforie "to je rychlost, to je paráda, musím někdy běžet nějaký závod v horách", která byla po několika kilometrech vystřídána myšlenkami typu "hory jsou fakt nádhera, ale ty stehna už mě fakt bolí." Klasické houpačka :-D V Nové Vsi už jsem měla pocit, že někdo ten Frýdlant musel o kousek posunout, jinak to není možné. Nohy mě bolely jako čert, což jsem jednou přiznala, ale jinak jsem dělala hrdinku. Poslední kilometry bolely dost, ale motivace zlepšit čas na podzimním maratonu byla větší než přiznat, jak moc jsem vyřízená :-D Na konci naší cesty jsem si vysloužila pochvalu, že mám fakt morál :-D Děkuji :-) Bylo to skvělé a těším se na další výběh. Jsem to říkala, masochista :-D 

Celkem jsme uběhli 22km. Nahoru nám to trvalo 1:40, dolů 1:18, maximální nadmořská výška 1314m, nastoupaná výška 970m. Teplotu, tlak, rosný bod nevím :-D

dolů po zelené :-) to, co není vidět, je fakt cesta